Upozorňujeme čtenáře na to, že všechny léčivé přípravky s obsahem antibiotik jsou v České republice k dostání pouze na lékařský předpis. Děkujeme za pochopení.
Jak fungují antibiotika
Antibiotika patří mezi léky, které se používají při léčbě, ale i při prevenci bakteriálních infekcí. Antibiotika tedy ničí některé mikroorganismy. Antibiotika, která opravdu hubí mikroorganismy, se nazývají baktercidní, existují ale i antibiotika, která „jen“ zastavují množení bakterií, ty patří do skupiny bakteriostatických antibiotik.
U antibiotik je také důležité vědět, na co účinkují (tyto znalosti musí mít vědci a lékaři, ne obyčejní uživatelé!). V současnosti existují antibiotika, která zpomalují syntézu lipidů (přírodní látky živočišné i rostlinného původu) a jiných látek pro buněčné stěny (patří sem: beta-laktamová antibiotika, karbapenemy), antibiotika, která narušují cytoplazmatickou membránu (patří sem například polyeny, ionofory), antibiotika která zpomalují syntézu neklových kyselin (patří sem například aminoglykosidy), antibiotika, která interferují s bakteriální proteinovou syntézou (patří sem tetracykliny, diterpeny), a v neposlední řadě také antibiotika která zpomalují syntézu kyseliny listové (sulfonamidy).
Antibiotika jsou velmi účinná při léčeních nemocí, na něž jsou určená, problém ale často nastává v okamžiku, kdy je lékař předepíše proti virovému onemocnění, jakým je například chřipka. V takovém případě antibiotika nezabírají, tak jak mají, navíc se může stát, že organismus pacienta si proti nim vytvoří imunitu. Problémem při léčbě antibiotiky může být také nedůslednost pacienta. Řada pacientů totiž antibiotika vysadí v okamžiku, kdy má dojem, že už je zdravá, neuvědomuje si ale, že předepsaná dávka neslouží jen ke zlepšení zdravotního stavu, ale také ke zničení škodlivých mikroorganismů. Takový pacient se pak vystavuje tomu, že se k němu onemocnění znovu vrátí, a pokud se takový proces opakuje několikrát, může také dojít k tomu, že antibiotika přestanou na pacienta zcela zabírat, protože ten si na ně jejich častým užíváním vytvořil vlastní imunitu. Další nevýhodou antibiotik je to, že některé z nich mohou mít různé závažné vedlejší účinky, jako je například diabetes. Proto je opravdu nutné, aby se pacient o užití antibiotik poradil s lékařem (rozhodně není využívat antibiotika, která byla předepsána někomu jinému s tím, že máte stejné příznaky. Shodné příznaky totiž neznamenají stejné onemocnění).
Délka braní antibiotik je závislá na zdravotním stavu pacienta a na nemoci. Některá antibiotika se berou jen tři dny, jiná se berou i čtrnáct dní. Vše je velmi individuální.
Řada lidí vnímá antibiotika jako antimikrobiální látky, což není zcela přesné. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že antibiotika jsou vždy lékem, zatímco antimikrobiální látky mohou obsahovat i různé dezinfekční prostředky.
Většina tříd (skupin) antibiotik byla objevena již před 80. lety 20. století. Vědci znají v současnosti několik tisíc látek s antibiotickými účinky, ale v medicíně se jich využívá jen velmi malá část (asi 70), zbytek se nevyužívá, protože může u pacienta vyvolat nežádoucí účinky, některé antibiotické látky navíc fungují pro člověka (ale i zvířata) spíše jako jedy.
O využití antibiotik vždy rozhoduje lékař, není možné si antibiotika pořídit bez lékařského předpisu. Je to hlavně proto, že řada antibiotik by při nesprávném užívání působila velmi škodlivě na lidský organismus.
V naší poradně s názvem ERYSIPEL (EPYPEL) ALIAS RŮŽE V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Urbánková.
Dobrý den, mám dotaz ohledně růže (nemoci) v uchu. Jak často postihuje toto onemocnění ucho. Dále prosím o radu zda při tomto onemocnění může být opakovaně naměřen vysoký krevní tlak? Dále bych se chtěla zeptat zda s touto nemocí souvisí otok rukou, nebo to může také souviset s nošením respirátorů, protože za ušima se mi vytvořilo zarudnutí až skoro poškození kůže. Dále se ukázalo, že mám zánět močových cest. Můžete mi prosím poradit, jak mám postupovat při těchto příznacích? Na růži v uchu jsem užívala antibiotika. Děkuji za radu Urbánková Jarmila
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
S uchem budete muset na ušní, jinak to nepůjde, protože bude potřeba udělat stěr, ze kterého se pak pozná, co to v uchu máte a jak to rychle vyléčit. Existuje popsaný případ výskytu erysipelu (růže) v uchu. Infekce byla doprovázena teplotou 38°C a prokázala se až laboratorním vyšetřením vzorku.
V prvé řadě je důležité dbát pokynů lékaře i lékárníka a důkladně si pročíst informace napsané na příbalovém letáku. Toto je prostě základ.
Předepsané léky užívejte přesně v takovém časovém rozpětí a množství, v jakém vám byly předepsány. Pokud byste tak neučinili, snižujete nejen jejich účinnost, ale také zvyšujete riziko následné rezistence a návratu onemocnění v ještě větší síle.
Aby užívání antibiotik bylo efektivní, je zapotřebí dobrat celou dávku. Kdybyste antibiotika přestali předčasně užívat, velmi brzy byste na vlastní kůži pocítili, jaká to byla chyba. Nemoc by se vám záhy vrátila v ještě horším provedení, než byla prve. Léčba by se tedy výrazně prodloužila. Dalším rizikem je i nebezpečí vzniku rezistence (tedy odolnosti), dříve účinná antibiotika by tak již nemusela být účinná.
