Depilační spirála je vlastně pružina, která se používá především k odstranění chloupků na obličeji. Vhodná je na spodní a horní ret, bradu a strany obličeje. Používat jí můžete klidně denně. Vytrhává chloupky i s kořínkem a zbaví vás i těch nejjemnějších chloupků. Není vhodná pro použití v ostatních partiích těla ani na obočí.
Zdroj: článek Depilace
Synonymem slova vlásenka (potřebujete-li ho uvést například do křížovky) je slovo sponka, spona, vlásnička, kolík, špendlík, roubík, pól, jehlice, pinetka, betka, spirála.
Synonyma jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat. Dodávají jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení.
Zdroj: článek Vlásenky
Než začnete s depilací, ujistěte se, že máte v holítku ostrou žiletku. Tupou poznáte snadno, protože chloupky se neodstraní jedním tahem a pod žiletkou zůstane podrážděná pokožka. Jen s ostrou žiletkou snížíte riziko drobných poranění kůže na minimum. A pokud vás zarostlé chloupky trápí pravidelně, raději se vzdejte žiletky i epilačního strojku a používejte výhradně depilační krémy. Pokud už zvolíte epilaci, vyberte si kvalitní epilační strojek. I když nástroje udržujete v čistotě, nezapomeňte před každým použitím na jejich dezinfekci. Chloupky odstraňujte vždy po směru jejich růstu. Po depilaci naneste na pokožku zvláčňující krém nebo pár kapek olivového oleje a vmasírujte jej.
Zdroj: článek Rady proti zarůstání chloupků
U žen je to celkem jasné, ale u mužů to tak jednoznačné není. Muži se dělí na dvě skupiny. Jedni holení absolutně odmítají, a ti druzí si ho užívají. Buď jen někde chloupky oholit, aby nevyčnívaly ze spodního prádla či plavek, anebo ochlupení shodit úplně. Ti, co si ho holí, argumentují právě hygienou, ale taky větší stimulací při sexu. Marná sláva, nahatá předkožka je mnohem citlivější a nakonec, oholený penis vypadá opticky větší. A argumenty proti holení? Finanční náročnost nejrůznějších depilačních pomůcek, ať už jde o holicí pěny, vosky nebo depilační krémy. V důsledku holení se často objevuje i podráždění nebo infekce. Co se týče varlat, raději zapomeňte na epilační prostředky, to byste taky nemuseli přežít, však zkuste, jak takové trhání chloupků bolí na tříslech, a dál už jistě pokračovat nebudete.
Nejlepší je zůstat přírodní a nůžkami zastřihávat odrosty. Pubické ochlupení má také svou specifickou vůni naplněnou důležitými feromony podporujícími vzrušení. Zde se můžete podívat na fotografie ochlupených mužských rozkroků.
Zdroj: článek Jak správně oholit penis a varlata
Zachování rodu je základní myšlenkou každého včelstva. V momentu, kdy příroda otevře svůj roh hojnosti, včely se v úlu začnou silně množit a nosit do něj velké množství zásob. Pokud překročí hranici kapacity úlu, rozhodnou se rozdělit rojením. Tomuto aktu předcházejí dlouhodobé přípravy. Jednak matky omezí kladení nových vajíček a včely připraví velké množství matečníkových misek, do kterých donutí matku položit oplozená vajíčka. Z těchto misek se posléze stanou matečníky, ve kterých se tvoří nové matky. Původní královnu včely přestanou krmit, aby zhubla a byla schopna letu, neboť stávající poměr nosné plochy křídel k jejímu velkému zadečku jí to neumožňuje. Po zavíčkování matečníků okolo devátého dne se včelstvo připravuje k rozdělení a odletu do neznáma a nejistoty. Včely do sebe nasají medné zásoby na tři dny a začnou určovat kategorie, které vylétnou a které naopak zůstanou doma s novou neoplozenou matkou.
Rojení je přirozený způsob množení včelstev. V minulosti byla rojivost dokonce vyžadovaná vlastnost – díky ní se snadno navyšoval počet včelstev. V dnešní době včelaři rojivost už tolik neoceňují; včelstva se dají množit i jinými způsoby, ve svém důsledku efektivnějšími. Snaha je tak o selekci takových včelstev, která nejsou přehnaně rojivá. A dále je možné rojivost snižovat až k nule pomocí různých opatření.
