Zajímá vás téma MASKOVÁNÍ? Tak právě pro vás je určen tento článek. Přestože statisticky jsou na tom s vlasy hůře muži, mnohem častěji se tímto problémem zabývají ženy. Některé problémy s vypadáváním vlasů u žen mohou být pouze přechodné (například po porodu, stresových zátěžích), avšak nemusí tomu tak být vždy. Vypadávání nebo slábnutí vlasů u žen je způsobeno tuhnutím tkáně, která oslabuje kořínek, takže z tohoto kořínku pak rostou slabší vlasy a začíná například prosvítat pěšinka.
Paruka nebo prodlužování vlasů
Ženy mají naštěstí řešení, jak snadno zakrýt vypadávání vlasů. Velmi vhodné je používání paruk a prodlužování vlasů. Tyto vlasové doplňky mají za sebou dlouhou cestu od doby, kdy paruky a příčesky byly notoricky známé. Ženy se díky prodlužování vlasů nemusejí starat o falešně vypadající paruky. Paruky a příčesky lze nosit pro zábavu nebo jen pro zvýšení ženského vzhledu. Paruky se nosí pro různé účely, takže před nákupem paruky či prodlužování vlasů je potřeba určit, co přesně žena potřebuje. Díky tomu může analyzovat různé typy a možnosti, jak najít tu správnou paruku či jaké prodloužení vlasů. Zároveň se klade důraz na dosažení určitého vzhledu. Díky těmto doplňkům hlavy často dochází k maskování vypadávání vlasů, nebo se dají použít pro vytvoření zcela nového vzhledu.
Paruka, či prodloužení vlasů?
Paruky a prodlužování vlasů jsou ve svém výsledku podobné, ale obě tyto metody slouží k různým účelům. Zákaznice se musí naučit rozeznat rozdíly mezi těmito dvěma druhy, aby mohla určit, který z nich nejlépe vyhovuje jejím potřebám. Největší rozdíl mezi nimi je v části, která pokrývá vlasy. Zatímco paruka zakrývá celou hlavu a vlasy, prodlužování vlasů zasahuje pouze část pokožky hlavy.
Paruky a příčesky mohou vytvořit dva různé typy. Žena si může zvolit nošení paruky z důvodu ztráty vlasů, nebo si může vybrat paruku pro vytvoření zcela nového vzhledu, aniž by došlo k provádění dramatických změn se stávajícím účesem. Prodlužování vlasů se používá tehdy, když má žena vlasy na hlavě, spíše se jen mění jejich visáž.
Na bílé skvrny na kůži lze aplikovat maskovací krémy. Krémy jsou vyrobeny tak, aby odpovídaly vaší přirozené barvě pleti. Krém pomáhá sjednotit bílé skvrny se zbytkem pokožky, takže nejsou tak nápadné. Pro radu ohledně maskování kůže vás může praktický lékař odkázat do kosmetického salonu. Vyškolení v používání maskovacích krémů je velkou výhodou.
Maskovací krémy jsou voděodolné a lze je aplikovat kamkoli na tělo. Na těle vydrží až 4 dny a na obličeji 12 až 18 hodin. Můžete si také pořídit pleťový maskovací krém, který obsahuje opalovací krém nebo má hodnocení SPF.
Levnější řešení s okamžitým výsledkem je použití krycího make-up. Tento způsob vám váš problém sice trvale neodstraní, ale pomůže vám zamaskovat vaše nedostatky. Například přípravek COVERDERM CLASSIC. Je to tuhý make-up balený v 30ml kelímku s uzávěrem zabraňujícím jeho vysychání. Poslouží vám bezvadně k zakrývání nedostatků pleti a to nejen projevů červených fleků v obličeji, ale schová se s ním pigmentová skvrna, také jizvy po akné, sluneční skvrny, stařecké skvrny a pigmentové skvrny, jizvy i tetování a můžete ho použít i proti pihám. Má perfektně přilnavý, dlouhotrvající efekt maskování a vydrží na pokožce i více než 24 hodin. K dostání je v 9 odstínech. Nedráždí, je vhodný pro všechny typy pleti a je vhodný na celodenní použití a neodolá před ním ani stařecká skvrna. Odstíny si vyberete podle stávajícího tónu své pleti. Je lepší mít dva pro střídání. Vaše pleť má totiž jiné zabarvení v létě a jiné v zimě. Odstín Classic 0 - bílý se používá jako podklad v případě výrazných barevných odstínů modré nebo černé barvy například již nechtěné tetování. Odstín Classic 8 - šedozelený se používá jako podklad v případě výrazných barevných odstínů červené, což je právě angioma a nebo také akné. Všechny tyto produkty lze dostat u vizážistů sdružení PEI, ve vybraných lékárnách a na internetu na adrese www.vizazista.cz.