V průběhu užívání antibiotik se vyhýbejte sluníčku. Sluníčko v kombinaci s antibiotiky totiž může vyvolat alergickou reakci. Slunění v době onemocnění také velmi vysiluje a unavuje. S užíváním antibiotik je navíc vaše pokožka mnohem citlivější a vy se tak můžete velmi snadno spálit. Toto varování platí i pro solária.
Zapomeňte na alkohol! Alkohol v kombinaci s jakýmikoliv léky může způsobit těžké a trvalé poškození organismu, a proto při užívání antibiotik požívání alkoholu rozhodně vynechejte.
Čím tedy antibiotika zapíjet? Ideální nápoj je čaj nebo voda bez bublinek. Vhodné mohou být i kolové nápoje, které žaludek dokážou zklidnit. Nesmí však být studené a plné bublinek (nechte je proto předem vyprchat). Antibiotika nezapíjejte pouze několika doušky, vypít by se měla alespoň jedna sklenice.
Při užívání antibiotik není vhodné konzumovat ostré a kořeněné pokrmy, které organismus zbytečně přetěžují a dráždí. Ve spojitosti s antibiotiky navíc mohou vyvolat alergickou reakci, zažívací potíže a zpomalit léčbu. V rámci urychlení léčby a užívání antibiotik proto dodržujte takzvanou šetřící dietu, která tělo nepřetěžuje. Pokrmy u této diety jsou vařené, dušené, zapékané a pečené. Jídlo nemá žádné nestravitelné zbytky a tvrdé kůrky, není příliš solené a kořeněné. Vyhýbejte se kyselým potravinám, mléčným výrobkům a také sladkostem. Všechny totiž organismus přetěžují a jsou často kontraindikací (vylučují se) s některými antibiotiky.
Pozor! Je ošidné si myslet, že se antibiotika užívají pouze po jídle. Některá antibiotika se naopak užívají i 30 minut před jídlem. Poslouchejte proto pečlivě instrukce lékaře a lékárníka. Dobrou pomůckou je i příbalový leták, kde musí být způsob užívání také uveden.
Pokud jsou antibiotika v tobolkách, nevysypávejte je! Drtit můžete pouze taková antibiotika, která nemají ochranné potažení. Proč? Tobolky i potažení antibiotik má zajistit to, aby se léky rozpustily na potřebném místě. Daným místem však nemusí být vždy žaludek. Drcením a vysypáváním z tobolek tak můžete užívat antibiotika zcela zbytečně, protože účinnou látku v nich předem zničí žaludeční šťávy.
Pamatujte si, že antibiotika neničí pouze zlé bakterie. Ve skutečnosti antibiotika ničí vlastně veškerou flóru, která se nachází v našem trávicím traktu, případně ve vagíně (jedná-li se o poševní antibiotika). Proto je nutné vedle antibiotik užívat i probiotika. Ta sice nejsou hrazená pojišťovnou a lékař vám je tedy nepředepíše, jsou však běžně dostupná v každé lékárně. Výběr probiotik je dnes již široký a existují i speciální vaginální probiotika, která jsou určena k následnému užití po léčbě gynekologického zánětu. Probiotika je dobré užívat nejen v průběhu užívání antibiotik, ale ještě alespoň jeden týden po dobrání dávky.
Antibiotika neužívejte svévolně, ale pouze tehdy, když vám je předepíše a doporučí lékař!
Pokud se v průběhu užívání antibiotik objeví jakékoliv komplikace, jako například průjmy, zažívací potíže, dýchací obtíže, kopřivka anebo jiné problémy, okamžitě kontaktujte lékaře!
Předepsání antibiotik si rozhodně nevynucujte. Pokud vás trápí virová infekce, nepomohou vám.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Rýma, kašel, únava. Když jsme takzvaně nastydlí, život nestojí za nic. Pokud léky proti horečce a kapky do nosu hned nezaberou, chtějí někteří lidé urychlit uzdravení užíváním antibiotik. To je ovšem nezodpovědný a hlavně zbytečný hazard se zdravím.
Antibiotika umí zachraňovat životy. Mají ovšem jedinou schopnost: dokážou zabíjet bakterie. Pouze a jedině bakterie. Virům, kvasinkám, plísním ani parazitům jejich přítomnost nevadí. Naopak jim někdy dokonce svědčí. Když totiž antibiotika pozabíjejí všechnu konkurenci, mohou v organismu dál nerušeně prospívat. A to je důvod, proč při nachlazení tento druh preparátů nepomáhá – příčina onemocnění je totiž obvykle virová. S antibiotiky to tedy není lehké. Jejich nasazení v nesprávnou chvíli může způsobit zbytečné komplikace, přičemž pro léčbu přínos nemají.
O užití antibiotik zásadně rozhoduje lékař. Každý pacient by měl vědět, že předepsanou dávku léků je potřeba vždy dobrat, jinak choroboplodné bakterie přežijí a mohou se stát vůči léku odolnými. Efekt podaného antibiotika se často projeví za dva tři dny, takže je na něj třeba počkat a nedožadovat se jiných, silnějších antibiotik v průběhu krátkého časového intervalu. Antibiotika se nesmí kombinovat s alkoholem, u některých nelze jíst citrusové plody, jiné zapíjet mlékem, další mohou být fototoxické, proto je nutné se během jejich užívání vyhýbat slunci. Důležité je vždy si důkladně přečíst příbalový leták.
Antibiotika je třeba užívat jen v odůvodněných případech, nepředepisují se při každé horečce, jak si to přejí někteří pacienti. Navíc zejména mezi mladými lidmi je tendence nedodržovat pokyny při léčbě, často antibiotika nedoužívají, protože se cítí lépe. I to způsobuje, že zvyšování rezistence na antibiotika je velkým problémem současnosti. Ztráta účinnosti antibiotik opravdu hrozí. Jejich správné předepisování je zdravotnickou prioritou. Na antibiotickou rezistenci pak nejčastěji doplácejí vážně nemocní pacienti. Ztráta účinnosti antibiotik může v jejich případě vést k selhání léčby. Jde zejména o pacienty na jednotkách intenzivní péče, po transplantacích a jiných složitých chirurgických výkonech. Příkladem bakterií rezistentních vůči antibiotikům jsou zejména streptokoky, pneumokoky a hemofilus, tři dominantní vyvolávatelé akutních infekcí!
