V první řadě je to dlouhodobý odpočinek. Sesamoiditida je opakující se stresové zranění, takže první věcí, kterou musíte udělat pro zahájení léčby, je zastavit činnosti, které zátěž způsobují. Budete muset udržovat klidový režim, dokud příznaky nezmizí.
Fixace
Váš lékař může doporučit dočasné přivázání nebo přelepení palce nohy. U závažnějších případů mohou navrhnout krátkou ortézu na zlomeninu nohy k omezení pohybu.
Led a elevace
Ty se používají ke snížení zánětu. Led použijte nepřímo, buď v ledovém sáčku, nebo zabalený v ručníku. Zvýšená poloha nohy předejde otokům a sníží bolest.
Terapie měkkých tkání
Váš lékař může k rehabilitaci tkání použít terapeutický ultrazvuk, vlhké teplo nebo masáž měkkých tkání.
Fyzikální terapie
Pokud byla vaše noha omezena ortézou nebo bandáží, může váš lékař doporučit fyzickou terapii, aby se obnovil rozsah pohybu.
Léky proti bolesti
Mohou pomoci se zánětem a zvládáním bolesti. Váš lékař vám pomůže určit, zda jsou pro vás NSAID vhodná.
Steroidní injekce
Ve vzácných, závažných případech vám váš lékař může podat steroidní injekci přímo do poraněné tkáně, aby zmírnil bolest a zánět.
Chirurgická operace
Ve vzácných případech chronické sesamoiditidy, kdy příznaky časem nevymizí, může být operace poslední možností. Odstranění jedné (ale ne obou) sezamských kostí může přinést úlevu.
Sesamoiditida může být mírná nebo závažná a doba zotavení závisí na závažnosti. Mírné případy mohou vymizet během několika dnů, zatímco závažnější případy mohou trvat měsíce. Operace prodlouží dobu rekonvalescence. Taktéž pokračování ve výkonu aktivit, které primárně vedly ke vzniku, prodlužují dobu vyléčení.
V diskuzi MARKERY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lida.
Dobrý den,chtela bych se zeptat.Manželovi před pěti lety zistili rakovinu tlustého střeva.Chirugicky nador odstranili,každy rok chodí na kolonoskopické vyšetrení a střeva ma v pořadku.Teď mu delali Ct břicha a na bazi levé plíce t.č. je patrný nodul nepravidelného vel.6mm.Z markeru mírna elevace S protein 100B:0,294.Prosím o bližší upřesnení hodnoty S proteinu.Ďekuji.Lída
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Biomarkery v klinické praxi byly obecně používány jako prostředek screeningu pacientů na možný problém s alkoholem. Ačkoli se obvykle používají v prostředí primární péče, byly také použity ve specializovaných lékařských zařízeních, jako jsou pohotovostní ambulance, psychiatrické kliniky, gynekologické kliniky a interní ordinace. Ve většině případů poskytnou přesnější výsledky, než vlastní přiznání pacienta, jako je test identifikace poruch užívání alkoholu, ale v některých situacích, například po traumatu, je možné, že pacient nebude schopen říci svou přesnou anamnézu pití alkoholu. V ještě jiných případech se pacienti mohou zdráhat uznat úroveň své spotřeby nebo její nepříznivé důsledky. Přidání biomarkerů tak může identifikovat některé jedince, kteří potřebují protialkoholní léčbu a kteří by nebyli odhaleni vlastním přiznáním. Jak bylo pozorováno dříve, vědomí pacienta, že jeho vlastní hlášení bude potvrzeno laboratorními testy, může také vyvolat vyšší míru otevřenosti ohledně důvěryhodnosti vlastního hlášení. Je doporučeno, aby byla biochemická opatření a screeningová opatření na základě vlastního hlášení používána v kombinaci. A aby se pro účely screeningu použil více než jeden biomarker. Tato kombinace může sestávat například z GGT, CDT a MCV.
Druhým potenciálním klinickým využitím biomarkerů je pomoci při diferenciální diagnóze, aby se zjistilo, zda užívání alkoholu může podněcovat nebo zhoršovat existující zdravotní problém. Tyto informace mohou lékaři poskytnout užitečné vodítko pro klinickou léčbu.
Zatřetí, poskytnutí zpětné vazby pacientům o úrovních biochemických měření empatickým způsobem může pomoci motivovat pozitivní změnu chování při jejich pití.
Za čtvrté, časté monitorování hladin biomarkerů v průběhu léčby alkoholem může poskytnout klinickému lékaři vodítko k včasnému rozpoznání relapsu, což může naznačovat potřebu zintenzivnit nebo přesměrovat úsilí k prevenci dalšího pití. Zejména několik studií zvažovalo potenciál elevace CDT jako prostředku k rozpoznání návratu k pití. Všechny projekty přinesly pozitivní výsledky a co je důležité, ve dvou z nich hladiny CDT vzrostly několik týdnů předtím, než pacienti přiznali svému terapeutovi, že se vrátili k pití. Kombinace markerů, jako je CDT a GGT, se doporučuje pro sledování stavu pití u pacientů v léčbě. Testování by pravděpodobně mělo být poměrně časté v rané fázi sledování, kdy je riziko recidivy nejvyšší. Jeho frekvence se pak může snižovat, jak se pacientův průběh střízlivosti stabilizuje.
O této konkrétní aplikaci nebyly provedeny žádné vědecké studie. A je nepravděpodobné, že namočení nebo obklad z hnědého papíru budou mít významný vliv na vážně vymknutý kotník.
Jablečný ocet je však dobře prozkoumané (mírné) topické analgetikum, takže pravděpodobně dojde k určité úlevě a rozhodně k žádné újmě kromě pár peněz utracených za ocet.
Tento druh léčby je vhodnější a pravděpodobně i účinný proti škrábání, kožním onemocněním, na léčbu mírné vyrážky a další podobné kožní stavy, kde adstringentní a antimikrobiální vlastnosti octa mohou pomoci odstranit dráždivé oleje a zabít bakterie.
Léčba otoku kotníku v podobě (odpočinek, led, octový obklad, elevace) je nyní standardem, protože je účinná a ve většině případů běžně dostupná.
Při zánětu žil v lýtku si zaslouží pozornost lékaře otok postiženého lýtka vzniklý bez zevní příčiny, velice pravděpodobně se totiž jedná o přestup sraženiny do hlubokého žilního systému, a tudíž o závažné onemocnění s rizikem plicní embolie. V tomto případě je třeba vždy co nejdříve navštívit specializovanou cévní ambulanci.
Léčba žilní trombózy se liší podle lokalizace sraženiny v žilním systému a spočívá v aplikaci látek, které snižují srážlivost krve, zpočátku jde nejčastěji o injekční aplikaci heparinu, poté je na základě kontrol srážlivosti krve nastavena takzvaná antikoagulační léčba. Neoddělitelnou součástí léčby jsou režimová opatření – kompresivní léčba punčochami nebo bandážemi, elevace (zvýšená poloha) nohou, dostatečný přísun tekutin, chladné sprchy a podávání venotonik (léků zlepšujících žilní návrat).
Zánět v kotníku může zahrnovat Achillovy šlachy, pozadí holenní šlachy nebo fibulární šlachy. Tato situace obvykle vychází z traumatu, ale může vyplývat z předchozích zánětlivých onemocnění nebo onemocnění, jako je reaktivní artritida (dříve nazývaná Reiterův syndrom), revmatoidní artritida a anglizující spondylitida. Okamžitá léčba zahrnuje znehybnění oblasti, elevace, omezování hmotnost-ložiska, použití ledu, používání nesteroidní zklidňující drogy (NSA) ke zmírnění zánětu. Léky ze skupiny NSAID, jako naproxen (Naprosyn) nebo ketoprofen (Orudis), jsou běžně používané pro tento účel. Další těžký zánět může vyžadovat ortopedické řešení. Pokud je šlacha stále zanícena, tak by měla být omezena atletická činnost by měla být omezena, protože hrozí značné riziko přetržení či natržení šlachy.
Oteklé nohy a červené fleky mohou signalizovat bércový vřed. Bércový vřed je chronické poškození kůže následované rozpadem a úplným odumřením tkáně. Projevuje se otokem a červenými fleky v oblasti dolních končetin.
Příčiny
Bércové vředy vznikají ve většině případů na podkladě dlouhodobé nedostatečnosti žilního systému dolních končetin. Hlavním úkolem žil je transportovat neokysličenou krev z dolních končetin směrem k srdci a pak dále do plic, kde je krev obohacena o kyslík a následně přes srdce pumpována znovu do oběhu. Z různých příčin však může dojít k poškození žilní stěny, která se stává tenčí a méně kvalitní, a žíly pak nejsou schopné správně plnit svoji funkci. Kvůli tomu vázne okysličování tkání dolních končetin, což se navenek projeví změnou barvy kůže na nohou ve smyslu blednutí. Rovněž dochází ke snížení kvality ochlupení, případně jeho úplné ztrátě, a v neposlední řadě také ke snížené schopnosti hojení ran. Drobná poranění kůže, škrábnutí nebo štípnutí hmyzem, které by se za běžných okolností zahojila, tak pro pacienta představují značné riziko, jelikož může snadno dojít k zanesení škodlivých mikroorganismů do rány. Postupně vzniká rozsáhlá hnisající rána nazvaná bércový vřed.
Bércový vřed má podobu různě velké okrouhlé červené rány, která zasahuje různě hluboko do tkání. Její spodina může mít různou barvu, a to podle toho, v jaké fázi hojení se právě nachází. Mrtvá tkáň bývá tmavě hnědá až černá, mokvající zhnisaný vřed má spodinu žlutozelenou, a pokud začíná zarůstat novou tkání, zabarví se do červena. Poškozené místo je velice bolestivé a náchylné k infekci.
Co s tím dělat
Klíčovým bodem léčby bércových vředů je časná diagnostika a léčba zahájená v počátečních stadiích onemocnění, které mohou pacienta ochránit před vznikem mnohých komplikací. Cílem léčby je především odstranění příčin bércového vředu. Dále je potřeba léčit onemocnění, která jeho vzniku napomáhají, či která naopak vznikla v jeho důsledku. Výhodná je takzvaná elevace končetiny, což znamená odlehčování končetiny, aby byla vyvýšena. Rovněž je vhodné bandážování končetiny obinadlem, které omotáváme od prstů na nohou až po koleno. Co se týče samotné léčby, jde o takzvané vlhké ošetřování vředu. Používají se k tomu speciální materiály a hydrogely, které obsahují různé účinné látky. Užívají se jako krycí materiály v různých stadiích hojení. Je třeba mít na paměti, že se jedná o chronické onemocnění, a tak je i léčba bércového vředu dlouhodobá.
Spolupráce zdravotní pojišťovny je při vydávání léku Brilique trochu složitá.
Přípravek je oprávněn předepsat k úhradě zdravotní pojišťovnou pouze lékař s touto specializovanou způsobilostí (vnitřní lékařství, kardiologie, dětská kardiologie, angiologie), který má pro tuto specializovanou způsobilost uzavřenu se zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování předmětné zdravotní služby, nebo jím písemně pověřený jiný lékař.
Pojišťovna přispívá na takzvanou základní úhradu a na druhou úhradu. Navíc jsou stanoveny následující podmínky pro získání příspěvku:
Základní úhrada
Přípravek Brilique, podávaný současně s kyselinou acetylsalicylovou je hrazen v prevenci aterotrombotických příhod u pacientů s akutním koronárním syndromem (tj. nestabilní anginou pectoris, infarktem myokardu bez elevace ST segmentu nebo infarktem myokardu s elevací ST segmentu), včetně pacientů léčených medikamentózně, a pacientů, kteří byli ošetřeni perkutánní koronární intervencí nebo po koronárním arteriálním bypassu.
