Na co se používá Lagosa?
Lagosa patří do skupiny léků nazývaných hepatoprotektiva, neboli léků s ochranným účinkem na jaterní buňky. Lagosa se používá k léčbě onemocnění jater. Jde o rostlinný léčivý přípravek obsahující suchý extrakt z plodu ostropestřce mariánského.
Lagosa má v současné době přerušeno uvádění na trh v České republice kvůli procesním registračním důvodům.
Náhrada za lék Lagosa existuje například v přípravku SILYMARIN AL a LEGALON.
Jaké jsou zkušenosti s lékem Lagosa, jeho dávkování a aktuální cena na trhu se dozvíte v našem článku, když budete pokračovat ve čtení.
Ve svém příspěvku VEDLEJŠÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luk.
ty "vedlejší účinky" v podobě akné nejsou v podstatě žádné vedlejší účinky.... tělo se díky MSM zbavuje různých patogenů v těle a tedy ho čistí. Toto čištění je provedeno všemi různými způsoby, tedy i skrz kůži. Po pročištění tyto účinky zase vymizí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Sema.
Otázka-je možné používat Tebokan 120mg současně s lékem Warfarin, jedná se mi o to zda může snižovat účinek Warfarinu jak třeba vitamin K obsažený v zelenině ? Děkuji.
Lagosa má přerušeno uvádění na trh v České republice a nemusí být na našem území vždy k dostání. Lagosa patří do skupiny léků ATC: A05BA03 SILYMARIN. V této skupině jsou i další léčiva, která obsahují stejnou účinnou látku jako lék Lagosa. Jde o přípravky:
Lagosa obsahuje 150 mg účinné látky silymarin. Aktuální cena léku Lagosa 50 tablet je zde: Lagosa cena. Pro dosažení balení 100 tablet, nutné objednat dvě balení po 50. Zvláštní slevové akce na lék Lagosa mývala síť lékáren Dr Max. Vyplatí se obvolat si tyto lékárny v okolí.
V naší poradně s názvem TRAZODONI HYDROCHLORIDUM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.
Dobrý večer, chtěla jsem se zeptat jestli se po tomto léku nepřibývá a nemá vliv na pokožku.Též, bych chtěla vědět jak dlouho se musí brát.Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Trazodon je antidepresivum. Používá se k léčbě velké depresivní poruchy, úzkostných poruch a potíží se spánkem. Lék se užívá dlouhodobě ústy. Trazodon má své vedlejší účinky zejména v prvních týdnech léčby. Mezi ně však nepatří ani přibývání na váze ani vliv na položku. Běžné vedlejší účinky jsou sucho v ústech, pocit na omdlení, zvracení a bolest hlavy. Závažnější vedlejší účinky mohou zahrnovat sebevraždu, mánii, nepravidelnou srdeční frekvenci a patologicky prodlouženou erekci u mužů. Trazodon má také sedativní účinky.
Trazodon se používá od roku 1981 a patří mezi nejčastěji předepisovaná antidepresiva.
Jedna obalená tableta obsahuje Silybi mariani fructus extractum siccum (35-40:1) extrahováno methanolem 204 mg (187 – 221 mg) (odpovídá silymarinum 150 mg, počítáno jako silibinin).
Lagosa se používá jako:
Ppodpůrná a doplňková léčba při toxicko-metabolických poškozeních jater, jako je steatóza, poškození alkoholem, jedovatými látkami, event. léky, otravy houbami apod.
Podpůrná léčba při chronických zánětlivých onemocněních jater (perzistující a aktivní chronická hepatitida) a cirhóze jater.
Dávkování a způsob podání
Obvyklé dávkování je podle závažnosti onemocnění a fáze léčby 3 až 6 mg silymarinu na kg tělesné hmotnosti denně.
Dospělí obvykle užívají 1 tabletu 2x (event. až 3x) denně po jídle. Interval mezi jednotlivými dávkami má být minimálně 4 hodiny.
Protože nejsou k dispozici dostatečné údaje o bezpečnosti a účinnosti u dětí a dospívajících do 18 let, přípravek Lagosa se u této věkové skupiny nedoporučuje podávat.
Léčba počáteční dávkou trvá 1 až 6 týdnů, po zlepšení stavu lze denní dávku snížit o třetinu až polovinu. Celková doba léčby může trvat 3 měsíce až 1 rok při pravidelných kontrolách zdravotního stavu lékařem.
Způsob podání
Tablety se užívají po jídle, polykají se celé, nerozkousané a zapíjejí se trochou tekutiny.
Kontraindikace
Lék se nemá používat při známé hypersenzitivitě na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku v tomto léku.
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Nutno dodržovat jaterní dietu a nepožívat alkohol.
Přípravek obsahuje monohydrát laktózy a sacharózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy nebo fruktózy, úplným nedostatkem laktázy, sacharózoizomaltázovou deficiencí nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Užívání v těhotenství a při kojení
Z pokusů na zvířatech nejsou známy žádné toxické, resp. teratogenní účinky. Zkušenosti týkající se užívání v těhotenství a při kojení nejsou dostupné, je proto nutné zvážit případné riziko pro plod.
Ve svém příspěvku ODPOVĚĎ PANÍ VĚRUŠCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Milá Věruško,
budu ráda, když mě po vyšetření napíšete, zda jsou to ledviny. Já jsem chlamýdie měla(nikoliv po sexu, jsem šťastně vdaná a nevěra je proti mým zásadám, od manžela jsem je neměla, jeho testy byly negativní). Kromě mých potíží s neuropatií se léčím na ŠŽ, jeden lalok mám pryč(lékař mě sdělil, že to byl Černobyl). Už je to sice od operace dávno, ale léky beru pořád. Přeji Vám snesitelný víkend, snad se vám po injekci ulevilo. Jarmila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra 123.
Milá p.Jarmilko,konečně jsem vás našla.Už dlouho jsem vám chtěla sem napsat jak to se mnou vypadá,slíbila jsem vám to,ale nevěděla jsem kde vás hledat.Takže si za prve přečtěte co jsem psala dnes sem na diskuzi a budu pokračovat.Byla jsem na kapačkách v nemocnici,pustili mě po 6 kapačkách domů nevyléčenou.Měla jsem bakterie v moči.teprve teď mě neurolog objednal na 21.6.na cystoskopii.Obvod.lékař mě dal antibiotika,nezabrala,takže další antibiotika,potom byla ta nemocnice,vlastně třetí antibiotika a následovala čtvrtá antibiotika,také nezabrala,dovedete si představit jak mě bylo,ty nervy ,ty vedlejší účinky po ATB atd.Dále mě poslal obvod.zase k urologovi a byla pátá antibiotika.Neuvěřitelné!!!!Ta zabrala,ale po 14 dnech už jsem zase měla a mám do teď problém,časté močení/bolesti v noci 5x/,nevyspím se atd.Urolog tvrdí,že mám teď moč sterilní.Takže snad prý neuropatie mě to dělá.Nemohu vinit obvod.lékaře,že mě dával špatná antibiotika,ukazoval mě,že to dává podle toho co mu napsali z laboratoře podle rozboru.Takže teď jsem bez léků,je to lepší,než to bylo,ale bolesti a potíže jsou.Nesnáším žádné léky,po všem je mě špatně,mám vedlejší účinky,prodělala jsem záchvat po lécích,jako bych byla přiotrávená.Snažím se pít čaje z jarních bylinek,na tu neuropatii cvičím.Brala jsem před tím kortikoidy,to už vůbec nemohu,nepomohou a ještě je mě hůř.Zkoušel mě dát inj.mectojed,po 3 inj.jsem musela přestat,myslela jsem,že ten záchvat nepřežiji,prostě vedlejší účinky./otekly mě rty,pálil jazyk,dusila jsem se aj./Moje tělo už všechno odmítá.Nevím co se mnou bude dál.Asi nic,trpět bolesti a nemyslet na to.Jak vy jste na tom?Napište.Budu ráda,když mě někdo poradí.
Lagosa se používá jako podpůrná léčba jater. Alkohol zatěžuje a postupně ničí játra. Protichůdné působení těchto dvou faktorů znamená, že pro správnou funkci léčby přípravkem Lagosa je alkohol zakázán.