Podle odhadů se až 80 procent antibiotik používá k léčbě infekcí dýchacích cest. Nejpesimističtější studie říkají, že přes polovinu antibiotik lékaři předepisují zbytečně, protože jsou tyto infekce až ve více než 70 % virového původu! Dospělí onemocní průměrně 2,5krát ročně na nějakou infekci dýchacích cest, děti 4–8krát, léto nevyjímaje.
Rozhodnutí o vhodnosti podání 3denních antibiotik je vždy na lékaři po zvážení individuálního stavu pacienta.
Neužívejte antibiotika, která jste doma našli „od minule“. Pravděpodobně jste je měli předepsaná k jinému účelu než k léčbě současné nemoci. Každý typ totiž zabírá pouze na určité druhy bakterií. Pokud se tedy netrefíte (což je dost pravděpodobné), dostáváte se opět do zbytečných problémů. Antibiotika musí vždy předepsat lékař. Odolnost bakterií vůči nim se vlivem nezodpovědného užívání stále zvyšuje, a pokud nebudeme opatrní, můžeme o účinnost antibiotik brzy přijít navždy. Následky by byly tragické.
Jak tedy poznat, že je správný čas vyrazit k lékaři a zeptat se, jestli nejsou antibiotika přece jen namístě? To nelze úplně přesně říct, ale nápadná by vám měla být především vysoká horečka spojená s:
vykašláváním většího množství hlenu,
potížemi s dýcháním,
velmi silnou bolestí v krku,
silnou bolestí hlavy a ztuhlostí šíje.
Pokud trpíte běžnými obtížemi – prostě nachlazením, na antibiotika zapomeňte. Jsou i jiné způsoby, jak si pomoci.
Na angínu
Obvyklé doporučení doby užívání antibiotik na angínu je ještě tři dny po odeznění klinických příznaků. V konkrétním případě určí denní dávku a počet dní léčby lékař, který antibiotika ordinoval. Kontrolní mikrobiologické vyšetření k potvrzení úspěšného vyléčení infekce je vhodné provést minimálně s třídenním odstupem po poslední dávce antibiotik.
Lékárnička na dovolenou
Pohotovostní balíček první pomoci patří do auta, do kanceláře i domů. Doplňte ho vždy, když z něho něco použijete. Následující vybavení by nemělo chybět v žádné lékárničce:
teploměr,
dezinfekční roztok,
náplasti (včetně speciálních na puchýře),
obvazový materiál,
antihistaminika (budou se hodit při alergických reakcích typu senné rýmy či po bodnutí hmyzem),
HemaGel, který využijete na drobné popáleniny, odřeniny a puchýře,
ochranné gumové rukavice – hodí se při poskytování pomoci jiné osobě,
pinzeta na drobné třísky či v kůži zaseknuté kousky skla,
kompresní bandáže na nohy – přijdou vhod například při podvrtnutém kotníku či nataženém svalu,
V naší poradně s názvem ZINNAT A SLUNCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.
Dobrý den,mohu na slunce s antibiotiky zinnat?A co citrusove plody ci mleko aj..?..dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte antibiotika Zinnat, tak normálně můžete na sluníčko. Nebyly hlášeny žádné nebezpečné reakce na slunce. Z citrusových plodů nesmíte jíst grepy. Grapefruitový džus zpomaluje dobu, za kterou je tělo schopno odbourat účinnou látku a to by mohlo způsobit, že hladina antibiotika v krvi stoupne nebezpečně vysoko. Mléko v tomto případě můžete. Antibiotika Zinnat rovněž zvyšují riziko vzniku opruzenin, dále mohou způsobit nevolnost, zvracení a průjem, problémy s ledvinami, kvasinkové infekce a alergická reakce. Tato antibiotika snižují účinky hormonální antikoncepce a během léčby tak může dojít k otěhotnění.
Růže je bakteriální onemocnění, které je nezbytné začít co nejdříve léčit. Léčbu růže můžeme rozdělit na farmakologickou a doplňkovou.
Farmakologická léčbarůže
Léčbarůže probíhá zprvu v nemocnici, proto je nutné pacienta hospitalizovat. Prvním lékem, který se u pacientů s růží nasazuje, je antibiotikum penicilin. Na ten jsou streptokoky citlivé, což znamená, že na ně antibiotikum účinně působí a streptokoky začínají postupně hynout. Problém nastává u pacientů, kteří jsou na penicilin alergičtí. U nich je nutné zvolit některou z alternativních možností, například makrolidová antibiotika. Pokud není léčebný postup úspěšný, pravděpodobně nebude antibiotikum dostatečně účinné proti bakteriím. Pak lékaři obvykle nasazují takzvaná širokospektrá antibiotika, která fungují proti více typům a podtypům bakterií a mají na ně větší smrtící účinek. Širokospektrá antibiotika mají však tu nevýhodu, že doslova vyhubí i fyziologické bakterie ve střevech pacienta, což pak může působit další obtíže týkající se vyprazdňování.
Doplňková léčba
Kromě podávání léčivých přípravků, jejichž úkolem je zahubit škodlivé bakterie, je doporučována také doplňková léčba. Tato doplňková léčbarůže urychluje hojení a ulevuje od doprovodných příznaků onemocnění, jako je svědění postiženého místa nebo vysoká horečka. Doporučuje se podávat studené obklady a protizánětlivé masti ke zklidnění kůže. Vysoké horečky lze snižovat takzvanými antipyretiky. Při léčbě růže je také velmi důležité dodržovat určitý režim, což znamená pít dostatek tekutin, dopřát si klid na lůžku a nevystavovat se zbytečně stresovým situacím.