Jakmile vzroste okolní teplota na maximum, včely opustí úl. Po zformování se do letové spirály nabírají směr, který jim ukázaly pátračky, tedy na předem vytipované a určené místo. Hučící spirála se pomalu pohybuje v letovém kurzu. Protože matka je špatným letcem, roj vždy nejprve usedne na nejbližší větev, shlukne se do dlouhého hroznu a připraví se na další, snad již konečnou cestu do nového příbytku.
Včely se rojí v období před první snůškou až do 20. června, kdy je konec období rozvoje a včely se začínají připravovat na zimu. Nejčastější příčinou rojení je přitom nedostatek místa v úlu. Včely v úlu mají různé úlohy. Náročné na prostor jsou stavba včelího díla, ukládaní zásob a kladení. Pokud tedy nemohou vykonávat jednu z těchto činností, dělnice narazí matečník a přinutí včelí matku opustit úl (vyrojit se).
Zdroj: článek Zábrana rojení
Epilace je úplné odstranění chloupků i s kořínkem. Je to ale docela bolestivá metoda, kterou nevydrží každý. K tomu účelu se prodávají epilační strojky, které nejsou zrovna laciné, ale na druhou stranu jste odměněny krásně hladkou pokožkou minimálně na měsíc i na měsíc a půl. Záleží na tom, jak rychle komu chloupky rostou. Další možností je použití teplých či studených vosků. Velkou výhodou pravidelné epilace je, že chloupky jsou jemnější, rostou pomaleji a postupně řídnou. Epilace není vhodná k použití na celém těle. Intimní partie vydrží jen silné povahy.
Depilace je vlastně rychlá forma odstranění chloupků všude tam, kde je prostě nechceme mít. Je vhodná k použití na celém těle. Nevýhodou je jen to, že ji musíme častěji opakovat, což je však pro mnoho žen faktor zásadní. Depilací, vlastně holením, dochází k odstranění chloupků jen z povrchu kůže, tedy jen toho, co je vidět. Můžeme se při tom poranit, říznout. Tomuto se říká depilace fyzická. Pak je ještě depilace kosmetická, a to je odstranění chloupků pomocí chemických přípravků, které působí na celou strukturu chloupku, který vypadne bezbolestně. Nejvíce se používají krémy, gely a pěny. Po jejich použití máte krásně hladkou pokožku delší dobu, zhruba 10 až 14 dní, než po klasickém holení. Mnoho žen této metodě dává přednost.
Zdroj: článek Depilace
Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.
Základní dělení bylinek:
Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.
Dělení bylinek podle umístění ve spirále:
Dělení bylinek podle světelných nároků:
Dělení bylinek podle vzrůstu:
Dělení bylinek podle orientace světových stran:
Další důležité rady pro pěstování:
Pro bylinkovou spirálu je vhodný klasický zahradní substrát, případně substrát pro bylinky a zelené koření. Základem substrátu je vždy směs kvalitní bílé a černé rašeliny. Poměr obou těchto hlavních částí a úprava pH se pak řídí podle účelu použití a pro různé druhy rostlin se k tomu přidávají další doplňkové komponenty – čerstvý nebo sušený jíl, křemičitý písek, potřebné minerály a podobně. Většina substrátů obsahuje přiměřenou dávku kvalitního minerálního hnojiva, které rostlinám poskytuje dostatečnou výživu na prvních 6 týdnů. Substrát pro bylinky je navíc obohacen hnojivem se základními živinami a stopovými prvky pro růst bylinek. Pro dostatečný přísun živin jsou vhodné pomalu rozpustné tablety Silvaform 80TE. Tyto kvalitní tablety dokážou dodávat živiny po dobu až dvou let.
Tvar a vzhled bylinkové spirály si můžete navrhnout sami s použitím přírodních materiálů, jako je kámen a dřevo. Existují i bylinkové spirály komerčně vyráběné.