Ticagrelor je hrazen až po dobu 12 měsíců, pokud není dřívější ukončení léčby klinicky indikováno.
Druhá úhrada
Přípravek Brilique v kombinaci s kyselinou acetylsalicylovou je hrazen u pacientů s anamnézou infarktu myokardu a s vysokým rizikem aterotrombotických příhod, kteří tolerovali předchozí duální protidestičkovou léčbu bez krvácivých komplikací. Léčbu lze zahájit minimálně jeden rok (např. jako pokračování po úvodní jednoroční léčbě inhibitory receptoru pro adenosin difosfát (ADP)) a maximálně dva roky od akutní příhody. Léčba trvá nejvýše 3 roky od jejího zahájení.
Pacient s vysokým rizikem aterotrombotických příhod je definován věkem 50 let a více a musí splňovat alespoň jedno z následujících dodatečných vysoce rizikových faktorů:
Věk nad 65 let;
Diabetes mellitus vyžadující medikaci;
Další infarkt myokardu v anamnéze;
Vícečetné onemocnění koronárních tepen;
Chronická renální dysfunkce definovaná clearance kreatininu pod 60 ml/min.
Doplatek
Brilique je drahý lék. Brilique se na našem trhu vyskytuje ve variantách potahovaná tableta o síle 60 a 90 mg a jako tableta dispergovatelná v ústech o síle 90 mg.
Cena Brilique blistr 56 tablet 60 mg
Cena za blistr 56 tablet o síle 60 mg se může vyšplhat až na 1860 Kč, ale v průměru stojí okolo 1350 Kč. Pojišťovna v rámci základní úhrady po dobu prvního roku léčby přispívá jen velmi málo, pouhých 50 až 60 Kč. Zbytek drahé ceny doplácí pacient. V dalších letech v rámci druhé úhrady je pojišťovna naopak štědrá a pacient tak doplácí pouze částku maximálně 260 Kč.
Cena Brilique blistr 56 tablet 90 mg
Cena za blistr 56 tablet o síle 90 mg se může vyšplhat až na 1930 Kč, ale v průměru stojí okolo 1400 Kč. Pojišťovna v rámci základní úhrady po dobu prvního roku léčby přispívá jen velmi málo, pouhých 80 až 95 Kč. Zbytek této drahé ceny doplácí pacient. V dalších letech v rámci druhé úhrady je pojišťovna naopak štědrá a přispívá na celou cenu tohoto léku, takže pacient při jeho výdeji nehradí vůbec nic.
Cena Brilique blistr 56 tablet dispergovatelných v ústech 90 mg
Cena za blistr 56 tablet dispergovatelných v ústech o síle 90 mg se může vyšplhat až na 2090 Kč, ale v průměru stojí okolo 1520 Kč. Pojišťovna v rámci základní úhrady po dobu prvního roku léčby přispívá jen velmi málo, pouhých 80 až 95 Kč. Zbytek této drahé ceny doplácí pacient. V dalších letech v rámci druhé úhrady je pojišťovna naopak štědrá a přispívá tak, že pacient doplácí pouze symbolickou částku okolo 111 Kč.
Ceny jsou relativní, protože si je určuje každá lékárna jinak a vždy se vyplatí obvolat si lékárny ve svém širším okolí a zjistit, kde je tento lék nejlevnější.