V naší poradně s názvem ANTIBIOTIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat, jsem po rakovině prsu,dva roky,teď se lečim zánětem močových cest,užívám antibiotika Biseptol,chtěla jsem se zeptat zda vadí při užívání antibiotik,domácí úklid jako ke vytírání apd.DěkujiP
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při uźívání antibiotik Biseptol můžete vykonávat domácí práce do té míry, do které vám to umožní váš aktuální stav a bolesti, které zánět močových cest doprovázejí. Antibiotika Biseptol nejsou citlivá na vykonávání fyzické zátěže, můžete s nimi i cvičit. Jediné, co vás může omezovat je průběh onemocnění.
Na co si ale dejte pozor, je alkohol. Antibiotika Biseptol zaměstnávají játra a proto se nesmí s těmito antibiotiky pít žádný alkohol, který taktéž zaměstnává játra.
Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků Streptococcus pyogenes. Tyto mohou běžně způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo. Ve výjimečných případech mohou onemocněnírůže způsobovat i stafylokoky, a to Staphylococcus aureus, který je původcem mnoha jiných onemocnění po celém těle. Ve velmi výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií, a to především u pacientů se sníženou imunitou. Onemocnění postihuje častěji ženy, ale u mužů se většinou projeví dříve.
Onemocněnírůže má velmi krátkou inkubační dobu, v podstatě pouhých několik hodin, příznaky se rozvíjejí velice záhy po proniknutí streptokoků do těla. Je to onemocnění postihující v současné době asi v osmdesáti procentech kůži na dolních končetinách. Onemocnění může také zasáhnout pokožku obličeje. Charakteristickým znakem onemocnění v obličeji je poměrně pravidelné rozšíření infekce ve tvaru připomínajícím motýla, jehož pomyslná křídla zasahují nad lícní kosti a jeho tělo je pak na kořeni nosu. Vstupní branou infekce jsou čerstvá nebo stará poranění.
Příznaky a projevy růže většinou vznikají velmi náhle a jsou provázeny celkovými příznaky, jako jsou různě vysoké teploty, zimnice či třes. Nemoc může ve svých počátcích připomínat běžné onemocnění, jako je třeba chřipka. Nemocný může mít i zažívací potíže, trpět nevolností a zvracet. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě, kdy má vzhled pomerančové kůry. Kůže je výrazně teplá a oblast je zvětšená otokem. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí k tvorbě erozí. Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, mluvíme o erysipelu abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura, purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže. Často jsou postiženy příslušné mízní uzliny, které bolí, jsou zvětšené a hmatatelné.
V naší poradně s názvem ČERVENÉ FLEKY NA DLANI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobry den pred tremi dny se mi udelali cervene fleky na prave ruce mam to jen na jedne muzete mi sdelit z ceho bych to mohla mit dekuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zarudnutí dlaní odborně palmární erytém může mít několik různých příčin. Někdy to může způsobit nějaké podráždění, ale často to bývá příznakem nějakého interního onemocnění, jako je onemocnění jater, štítné žlázy nebo revmatoidní artritída. Léčba spočívá v kompenzaci interního onemocnění. Pro zjištění přesné příčiny bude zapotřebí udělat několik vyšetření, zejména zjistit
počet krevních buněk, změřit krevní cukr, vyšetřit funkce jater a funkce štítné žlázy, zjistit krevní močovinový dusík, změřit hladiny kreatininu a hladiny železa a také se podívat na hladiny revmatoidních faktorů a změřit množství mědi v těle. Na to vše bude potřeba odebrat krev a nechat ji laboratorně vyšetřit. Normálně se obraťte na kožního lékaře, který vás podle zjištěno stavu pošle ke specialistovi k dalšímu doléčení.
Většina běžně používaných antibiotik není ovlivnitelná alkoholem. Samozřejmě mezi nimi existují výjimky.
Určitě byste neměli pít alkohol během užívání protiinfekčních antibiotik, jako jsou metronidazol, tinidazol a sulfamethoxazol či trimethoprim. Tyto léky totiž blokují jednu z hlavních cest, která metabolizuje alkohol. Společně s alkoholem pak způsobí opravdu nepříjemné stavy – vyvolávají rudé fleky po celém těle, mdloby a zvracení i po jediné skleničce piva.
Tyto protiinfekční léky mají naštěstí poměrně specializované využití, slouží k léčbě infekcí organismy, jako je lamblie střevní (z kontaminované pitné vody) nebo střevní červi. Tudíž by bylo neobvyklé, aby vám je lékař předepsal bez předchozí dlouhé přednášky.
Co se týče ostatních typů antibiotik, není zatím žádný jasný důkaz o poškození těla po skromném požití alkoholu. Při větší konzumaci alkoholu během boje s infekcí na vás alkohol pravděpodobně bude mít větší a méně příjemný účinek.
Alkohol spolu s antibiotiky vyvolává rozšíření krevních cév v končetinách – tělo se tím snaží zvýšit horečku a zpomalit tak šíření infekce. Ledviny jsou nuceny kvůli alkoholu ztratit více tekutin, čímž se zvyšuje riziko dehydratace. Hluboká bolest svalů pramenící z virového onemocnění v kombinaci s antibiotiky může vzácně zanechat ve svalech dlouhodobé poškození.
Některá antibiotika jako isoniazid a flukloxacilin mohou špatně působit na játra a v malém procentu případů způsobit i mírné hepatitidy. Večírek v opojení tedy dráždí játra, která pracují jak s působením antibiotik, tak s odbouráváním alkoholu.
Pokud vám není dobře a zamýšlíte jít na nějaký večírek, je lepší pít alkohol střídmě, ať už antibiotika berete, nebo ne. Léčba bude rychlejší a snížíte riziko sekundárních komplikací. V případě, že užíváte některé z léků, které jsou výše uvedeny jako problémová antibiotika, je třeba se alkoholu vyhýbat obloukem.