V naší poradně s názvem DOTAZ NA ČAJ Z BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislav.Bubník.
Jaké jsou zkušenosti s užíváním čaje z listů borůvky
Kolikrát za den by se měl pít
Zda může být lupení z kanadské borůvky nebo jenom z klasické,která roste v našich podmínkách
Jaké množství se dává třeba na 1/2 l vody a jak dlouho se louhuje
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Borůvkový čaj se vyrábí macerací sušených listů a plodů borůvkového keře. Použít se může jak borůvčí české, tak i kanadské odrůdy.
Pití borůvkového čaje je moudrá volba pro každého, koho trápí příznaky šedého zákalu nebo má nízkou imunitu. Rovněž pomáhá tam kde je demence, Alzheimerova nemoc, diabetes, infekce ledvin, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, osteoporóza, špatný metabolismus, nedostatek živin a anémie. Pomáhá i lidem s vysokým rizikem různých druhů rakoviny.
Účinky na srdce: Čaj z borůvek může poskytnout podporu kardiovaskulárnímu systému mnoha způsoby. Za prvé, díky obsahu draslíku může mít vazodilatační efekt, což znamená snížení krevního tlaku a snížení rizika vzniku aterosklerózy, mrtvice a infarktu. Za druhé, bylo prokázáno, že vysoká koncentrace proanthocyanidinů (to jsou oligomerní flavonoidy) v borůvkovém čaji snižuje riziko srdečních onemocnění.
Účinky na kognitivní funkce: Antioxidanty obsažené v tomto ovocném čaji mohou výrazně ovlivnit kognitivní funkce tím, že brání oxidativnímu stresu a ukládání plaků v mozku. Toto zanášení plakem vede ke zpomalování nervových spojení a je příčinou Alzheimerovy choroby, demence a dalších neurodegenerativních onemocnění.
Účinky na trávení: Kyselina gallová je přirozeně se vyskytující antioxidant v borůvkách, který může mírnit zánět v těle, včetně žaludku. Účinkuje tak, že pomáhá vyvážit bakteriální hladiny ve střevě, může optimalizovat trávení, snižuje nepohodlí, křeče a nadýmání, a zmírňuje příznaky zácpy a průjmu.
Účinky na imunitní systém: Imunitní systém může být posílen jednak přítomností vitamínu C a antokyanem v borůvkovém čaji. Vitamín C stimuluje produkci bílých krvinek a působí jako antioxidant, zatímco antokyan bude vyhledávat volné radikály, aby je zneutralizoval ještě před tím, než mohou přimět buňky mutovat nebo podstoupit apoptózu.
Účinky na oči: Přítomnost vitamínu A v borůvkovém čaji znamená, že tento bylinný nápoj může pomoci ochránit a posílit i oči. Je známo, že vitamín A působí jako antioxidant , zejména v obraně proti makulární degeneraci sítnice a zpomaluje nástup šedého zákalu.
Účinky na ledviny: V tomto čaji se nalézá kyselina ellagová, což je polyfenolický antioxidant, který pomáhá detoxikovat močový měchýř, tedy jeho stěny, tím, že zvyšuje kyselost moči. Kromě toho, tato aktivní složka borůvkového čaje může snížit hladinu oxalátů v těle, což může omezit vznik ledvinových kamenů.
Účinky na diabetes: O čaji z borůvky je známo, že snižuje úrovně krevního cukru optimalizací funkce slinivky břišní. Zvyšuje sekreci inzulinu a zlepšuje inzulínovou rezistenci v těle. Pro ty, kteří trpí cukrovkou nebo mají vysoké riziko vzniku tohoto stavu, tento lahodný čaj funguje zároveň jako preventivní opatření.
Účinky na kosti: Borůvkový čaj zvyšuje hustotu kostí a snižuje riziko vzniku osteoporózy. Přestože obsah minerálů v borůvkovém listí není velký, postačuje k tomu, aby lidské tělo dosáhlo zdravého zvýšení příjmu minerálních látek.
Účinky na krevní oběh: Čaj z borůvky obsahuje železo a vápník, který může zlepšit vychytávání železa z trávicího systému. Železo je klíčovou součástí červených krvinek a jeho dostatek znamená lepší okysličení tkání, které potřebují obnovu nebo opětovný růst. Zlepšená cirkulace může také zvýšit hladinu energie a zabránit příznakům chudokrevnosti - anémie.
Rakovina: Borůvky se staly známé jako super-potravina kvůli jejich účinku na rakovinu. Z velké části je to kvůli antokyanům nacházejících se v těchto bobulích a listech borůvčí, ze kterých se dělá tento čaj. Pravidelné pití borůvkového čaje může znatelně snížit riziko rakoviny tlustého střeva, prostaty, prsu, plic a rakoviny děložního čípku, a to díky kyselině gallové a dalším antioxidantům obsaženým v tomto čaji.
Lagosaobsahuje přírodní látku Salymarin, což není nic jiného, než výtažek z rostliny ostropestřec mariánský.
Ostropestřec mariánský má nepříznivé účinky pro některé léky. Vzhledem k tomu, že ostropestřec mariánský působí na játra, což je cesta metabolismu většiny léků, bylo by moudré promluvit si se svým lékařem, pokud užíváte nějaké léky, než začnete ostropestřec užívat. Zejména, pokud jste léčeni některým z následujících léků, neměli byste užívat ostropestřec bez předchozí konzultace se svým lékařem.
Antipsychotika. Zahrnuje butyrofenony (jako je haloperidol) a fenothiaziny (jako je chlorpromazin, flufenazin a promethazin).
Fenytoin (EPILAN D GEROT). Lék používaný při epileptických záchvatech.
Halotan. Plyn používaný pro udržení celkové anestezie - narkózy.
Antikoncepční pilulky nebo hormonální substituční terapie.
Ostropestřec mariánský může interferovat s následujícími léky, protože ostropestřec i tyto léky jsou rozkládány stejnými jaterními enzymy:
Léky na alergii. Jako je fexofenadin (EWOFEX, FEXIGRA).
Léky na vysoký cholesterol. Včetně statinů, jako je lovastatin.
Léky proti úzkosti. Včetně alprazolamu (ALPROX, FRONTIN), diazepamu a lorazepamu (TEMELOR).
Protidestičkové a antikoagulační léky (léky na ředění krve). Včetně klopidogrelu (TROMBEX, ZYLLT) a Warfarinu.
Některé léky na rakovinu. Včetně léku na rakovinu prsu raloxifen (EVISTA, OPTRUMA).
Léky rozkládající se v játrech. Protože ostropestřec působí na játra, může mít vliv na léky rozkládající se v játrech, kterých je mnoho, proto si vždy před použitím ostropestřce mariánského promluvte se svým lékařem.
V naší poradně s názvem VEDLEJŠÍ ÚČINKY ANTIBIOTIKA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta.
Dobrý den,srdečně vás zdravím a prosím o radu.Měla jsem zánět průdušek a brala jsem antibiotikum Ciplox 500 co 12 hod. Protože při užívání mívám vedlejší účinky a to hlavně bolesti kříže a kloubů,přikoupila jsem si k Ciploxu i Probiotika Premium a po celý čas,co jsem brala antibiotika,jsem byla v pohodě,bez vedlejších účinků.Po dobrní Ciploxu jsem už nebrala ani Probiotika a během 3 dnů se mi objevili bolesti zad,v oblasti kříže a taky bolesti kloubů.Neumím si o vysvětlit,bolí mne už druhý den,i když už méně a proto prosím o odpověď,zda to může být ještě vedlejší účinek antibiotika a jak dlouho to může působit.Zda je nutné dál brát probiotika? Děkuji moc za odpověď.Marta.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Probiotika je třeba vnímat stejně vážně, jako antibiotika a věnovat jejich užívání patřičnou pozornost. Za prvé je třeba probiotika užívat hned jak se započne léčba antibiotiky a to tak, že nejdříve se užije antibiotikum a za 3 až 4 hodiny se užije probiotikum, až do doby dobrání antibiotik. Za druhé je potřeba probiotika užívat dále i po skončení léčby antibiotiky a to alespoň dva týdny. Proč? Antibiotika jsou stále více agresivnější a ničí střevní flóru. Když nepřichází do těla nové kulrury ve formě probiotik, tak ve střevech začne množení nevhodné flóry, která přežila nebo se tam dostala potravou a ta pak způsobuje průjmy, změny středního metabolismu, bolesti, únavu, ale také poničení střevní stěny, které může vést k zánětu a k rakovině.