Klinický program přípravku Xarelto byl koncipován tak, aby byla prokázána účinnost přípravku Xarelto při prevenci kardiovaskulárního úmrtí, infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody u pacientů s nedávným akutním koronárním syndromem –AKS (infarkt myokardu s elevací segmentu ST [STEMI], infarkt myokardu bez elevace segmentu ST [NSTEMI] nebo nestabilní angina pectoris [NSAP]). V pivotní dvojitě zaslepené klinické studii ATLAS ACS 2 TIMI 51 bylo 15 526 pacientů náhodně zařazeno v poměru 1 : 1 : 1 do jedné ze tří léčebných skupin: skupiny užívající přípravek Xarelto 2,5 mg perorálně dvakrát denně, skupiny užívající přípravek Xarelto 5 mg perorálně dvakrát denně nebo do skupiny užívající placebo dvakrát denně spolu s ASA samotnou nebo s ASA plus thienopyridin (klopidogrel nebo tiklopidin). Pacienti s akutním koronárním syndromem ve věku do 55 let měli buď diabetes mellitus, nebo prodělali infarkt myokardu. Medián léčby byl 13 měsíců a celková doba trvání léčby byla téměř 3 roky. 93,2 % pacientů užívalo souběžně ASA plus thienopyridin a 6,8 % pouze ASA. Z pacientů, kteří užívali duální protidestičkovou léčbu, 98,8 % užívalo klopidogrel, 0,9 % užívalo tiklopidin a 0,3 % užívalo prasugrel. Pacienti obdrželi první dávku přípravku Xarelto nejméně za 24 hodin a nejvýše za 7 dní (medián 4,7 dne) po přijetí do nemocnice, vždy však co nejdříve po stabilizaci akutního koronárního syndromu (AKS ), včetně revaskularizačních zákroků, a v době obvyklého ukončení parenterální antikoagulační léčby.
Oba dávkovací režimy, 2,5 mg rivaroxabanu dvakrát denně a 5 mg rivaroxabanu dvakrát denně, byly účinné při dalším snižování incidence kardiovaskulárních příhod na pozadí standardní protidestičkové léčby. V režimu s podáváním 2,5 mg dvakrát denně byla snížena mortalita a prokázalo se, že při nižším dávkování bylo riziko krvácení nižší; proto je dávka rivaroxabanu 2,5 mg dvakrát denně souběžně podávaných s kyselinou acetylsalicylovou (ASA) samotnou nebo s kombinací ASA plus klopidogrel nebo tiklopidin doporučována jako prevence aterotrombotických příhod u dospělých pacientů po akutním koronárním syndromu se zvýšenými hladinami srdečních biomarkerů.
Ve srovnání s placebem přípravek Xarelto signifikantně snížil primární kompozitní cílový parametr kardiovaskulárního úmrtí, infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody. Prospěch byl dán redukcí výskytu kardiovaskulárního úmrtí a infarktu myokardu a objevil se brzy s konstantním léčebným účinkem během celého sledovaného období. Také první sekundární cílový parametr (úmrtí z jakékoli příčiny, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) byl signifikantně snížen. Další retrospektivní analýza prokázala nominální signifikantní snížení incidence trombózy stentu v porovnání s placebem. Incidence pro hlavní bezpečnostní ukazatel (závažné TIMI krvácivé příhody nesouvisející s CABG) byly vyšší u pacientů léčených přípravkem Xarelto než u pacientů užívajících placebo. Incidence pro komponenty fatální krvácivé příhody, hypotenze vyžadující léčbu intravenózními inotropními látkami a chirurgický zákrok kvůli probíhajícímu krvácení byly u přípravku Xarelto a placeba srovnatelné.
U pacientů podstupujících perkutánní koronární intervenci (PCI) byly bezpečnostní výsledky srovnatelné s celkovými bezpečnostními výsledky.
80 % studijní populace tvořili pacienti se zvýšenými biomarkery (troponin nebo CK-MB) a bez předchozí cerebrovaskulární příhody / tranzitorní ischemické ataky. Výsledky skupiny byly také konsistentní s celkovými výsledky účinnosti a bezpečnosti.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Xarelto v léčbě tromboembolických příhod u jedné nebo více podskupin pediatrické populace. Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem Xarelto v prevenci tromboembolických příhod u všech podskupin pediatrické populace.
Každý pokles denzity o 1 SD zvyšuje přibližně dvojnásobně riziko zlomeniny. Při hodnocení T- skóre jsou uplatňovány hodnoty WHO z roku 1994 (normální nález: T- skóre – 1,0 a vyšší; osteopenie: T- skóre mezi – 1,0 a – 2,5; osteoporóza: T- skóre – 2,5 a nižší). Tato kritéria platí pro postmenopauzální ženy a pro muže starší 50 let. Opakované měření v intervalech 1– 2 roky slouží k posouzení efektu léčby a mělo by být provedeno na stejném přístroji. Přesnost přístroje a přesnost měření určuje LSC (Least Significant Change), signifikantní změna na 95% hladině významnosti. Každé kvalitní pracoviště by mělo tímto číslem disponovat a správně interpretovat výsledky měření.
Stanoviska k provádění a hodnocení denzitometrického vyšetření skeletu pravidelně publikuje Mezinárodní společnost pro klinickou denzitometrii (ISCD). Moderní přístroje dále umožňují morfometricky posoudit případné kompresivní zlomeniny z bočního skenu páteře v rozsahu Th 4– L 5. Negativní nález rychle a s minimální radiací vyloučí kompresivní zlomeniny, pozitivní nález je nutno verifikovat na RTG. S každou prokázanou kompresivní zlomeninou obratlového těla kaskádovitě narůstá riziko dalších zlomenin včetně nevertebrálních a zlomenin krčku femuru. U takového nemocného je jednoznačný důvod k nasazení antiporotické léčby. Určitým limitem pro validní zhodnocení DXA skenu v oblasti páteře a proximálního femuru je nárůst degenerativních změn a kalcifikací u nemocných starších 60 let, který vede k nadhodnocení nálezu. Mezi další zobrazovací metody v osteologii patří klasické rentgenové vyšetření skeletu, CT, magnetická rezonance a scintigrafické vyšetření skeletu dle potřeb diferenciální diagnostiky a posouzení zlomenin.
Dále se provádí základní biochemické vyšetření, které musí zahrnovat kompletní mineralogram, hodnotu kreatininu, jaterní testy včetně ALP, odpady vápníku močí, elektroforézu bílkovin séra a případně moči. Dle potřeby diferenciální diagnostiky je toto vyšetření doplněno o vyšetření hladiny hormonů screeningem na celiakii, eventuálně nádorovými markery. Ve většině případů je důležitá znalost hladiny 25- (OH)- D3 vitaminu. Nezbytnou součástí laboratorního vyšetření je zhodnocení kostního metabolismu. Kostní markery se rozdělují tradičně na markery osteoresorpce a markery kostní novotvorby, jejich role je ale do určité míry spojena. Diference v hladinách nastávají až při patologických procesech v kosti. Mezinárodní společnost pro osteoporózu (IOF) doporučuje používat osteoresorpční marker sCTX (C terminální telopeptid kolagenu I) a marker novotvorby PINP (prokolagen typu IN) v séru jako markery s největší výpovědní hodnotou v klinických studiích s osteoporózou. Z markerů novotvorby je dále využívána S-ALP a S-kostní ALP a osteokalcin. Žádný z kostních markerů nemá specifickou diagnostickou hodnotu. Elevace kostních markerů koreluje se závažností onemocnění. Hladiny markerů kostního obratu se zvyšují v menopauze, při imobilitě, po akutních zlomeninách, dále při deficitu D vitaminu a osteomalacii. Enormně vysoké hodnoty provází tyreotoxikóza, hyperparatyreóza, nádorové a metastatické postižení skeletu. Vysokou hladinu ALP nacházíme u Pagetovy choroby. Naopak nízké hodnoty markerů novotvorby, hlavně osteokalcinu, mohou být projevem dlouhodobé kortikoterapie při supresi osteoblastů. Hodnoty kostních markerů jsou závislé na cirkadiánním rytmu, roli hraje příjem stravy a lačnění či pohybová aktivita. Odběry krve je nutno provádět vždy nalačno ve stejnou dobu (vrchol kostní resorpce mezi 3. a 7. hodinou ranní a v pozdním odpoledni).
V časné menopauze jsou zvýšené hodnoty CTX ukazatelem vysokoobratové osteoporózy (Fast Bone Losers) a znamenají riziko zlomeniny bez závislosti na kostní denzitě. Zvýšená kostní resorpce vede ke kostním ztrátám (>3 %/rok) a ke zhoršení kvality kosti s perforacemi kostních trámců. Publikovaná data ale nepodporují schopnost markerů predikovat kostní ztráty ve všech oblastech skeletu vzhledem k variacím kostních ztrát mezi jednotlivými lokalitami skeletu. Doposud nejsou známy hodnoty kostních markerů, které by byly jasným důvodem k zahájení preventivní léčebné intervence. Kostní markery se využívají dále k monitoraci efektu antiresorpční léčby, která upravuje markery k premenopauzálním hodnotám. Při kontrole hladin kostních markerů je potřeba rozhodnout, zda je změna kostního markeru signifikantní a zda pouze neodpovídá biologické a analytické variabilitě markeru (Least Significant Change – LSC). Pokles markerů se může detekovat již za 3– 6 měsíců po zahájení léčby, kdy lze brzy získat informace o účinku léku a riziku další zlomeniny. Příčinou neklesajícího kostního markeru může být i nedostatečná adherence k léčbě. V praxi je vhodné měřit kostní markery před zahájením léčby a po jednom roce léčby. Antiresorpční potenciál je rozdílný dle typu léčby. Hlavní roli hraje stupeň inhibice kostní resorpce a buněčné mechanismy účinku léku, afinita ke kosti, dále podaná dávka a forma aplikace.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubní extrakce
Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození následkem zubního kazu nebo jinak již neošetřitelného onemocnění závěsného aparátu. Dále se odstraňují ponechané nebo zalomené zubní kořeny a zuby určené k extrakci v rámci ortodontické léčby. Zuby, které se nemohou nebo nemohly normálně prořezat a zařadit do zubního oblouku a jsou blokovány v kosti nebo v nesprávné poloze, jsou obvykle také určeny k extrakci. Taková situace nejčastěji nastává u zubů moudrosti, protože v čelisti pro ně již nebývá dostatek místa. Pokud takový zub není odstraněn, ohrožuje pacienta především infekce a s ní spojený zánět okolních tkání a čelistní kosti, poškození sousedního zubu nebo zborcení zubního oblouku tlakem zubu moudrosti při jeho růstové aktivitě (vzniká stěsnání, zvláště v oblasti předních zubů). Může rovněž vzniknout cysta. Odstranění zubu moudrosti je snadnějším výkonem v mladším věku. Pokud nastanou akutní zánětlivé obtíže, výkon bývá nepříjemnější a zvyšuje se riziko vážných zdravotních komplikací.
Resekce kořenového hrotu a operace cyst
Tyto výkony se provádí tam, kde infekce z takzvaných mrtvých zubů nelze potlačit nechirurgickým ošetřením kořene. V takovém případě obvykle vzniká v čelistní kosti v okolí kořenového hrotu zánětlivé nebo cystické ložisko, které je nutné chirurgicky odstranit. Současně se resekuje (oddělí a odstraní) hrot kořene, který je vždy nejvydatnějším zdrojem bakterií. Zub je přitom zachován.
Dentální implantáty
Jestliže jste ztratili jeden nebo více zubů, nebo máte-li úplnou ztrátu zubů a trápí vás nespolehlivá snímací zubní protéza, je vhodné oslovit erudovaného ústního chirurga a poradit se s ním o možnosti zavedení zubních (dentálních) implantátů do čelisti. Zavedení implantátu je možné přibližně od 15 let výše, horní věková hranice neexistuje. Omezení je pouze u osob se závažnými celkovými chorobami, především u diabetiků, a dále u lidí s nevhodnými kostními poměry. Přestože nevyhovující kostní poměry lze již do značné míry zvládnout (je možné kost dostavět, rozšířit, zvýšit a podobně), může nastat situace, kdy zavedení implantátu není uskutečnitelné nebo je spojeno s vysokým rizikem neúspěchu.
Je-li ošetření implantáty správně provedeno u vhodného kandidáta, je jeho úspěšnost velmi vysoká – více než 95%. Především u úplné zubní ztráty je nutné rovněž vzít na vědomí, že ne vždy je možné nebo vhodné provést ošetření pevným můstkem. Často bývá výhodnější provést ošetření snímací náhradou s dokonalým kotvením na implantátech. Taková náhrada je pak naprosto spolehlivá a její užitná hodnota se téměř vyrovná náhradě pevné. Navíc estetika bývá dokonce lepší a horní náhradu lze obvykle zhotovit bez patra.
Chirurgická úprava čelisti před ošetřením zubní protézou
V průběhu života dochází z nejrůznějších příčin k úbytku (atrofii) čelistní kosti, mnohdy značně nepravidelnému. Snímací zubní protéza potom způsobuje bolestivé otlaky a špatně drží, při mimických pohybech i při žvýkání se uvolňuje. Z tohoto důvodu bývá často potřebné kost chirurgicky upravit a také provést plastickou úpravu okolních měkkých tkání, aby budoucí zubní náhrada získala na stabilitě a funkčně tak mnohem lépe vyhovovala.
Poruchy funkce čelistního kloubu
Čelistní kloub je pohyblivé spojení dolní čelisti s lebeční spodinou a umožňuje takové funkce, jakými jsou žvýkání, řeč a polykání. Jeho funkci ovlivňují svaly, vazivo a chrupavčitá destička mezi kloubní hlavicí a jamkou. Poruchy funkce čelistního kloubu jsou poměrně časté (často se vyskytují u mladých žen), obtíže bývají leckdy přehlíženy. Příznaky poruch bývají různé – nejčastěji bolestivé nebo omezené otvírání a zavírání úst, bolestivé dokousnutí, bolest v kloubu nebo jeho okolí, trhavý pohyb a lupání v kloubu, časté bolesti hlavy, ucha a krku. Příčinou bývají anatomické poměry v kloubu, vady skusu, chybějící zuby (zvláště zadní zuby), stres, zlozvyky (okusování tužky nebo jiné podobné aktivity), skřípání zubů, úraz, méně často jde o onemocnění zánětem (artritidou). V léčbě poruch kloubu se užívají především nechirurgické postupy, operační léčba je výjimečná a připadá v úvahu jen tam, kde neúnosné obtíže již nelze jinými způsoby zvládnout.
Čelistní vady
Jde o stavy, kdy jsou porušeny vzájemné vztahy čelistní, takže vzniká předkus horní nebo dolní čelisti, zkřížený nebo otevřený skus, popřípadě kombinace těchto vad. Operační léčba vyžaduje obvykle několikadenní hospitalizaci a několikatýdenní pracovní neschopnost. Čelisti bývají po operaci fixovány dlahami a po dobu fixace (několik týdnů) nelze otevírat ústa. Efekt operací bývá velmi dobrý a přináší zlepšení funkční i estetické.
Ošetření ústních, čelistních a kolemčelistních zánětů
Jedná se o vážné komplikace způsobené odumřelými zuby, neúplně prořezanými zuby moudrosti a podobně. Nejlepší prevencí je řádná péče o chrup a dutinu ústní a včasné odstranění zubů moudrosti, nemají-li šanci k prořezání v normální poloze.
Úrazy
Ošetřují se všechna poranění zubů, úst, čelistí a obličeje moderními léčebnými postupy.