Zdroj: článek Bylinková zahrádka
Solární kapalinové kolektory jsou nejvhodnější pro ústřední vytápění. Fungují stejně jako domácí sluneční systémy pro ohřev vody. Nejčastější jsou ploché kolektory, ale k dispozici jsou také vakuové trubice a koncentrované kolektory. V kolektoru přenáší teplo „pracovní” tekutina, jako je voda, nemrznoucí směs, nebo jiné typy kapaliny, pohlcující sluneční teplo. Ve vhodný okamžik sepne regulátor oběhového čerpadla, pro pohyb tekutiny v kolektoru.
Kapalina v kolektoru protéká rychle, takže se její teplota zvyšuje pouze o 5,6 až 11°C. Ohřev menšího množství kapaliny, na vyšší teplotu, zvyšuje tepelné ztráty z kolektoru a snižuje účinnost systému. Kapalina proudí buď do skladovací nádrže, nebo přímo do výměníku tepla pro okamžité použití. K ostatním součástem systému patří potrubí, čerpadla, ventily, expanzní nádoby, výměník tepla, skladovací nádrže a ovládací prvky.
Kapalinové solární systémy uloží sluneční teplo v nádržích s vodou, nebo ve zdivu sálavého deskového topného systému. Z nádržových systémů jsou pak teplé pracovní kapaliny distribuovány do výměníku tepla.
Nádrže jsou tlakové nebo beztlaké, záleží na celkové konstrukci systému. Před výběrem akumulačních nádrží zvažte náklady, velikost, odolnost, kde bude umístěna (zda například ve sklepě nebo venku) a jak ji nainstalujete. Pokud vám nádrž svou velikostí neprojde stávajícími dveřmi, budete ji muset postavit na místě. Nádrže mají také limity pro teplotu a tlak, které musí budova splňovat. Měli byste také zvážit, kolik izolace bude nutné, aby se zabránilo nadměrným tepelným ztrátám, a jaký druh ochranného povrchu je zapotřebí, aby se zabránilo korozi nebo úniku.
Speciální nebo vlastní nádrže mohou být nutné v systémech s velkými požadavky na úložiště. Obvykle jsou z nerezové oceli, sklolaminátu nebo vysoko tepelného plastu. Nádrže mohou být také betonové nebo dřevěné. Každý typ nádrže má své výhody a nevýhody a všechny typy vyžadují své umístění podle jejich velikosti a hmotnosti. Mnohem praktičtější také může být použití několik menších nádrží, než jednu velkou. Nejjednodušší možností úložného systému je použít standardní, domácí ohřívače vody. Odpovídají požadavkům tlakových nádob, jsou uzpůsobeny k potlačení koroze a snadno se instalují.
Pro distribuci slunečního tepla můžete použít podlahové vytápění, teplovodní podlahové lišty nebo radiátory, nebo ústřední systém cirkulace vzduchu. V podlahových systémech cirkuluje solárně vyhřátá kapalina trubkami, vloženými v tenké betonové desce podlahy, která pak vyzařuje teplo do místnosti. Podlahové vytápění je pro kapalinové solární systémy ideální, protože dobře funguje při relativně nízkých teplotách. Deska je obvykle ukončena dlažbou. Podlahové systémy déle vytápějí dům z takzvaného studeného startu, než jiné druhy rozvodů tepla, poté, co jsou v provozu, však poskytují srovnatelnou úroveň tepla. Koberce a koberečky snižují účinnost podlahového vytápění, více informací naleznete na stránkách sálavé vytápění. Pečlivě navržený systém nepotřebuje samostatný zásobník tepla, i když je většinou používán pro regulaci. Jako zálohy tepla lze instalovat konvekční kotle nebo dokonce standardní, domácí ohřívače vody.
Teplovodní podlahové lišty vyžadují teplotu vody mezi 70 a 80°C, aby účinně vytápěly místnost. Obecně platí, že ploché kapalinové kolektory přenášejí a distribuují tekutinu o teplotě mezi 30 a 50°C. Proto podlahové lišty nebo radiátory zásobované solárními systémy vyžadují, aby plocha podlahové lišty nebo radiátoru byla větší, tím se zvýší zálohový systém ohřáté kapaliny, nebo pak musí být ploché kolektory nahrazeny například trubicovými kolektory, kde je teplota ohřáté kapaliny vyšší.