Spousta lidí se nejvíce obává toho, že berou-li antibiotika, bude jim stačit jediná sklenka vína k tomu, aby se opili. Ano, existují některá antibiotika, která takto s alkoholem reagují, to však není ten hlavní důvod, proč byste neměli alkohol a antibiotika kombinovat. Jak známo, antibiotika zpravidla zatěžují játra a potažmo celý organismus. Stejně tak konzumace alkoholu působí na funkci jater. Spojí-li se obojí dohromady, dostanou játra pořádně zabrat.
Dalším aspektem, který kombinaci antibiotik a alkoholu provází, je možný zeslabený účinek podávaných antibiotik. Velmi snadno se tak může stát, že bude celou léčbu nutno opakovat, neboť nemoc nebude dostatečně vyléčena. Když vezmeme v potaz současnou zvýšenou rezistenci bakterií proti antibiotikům, která vychází z jejich přehnaného užívání, je opakovaná léčebná dávka dalším zbytečným oslabením budoucích účinků antibiotik. V tomto případě tedy opravdu nejde alkohol a zdraví ruku v ruce.
V naší poradně s názvem BILE SKRVNY NA ZADECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Bílé skvrny na zádech, mezi lopatkama a mírně svědící nebo bílé fleky na kůži, nebo také i ztráta pigmentu bílé flíčky, způsobuje onemocnění zvané pityriáza (latinsky Pityriasis versicolor). Právě to versicolor v latinském názvu ozančuje specifickou vlastnost této mykózy, která v místě ložiska zbavuje pokožku melaninu - hnědého pigmentu a vznikají tak ony světlé skvrny a bílé flíčky. Nejšastěji se bílé flíčky vyskytují na zádech mezi lopatkama a také na prsní kosti. Toto jsou místa, kde se stékají krůpěje potu a vzniká zde vlhké prostředí, které pityriáza potřebuje ke svému životu. Onemocnění je nakažlivé!. Velice snadno se roznáší olupujícími se šupinkami z bílých flíčků, na kterých jsou infekční spóry. Typickým místem pro nákazu jsou veřejné parní sauny. Léčba probíhá nejdříve lokální aplikací masti Pevaryl, která se po dobu asi 3 týdnů nanáší na ložiska bílých flíčků. Po třech týdnech již nebývají flíčky patrné a nemocný bývá vyléčen. V případě, že není úspěšná léčba lokálním antimykotikem, použije se perorálně podaný lék Lamisil tablety. Tablety se berou po dobu jednoho měsíce, kdy po této době onemocnění velmi dobře vymizí. Ovšem orálně podávaná léčba zatěžuje játra, proto se nejdříve volí lokální nanášení masti, které nemá žádné nežádoucí účinky. Pevaryl mast i Lamisil tablety jsou k dostání v lékárnách pouze na lékařský předpis.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Chřipka je virovým onemocněním, které je vysoce nakažlivé. Nejvíce lidí onemocní chřipkou na začátku roku v době od ledna do března. Nemoc se projevuje horečkami, zimnicí, bolestí hlavy, kloubů a svalů. Obvykle ji provází i kašel a rýma. Toto onemocnění trvá zhruba 2 – 7 dní. Neléčená vážná chřipka může u člověka vyvolat i zápal plic, postižení nervové tkáně a zánět středního ucha.
Chřipka také bývá často zaměňována za nachlazení. Nachlazení má ale lehčí průběh. Obvykle nachlazení provází bolest v krku, která ale brzy zmizí, rýma a kašel. U chřipky jsou projevy výraznější a vážnější. Většina lidí se snaží nachlazení i chřipku vyléčit sama, pokud se ale objeví vážnější příznaky, je třeba vyhledat lékaře. Mezi vážnější příznaky patří neklesající horečka, bolestivé polykání, neustávající kašel a neustále ucpané nosní dutiny spojené s bolestí hlavy.
Antibiotika slouží na léčbu nemocí způsobených bakteriemi, chřipka je ale způsobená viry, a proto na ní nejsou antibiotika učinná. Často se ale stává, že lékař antibiotika na chřipku předepíše, ta ale nezabírají. Lékař je ale může předepsat v okamžiku, kdy se objeví již zmiňované komplikace, například bolestivé polykání, které může způsobovat třeba streptokok, a tam by léčba antibiotiky měla pomoci.
Antibiotika na virózu tedy nepomáhají, ale mohou léčit komplikace, které viry způsobily. Antibiotika se tedy na virózu nepředepisují, pokud by se tak stalo, mohlo by dojít k tomu, že antibiotika oslabí organismus pacienta ještě více a vyvolají u něj další onemocnění, nebo způsobí jiné komplikace.
Místo antibiotik se na léčbu virových onemocnění mohou použít antivirotika. Lékaři je ale příliš nedoporučují. Ne, že by antivirotika nefungovala, ale bohužel mají řadu vedlejších účinků. Mohou u pacienta vyvolat nechutenství, nevolnost, bolesti břicha i hlavy, závratě, poruchy koncentrace ale i halucinace. Obvykle se tedy doporučuje chřipku léčit běžným způsobem (doma v klidu a teple se vyležet), antivirotika se užívají hlavně u těch lidí, které by prodělaná chřipka mohla ohrozit.
Člověk trpící chřipkou, si obvykle kupuje léky na vyléčení jednotlivých příznaků chřipky, tedy léky na horečku, na bolest v krku, na posílení imunity atd.
V naší poradně s názvem NATEKLÉ UZLINY NA KRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Zouharová.