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zahájit v kombinaci s 0,5 mg kolchicinu nebo s nesteroidním antirevmatikem. Dojde-li k akutní atace dny během léčby allopurinolem, dávku allopurinolu neměníme, ale přidáme ještě kolchicin nebo nesteroidní antirevmatikum. Při renální insuficienci je třeba denní dávku allopurinolu snížit – denní dávka by neměla přesáhnout 100 mg, pokud je clearance kreatininu pod 20 ml/min. Allopurinol i jeho metabolity jsou dialyzovatelné. Po každé dialýze je doporučeno podat 300–400 mg allopurinolu. Pokud je produkce kyseliny močové vysoká (terapie malignit, Lesch-Nyhanův syndrom), může terapie allopurinolem podpořit vývoj xantinových deposit v tkáních. Je však možné omezit tento jev zvýšením denního přívodu tekutin. U hematologických chorob pravidelně kontrolujeme krevní obraz.
Interakce: Podávání allopurinolu vyžaduje zvýšenou opatrnost: v kombinaci s 6-merkaptopurinem a azathioprinem (allopurinol inhibuje jejich metabolismus a tím zvyšuje jejich toxicitu, proto se musí snížit jejich dávka na 1/3–1/4), v kombinaci s protinádorovou terapií (zvyšuje se riziko poškození hematopoezy), v kombinaci s chlorpropamidem (při poškozených renálních funkcích se zvyšuje riziko trvalé hypoglykémie), v kombinaci se sulfinpyrazonem (snižuje se účinnost allopurinolu), s teofyllinem (vysoké hladiny allopurinolu inhibují metabolismus teofyllinu).
Těhotenství a laktace: Milurit je během těhotenství a laktace kontraindikován.
Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů: Studie prokazující negativní vliv allopurinolu na schopnost řízení motorových vozidel nejsou k dispozici. Je však třeba počítat s možným výskytem únavy, somnolence a zrakových poruch.
Nežádoucí účinky: Nežádoucí účinky se objevují zřídka, spíše u pacientů s porušenými renálními nebo hepatálními funkcemi. K zabránění akutní ataky dny, kterou může zahájení léčby allopurinolem vyprovokovat, podáváme nejméně 1 měsíc současně s allopurinolem i kolchicin nebo nesteroidní antirevmatikum. Nejčastějším nežádoucím účinkem jsou kožní příznaky jako svědění, zarudnutí, makulopapulózní léze nebo purpura, které se mohou objevit v kterémkoliv stadiu léčby. V každém případě musí být léčba ihned přerušena. Pokud byly kožní projevy velmi mírné, je možné po krátkém přerušení léčby znovu začít nižší dávkou (5 mg/kg) a dávku opatrně postupně zvyšovat. Pokud se kožní příznaky znovu objeví, musíme okamžitě a definitivně allopurinol vysadit. Velice zřídka se může objevit exfoliativní dermatitida s horečkou, lymfadenopatií, arthralgiemi a eosinofilií podobná Stevens-Johnsonovu syndromu, nebo i Lyellův syndrom. Tyto příznaky se objevují spíše u pacientů s poškozenými ledvinami nebo játry. V těchto případech musíme allopurinol okamžitě a definitivně vysadit a zahájit léčbu kortikoidy. Sporadicky se může objevit nauzea nebo zvracení, kterým můžeme předejít užitím allopurinolu po jídle. Mohou se též zvýšit hladiny alkalické fosfatázy a transamináz, objevit leukocytóza nebo i leukopenie. Mezi léčbou allopurinolem a výskytem některých příznaků nebyl prokázán přímý vztah. Jsou to: bolesti břicha, průjem, alopecie, bolesti hlavy, somnolence, celková únava, reversibilní granulomatosní hepatitis, katarakta a poruchy zraku.
Předávkování: Většinu příznaků předávkování, jako je nauzea, zvracení nebo průjem, je možno zmírnit zvýšením renální exkrece allopurinolu a jeho metabolitů (zvýšení příjmu tekutin a zvýšení diurézy). Jsou-li klinické příznaky závažnější, je třeba použít dialýzu.
Farmakologické vlastnosti
Farmakodynamické vlastnosti
Allopurinol je strukturální izomer hypoxantinu. Je to inhibitor xantinoxidázy, která katalyzuje konverzi hypoxantinu a xantinu na kyselinu močovou, endoprodukt purinového metabolismu u člověka. Dna je metabolická porucha charakterizovaná hyperurikémií a ukládáním urátu sodného do tkání. Příčinou je nadprodukce kyseliny močové. Tento proces je potlačen allopurinolem. Allopurinol a jeho metabolity jsou kompetitivními inhibitory xantinoxidázy. Afinita allopurinolu ke xantinoxidáze je asi 10–40krát vyšší než afinita xantinu. Enzymatickou oxidací allopurinolu vzniká oxipurinol. Afinita oxipurinolu ke xantinoxidáze je vysoká, ale jeho vazba není kovalentní. Komplex oxipurinol-xantinoxidáza může být reaktivován dialýzou za aerobních podmínek během 5 hodin. Allopurinol může zabránit oxidaci 6-merkaptopurinu na 6-thiomočovou kyselinu. Inhibicí katabolismu 6-merkaptopurinu u člověka může allopurinol podpořit protinádorový a imunosupresivní účinek 6-merkaptopurinu. Objevení tohoto mechanismu přineslo důkaz o inhibici xantinoxidázy allopurinolem. Allopurinol rovněž inhibuje oxidaci endogenních purinů a výsledkem tohoto procesu je snížení koncentrace kyseliny močové v séru i v moči a zvýšení renální exkrece xantinu a hypoxantinu. Tohoto účinku se využívá k léčbě primární i sekundární (spojené s malignitami) hyperurikémie. Snížení produkce kyseliny močové závisí na dávce allopurinolu. Při léčbě dochází k poklesu hladin urátu v plazmě a zmenšení velikosti urátového fondu se současným vzestupem rozpustnějšího xantinu a hypoxantinu. Dnavé tofy se zmenšují, akutní ataky dny jsou méně časté a mírnější a dnavá nefropatie se upravuje. Dlouhodobá terapie allopurinolem nesnižuje stupeň inhibice xantinoxidázy ani u zvířat, ani u člověka. Prekurzory kyseliny močové jsou xantin a hypoxantin (oxipuriny). Poměr xantinu a hypoxantinu v moči je obyčejně 2 : 1. Hypoxantin je rozpustnější ve vodě než xantin a kyselina močová a mají přibližně stejně nízkou rozpustnost v moči. Teoreticky by mohlo docházet k tvorbě xantinových konkrementů, avšak jejich výskyt je v praxi velmi vzácný, protože celkové množství vylučovaného xantinu je pod saturační úrovní (asi 0,5 mg/ml). Dokonce i v případě vrozeného defektu xantinoxidázy (xanturie), kde je téměř jediným endoproduktem v moči pouze xantin, je výskyt xantinových konkrementů velmi vzácný.
Farmakokinetické vlastnosti
Rozpustnost allopurinolu ve vodě je při 25 °C 0,44 mg/ml a při 37 °C 0,75 mg/ml. Oxipurinol, metabolit allopurinolu, je méně rozpustný ve vodě než allopurinol. Allopurinol je po orálním podání rychle a velmi dobře absorbován, maximálních koncentrací v plazmě dosahuje za 0,5–1 hodinu po podání. Poločas allopurinolu je velmi krátký (asi 2 hodiny), protože je velmi rychle vylučován glomerulární filtrací a je rychle konvertován na oxipurinol. Poločas oxipurinolu je 18–30 hodin. Metabolická konverze allopurinolu na oxipurinol pomocí xantinoxidázy je rychlá, poměr allopurinolu k oxipurinolu v plazmě se rychle mění. Po vysokých i.v. dávkách allopurinolu může dojít k inhibici jeho oxidace. Allopurinol ani oxipurinol se nevážou významně na plazmatické proteiny. Allopurinol je vylučován hlavně glomerulární filtrací, pouze 20 % je vyloučeno stolicí. Oxipurinol je reabsorbován v tubulech podobně jako kyselina močová. Clearance oxipurinolu při normálních renálních funkcích je přibližně 16 ml/min (3krát vyšší než kyseliny močové). Tubulární resorpci oxipurinolu inhibují urikosurika, například probenecid. Kombinovaná léčba allopurinolem s urikosuriky vede ke snížení plazmatické hladiny oxipurinolu a ke snížení stupně xantinoxidázové inhibice. Oxipurinol je aktivní metabolit allopurinolu. Je špatně rozpustný ve vodě a špatně se vstřebává po orálním podání, takže nemá žádnou výhodu před allopurinolem. Pacienti s poruchou renálních funkcí špatně vylučují jak allopurinol, tak oxipurinol. Dávka allopurinolu u dnavé nefropatie musí být redukována. Optimální dávku allopurinolu při porušené clearanci oxipurinolu zjistíme pomocí nomogramů. U pacientů s normální clearancí je po podání 300 mg allopurinolu/den hladina oxipurinolu 10 μ/ml.