Existuje několik možností, jak začlenit kapalinové systémy do topného systému cirkulací vzduchu. Základní záměr je umístit výměník tepla nebo ohřívač v hlavní místnosti. Vzduch vracející se z obytných prostor je ohříván prouděním ve výměníku tepla. Spirála musí být dostatečně velká, aby přenesla dostatečné množství tepla do vzduchu, při nižší provozní teplotě kolektoru. Další teplo je dle potřeby dodáváno z pece.
Zdroj: článek Solární vytápění
Na cestě životem občas každý potřebuje poradit jak dál. S nedostatkem sebevědomí se nikdo nerodí. Nedostatek sebevědomí, což je vlastně špatné mínění o sobě samém, se získává a upevňuje životními zkušenostmi.
Největší vliv na sebe máte vy sami. Zde je návod, jak si vypěstovat sebevědomí. V podstatě jde o to, abyste svoji mysl naprogramovali tak, aby začala myslet správně a vaše myšlení vás podporovalo a ne shazovalo. Výzkumy ukazují, že nemá smysl šťourat se v minulost a dokola vyvolávat negativní zážitky, protože problémy se tím jen upevňují. Je spíše zapotřebí změnit své myšlení správným směrem. Člověka napadne za den asi 75 tisíc myšlenek, samozřejmě je nemůžete všechny kontrolovat, ale můžete určovat jejich směr tím, co si sobě říkáte, co čtete, posloucháte, na co se díváte.
Zamyslete se nad tím, jak sami k sobě promlouváte. Uděláte například nějakou drobnou chybu před někým jiným. Okamžitě si ji začnete vyčítat. Vyčítáte si ji ten den, pak ještě večer a možná i druhý a třetí den. Zamyslete se teď ale nad jednou věcí. Kdyby tu samou chybu udělal váš kamarád, mluvili byste s ním takto? Opakovali byste mu tyto věci celý den, pak ještě večer a i druhý a třetí den?
Nestěžujte si. Teď jste tedy zjistili, že za vaše nízké sebevědomí můžou vaši rodiče, kamarádi, učitelé a jiní lidé. Máte možnost buď si stěžovat, jaký jste chudáček a těmto lidem to vyčítat, pak se ale situace pravděpodobně nezmění, nebo se rozhodnout s tím něco udělat a začít na sobě pracovat a postupně se dopracovat k vytouženému sebevědomí. Popravdě zase tolik se litovat nemusíte, samozřejmě se vám nemusí líbit životní styl a máte plné právo toužit po lepším životě a pracovat na tom, abyste ho získali, ale na druhou stranu si uvědomte i pozitivní stránky svého života.
Stanovte si cíl. Určete si a sepište si své cíle a každý den se na ně dívejte. Údajně jen 5 % lidí uspěje, a jsou to ti, kteří mají stanovené a sepsané své cíle. Na jedné univerzitě dělali průzkum, ptali se žáků na jejich cíle. Jen 3 % z nich znala své cíle a měla je napsané. Za 30 let všechny studenty vyhledali a zjistili, že právě těmto 3 % žákům se dařilo nejlépe. Dokázali nahromadit větší bohatství a celkově měli v životě viditelnější úspěchy než ti, jež své cíle napsané neměli.
Zaznamenejte si své úspěchy, vaše kladné stránky a za co jste vděčný. Mohou to být i malé úspěchy provázející vás celý život. Například udělali jste řidičák, přijímací zkoušky na střední školu, odmaturovali jste, upekli koláč, ve třetí třídě zbili rivala. Co vás napadne.
Sepište si vaše kladné stránky, co se vám na vás líbí, co umíte, co je na vás hezkého. Sepište si, za co jste vděčný – třeba to, že jste zdravý, vidíte, chodíte, slyšíte, máte práci, zdravou rodinu, určitě vás něco napadne. A občas si to přečtěte, především když se budete cítit pod psa. To vaše myšlení obrátí správným směrem.