Držíme vám palce a přejeme, ať se vám podaří býti ještě krásnějšími.
Kouty ve vlasech nejsou žádná hrůza, dají se v pohodě zamaskovat dobrým střihem a vhodným účesem (nenosit culíky a vlasy stažené z čela a podobně). U mužů je vhodný velmi krátký sestřih, v dnešní době je navíc moderní mít holou hlavu. Někteří muži tento problém řeší takzvanou přehazovačkou, kterou si zakrývají pleš. Problém nastává, když zafouká vítr a vlasy se postaví, pak je tento způsob maskování spíše groteskní.
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablet
Ostropestřec mariánský má bodlákový květ s oduševnělou červenofialovou barvou, která se nepatrně liší podle alkality půdy stanoviště. Větší množství modré barvy je dáno zásaditostí, ale vyloženě kyselou půdu ostropestřec nesnáší. Na listech této rostliny se nacházejí rozsáhlé nepravidelné bílé skvrny připomínající maskování, které však ve skutečnosti nepřehlédnutelně varují okolí (v celozeleném listoví ostatní vegetace), že je zde nějaké nebezpečí. No, ostropestřec se řadí k bodlákům a mimořádně dlouhé a ostré špičky na jeho listech „doporučují“, abyste ho míjeli ve vzdálenosti ne kratší než jeden metr. Ostropestřec se tudíž hodí jako obranná rostlina na okraj polního pozemku se zeleninou, protože představuje účinnější „plot“, než je kterékoliv pletivo. Ostropestřec se také nádherně okrasně vyjímá na předzahrádkách, kam nechodíte, ale často hledíte.
Svůj původ má ostropestřec mariánský ve Středomoří. Dozrává zejména v druhé polovině září, jedná se tedy o letničku, u které se v druhém roce jejího života objevují bodlinaté listy s bílými žilkami. Na konci měsíce června ostropestřec purpurově vykvete. Na první pohled je velmi podobný obyčejnému bodláku. Na konci léta se z květů stávají plody, jež se následně sklízí, suší a zužitkovávají. Tak vzniká například čaj, olej, tablety nebo tinktury. Čaj z ostropestřce je velmi rozšířený i u nás v Čechách. V léčitelství se plod využívá především při onemocněních jater, ale stejně blahodárný vliv má také na žlučník. Za pozitivní účinky ostropestřce mariánského jsou „zodpovědné“ látky flavolignan silybin, silydianin a silychristin (silycristin, silykristin), které se souhrnně nazývají silymarin. Silymarin se tvoří v ostropestřci průběžně, zejména však v druhé polovině září až v říjnu, ideálně při teplotách kolem 25 °C. Tyto teploty jsou v našich zeměpisných šířkách v dané době výjimečné, proto ostropestřec rostoucí v ČR neobsahuje takové množství silymarinu jako ostropestřec vyprodukovaný v oblasti Středomoří. Největší koncentrace silymarinu se nachází v semenech, menší množství silymarinu najdeme v listech a kořenu. Plody (semena) dále obsahují asi 27 % bílkovin a 30 % jedlého oleje (kyselina linolová, olejová a nenasycené mastné kyseliny), tyramin, histamin, aminokyseliny, cukry, quercetin a vitamin E (500 až 800 mg/kg).
Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu (Diospyros) znamená "Diovo ovoce". Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Plody mají jasně oranžovou barvu, tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar) a dorůstají do průměru 5 až 8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.
Termín khaki pochází z hindského slova, které znamená: zemitá, prašná. Jedná se o barvu, která se používá zejména pro maskování, a to nejčastěji v armádě. Poprvé byla použita roku 1848 v Indii. Vzniká mísením zelené a hnědé barvy.