METABOLISMUS ALLOPURINOLU:
Hlavním metabolitem allopurinolu je oxipurinol. Po 5–7 dnech perorální léčby je možno nalézt 60–70 % podaného allopurinolu ve formě oxipurinolu v moči, 6–12% je vyloučeno močí v nezměněné formě. Pouze velmi malé množství (asi 3 % podané dávky) se vyloučí jako allopurinol-1-ribonukleosid nebo oxipurinol-7-ribonukleosid.
Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Toxicita allopurinolu je velmi nízká. Orální LD 50 je 700–200 mg/kg u myší a více než 6 000 mg/kg u krys. Tolerance u samic hlodavců je vyšší než u samců. Psi tolerují dávku 30 mg/kg po dobu 1 roku bez známek poškození, avšak dávka 90 mg/kg po 1 roce již vyvolá poškození ledvin. U opic, kterým byla podávána velmi vysoká dávka allopurinolu i.v. (1 300 mg/m²/den po dobu 14 dnů) se objevila anémie, útlum kostní dřeně a intersticiální nefritis způsobená deposity oxipurinolu v ledvinách.
V naší poradně s názvem JAK ČASTO VYUŽÍT KŮRU Z LAPACHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Slívová.
Dobrý den!
S kůrou z lapacha mám velice dobré zkušenosti. Na jaře mě pomohla zbavit se pískových zrnek z ledvin a močovodů. Potvrdili dva lékaři. Pila jsem půl litru denně 3 týdny, týden pauza a znovu 3 týdny. (První příznaky, že se něco děje právě v týdenní pauze.)
Jen bych se chtěla zeptat, jak často je bezpečně kůru z lapacha absolvovat, protože jsem zjistila, že mě i snižuje krevní tlak a já mám tlak v normě. (120-130 na 70-80).
Děkuji za radu!
Helena Slívová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Lapačo je velmi užitečné, ale zároveň má své vedlejší účinky. Například ztekucuje krev a při vyšších dávkách může hrozit zvýšené riziko krvácení a tvorba modřin. Z toho plyne, že při společném užívání lapača a warfarinu je třeba pravidelně každý měsíc kontrolovat srážlivost krve a případně upravit dávkování warfarinu. Žaludeční potíže jako je nauzea, zvracení a průjem jsou další časté vedlejší účinky lapača. U každého jedince se tyto účinky budou projevovat jinak a nelze určit přesnou dávku denní spotřeby. Je třeba se pravidelně diagnostikovat dostupnými domácími prostředky a podle výsledků přizpůsobit dávkování lapača. Ve vašem případě si pravidelně měřte krevní tlak a upravte množství čaje, aby tlak neklesal pod 10% běžných hodnot.
Užívání bylin je osvědčený přístup k posílení těla a léčbě nemocí. Byliny však mohou vyvolat vedlejší účinky a mohou interagovat s jinými bylinami, doplňky nebo léky. Z těchto důvodů byste měli brát bylinky opatrně, pod dohledem praktického lékaře.
Ostropestřec mariánský je obecně považován za bezpečný. Nežádoucí účinky jsou obvykle mírné a mohou zahrnovat:
Žaludeční nevolnost;
Průjem;
Nevolnost a zvracení;
Ostropestřec mariánský by neměly užívat těhotné a kojící ženy.
Lidé s rakovinou související s hormony, včetně rakoviny prsu, dělohy a prostaty, by ostropestřec také neměli užívat.
NEUŽÍVEJTE ostropestřec, pokud jste alergičtí na ambrózii, chryzantémy, měsíčky, heřmánek, řebříček nebo sedmikrásky.
Občas je pozorován mírně laxativní účinek, případně kožní vyrážka. Po vysazení léku tyto projevy vymizí.
V naší poradně s názvem ALAVIS TRIPLE BLEND - VEDLEJŠÍ ÚČINKY? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka Karabinová.
Dobrý den, prosím má někdo zkušenosti s vedlejšími účinky při užívání ALAVISU triple blend? Manžel (diabetik ,120 kg, artróza 3.st., kolena) jej začal užívat cca před 3mi týdny, 6g , a poslední dny ( 3-4 dny) mu není dobře od žalůdku. Žalůdek má OK a nemýval žádné problémy . Myslí si, že je to od Alavisu ( jeho silná slanost) . Mikde jsem nenalezla "vedleší" účinky přípravku při užívání lidmi . Má někdo něco jako "příbalový" leták , nebo zkušenosti. Děkuji za radu. Karabinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Alavis Triple Blend je pro koně, takže v jeho přívalovém letáku těžko najdete vedlejší účinky pro lidi. Neexistují k tomu ani žádné seriózní studie, které by zkoumaly nežádoucí účinky na lidský organismus. Když se rozhodnete na své vlastní riziko používat veterinární preparát, který u vás způsobuje problémy se žaludkem, tak můžete zkusit dávku rozdělit do třech menších, které pak zkonzumujete během dne s hlavními jídly. Pokud by problémy i tak přetevaly, tak budete muset jeho užívání ukončit a přípravek zkrmit například ve stravě pro psa. Vedle Alavisu existuje ještě další podobný veterinární preparát s názvem Geloren, který je lidmi rovněž hojně využíván.
Kortikoidy lze užívat v tabletách, formou masti nebo inhalace. Lék působí celkem rychle, ale aby opravdu pacientovi s jeho zdravotní komplikací pomohl, je potřeba jej užívat alespoň několik týdnů až měsíců v dávkách předepsaných lékařem.
Kortikoidy lze užívat v tabletách na předpis od lékaře v případě, že vaše imunita útočí na některý z vašich orgánů. Tablety se vstřebávají do krve v miligramových dávkách, ale vliv na organismus mají závažný, protože jsou dost silné. Perorálně užívané kortikoidy mohou způsobit vedlejší účinky, které jsou velmi individuální a neobjevují se úplně u všech uživatelů léku. Kortikoidy jsou oproti mnohým lékům velice účinné, avšak velmi záludné. Jejich nadměrná dávka může mít za důsledek nespočet zdravotních komplikací, které lze shrnout pod pojem Cushingův syndrom. Mezi nejčastější vedlejší účinky patří obezita, hromadění tuku v obličeji a v oblasti břicha, cukrovka, migréna, ochablost svalů, zvýšený apetit, závratě, u mužů pokles potence, deprese, nižší imunita, u žen vynechání menstruačního cyklu, podráždění žaludeční sliznice, rozjařenost, náladovost, nespavost, zvýšená křehkost kostí neboli osteoporóza, perforace střev, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, zhrubnutí hlasu kvůli ovlivnění sliznice hlasivek a další. Kortikoidy mimo jiné přispívají i ke vzniku nádorových nebo infekčních onemocnění. Nejčastěji je užívají pacienti s revmatem, roztroušenou sklerózou nebo například Crohnovou chorobou. Kortikoidy v tabletách vám lékař předepíše jen na omezenou dobu a jen v případě, pokud jiná léčba nezafungovala.
Další možné užívání kortikoidů je formou mastí nanášením na kůži. Vstřebávají se méně než tablety, ale více než inhalační kortikoidy. Mastičkou šetřete a dávejte ji na kůži vždy jen nepatrné množství. Po namazání si ruce od masti pečlivě umyjte mýdlem. Masti s kortikoidy se používají nejčastěji při akutním atopickém ekzému nebo lupénce.