Programujte svou mysl. I kdybyste neměli provést nic z tohoto návodu, tak toto určitě dělejte. Po dlouhou dobu vaše mysl vstřebávala odpadky a nyní pracuje. Jak pracuje? Proti vám, místo, aby vás podporovala, tak vás brzdí. Proto je teď váš nejdůležitější úkol sytit vaši mysl správnými myšlenkami. A stejně tak jako se nestačí najíst jen jednou za měsíc, nestačí sytit mysl správnými myšlenkami jen jednou za měsíc. Měli byste ji sytit každý den. Pozitivní vliv těchto myšlenek získá dostatečnou sílu a přebije ty negativní a vaše myšlení vám bude konečně pomáhat.
Autosugesce – vizualizace. Obrazy mají větší moc než myšlenky. Představujte si sami sebe, jací byste chtěli být, jak byste zvládali situace, kdybyste měli takové sebevědomí, po jakém toužíte, jak byste se cítili, co byste viděli a jak by lidé na vás reagovali. Dělejte to často.
Dělejte to, čeho se bojíte – expozice. Nejlepší věc, jak se zbavit strachu, je dělat to, čeho se bojíte. Strach nepřekonáte, dokud si říkáte „udělám to, až se nebudu bát“, pak to neuděláte nikdy. Vystavujte se situacím, ze kterých máte strach a dělejte to často. Zjistíte, že to není zase tak hrozné, po čase budete odolní a tato situace už ve vás nebude vzbuzovat strach.
Bojíte se s někým mluvit? Nejlepší způsob, jak tuto bariéru překonat, je mluvit s tímto člověkem kdykoli to půjde. Sepište si situace, kterých se bojíte, seřaďte si je od pro vás nejméně nahánějící hrůzu až po ty nejstrašidelnější. Začněte s těmi pro vás méně nepříjemnými, až je překonáte, získáte větší sebedůvěru, a postupně přejdete k obtížnějším situacím. Největší riziko je neriskovat vůbec.
Vybírejte si své přátele moudře. Lidé, s nimiž trávíte nejvíce času, vás ovlivňují a vy máte tendence být jako oni, a dokonce i vydělávat přibližně jako oni. Už tak máte obtížný úkol přeměnit svou mysl, tak proč se nechat stahovat k zemi lidmi, kteří vás nepodporují, jsou negativní a stále si stěžují. Je dobré vybrat si přátele, jež jsou takoví, jakými byste chtěli být vy, jsou pozitivní, sebevědomí, anebo kteří mají stejné nebo podobné cíle, jaké máte vy.
Zkuste zlepšit svůj vzhled. Váš vzhled nemá vliv jen na ostatní lidi, ale také na vás. Udělejte něco, abyste ze sebe měli lepší pocit. Kupte si hezké oblečení, jděte ke kadeřnici.
Úspěch potvrzuje úspěch a neúspěch zase neúspěch. Malý neúspěch může vést k dalšímu neúspěchu a ten zase k dalšímu a dalšímu, a tak pokračuje sestupná spirála neúspěchu. Dostaňte se na vzestupnou spirálu úspěchu – malý úspěch plodí větší, ten zase větší atd. Snažte se tedy uspět, neklaďte si hned velké cíle, spíše začněte s něčím malým, kde máte velkou šanci úkol zvládnout. To vám dodá sebedůvěru a vy si troufnete na větší a větší.
Zdroj: článek Zvedněte své sebevědomí
Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.
Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.
Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).
Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.
Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.
Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, pokud dodržíme minimální výšku pro růst zeleniny.
Zvýšené záhony mají ovšem i své proti. Pokud budou stavěny ze dřeva, dochází naopak k většímu odpařování vody a potřebě častého zalévání. Druhou nevýhodou bývá počáteční pracnost při zakládání zeleninových záhonů, které musíme nejprve pořádně vybudovat. Ovšem tato námaha se nám v budoucích letech mnohonásobně vyplatí.
Než se pustíme do samotné stavby, je vhodné vytvořit si plán užitkové zahrady. Tak budeme mít připravený koncept, dle kterého můžeme praktičtěji realizovat své dílo. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových, a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných či plastových palisád. Například klasickým typem vyvýšených záhonů je jahodová pyramida anebo třeba bylinková spirála. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně.
Ideálním materiálem pro vyvýšené záhony je dřevo, je ale třeba zvolit dřevo tvrdé (například modřín, akát, dub).