Dobrý den,asi před týdnem se mi na levé straně v krku udělal bolestivý otok,v krku mě delší dobu škrábe a nám krátké suché ale časté kašlání, zduření se mi posunulo na levou stranu,ale jakoby pod bradu,k ohryzku,je větší a bolí více,zejména večer při polknutí, nemůžu se nikde dočíst,co znamená putující zduření
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše půjde o virové onemocnění horních cest dýchacích. Pokud je to virového původu, tak to samo odezní do dvou týdnů. Virové onemocnění si můžete sama potvrdit testem CRP, který koupíte v lékárně. Bude-li výsledek testu CRP negativní (nízké hodnoty CRP), jde o virové onemocnění. Bude-li CRP zvýšené, jedná se o infekci bakteriemi a budete potřebovat antibiotika.
Nemoc růže se léčí antibiotiky, především penicilinem, a to buď perorálně, nebo intravenózně. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Penicilin je možné aplikovat 2x denně do svalu nebo do žíly ve 4–6denních dávkách. Čtrnáctidenní kúra se zakončuje aplikací depotního penicilinu do svalu, aby se zabránilo opakování infekce. Depotní penicilin má tu schopnost, že se uvolňuje postupně, takže je neustále v krvi určitá hladina penicilinu, jež brání množení streptokoků a opětovné aktivaci. Při přecitlivělosti na penicilin se podávají makrolidová nebo cefalosporinová antibiotika. U opakovaných recidiv růže se v intervalu 2–4 týdnů aplikuje depotní penicilin, třeba i doživotně. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na její snížení – antipyretika. Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se úplně vyléčí až za několik týdnů. Pro pacienta je velice úlevné, pokud končetinu zdvihne do výše, aby ulevil otoku, zánětu i bolesti. Na zvředovatělou či nekrotickou tkáň se pokládají obklady s fyziologickým roztokem nebo vlhké krytí. Hojení kůže je doprovázeno loupáním a nemoc nezanechává žádné známky poškození. U některých pacientů se může nemoc růže na noze vracet, protože trpí onemocněním žil dolních končetin, nebo růže nemoc způsobila poškození lymfatických cév.
Pokud se růže opakuje, což bohužel často bývá, dochází postupně ke změnám v podkoží a kůži v důsledku poškození mízních cév. Je nutné nosit trvale kompresivní podkolenky ke zlepšení mízního a žilního toku a pečovat i o kůži (prevence oděrek, plísně a podobně).
Onemocnění má krátkou inkubační dobu. Příznaky se rozvíjí tedy jen několik hodin poté, co streptokok pronikne do těla. Nemoc růže postihuje většinou kůži dolních končetin. Postižen může být ale také obličej. Příznaky vznikají náhle a mohou být provázeny mírnými či vysokými teplotami, zimnicí a třesem. Na počátku nemoc může připomínat „pouhou“ chřipku. Nemocný může trpět i zažívacími potíži, nevolností a zvracením. Kůže je při postižení zarudlá, má zvednutý okraj a může mít dolíčky jako při celulitidě. Pokožka je teplá a oteklá. Někdy se objevují i puchýřky, které mohou prasknout a způsobit erozi. Může dojít k zánětu. Dalším možným projevem je purpura. Často jsou postiženy uzliny, které jsou zvětšené a bolí. Způsob přenosu nemoci růže je buď od nakaženého člověka, nebo si ji sami přivodíte, máte-li streptokokovou infekci.
Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance, řezné rány, ty všechny jsou rizikové především pro oslabené jedince, jako jsou lidé s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší lidé. Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických zákroků. Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající choroby způsobující problémy s cévním zásobením hlavně dolních končetin, onemocnění žil, zejména bércové vředy. Dále jsou riziková onemocnění lymfatického systému. Problémem jsou také různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a další. Zdroj bakterií způsobujících růži na obličeji je většinou v pacientově nosohltanu – velice často se u pacienta zjistí nedávno prodělaná streptokoková infekce nosohltanu či angína, i to je tedy z tohoto hlediska rizikové. Predispozicí je rovněž nezdravý životní styl, HIV infekce, nefrotický syndrom či metabolická onemocnění, jako je diabetes mellitus, cukrovka.
Zánět má tendenci se plošně šířit. Při neléčení hrozí velmi závažné komplikace v důsledku dalšího pronikání bakterií do organismu a hrozí postižení mízních cév i ledvin.
Růže se léčí antibiotiky, převážně penicilinem, a to buď perorálně, nebo intravenózně. Vhodné je dát končetinu do vyvýšené polohy a přikládat fyziologické obklady. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na snížení teploty. Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se úplně vyléčí až za několik týdnů. Na kůži se mohou přikládat chladivé obklady a mast s ichtamolem. Hojení kůže je doprovázeno loupáním, přičemž nemoc nezanechává žádné známky poškození. U některých pacientů se může růže na noze vracet, pokud trpí onemocněním žil dolních končetin, nebo pokud nemoc způsobila poškození lymfatických cév.
V naší poradně s názvem JAK SNÍŽIT KREATININ V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vaclav štoček.
co pít a kolik mam li 24O kre. děkuji v.š
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Norma pro kreatinin u mužů je 64 až 104 μmol/l. Hladina kreatininu 240 μmol/l je vysoká a vypovídá o tom, že vaše ledviny nefungují správně. Existuje několik ledvinových onemocnění, které zvyšují kreatinin:
- Infekce v ledvinách.
- Glomerulonefritida – Jde o stav, při kterém jsou zanícené struktury ledvin používané k filtraci krve.
- Ledvinové kameny.
- Selhání ledvin.
Kromě ledvin přispívá k vysokým hladinám kreatininu mnoho dalších faktorů:
- Dehydratace.
- Nadměrný příjem bílkovin buď prostřednictvím potravinových zdrojů nebo prostřednictvím doplňků.
- Cvičení s vysokou intenzitou.
Některé léky mohou způsobit poškození ledvin a mohou narušit jejich schopnost fungovat. Mezi tyto drogy patří:
- Antibiotika jako aminoglykosidy, vankomycin atd.
- Inhibitory ACE (angiotensin-konvertující enzym).
- Inhibitory protonové pumpy (Omeprazol).
- Diuretika.
- Některé léky na chemoterapii.
- Lithium.
Některé zdravotní stavy mohou vést k vysokým hladinám kreatininu, jako jsou:
- Diabetes.
- Vysoký krevní tlak.
- Srdeční onemocnění.
Co dělat s vysokým kreatininem? Léčba vysokých hladin kreatininu závisí na základní příčině. Před léčbou vysokých hladin kreatininu je třeba najít a léčit příčinu.
Pokud jsou vysoké hladiny kreatininu způsobeny infekcí ledvin, lze ji léčit antibiotiky.
Pokud jsou vysoké hladiny kreatininu způsobeny vysokým krevním tlakem, pak by měla být k léčbě příčiny předepsána antihypertenziva.
Existují určité změny životního stylu, které mohou lékaři doporučit spolu s léčbou příčiny. Jako:
Snížení příjmu bílkovin, zejména vařeného červeného masa.
Zvýšení příjmu vlákniny.
Pití velkého množství vody, protože dehydratace může zvýšit hladinu kreatininu.
Snížení příjmu soli.
Přestat kouřit.
Vyhýbání se nadměrné konzumaci alkoholu.
Vyhněte se nadměrnému užívání NSAID (nesteroidní protizánětlivé léky: diklofenak, etodolak, ibuprofen, indomethacin, ketoprofen, ketorolak, meloxikam, nabumeton, naproxen, nimesulid and piroxicam.).
Správná léčba může snížit riziko jakéhokoli poškození ledvin a pravděpodobněji urychlí zotavení. Proto buďte v kontaktu se svým lékařem a spolupracujte s ním na snížení vaší vysoké hladiny kreatininu.
Všeobecně platí, že by se antibiotika neměla kombinovat s alkoholem. Řada lidí se domnívá, že je to proto, že alkohol snižuje účinek antibiotik, nebo že alkohol může u antibiotik vyvolat vedlejší účinky. Tak to ale ve skutečnosti vždy není. U některých antibiotik opravdu může alkohol oslabit jejich účinek, ale jsou i další důvody, které hovoří proto, aby byl alkohol při braní antibiotik vynechán. Vždy platí, že je nutné číst příbalový leták léků a ujistit se, jestli je třeba se alkoholu na daný lék vyvarovat. Proč se tedy nesmí na antibiotika pít alkohol ve skutečnosti? Hlavním důvodem je, že antibiotika oslabují lidský organismus a všechny orgány tak dostávají řádně zabrat, antibiotické látky zatěžují hlavně játra a stejně tak i alkohol. V okamžiku kdy tedy pacient bere antibiotika a zároveň i pije alkoholický nápoj, tak jeho játra dostávají velmi zabrat a může u nich hrozit selhání. Následkem tohoto nezodpovědného chování pak mohou být zničená játra.
Penicilin a alkohol – Na Penicilin není vhodné požívat alkoholické nápoje.
Klacid a alkohol – U léku Klacid se neuvádí, že by alkohol patřil mezi kontraindikace tohoto antibiotika. I přesto je jistě rozumnější vyvarovat se konzumaci alkoholu ve větším množství.
Amoksiklav a alkohol - U léku Amoksiklav se neuvádí, že by alkohol patřil mezi kontraindikace tohoto antibiotika. I přesto je jistě rozumnější vyvarovat se konzumaci alkoholu ve větším množství.
Augmentin a alkohol – U Augmentinu doporučují lékaři omezit konzumaci alkoholu na minimum kvůli zvýšené zátěži jater.
Zinnat a alkohol – U Zinnatu doporučují lékaři v průběhu braní léků alkohol omezit (ideálně zcela vynechat).
Penbene a alkohol – Na lék Penbene se konzumace alkoholu nedoporučuje.
Doxybene a alkohol – Během léčby antibiotikem Doxybene se nesmí pít alkoholické nápoje
Ospen a alkohol – Lékaři nedoporučují konzumaci alkoholu na lék Ospen.
Formilid a alkohol - Na lék Formilid je možné požít velmi malé množství alkoholu.
Pokud je zánět zubu rozsáhlý, mohou se podávat antibiotika.
Phenoxymethylpenicillin
Phenoxymethylpenicillin je penicilinové baktericidní antibiotikum s úzkým antibakteriálním spektrem.
Kontraindikace: přecitlivělost na penicilinová antibiotika a těžká renální insuficience.
Nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, průjem, alergické kožní reakce a vzácně anafylaktický šok.
Interakce: zvyšuje toxicitu methotrexatu, antacida snižují jeho biologickou dostupnost.
Dávkování: 500 mg po 6 hodinách perorálně.
Amoxicilin/klavulonát
Amoxicilin/klavulonát je kombinace širokospektrého penicilinového antibiotika a inhibitoru β-laktamázy kyseliny klavulánové.
Kontraindikace: přecitlivělost na penicilinová antibiotika, infekční mononukleóza, těžká renální i hepatální insuficience.
Nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, průjem, alergické kožní reakce, anafylaktický šok, zvýšení transamináz až poléková hepatitida a pseudomembranózní kolitida.
Interakce: zvyšuje toxicitu methotrexatu, účinek perorálních antikoagulancií a současné podávání allopurinolu zvyšuje výskyt alergických kožních reakcí.
Dávkování: 625 mg po 8 hodinách perorálně.
Klindamycin
Klindamycin je linkosamidové bakteriostatické antibiotikum s úzkým antibakteriálním spektrem.
Kontraindikace: přecitlivělost na linkosamidová atb, průjem neznámé etiologie, těžká renální i hepatální insuficience.
Nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, průjem (vede k přerušení terapie!), alergické kožní reakce, vzácně pseudomembranózní kolitida a poruchy krvetvorby.
Interakce: zvyšuje účinek nedepolarizujících myorelaxancií, jeho účinek snižují až antagonizují makrolidová antibiotika.
Antibiotika (ATB) jsou léky pro akutní použití, jejich biologický poločas odpovídá přesně tomu, po kolika hodinách se používají, poté se již v těle přemění a vyloučí a je nutno podat další dávku. To znamená, že pokud jsou podávány po 8 hodinách, v těle jsou 8 hodin, pokud po 12 hodinách, tak jsou v těle 12 hodin.
Beta-laktamová antibiotika (peniciliny, cefalosporiny, monobaktamy, karbapenemy) jsou dle své farmakokinetiky řazena mezi time-dependent ATB. Klíčové u nich je, jakou dobu převyšuje koncentrace léku takzvanou minimální inhibiční koncentraci (MIC). Při perorálním podávání proto nevychází 12hodinový interval jako ideální, vhodnější je 8hodinový, nejvhodnější pak 6hodinový, tam ale prudce klesá ochota pacienta spolupracovat – nechce vstávat v noci, aby užil 1 dávku léku. A proto 8hodinová dávkovací strategie vychází nejlépe. Obdobnou kinetiku mají například i glykopeptidy, mezi které patří vankomycin a teikoplanin, které by bylo ideální podávat kontinuální injekcí (účinek záleží na AUC = area under the curve, tedy na eliminační křivce a MIC).
Pro přesné určení, jak dlouho zůstanou po dobrání antibiotika v krvi, není dostatek údajů. Po monitorování TDM (therapeutic drug monitoring) by se dala určit aktuální koncentrace léčiva, byť již při vysazení 1 dávky nám po notnou dobu účinnost antibiotika vypadne (aminopeniciliny nemají post-ATB efekt jako cefalosporiny, karbapenemy nebo aminoglykosidy). Konkrétně dle specifikace antibiotika lze najít poločas eliminace. To je doba, za kterou koncentrace antibiotika v krvi klesne na polovinu.
Antibiotika můžete koupit přes internet. Je mnoho odkazů, které je nabízejí bez receptu. Antibiotika však účinkují pouze na bakteriální infekci, kterou diagnostikuje lékař, proto jsou antibiotika pouze na lékařský předpis. Na nachlazení, chřipku či jinou virózu antibiotika neúčinkují, proto nepoužívejte nikdy zbylá antibiotika k samoléčbě. Předepsaná antibiotika užívejte vždy po celou dobu, kterou stanoví lékař, a přesně dodržujte předepsané dávkovací intervaly. Mírné prodloužení dávkovacího intervalu okamžitě napravte a pokračujte v nastaveném dávkování, ale výrazné prodloužení dávkovacího intervalu konzultujte se svým lékařem. Během léčby antibiotiky i krátce po jejím ukončení odpočívejte a dodržujte režimová opatření. Dodržujte rovněž doporučení svého lékárníka, protože účinnost některých předepsaných antibiotik mohou ovlivňovat další vámi užívané léky, potravní doplňky, ale i některé potraviny a alkohol. Jen správným užíváním antibiotik lze zachovat jejich účinnost pro další generace lidského pokolení. Proto antibiotika není rozumné kupovat přes internet – jejich předpis patří do rukou lékaře.
Antibiotika působí především proti bakteriím, některá jsou však účinná také proti houbám a parazitickým prvokům. Mají však různé vedlejší účinky a v ČR jsou vydávána na předpis. Z chemického hlediska jsou antibiotika různorodou skupinou látek, ale většinou mají molekulární hmotnost menší než 2000 Da. Antibiotika nezabírají na onemocnění virového původu.
Velkým pomocníkem při rozhodování, zda antibiotika ano, nebo ne, se může stát přístroj na zjišťování hodnot C-reaktivního proteinu neboli CRP z kapky krve, který už si někteří lékaři pořídili. Pouze zvýšené hodnoty CRP svědčí o tom, že je podávání antibiotik namístě, v případě hodnot nízkých či zanedbatelných půjde spíše o virovou infekci. U vleklých chorob nebo tam, kde nehrozí nebezpečí z prodlení, by měl lékař poslat vzorek výtěru třeba z krku na laboratorní kultivaci, která určí přímo, jaké bakterie nemocného trápí, a podle toho se vybere přesně cílené antibiotikum. Dávat totiž takzvaně na jistotu ta nejsilnější antibiotika, zvaná širokospektrální, není nejlepší volba, zvláště kvůli riziku vzniku rezistence.
Obecně platí, že jsou antibiotika bezpečná a měla by být užívána podle pokynů lékaře. Ale jako každý lék, tak i antibiotika mají své zápory.
Antibiotika mohou ovlivnit účinnost jiných léků a způsobit vedlejší účinky či alergické reakce.
Antibiotika inhibují většinu bakterií v těle, což zahrnuji i bakterie, které jsou pro tělo prospěšné. Dochází k nerovnovážnému zabíjení bakterií, což může způsobit žaludeční nevolnosti, průjem, vaginální infekce nebo jiné problémy.
Pokud berete antibiotika na vše, zahráváte si, protože přispíváte k rozvoji antibiotické rezistence. Což znamená, že pokud se objeví další bakteriální infekce, antibiotika již nejsou účinná, a tak dochází i k delší době léčby. U závažnějších infekcí může dojít k tomu, že pokud nejde infekci zastavit, bude muset být pacient hospitalizován. Jestliže jsou rezistentní bakterie stále naživu, stává se z člověka nosič těchto bakterií.
Do této skupiny Polypeptidových antibiotik se řadí antibiotické látky BACITRACIN (obchodní název antibiotika Framykoin), GRAMICIDIN, COLISTIN (obchodní název antibiotika Colimycine), POLYMYXIN B (obchodní název antibiotika Aerosporin, Otosporin). Polypeptidová antibiotika se využívají k léčbě infekcí způsobenými grampozitivními i gramnegativními bakteriemi. Polypeptidová antibiotika jsou silně toxická a využívají se k lokální aplikaci. Polypeptidová antibiotika mohou u člověka vyvolat nežádoucí účinky jako poškození ledviny a nervy.