Poslední možností podání kortikoidů jsou inhalační kortikoidy. Ty slouží především při astmatu. Dávky jsou rovněž miligramové, ale na rozdíl od tabletových kortikoidů se vstřebávají do krve jen minimálně, což znamená i menší riziko vedlejších účinků. Navíc působí jen tam, kde mají, a neovlivňují stav celého organismu jako kortikoidy v tabletách. Pokud nebudete užívat dávky atypické, tyto kortikoidy vás téměř neovlivní. Kortikoidy se takto podávají ve formě inhalátoru nebo nosního spreje, kdy je látka směrována přímo na nosní nebo plicní sliznici a zastaví vývoj zánětu. Vedlejší účinky jsou v tomto případě jen minimální.
Při užívání kortikoidů pečujte o pokožku, používejte speciální krémy proti striím a jemně kůži masírujte, čímž podpoříte prokrvení v dané části těla. Během užívání kortikoidů můžete být náchylnější k některým infekcím, jako je například kvasinková infekce, a to z důvodu, že kortikoidy potlačují imunitní reakce a snižují vaši obranyschopnost. Ačkoli mají kortikoidy mnoho pravděpodobných vedlejších účinků, pacienti by z nich neměli mít strach. Je to totiž volba lékaře mezi tím, zda vám zachránit život a nemoc vyléčit, nebo vás neléčit a riskovat až smrtelné účinky.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Nebojte se kortikoidů v masti. Když se mast používá podle návodu maximálně 10 dní, tak nehrozí žádné nebezpečí. Účinky kortikoidů na zklidnění pokožky jsou skvělé a určitě byste měla poslechnout svého lékaře a mast použít.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Doktor84.
Kortikoidy jsou uměle vyráběné steroidní hormony podobné těm, které se vytváří v kůře nadledvin. Tyto léky mají výrazné protizánětlivé a antialergické účinky a používají se například k léčbě astmatu nebo atopického ekzému. Mají ovšem také celou řadu poměrně častých nežádoucích účinků a pacienti by je měli užívat pouze po konzultaci s odborníkem.
Co jsou kortikoidy?
Kortikoidy jsou synteticky vyráběné chemické látky, jejichž struktura je podobná jako u hormonů z kůry nadledvin. Lidé by tedy měli důrazně rozlišovat mezi kortikoidy, které vznikají uměle, a kortikosteroidy, což jsou steroidní hormony přirozeně se vytvářející v kůře nadledvin. Co se týče přírodních hormonů, v lidském těle převládá především kortizol.
K čemu slouží kortikoidy?
Kortikoidy jsou známé především díky svému protizánětlivému, imunosupresivnímu a protialergickému působení. Jejich účinky jsou velmi široké, a proto mají tyto léky nezastupitelný význam při léčbě mnoha různých onemocnění. Různé formy kortikoidů neléčí vlastní příčinu nemocí, slouží však hlavně k tlumení imunitního systému a blokují silné alergické či autoimunitní reakce.
KTERÉ STAVY SE LÉČÍ POMOCÍ KORTIKOIDŮ?
Astma
Atopický ekzém
Anafylaktický šok
Lupénka
Různá zánětlivá onemocnění
Některé typy rakoviny
Revmatoidní artritida
Roztroušená skleróza
Stavy po transplantacích
Využití kortikoidů
Kortikoidy existují v mnoha různých formách. Pokud jde o lokální léčbu, využívají se látky, jako je například mast s kortikoidy, různé krémy a roztoky na kůži nebo také inhalační kortikoidy (prášky či roztoky). Co se týče systémové léčby, pacienti používají k léčbě kortikoidy injekce nebo tablety.
K lokální léčbě slouží například Budesonid, Flutikason, Betamethason nebo Mometason. Při celkové léčbě se naopak nejvíce uplatňují Dexamethason, Prednison či Hydrokortison.
Jaké mají kortikoidy nežádoucí účinky?
Podobně jako všechny léky mohou mít i kortikoidy nežádoucí účinky, kvůli často omílaným vedlejším účinkům se ovšem těchto léků spousta lidí bojí.
VEDLEJŠÍ ÚČINKY KORTIKOIDŮ JSOU NAPŘÍKLAD:
Vznik Cushingova syndromu
Snížená imunita
Migréna
Poruchy srdečního rytmu
Poruchy zubní skloviny
Zvýšená chuť k jídlu a obezita
Pankreatitida
Závrať
Ochablost svalů
Osteoporóza
Nekróza kostí
Pokles potence
Zvýšení krevního tlaku
Žaludeční krvácení
Vynechání menstruace
Podrážděnost, nespavost, deprese
V místech dopadu paprsku záření na kůži může vzniknout reakce, která se projevuje vysycháním kůže, svěděním, zvýšenou pigmentací, zarudnutím a v extrémních případech až vytvořením puchýřků či mokvavých ploch. Kožní reakce bývá nejvýraznější zpravidla dva až tři dny po ukončení záření. V ozářené oblasti zpravidla dochází ke ztrátě ochlupení. Během záření by měla být pokožka udržována v suchu a ošetřována (zejména v místech zvýšeného pocení) zásypem Aviril. Pokud se objeví mokvání, je třeba aplikaci zásypu přerušit a postupovat podle pokynů ošetřujícího lékaře. Ozařovaná místa se nemají umývat mýdlem. Doporučit lze nošení volného, vzdušného oděvu z přírodních látek, které dobře sají pot. Opalování je nevhodné. Při holení je vhodnější používat holicí strojek než žiletku či břitvu. Po ukončení radiace promazávejte kůži alespoň jednou denně inertními krémy (nesolené vepřové sádlo, Indulona).
Při záření v oblasti hlavy a krku dochází k zarudnutí sliznice dutiny ústní, škrábání v krku a obtížnému polykání. Může se vyskytnout plísňový povlak v ústech. K omezení reakce přispěje zvýšená ústní hygiena. Neměly by být používány dráždivé zubní pasty, kartáček by měl být co nejměkčí. Je vhodnější spíše kašovitá než tvrdá strava (chléb, oříšky). V průběhu záření doporučujeme nepít alkoholické nápoje a nekouřit.
Ozařování hrudníku (nádory plic, jícnu, mezihrudí) může být doprovázeno obtížným polykáním a dušností. Informujte svého ošetřujícího lékaře o těchto příznacích, aby mohla být včas zahájena léčba tohoto nežádoucího účinku.
Na počátku ozařování horní poloviny břicha (nádory slinivky břišní, žlučníku, jater, ledvin) se poměrně často vyskytuje nevolnost, nechutenství a únavnost. Tyto příznaky po několika dávkách samy mizí. Jsou-li intenzivní, lze použít léky, které tyto problémy odstraní.
Při ozařování dolní poloviny břicha (nádory konečníku, močového měchýře, prostaty, dělohy, děložního čípku) přichází nemocný k ozáření s plným močovým měchýřem (neurčí-li lékař jinak). V průběhu léčby může dojít k průjmům a pálení při močení. Tyto reakce lze vhodnými léky tlumit, neváhejte proto informovat svého lékaře o těchto reakcích.
Zvláštní technikou je celotělové ozáření, které předchází transplantaci kostní dřeně. Obvykle se podává dvakrát denně v průběhu 3–4 po sobě následujících dní. Provádí se pouze na několika specializovaných pracovištích v České republice. Základními nežádoucími účinky jsou z pohledu nemocného nevolnost a zvracení, které se dobře kontrolují příslušnými léky. Pokles počtu krevních buněk je očekáván a řešen transplantací krvetvorných buněk.
Radioterapie stále patří mezi základní složky protinádorové léčby a přináší plné uzdravení tisícům nemocných i přes určité, obvykle dočasné nepříjemné nežádoucí účinky. Perspektivou radioterapie je využití nových druhů radioaktivního záření a nových druhů dávkování záření.
Tolerance radioterapie je individuální a nežádoucí účinky se mohou projevit v různé míře. Pokud budete mít potíže spojené s ozářením, doporučí vám váš lékař vhodná opatření a předepíše potřebné léky. U mnohých nemocných je však tolerance léčby natolik dobrá, že není třeba žádných omezení, a pokud to organizační podmínky dovolí, není nezbytně nutná ani pracovní neschopnost. Jako celková reakce organismu na ozáření by se mohla vyskytnout únava a ospalost, nechutenství, výjimečně nevolnost.
Při užití vysokoenergetického zdroje záření se lze občas setkat s poradiační reakcí na kůži, která se může projevit zarudnutím pokožky. Je důležité pokožku nedráždit a větrat a nosit pokud možno bavlněné prádlo. Při ozáření některých lokalit, například v oblasti prsu či hlavy a krku, však může být kožní reakce výraznější. Může dojít k olupování, vzácněji i k mokvání pokožky.
Časný erytém na kůži vzniká u citlivých jedinců již 2. až 3. den po započetí ozařování. Pozdní erytém se objevuje mezi 2. až 4. týdnem, je výrazně tmavší a přechází do pigmentace a suché deskvamace (kůže je sušší, drobně se olupuje) nebo přechází do reakce 2. stupně – vlhké deskvamace.
Po ukončení ozařování (až do 2–3 let) se mohou objevit pozdní nežádoucí účinky léčby zářením. Jde například o kožní změny (zarudnutí, pigmentace, suchá a méně elastická kůže), pocit napětí v prsou, podkožní otok v oblasti hrudníku, tužší podkoží, prořídnutí ozářených částí kostí (osteoporóza) nebo snížení funkce povrchové části plic, které však většinou nevede ke zhoršení dýchání. V případě ozařování uzlinových oblastí v podpaží a nadklíčku se může objevit otok horní končetiny, poškození nervových pletení (mravenčení a bolesti v horní končetině), snížení funkce štítné žlázy.
Akutně, během ozařování, se může objevit kožní reakce – zarudnutí, pigmentace, ztráta ochlupení, vlasů. Častější jsou potíže při polykání, kašel, individuálně se objevuje únava, nevolnost, nechutenství, změny krevního obrazu. Mohou se objevit i teploty a obtížnější dýchání.
Po ozáření konečníku a tenkého střeva se může objevit průjem, nucení na stolici, nadýmání, bolesti břicha, nevolnost, nechutenství. Je nutné dbát zejména na dostatečný příjem tekutin, a to i po skončení ozáření.
Ve vlasatých a ochlupených částech lidského těla dochází na ozařovaných polích k vypadávání vlasů, chlupů a vousů.
Mezi nejčastější vedlejší účinky radioterapie patří nechutenství, nevolnost, zvracení, průjem, nadýmání, bolesti břicha, poškození kůže a vypadávání vlasů, ochlupení.
V naší poradně s názvem ZÁZVOROVÝ ČAJ NA NACHLAZENÍ A JEHO UŽÍVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, chtěla bych vědět jak často a dlouho se muže užívat čerstvý zázvor jako čaj. A jestli jsou možné při dlouhodobém užívání zdravotní problémy (jako pocení, zvýšený krevní tlak a mdloby).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Obecně lze říci, že zázvorový čaj nemá vážné nežádoucí účinky. Bezpečné množství zázvoru jsou 4 gramy denně.
Mnoho lidí si myslí, že zázvor může zvýšit produkci žluči, ale žádný vědecký důkaz o tomto účinku nikdy nebyl zaznamenán. Přesto se vždy poraďte se se svým lékařem dříve, než budete používat zázvorový čaj, máte-li v anamnéze problémy žlučníku.
Další možný menší vedlejší účinek pití zázvorového čaje je pálení žáhy nebo žaludeční nevolnost. Je to podobné, jako když budete jíst chilli nebo jiná kořeněná jídla. Dále může existovat alergie na zázvor, která se projeví jako vyrážka nebo nepříjemný pocit v ústech nebo v břiše po požití zázvorového čaje.
Zázvor může snížit krevní tlak, takže můžete pociťovat motání hlavy jako vedlejší efekt. Zázvor také obsahuje salicyláty - chemikálie obsažené v aspirinu, který působí jako lék na ředění krve. To může způsobit problémy pro lidi s poruchami srážlivosti krve. Tyto účinky se ale projeví, jen když zkonzumujete mnohem více zázvoru, než doporučených 4 g denně.
Závěrem lze říci, že příliš mnoho čehokoliv - i něčeho přirozeného - může způsobit problémy. Ale pokud jste celkově v dobrém zdravotním stavu a máte ráda elán, ktery zázvor poskytuje, pít čaj z něj se bát nemusíte.
Cushingův syndrom: Nadměrný příjem kortikoidů způsobuje pro organismus vedlejší nežádoucí účinky, které se nazývají Cushingův syndrom. Tento syndrom samozřejmě může nastat i nadměrnou funkcí nadledvin.
Cushingův syndrom se projevuje těmito nežádoucími účinky:
Obezita a nerovnoměrné přerozdělení tuku v těle člověka: Tuk se hromadí v těle nerovnoměrně, a to především v oblasti břicha, vzniká tak velké tučné břicho s úzkými končetinami, tuk se rovněž typicky hromadí v oblasti obličeje a vzniká tak typický obézní měsíčkovitý obličej.
Zvýšení hodnoty cukru v krvi: Zvýšenou hladinou cukru v krvi se zvyšuje i riziko vzniku cukrovky druhého typu.
Poškozování kůže: Kortikoidy, a to zejména ty v tabletové formě, mívají negativní vliv na tvorbu kolagenu, který se v kůži nachází. Kůže tak poté začíná praskat a dochází ke vzniku strií – prasklin, typicky na břiše. Tyto strie bývají temně fialového zbarvení. Spolu s těmito problémy se objevuje také pomalé hojení ran.
Potlačení vlastní obranné reakce kůže: V průběhu terapie léčby kortikoidy se u člověka mohou častěji objevit bakteriální, houbové nebo virové infekce projevující se nejen na kůži. Při intenzivní dlouhodobé léčbě kortikoidy může docházet k atrofii kůže, tedy k jejímu ztenčení, jemnému řasení a prosvítání cév. Kůže je potom mnohem zranitelnější. Kortikoidy také způsobují stažení krevních vlásečnic. Pokud se k ošetření pokožky používají přípravky s obsahem hormonů pravidelně a dlouhodobě, ztrácejí stěny vlásečnic svoji pružnost, zůstávají trvale rozšířené a snadno praskají.
Zvýšení krevního tlaku: Vysoký krevní tlak má negativní vliv a dopady na rozvoj aterosklerózy (kornatění tepen, které vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny) a její komplikace.
Žaludeční vředy: Kortikoidy mají schopnost blokovat ochranný hlen žaludku, který žaludek chrání před účinky kyseliny chlorovodíkové. Samotné kortikoidy nemají na vznik žaludečních vředů vliv, pokud však zkombinujeme kortikoidy a nesteroidní antirevmatika, pak je riziko vzniku žaludečních vředů poměrně vysoké.
Osteoporóza: Kortikoidy mají vliv i na stavbu kostí a jejich dlouhodobé užívání způsobuje projevy této nemoci.
Zhrubnutí hlasu: Trvalé užívání kortikoidů v jejich inhalační formě může změnit hlas kvůli ovlivnění sliznice hlasivek.
Negativní vliv na produkci přirozených hormonů kůry nadledvin: Vstřebané kortikoidy působí tlumivě na produkci přirozených hormonů kůry nadledvin. To se projeví jako akutní neschopnost organismu reagovat na zátěž a stres.
Během léčby perindoprilem byly pozorovány následující vedlejší nežádoucí účinky, které jsou řazeny podle četnosti: Velmi časté (1/10), časté (1/100, < 1/10), méně časté (1/1000, < 1/100), vzácné (1/10000, <1/1000), velmi vzácné (< 1/100000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému:
Snížení hemoglobinu a hematokritu, trombocytopenie, leukopenie/neutropenie, a případy agranulocytózy nebo pancytopenie byly zaznamenány velmi vzácně. U pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH byly zaznamenány velmi vzácné případy hemolytické anémie.
Poruchy metabolismu a výživy:
Není známo: hypoglykémie.
Psychiatrické poruchy:
Méně časté: poruchy nálady nebo spánku.
Poruchy nervového systému:
Časté: bolest hlavy, závratě, vertigo, parestézie.
Velmi vzácné: zmatenost.
Poruchy oka:
Časté: poruchy vidění.
Poruchy ucha a labyrintu:
Časté: hučení v uších.
Srdeční poruchy:
Velmi vzácné: arytmie, angina pectoris a infarkt myokardu, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Cévní poruchy:
Časté: hypotenze a účinky související s hypotenzí.
Velmi vzácné: cévní mozková příhoda, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Není známo: vaskulitida.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Časté: kašel, dyspnoe.
Méně časté: bronchospasmus.
Velmi vzácné: eosinofilní pneumonie, rhinitis.
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, bolesti břicha, poruchy chuti, dyspepsie, průjem, zácpa.
Méně časté: sucho v ústech.
Velmi vzácné: pankreatitida.
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné: hepatitida cytolytická nebo cholestatická.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Časté: svalové křeče.
Poruchy ledvin a močových cest:
Méně časté: renální insuficience.
Velmi vzácné: akutní renální selhání.
Poruchy reprodukčního systému a prsu:
Méně časté: impotence.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: asténie.
Méně časté: pocení.
Zkreslení vyšetření:
Mohou se vyskytnout zvýšené hladiny urey v krvi a kreatininu v plazmě a hyperkalémie, které jsou reverzibilní při vysazení léčby, a to zvláště u pacientů s renální insuficiencí, závažným srdečním selháním a renovaskulární hypertenzí. Vzácně bylo zaznamenáno zvýšení jaterních enzymů a sérového bilirubinu.
Klinická hodnocení:
Během randomizačního období studie EUROPA byly shromažďovány pouze závažné nežádoucí příhody. Závažné nežádoucí příhody mělo málo pacientů: 16 (0,3 %) pacientů ze 6 122 pacientů léčených perindoprilem a 12 (0,2 %) pacientů ze 6 107 pacientů léčených placebem. U pacientů léčených perindoprilem byla hypotenze pozorována u 6 pacientů, angioedém u 3 pacientů a náhlá srdeční zástava u 1 pacienta. Více pacientů léčených perindoprilem bylo vyřazeno z důvodu kašle, hypotenze nebo jiné nesnášenlivosti ve srovnání s pacienty léčenými placebem, 6,0 % (n = 366) u perindoprilu a 2,1 % (n = 129) u placeba.
Podobně jako všechny léky, může mít i acylpyrin nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Přípravek je obvykle dobře snášen, mohou se však objevit poruchy zažívacího ústrojí (žaludeční nevolnost, zvracení, krvácení). Při dlouhodobém užívání je nebezpečí zvýšené krvácivosti, poruchy tvorby krve, poškození funkce jater a ledvin. U přecitlivělých osob může vyvolávat různé alergické projevy (astmatický záchvat, kožní vyrážky). U dětí a mladistvých do 16 let s virovým onemocněním existuje možnost vzniku takzvaného Reyova syndromu (poruchy vědomí, křeče, vysoké teploty).
Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli jiných nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři.
Další vedlejší účinky:
Kyselina dráždí trávicí trakt a může tak způsobit nebo zhoršit žaludeční vředy a krvácení do žaludku. Vzhledem ke svému vlivu na krevní destičky může zpomalit srážení krve nebo vyvolat silnější menstruační krvácení u žen. Při dlouhodobém užívání, často společně s jinými léky proti bolesti, může vést k chronické nefritidě a následnému selhání ledvin. Může vyvolat astmatický záchvat.
Při vyšších dávkách může způsobit závratě, zvonění v uších, poruchy sluchu nebo bolesti hlavy a pocení.
Při dlouhodobém užívání zvyšuje aktivitu jaterních enzymů.
U některých lidí vyvolává alergické reakce.
Indikace:
Kyselina acetylsalicylová se používá samostatně nebo v kombinacích jako analgetikum, antipyretikum a antiflogistikum, tedy při horečnatých stavech, zánětech, lehčích revmatických problémech, při bolestech hlavy, svalů, kloubů a podobně. Protisrážlivého účinku se využívá při ischemické chorobě ke snížení rizika vzniku infarktu myokardu. Vyšší dávky se používají i při akutním infarktu myokardu. Oddaluje u většiny seniorů nástup demence, výskyt zánětů a degenerativních změn v oblasti mozku a udržuje či zlepšuje mozkový výkon.
Chia semínka mají blahodárný vliv na náš kardiovaskulární systém, nervovou soustavu a imunitu. Jsou zkrátka pro všechny bez rozdílů věku a pohlaví. Ale i tak v sobě skrývají určitá nebezpečí, která je třeba respektovat:
Chia semínka můžou zvýšit účinky léků na snížení krevního tlaku. Pokud v současné době užíváte anti-hypertenzní léky, nebo máte jiná rizika pro onemocnění srdce, poraďte se se svým kardiologem před použitím Chia semínek.
Chia semínka můžou zvyšovat aktivitu léků určených pro kontrolu hladiny cukru v krvi. Pokud trpíte cukrovkou, promluvte si se svým diabetologem o používání Chia semen ve vaší stravě.
Pokud užíváte lék Warfarin na ředění krve, pak Chia semínka raději vynechte.
Chia semínka můžou způsobovat alergické reakce. Nejvíce u lidí, kteří jsou alergičtí na hořtici a na hořčičné semeno.
U některých lidí se může projevit nadýmání po snědení většího množství Chia semínek.
Pokud je původ nádoru přímo v mozku, nazývá se primární mozkový tumor. Někdy se může rakovina šířit do mozku z jiných oblastí, například z plic nebo prsu. Pak se nazývá sekundární (nebo metastatický) mozkový tumor. Ve srovnání s ostatními typy rakoviny jsou mozkové tumory relativně méně časté, ale jsou považovány za nebezpečné pro svou polohu a občasnou agresivní povahu.
Mozkové tumory často narušují nebo tlačí na normální mozkovou tkáň a symptomy mohou být výsledkem tohoto tlaku. V závislosti na umístění tumoru v mozku může nemocný pociťovat různé druhy příznaků, ale i jiná onemocnění, například nějakou mentální poruchu.
Nádory mozku a míchy představují dosti rozmanitou skupinu onemocnění. Zhoubný nádor na mozku je někdy laiky označovaný jako rakovina mozku – toto pojmenování však není správné, správné označení je pouze nádor mozku. Nádory CNS (centrální nervové soustavy) rozdělujeme na nádory primární, které vznikají z buněk mozkové tkáně nebo okolních struktur, a na mnohem početnější skupinu nádorů sekundárních (metastázy s původem nádoru kdekoliv v těle).
Výskyt nádorů mozku je častější pro dvě věkové skupiny: děti do 5 let a dospělí po 50. roce života. Každý rok v České republice onemocní nádorem mozku přibližně 700 lidí, s mírnou převahou u mužů.
Nejběžnějším druhem nádoru mozku je takzvaný gliom, se zastoupením více než 50 % všech druhů nádorů CNS. Gliomy vznikají z buněk podpůrné mozkové tkáně a podle chování je můžeme dělit na nízce agresivní a vysoce agresivní. Jednotlivé poddruhy gliomů jsou například glioblastom či astrocytom.
Nízce agresivní gliomy rostou pomalu (roky) a prorůstají od okolní zdravé mozkové tkáně. Z toho důvodu nebývá jejich operační odstranění často kompletní. Může dojít i k jejich přeměně v agresivnější formy gliomu. Častěji se vyskytují v mladších věkových skupinách (20–40 let).
Vysoce agresivní gliomy mohou vzniknout přeměnou nízce agresivních gliomů, nebo vzniknou přímo ze zdravé mozkové tkáně. Příznačný je pro ně rychlý agresivní růst (týdny, měsíce), díky čemuž bývá jejich úplné operační odstranění spíše nemožné, nezřídka dochází k opětovnému růstu v operovaném místě. Častěji se s nimi setkáváme u starší věkové skupiny (po 50. roce věku).
K častým mozkovým nádorům patří také meningeomy, které bývají většinou benigní a vychází z buněk mozkových obalů. Jsou častější u žen po 50. roce života. I když bývají povahou benigní, mohou být díky svému tlaku příčinou nemalých zdravotních potíží.
Často se také objevují nádory mozkomíšních nervů – neurinomy, které jsou většinou benigní.
Dalším typem nádorů jsou adenomy hypofýzy. Představují 10–15 % všech nitrolebních nádorů. Mohou se vyskytovat jak v dětském, tak dospělém věku. Projevují se poruchami hormonálních funkcí a/nebo poruchami zraku.
Nádory vyskytující se většinou v dětském věku jsou meduloblastomy a ependymomy, které se mohou šířit mozkomíšním mokem.
Nádorové onemocnění mozku představuje pro pacienta i jeho okolí závažný problém. Nelze vždy předpovědět, jak bude léčba úspěšná a jestli se podaří vrátit pacienta do normálního života. Životní perspektiva pacientů s nádory mozku závisí na mnoha faktorech. Jedním z nejzásadnějších faktorů je histologický typ nádoru, možnost jeho radikálního odstranění operační cestou nebo zářením, citlivost k chemoterapii. Jsou nádory, které jsou dnešními metodami léčitelné a vyléčitelné. Na druhou stranu existuje skupina nádorů mozku, u nichž je i přes sebevětší snahu a pokroky v onkologii pravděpodobnost vyléčení malá. Léčbou však lze prodloužit život nebo alespoň zmírnit symptomy.
Mezi dnešní běžně používané léčebné metody patří operační výkon, ozařování, chemoterapie a symptomatická léčba. Pacient, který prodělal operaci nebo ozařování, eventuálně chemoterapii pro mozkový nádor, zůstává nadále v péči lékařů. V tomto období bývá pravidelně klinicky vyšetřován, v určitých intervalech bývají prováděny zobrazovací metody (CT nebo MR), EEG, laboratorní odběry. V případě recidivy nádoru je v první řadě zvažována opětovná operace nebo doozáření. Pokud jsou možnosti chirurgie a ozařování vyčerpány, bývá při dobrém stavu pacienta zvažována chemoterapie.
Ozařování je jedna ze základních léčebných metod. Může být použito jako metoda doplňková po operačním výkonu nebo též jako hlavní, kdy operační výkon není kvůli lokalizaci, pokročilosti nebo typu nádoru vhodný. Ozařování je metoda, která též poškozuje zdravé buňky, ty jsou však více odolné než buňky nádorové. Rozlišujeme dvě základní metody radioterapie, a to vnější, kdy zdroj záření (ozařovač) je mimo tělo pacienta, a vnitřní, kdy se radioaktivní materiál dává při operaci do lebky do nádoru nebo jeho lůžka. V České republice se vnitřní ozařování (brachyradioterapie) nepoužívá a rovněž ve světě je dominantní ozařování vnější (teleradioterapie).
Vnější ozařování (teleradioterapie) – záření vychází zvnějšku z ozařovacího přístroje do mozku. Lékařem-radioterapeutem je předem jasně definováno, jak velké bude ozařovací pole (ozářená část mozku), jak velká bude dávka záření a v kolika sezeních bude ozařování probíhat. Vše je stanoveno s ohledem na velikost nádoru, jeho typ, lokalizaci a celkový stav pacienta. Délka ozařování se zpravidla pohybuje mezi třemi až šesti týdny. Během této doby pacient při standardním ozařování dochází do ozařovny pětkrát za týden. Doba jedné denní dávky (takzvané frakce) trvá přibližně 3–6 minut. Aby bylo ozařovací pole vždy stejné, tedy aby se ozařovala vždy stejná část mozku, bývá hlava upevněna v umělohmotné masce. Někdy se využívá i stereotaktická radiochirurgie – forma vnějšího ozařování určená k intenzivní léčbě malých nádorů (do 3 cm). Pomocí speciálního zaměřovacího a fixačního zařízení může být do malé postižené oblasti podána poměrně vysoká dávka záření s minimálním rizikem poškození okolních zdravých tkání.
Vedlejší účinky spojené s radioterapií při mozkovém tumoru jsou vyvolány působením radiace na normální mozkovou tkáň, která tumor obklopuje. Brzy po prvním aplikování radioterapie se může u pacienta objevit bolest hlavy, nevolnost, zvracení, spavost, horečka a zhoršení neurologických symptomů, které mají vztah k tumoru; tyto symptomy by měly být v souvislosti s pokračováním léčby stále méně závažné. Symptomy se mohou zhoršit během několika týdnů až měsíců po aplikaci radioterapie; tyto příznaky by mohly napovídat, že tumor roste. Pravidelným sledováním symptomů je možné určit, zda je jejich příčinou tumor, nebo léčba. Vzhledem k povaze radioterapie se mohou některé dlouhodobé radiační účinky objevit měsíce, nebo dokonce roky po ukončení léčby. Doporučuje se vést si pro jistotu záznamy o všech takových projevech a následně je sdělit vašemu lékaři.
Častým vedlejším účinkem je i vypadávání vlasů, které se objevuje cca po dvou až třech týdnech ozařování a bývá omezené na ozařované pole. Vypadávání vlasů bývá většinou dočasné, při vyšších dávkách záření však může být i trvalé. Mezi pozdní vedlejší účinky jsou řazeny poruchy paměti a koncentrace, které vznikají za 1–3 roky po ozařování a dlouhodobě přetrvávají.
Vedlejší účinky ozařování začínají už během radioterapie a odeznívají pár týdnů po jejím ukončení. Některé nastupují až několik měsíců po léčbě a bývají bohužel nevratné.
Patří sem
Zarudnutí ozařované kůže
Zarudnutí kůže je častým a ve většině případů i jediným nežádoucím účinkem ozařování. Projeví se ve třetím týdnu ozařovací série a po zbylou dobu léčby se mírně zhoršuje. Stupeň zarudnutí je individuální, záleží na typu kůže. Nejhůře kůže reaguje v místech záhybů a kožních řas, to je pod prsem či v podpaží. Tam pokožka často mokvá a loupe se.
Podráždění srdečního svalu
K této komplikaci dochází výjimečně, a to následkem kombinovaného vlivu cytostatik a záření na srdce, je-li nádor v levém prsu. Projevuje se bolestí na hrudi, dušností a celkovou únavou. Riziko trvalého poškození srdce, případně plic je v dnešní době minimální.
Zbarvení kůže a ztuhnutí podkožní tkáně
Jde o běžný pozdní efekt. Ozářená kůže časem ztmavne a prs je na pohmat tužší. Pro pacientku tyto změny nepředstavují žádné riziko.
Lymfedém
Může vzniknout po ozařování podpažních uzlin, zvláště po operaci.
Tolik obávané vypadávání vlasů způsobuje chemoterapie.
Nežádoucí účinky se objevují zřídka, pokud je lék podáván krátkodobě. Větší pravděpodobnost vzniku nežádoucích účinků je při dlouhodobém podávání vysokých dávek. Nejzávažnější nežádoucí účinky, které se mohou projevit, jsou měsíčkovitý obličej, záněty, zvýšení tělesné hmotnosti, zažívací potíže, bolesti hlavy, změny nálad až psychické poruchy, bolesti svalů, nepravidelná menstruace, oční postižení, změna vzhledu kůže a citlivosti.
Při výskytu abnormálních reakcí ihned konzultujte svého lékaře. Objeví-li se krev ve stolici nebo černá stolice, neberte další dávku léku a ihned vyhledejte lékaře, který zvolí další postup léčby.
Jak již bylo popsáno, Medrol má při dlouhodobém užívání celou řadu vedlejších účinků, podobně jako ostatní kortikoidy. Tyto vedlejší účinky většinou shrnujeme pod pojem Cushingův syndrom. Velmi opatrní musí být jedinci trpící nějakou infekcí, protože by jim kortikoid mohl oslabit imunitní systém a způsobit těžký průběh infekce.
Ačkoliv je Medrol lék s mnoha vedlejšími účinky, nemusí se nemocný tomuto léku vyhýbat, ale měl by jej užívat podle pokynů svého lékaře. Kompetentní lékař si je vedlejších účinků vědom, a když už pacienta těmto vedlejším účinkům vystaví, má pro to svůj důvod. U každého pacienta se tato otázka musí řešit individuálně. Pacient by naopak v žádném případě neměl užívat Medrol ke zlepšení projevů své nemoci bez konzultace s lékařem. To může být stejně nebezpečné jako zaryté odmítání Medrolu.