Velikost záhonu zvolíme takovou, aby nám byly plodiny bezproblémově přístupné a nemuseli jsme na záhon jakkoli vstupovat. Abychom se nemuseli k záhonu ohýbat a mohli případně i sedět. Tuto vlastnost ocení jistě i vozíčkáři, senioři a lidé se zdravotním omezením. Pro samotnou realizaci si jako příklad uvedeme šířku záhonu 60–180 cm, kdy je důležité zvolit správnou šířku podle toho, zda bude záhon přístupný z jedné či obou stran. Délka záhonu může být různá dle velikosti pozemku a uspořádání ostatních prvků užitkové zahrady, jako jsou keře či ovocné stromy. Ideální postavení dle světových stran je sever–jih.
Pokud již máme plán, jak budou záhony vysoké, široké a dlouhé, v první etapě připravíme místo, kam je umístíme. Cestičky volíme široké 0,6–0,8 m a ideálně je zamulčujeme, zatravníme či vysypeme štěrkem nebo pískem, abychom na ně mohli pohodlně vstupovat za každého počasí. Postavíme si záhon libovolného tvaru a materiálu, který nám nejvíce vyhovuje. Nejčastěji jsou k vidění formální tvary jako obdélník a čtverec. Na dno záhonu se doporučuje připevnit pletivo s menšími oky, aby se zabránilo prolézání hlodavců. Začneme vrstvit biologický materiál ze zahrady jako je hotový kompost, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, sláma, listí, tráva. Pokud zakládáme na jaře, můžeme použít na dno i pár větví z prořezaných ovocných stromů. Větve drží v půdě vlhkost. Vše prokládáme zeminou a na závěr vrstvíme jen zeminu. Nepoužíváme kůru, piliny a podobně, odebírají z půdy dusík. Tato kombinace biologického materiálu nám zaručí výživu zeleniny (není třeba hnojit chemickými hnojivy) a bohatou úrodu. Navrch záhonů vrstvíme mulč ve formě slámy, sena či jemné štěpky. Mulč drží vlhkost, brání prorůstání plevele a mnohdy chrání plody proti hnilobě, na niž trpí například jahody.
Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem našlapeme dobře proleželý koňský hnůj a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo, ovšem tento postup doporučujeme až na jaře – přes zimu by se koňský hnůj rozložil a bylo by po teple (teplo vzniká právě urychleným rozkladem tohoto hnojiva). Pokud zakládáte vyvýšený záhon před zimou, můžete použít třeba chlévský hnůj (chlévskou mrvu), který se rozkládá pomalu, anebo prostě zbytky z domácnosti a zahrady, které se zde postupně rozloží jako v kompostu. Všechny vrstvy na sebe budou navzájem působit a hnilobné procesy vytvoří teplo i v případě, že nesáhneme po koňském hnoji, ale dokonce ani po žádném jiném, jen po kompostu a zemině.
Zdroj: článek Vyvýšené záhony - postup
Warfarin je zvláštní lék, co se týče jeho vstřebávání. Po spolknuti předepsané dávky se asi jen 3% vstřebají do organismu a zbytek se vyloučí z těla ven bez užitku. Míra vstřebávání se ale rapidně zvýší, když se sní například grep, některé doplňky stravy a nebo se zvýší příjem vitamínu K, který je v zelených potravinách. To pak schopnost Warfarinu vstřebat se do organismu stoupne několikanásobně a trvá delší dobu než se z těla vyloučí. Ta doba je delší, než čas do další dávky, která je rovněž ještě akcelerována, jako ta předchozí, takže se roztáčí spirála předávkování se všemi riziky zvýšeného krvácení. Proto se musí v případě užívání Warfarinu dodržovat stravovací opatření, které zabezpečí stále stejné množství vitamínu K v přijímané stravě. K tomu jde ruku v ruce pravidelné a časté měření srážlivosti krve, tak zvaný Quickův test INR. Ke změření by měl váš otec docházet každé 3 týdny. Warfarin je skvělý lék a dokáže za málo peněz zachránit mnoho životů, ale jen když se dodržuje neměnný jídelníček a často se měří jeho účinky. Jen tak může být bezpečný.
Zdraví Cempírek!
Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět