DIABETES A RŮŽE je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Růže je akutní infekční povrchové onemocnění kůže. Je velmi nebezpečné. Původcem této nemoci může být streptokok, výjimečně i stafylokok. Vzácně pak nemoc mohou způsobovat i jiné druhy bakterií, například ty, které vyvolávají zápal plic nebo meningitidu u dětí. Nemoc častěji postihuje obě pohlaví, avšak u mužů se projevuje dříve. Kožní nemoc růže je léčitelná antibiotiky. U některých nemocných bohužel hrozí návrat kvůli přetrvávání rizikových faktorů.
Jak vzniká růže na noze
Onemocnění má krátkou inkubační dobu. Příznaky se rozvíjí tedy jen několik hodin poté, co streptokok pronikne do těla. Nemoc růže postihuje většinou kůži dolních končetin. Postižen může být ale také obličej. Příznaky vznikají náhle a mohou být provázeny mírnými či vysokými teplotami, zimnicí a třesem. Na počátku nemoc může připomínat „pouhou“ chřipku. Nemocný může trpět i zažívacími potíži, nevolností a zvracením. Kůže je při postižení zarudlá, má zvednutý okraj a může mít dolíčky jako při celulitidě. Pokožka je teplá a oteklá. Někdy se objevují i puchýřky, které mohou prasknout a způsobit erozi. Může dojít k zánětu. Dalším možným projevem je purpura. Často jsou postiženy uzliny, které jsou zvětšené a bolí. Způsob přenosu nemoci růže je buď od nakaženého člověka, nebo si ji sami přivodíte, máte-li streptokokovou infekci.
Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance, řezné rány, ty všechny jsou rizikové především pro oslabené jedince, jako jsou lidé s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší lidé. Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických zákroků. Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající choroby způsobující problémy s cévním zásobením hlavně dolních končetin, onemocnění žil, zejména bércové vředy. Dále jsou riziková onemocnění lymfatického systému. Problémem jsou také různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a další. Zdroj bakterií způsobujících růži na obličeji je většinou v pacientově nosohltanu – velice často se u pacienta zjistí nedávno prodělaná streptokoková infekce nosohltanu či angína, i to je tedy z tohoto hlediska rizikové. Predispozicí je rovněž nezdravý životní styl, HIV infekce, nefrotický syndrom či metabolická onemocnění, jako je diabetes mellitus, cukrovka.
Zánět má tendenci se plošně šířit. Při neléčení hrozí velmi závažné komplikace v důsledku dalšího pronikání bakterií do organismu a hrozí postižení mízních cév i ledvin.
Růže se léčí antibiotiky, převážně penicilinem, a to buď perorálně, nebo intravenózně. Vhodné je dát končetinu do vyvýšené polohy a přikládat fyziologické obklady. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na snížení teploty. Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se úplně vyléčí až za několik týdnů. Na kůži se mohou přikládat chladivé obklady a mast s ichtamolem. Hojení kůže je doprovázeno loupáním, přičemž nemoc nezanechává žádné známky poškození. U některých pacientů se může růže na noze vracet, pokud trpí onemocněním žil dolních končetin, nebo pokud nemoc způsobila poškození lymfatických cév.
V naší poradně s názvem DOTAZ NA ČAJ Z BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislav.Bubník.
Jaké jsou zkušenosti s užíváním čaje z listů borůvky
Kolikrát za den by se měl pít
Zda může být lupení z kanadské borůvky nebo jenom z klasické,která roste v našich podmínkách
Jaké množství se dává třeba na 1/2 l vody a jak dlouho se louhuje
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Borůvkový čaj se vyrábí macerací sušených listů a plodů borůvkového keře. Použít se může jak borůvčí české, tak i kanadské odrůdy.
Pití borůvkového čaje je moudrá volba pro každého, koho trápí příznaky šedého zákalu nebo má nízkou imunitu. Rovněž pomáhá tam kde je demence, Alzheimerova nemoc, diabetes, infekce ledvin, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, osteoporóza, špatný metabolismus, nedostatek živin a anémie. Pomáhá i lidem s vysokým rizikem různých druhů rakoviny.
Účinky na srdce: Čaj z borůvek může poskytnout podporu kardiovaskulárnímu systému mnoha způsoby. Za prvé, díky obsahu draslíku může mít vazodilatační efekt, což znamená snížení krevního tlaku a snížení rizika vzniku aterosklerózy, mrtvice a infarktu. Za druhé, bylo prokázáno, že vysoká koncentrace proanthocyanidinů (to jsou oligomerní flavonoidy) v borůvkovém čaji snižuje riziko srdečních onemocnění.
Účinky na kognitivní funkce: Antioxidanty obsažené v tomto ovocném čaji mohou výrazně ovlivnit kognitivní funkce tím, že brání oxidativnímu stresu a ukládání plaků v mozku. Toto zanášení plakem vede ke zpomalování nervových spojení a je příčinou Alzheimerovy choroby, demence a dalších neurodegenerativních onemocnění.
Účinky na trávení: Kyselina gallová je přirozeně se vyskytující antioxidant v borůvkách, který může mírnit zánět v těle, včetně žaludku. Účinkuje tak, že pomáhá vyvážit bakteriální hladiny ve střevě, může optimalizovat trávení, snižuje nepohodlí, křeče a nadýmání, a zmírňuje příznaky zácpy a průjmu.
Účinky na imunitní systém: Imunitní systém může být posílen jednak přítomností vitamínu C a antokyanem v borůvkovém čaji. Vitamín C stimuluje produkci bílých krvinek a působí jako antioxidant, zatímco antokyan bude vyhledávat volné radikály, aby je zneutralizoval ještě před tím, než mohou přimět buňky mutovat nebo podstoupit apoptózu.
Účinky na oči: Přítomnost vitamínu A v borůvkovém čaji znamená, že tento bylinný nápoj může pomoci ochránit a posílit i oči. Je známo, že vitamín A působí jako antioxidant , zejména v obraně proti makulární degeneraci sítnice a zpomaluje nástup šedého zákalu.
Účinky na ledviny: V tomto čaji se nalézá kyselina ellagová, což je polyfenolický antioxidant, který pomáhá detoxikovat močový měchýř, tedy jeho stěny, tím, že zvyšuje kyselost moči. Kromě toho, tato aktivní složka borůvkového čaje může snížit hladinu oxalátů v těle, což může omezit vznik ledvinových kamenů.
Účinky na diabetes: O čaji z borůvky je známo, že snižuje úrovně krevního cukru optimalizací funkce slinivky břišní. Zvyšuje sekreci inzulinu a zlepšuje inzulínovou rezistenci v těle. Pro ty, kteří trpí cukrovkou nebo mají vysoké riziko vzniku tohoto stavu, tento lahodný čaj funguje zároveň jako preventivní opatření.
Účinky na kosti: Borůvkový čaj zvyšuje hustotu kostí a snižuje riziko vzniku osteoporózy. Přestože obsah minerálů v borůvkovém listí není velký, postačuje k tomu, aby lidské tělo dosáhlo zdravého zvýšení příjmu minerálních látek.
Olej z růže patří mezi nejdražší silice. Tento olej je extrahován z okvětních lístků, většinou z damaškové růže. Olej z růže se vyrábí zejména v Moldavsku, Kavkazu, Krymu, Gruzii, Ukrajině, Turecku, Bulharsku, Maroku a Indii. Voda z růže, nebo také růžová voda, je vedlejším produktem při výrobě oleje z okvětních lístků růže. Voda z růže se nazývá růžový hydrosol. Voda z růže je hlavní složkou marcipánu a používá se k ochucování dezertů. Voda z růže se používá k výrobě kosmetických přípravků, zejména pro péči o pokožku. Olej z růže má afrodiziakální a rozveselující efekt. Díky tomu revitalizuje, posiluje a přináší úlevu od bolestí hlavy, zácpy, duševní únavy a od příznaků menstruace, menopauzy a pomáhá při léčbě kožních onemocnění. Olej z růže má dobré vlastnosti pro péči o vlasy. Používá se v mnoha kosmetických výrobcích, jako jsou tělní oleje, krémy a krémy na obličej.
Ve svém příspěvku DOPORUČENÁ HLADINA CUKRU V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobrý den mám glykemii 4,6mmol a v moči 50 bílkovinu paní doktorka mi řekla že mám diabetes ll typu a předepsala mi tablety Metformin 500mg 1tabletu denně po kterých je mi navíc špatně. Dietu dodržují, váhu mám 160 v. 55kg Mám vůbec diabetes.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Diabetes mellitus, česky „úplavice cukrová“, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů.
Popis příčiny
Diabetes je metabolickým onemocněním, které vzniká v důsledku nedostatečné produkce nebo nedostatečného využití hormonu inzulínu. To znamená, že dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organismu. Pokud není diabetes léčen, resp. nejsou dodržovány doporučené zásady léčby, může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací. Diabetes mellitus zkracuje život průměrně o 8–10 let: v odborné literatuře bývá označován jako „tichý zabíječ“.
Příznaky
Nejčastějšími příznaky diabetu 1. typu jsou předrážděnost, časté močení spojené s abnormální žízní, dále zvracení, tělesná slabost, hubnutí a neobvykle silný pocit hladu. Diabetes 2. typu má příznaků podstatně více, avšak o to méně jsou jeho projevy specifické. Časté bývá zamlžené vidění, snížení vnímání sladké chuti, svědění, neobvyklá žízeň, ospalost, únava, kožní infekce, pomalé hojení ran, bolesti nohou a mravenčení chodidel.
Nakažlivost
U cukrovky platí, že veškeré defekty se hůře a déle hojí. Co se týká přenosu infekce u diabetika, vždy záleží na příslušné infekci, která defekt v koutcích způsobila.
Všechny typy tohoto onemocnění mají nejednu společnou součást léčby, z nichž nejdůležitější jsou dieta a pohyb. Těmito režimovými opatřeními by se většinou dalo předejít dalším infekcím, ke kterým jsou diabetici náchylní. Defekt v koutku se léčí dle původce infekce.
Ve svém příspěvku CHOLESTEROL A DIABETES se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamila Suchá.
Mám diabetes 2 již 3 roky. Glikemii mám 7,8 v rozmezí 6,9 až 8,5. HDL 96 a HbA1c 64. Léky používám přírodní Glukorizin 3x5 tobolek, Berberin 2x2 tobolky a nyní i Diaprin 1x1. Od lékařky mám předepsán Synjardy 5mg/1000mg který jsem přestala užívat a další Corvapro 1 denně. Pioglitazone Accord 45 mg a 30mg mi přidala nyní. Nevím na co má ten poslední lék působit, neboť paní doktorka mi nic nevyslětlí o lécích se mnou nekomunikuje a přírodní léčbu odmítá. Mám strach užívat něco co nevím proč užívat a není to přírodní. Neznám ani správnou hodnotu cholesterolu. Mimo jiné užívám denně Hořčík + B6 a Ostropestřec 6250 mg, Kyselinu Lipoovou. Ob měsíc též houbu Reischi 300mg. Prosím o vysvětlení a posouzení léků, které užívám přírodní sama a těch co předepisuje lékařka a vysvětlení nač mají být. Nechci si zbytečně ublížit a jsem přesvědčena, že přírodní léčba je šetrnější vzhledem k mému věku 68 a cítím se po ní mnohem lépe, mám víc energie a určitě silnější imunitu, neboť virové onemocnění /chřipku/ jsem neměla více jak 13 let bez očkování. S pozdravem Suchá Kamila
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Růže je bakteriální onemocnění, které je nezbytné začít co nejdříve léčit. Léčbu růže můžeme rozdělit na farmakologickou a doplňkovou.
Farmakologická léčba růže
Léčba růže probíhá zprvu v nemocnici, proto je nutné pacienta hospitalizovat. Prvním lékem, který se u pacientů s růží nasazuje, je antibiotikum penicilin. Na ten jsou streptokoky citlivé, což znamená, že na ně antibiotikum účinně působí a streptokoky začínají postupně hynout. Problém nastává u pacientů, kteří jsou na penicilin alergičtí. U nich je nutné zvolit některou z alternativních možností, například makrolidová antibiotika. Pokud není léčebný postup úspěšný, pravděpodobně nebude antibiotikum dostatečně účinné proti bakteriím. Pak lékaři obvykle nasazují takzvaná širokospektrá antibiotika, která fungují proti více typům a podtypům bakterií a mají na ně větší smrtící účinek. Širokospektrá antibiotika mají však tu nevýhodu, že doslova vyhubí i fyziologické bakterie ve střevech pacienta, což pak může působit další obtíže týkající se vyprazdňování.
Doplňková léčba
Kromě podávání léčivých přípravků, jejichž úkolem je zahubit škodlivé bakterie, je doporučována také doplňková léčba. Tato doplňková léčba růže urychluje hojení a ulevuje od doprovodných příznaků onemocnění, jako je svědění postiženého místa nebo vysoká horečka. Doporučuje se podávat studené obklady a protizánětlivé masti ke zklidnění kůže. Vysoké horečky lze snižovat takzvanými antipyretiky. Při léčbě růže je také velmi důležité dodržovat určitý režim, což znamená pít dostatek tekutin, dopřát si klid na lůžku a nevystavovat se zbytečně stresovým situacím.
Ve svém příspěvku JAK SNÍŽIT CUKR V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Slezáková.
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda nemáte nějakou radu na léčení Diabetes 1 u syna 14 let, který má diabetes 5 let. je jinak zdráv, má pumpu na insulin, o které pochybuji, že je lepší než injekční dávkování. Můžete mi poradit?
Děkuji za váš čas.
s pozdravem
Kateřina Slezáková
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Označovaný také jako inzulin-dependentní diabetes mellitus (IDDM). Vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na jeho exogenní aplikaci. Ke zničení B buněk dochází autoimunitním procesem, jenž je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří autoprotilátky. Zjednodušeně řečeno, imunita funguje tak, že cizorodá látka (= antigen) je rozpoznána B-lymfocyty, které produkují protilátky. Antigen je „označen“ touto protilátkou, jež se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. B-lymfocyty označí svými protilátkami B buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= autoantigen), čímž je nastartována imunitní reakce. T-lymfocyty a makrofágy tyto buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A, D nebo PP-buněk. Dosud zůstává nezodpovězena otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči B buňkám je zakódovaná v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení), jež nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl rovněž dokázán i sklon diabetiků k jiným autoimunitním nemocem. Diabetes mellitus I. typu je někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé.
V naší poradně s názvem NEMOC RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kopalová.
Prosím mám přítelkyni, ktrerá má nemoc růže a mám s ní jet na dovolenou (byla v nemocnici 14 dnů)a už se léčí doma týden a máme jet 28.6. bude to ještě nakažlivý a má mít svůj ručník?
Prosím sdělte mně je 85 let
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nemoc růže může být vleklá a díky tomu i dlouho nakažlivá. Ve vašem případě, kdy budete na blízku člověku s růží, tak pro zabránění šíření nákazy je vhodné používat každá svůj vlastní ručník i ostatní prostředky pro osobní hygienu.
Diabetes mellitus 1. typu je založen na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne. Diabetik 1. typu je obvykle léčen intenzifikovaným inzulinovým režimem: tři dávky krátkodobě působícího inzulinu a dlouhodobě působící inzulin jednou či dvakrát denně. Krátkodobě působící inzuliny působí až po dobu 6 hodin, a proto jsou ke vkládání malých jídel mezi tři velká jídla hned dva důvody:
Zabránění hypoglykemii po odeznění efektu většího jídla za 3–6 hodin po jídle.
Rozložení povoleného množství sacharidů do více jídel.
Při použití inzulinové pumpy či krátkodobých analog inzulinu je význam prvního důvodu omezen a u dobře spolupracujícího diabetika lze malá jídla i vynechat.
Základní principy diety pro diabetiky 1. typu:
Pravidelnost v jídle – jídelníček je rozdělen do několika jídel denně. Pravidelnost v jídle by neměla být realizována za každou cenu, to znamená, že nemocný by se neměl do jídla nutit. Po určité nepravidelnosti by mělo následovat jídlo obvyklé velikosti.
Rovnoměrné rozdělení energie a sacharidů během celého dne, aby nedocházelo k hladovění a velkým výkyvům glykemií.
Povolenou dávku sacharidů, například 200 g, je nejlépe rozdělit do 6 jídel. Pacient přitom může využít svou znalost sacharidových ekvivalentů, tedy kolik jídla obsahuje 10 g sacharidů, nebo principu takzvaných chlebových jednotek, které jsou používány například v Německu.
Diabetes je výrazně aterogenní onemocnění, a proto musí být dieta antisklerotická – omezení živočišného tuku a nevhodné aterogenní úpravy potravin.
Diabetici používají náhradní sladidla. Vhodnější jsou sladidla bez energetické hodnoty, ta, která mají energetickou hodnotu, se musejí započítat do celkové doporučené hodnoty energie.
Univerzální dieta pro diabetes obou typů prakticky neexistuje a rozdíly v dietách pro diabetes typu 1 a 2 jsou následující:
Diabetik 1. typu je při léčbě krátkodobě působícím inzulinem nucen k velmi pravidelnému příjmu šesti jídel denně farmakodynamickým efektem inzulinových preparátů. Z tohoto hlediska je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Fyziologicky se do dvou hodin po jídle hyperinzulinemie normalizuje. U diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího účinku aplikovaného inzulinu vložit po 2 až 3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. I kvůli tomu je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Diabetik 1. typu má navíc zvýšenou tendenci ke ketóze, čemuž brání právě trvalý přísun malých dávek sacharidů.
Hyperinzulinemický diabetik 2. typu má malou tendenci ke ketóze a delší pauza mezi jídly mu nevadí. Vzhledem k neschopnosti metabol
Diabetes mellitus I. typu vzniká v důsledku selektivní destrukce beta buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na jeho exogenní aplikaci. Ke zničení beta buněk dochází autoimunitním procesem, který je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří autoprotilátky. Imunita zjednodušeně funguje tak, že cizorodá látka (= antigen) je rozpoznána B-lymfocyty, které produkují protilátky. Antigen je „označen“ touto protilátkou, která se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. Konkrétně u diabetu: B-lymfocyty označí svými protilátkami beta buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= autoantigen), čímž je nastartována imunitní reakce. T-lymfocyty a makrofágy takto označené buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A-, D- nebo PP-buněk. Zůstává však dosud nezodpovězena otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči beta buňkám je zakódována v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení) nebo jakékoliv jiné podráždění (například štípnutí komárem, angína a podobně), které nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl též dokázán i sklon diabetiků k jiným autoimunitním nemocem (hypotyreóza, diabetická neuropatie a další). Diabetes mellitus I. typu je také někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé.
Jednou z teorií původu autoimunitních onemocnění je teorie o vlivu střevní mikroflóry na vznik autoimunitních onemocnění. Podle této teorie, která však zatím nebyla plně experimentálně ověřena, je jedním z faktorů, který může mít vliv na rozvoj diabetu I. typu, i složení střevní mikroflóry. Z genetického hlediska je diabetes I. typu velmi příbuzný hypertenzi.
Příčiny
Diabetes mellitus I. typu postihuje především mladší jedince, nejčastěji mezi 10. a 20. rokem života. Může však vzniknout i u mladých dospělých či zcela malých dětí. Příčinou vzniku tohoto onemocnění je porucha v imunitním systému jedince, který se obrátí proti buňkám vlastního těla, mluvíme tak o autoimunitním onemocnění. V případě diabetu mellitu I. typu působí imunitní buňky proti takzvaným beta buňkám slinivky, které jsou důležité produkcí inzulinu. Inzulin je hormon, který má zcela zásadní úlohu ve zpracovávání cukrů přijímaných potravou. Ve formě glukózy je z krve dopravuje do buněk a tím jim zajišťuje dostatečný přívod energie nezbytné pro jejich správné fungování. V případě, že je v těle inzulinu nedostatek, hladina glukózy v krvi narůstá a vzniká stav zvaný hyperglykemie. Ten pak nepříznivě ovlivňuje procesy v organismu a onemocnění se začne projevovat i navenek.
1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.
Léková forma
Tablety k vnitřnímu užití.
Klinické údaje
Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zah
V naší poradně s názvem RŮŽE NEMOC ZPŮSOBY PŘENOSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana trefilová.
Dobrý den, jak je prosím růže nakažlivá-jaká jsou rizika styku pro těhotné v posledním trimestru s osobou s růží ,která má po 10 denním léčení antibiotiky?
děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V této fazi léčby je riziko přenosu stále velké, takže nedotýkejte se rány a ani příliš postiženého a nepodávejte si ruce. Na osušení rukou vždy použijte vlastní ručník po celou dobu návštěvy.
Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků Streptococcus pyogenes. Tyto mohou běžně způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo. Ve výjimečných případech mohou onemocnění růže způsobovat i stafylokoky, a to Staphylococcus aureus, který je původcem mnoha jiných onemocnění po celém těle. Ve velmi výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií, a to především u pacientů se sníženou imunitou. Onemocnění postihuje častěji ženy, ale u mužů se většinou projeví dříve.
Onemocnění růže má velmi krátkou inkubační dobu, v podstatě pouhých několik hodin, příznaky se rozvíjejí velice záhy po proniknutí streptokoků do těla. Je to onemocnění postihující v současné době asi v osmdesáti procentech kůži na dolních končetinách. Onemocnění může také zasáhnout pokožku obličeje. Charakteristickým znakem onemocnění v obličeji je poměrně pravidelné rozšíření infekce ve tvaru připomínajícím motýla, jehož pomyslná křídla zasahují nad lícní kosti a jeho tělo je pak na kořeni nosu. Vstupní branou infekce jsou čerstvá nebo stará poranění.
Příznaky a projevy růže většinou vznikají velmi náhle a jsou provázeny celkovými příznaky, jako jsou různě vysoké teploty, zimnice či třes. Nemoc může ve svých počátcích připomínat běžné onemocnění, jako je třeba chřipka. Nemocný může mít i zažívací potíže, trpět nevolností a zvracet. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě, kdy má vzhled pomerančové kůry. Kůže je výrazně teplá a oblast je zvětšená otokem. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí k tvorbě erozí. Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, mluvíme o erysipelu abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura, purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže. Často jsou postiženy příslušné mízní uzliny, které bolí, jsou zvětšené a hmatatelné.
Ve svém příspěvku PŘENOS NEMOCI RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kročil.
Jak moc je nemoc nebezpečná pro nejbližší okolí.Jak se trochu obrnit doma ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Linda.
Prosím Vás o dotaz dědovi se oběvila pod lítkem růže byl 9 dní v nemocnici včera jsme ho přivezli domu.Noha ho stalé bolí dostal nějaké antibiotika.Chtěla jsem se optat jak hodně to je nebezpečné když tu nohu zatěžuje.Chvíly něco děla a pak jsi jde lehnout protože ho to bolí a zase dokola nechce jsi nechat říct.Děkuji Sýkorová
Nemoc růže se léčí antibiotiky, především penicilinem, a to buď perorálně, nebo intravenózně. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Penicilin je možné aplikovat 2x denně do svalu nebo do žíly ve 4–6denních dávkách. Čtrnáctidenní kúra se zakončuje aplikací depotního penicilinu do svalu, aby se zabránilo opakování infekce. Depotní penicilin má tu schopnost, že se uvolňuje postupně, takže je neustále v krvi určitá hladina penicilinu, jež brání množení streptokoků a opětovné aktivaci. Při přecitlivělosti na penicilin se podávají makrolidová nebo cefalosporinová antibiotika. U opakovaných recidiv růže se v intervalu 2–4 týdnů aplikuje depotní penicilin, třeba i doživotně. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na její snížení – antipyretika. Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se úplně vyléčí až za několik týdnů. Pro pacienta je velice úlevné, pokud končetinu zdvihne do výše, aby ulevil otoku, zánětu i bolesti. Na zvředovatělou či nekrotickou tkáň se pokládají obklady s fyziologickým roztokem nebo vlhké krytí. Hojení kůže je doprovázeno loupáním a nemoc nezanechává žádné známky poškození. U některých pacientů se může nemoc růže na noze vracet, protože trpí onemocněním žil dolních končetin, nebo růže nemoc způsobila poškození lymfatických cév.
Pokud se růže opakuje, což bohužel často bývá, dochází postupně ke změnám v podkoží a kůži v důsledku poškození mízních cév. Je nutné nosit trvale kompresivní podkolenky ke zlepšení mízního a žilního toku a pečovat i o kůži (prevence oděrek, plísně a podobně).
V naší poradně s názvem NEMOC RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobrý den
prosím o radu jak se řeší prostředí, ve kterém se vyskytne nemoc růže (hlavně postel a osobní věci
nemocného), jestli je nutná desinfekce a jakým způsobem.
Děkuji předem za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Erysipel alias růže je zánětlivé onemocnění, které způsobují bakterie. Bakterie je živý organizmus, který dokáže přežít i mimo člověka, na různých předmětech, tkaninách i v tělesných tekutinách. Zničit tyto bakterie lze desinfekcí. Desinfekci lze provést při praní, kdy se zvolí velmi vysoká teplota 100°C a nebo pak kontaktně přímo na předměty se použije desinfekce v podobě tekutého ethanolu, který lze koupit v lékárně, ale i v drogerii, jako desinfekční prostředek na ruce. Kontaktních desinfekcí je celá řada, v lékárně si vyberete přesně tu, která bude vyhovovat vašim potřebám - na vytírání, i na utírání.
Všechny typy onemocnění mají společnou část léčby, kterou představuje dieta a pohyb.
Diabetes 1. typu se navíc neobejde bez pravidelných dodávek inzulinu. Ten se aplikuje injekcemi do oblasti paže, stehna nebo břicha 3–6x denně. V případě, že hodnoty cukru v krvi nepřiměřeně kolísají, je nutné využití inzulinové pumpy. Tato zásobárna inzulinu dodává neustále malé množství inzulinu do krve a tím takřka dokonale nahrazuje funkci poškozených buněk slinivky břišní. Nemocní by měli mít ve vlastnictví kromě pravidelných dávek inzulinu rovněž přístroj glukometr, jimž je možné změřit z kapky krve aktuální hodnotu cukru v krvi (glykémii). Dietní opatření zahrnuje častý přísun potravy v malém množství (min. 5–6 chodů denně). Dále by se neměla překračovat denní dávka 30g cukru a nedoporučují se výrobky slazené sacharózou. Pravidelná fyzická aktivita by měla být přiměřená, rozhodně by nemělo dojít k nedostatku cukru v krvi (hypoglykémii). Z toho důvodu nesmí diabetici nikdy dlouho hladovět ani praktikovat náročnou dlouhodobou činnost. Zatím stále experimentální léčbou je transplantace slinivky břišní nebo jejich buněk, produkujících inzulin (Langerhansovy ostrůvky).
Pro diabetes 2. typu je zpravidla nutný úbytek tělesné hmotnosti a podávání léků, tzv. perorálních antidiabetik, která zvyšují citlivost tkání k inzulinu. Dieta spočívá ve snížení množství kalorií v potravě (méně než 1 800 kcal/den), omezení cukrů a tuků a naopak zvýšení přísunu vlákniny. Vhodné je maso z ryb a drůbeže a také dia výrobky. Pod kontrolou by mělo být množství bílkovin, jež by nemělo dosahovat příliš vysokých hodnot, aby nezatěžovalo činnost ledvin. Doporučuje se 0,9–1,0 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti/den. Fyzická aktivita je nutná z důvodu udržení svalového tonu a zdatnosti, snížení hladiny glukózy v krvi, kontroly hladiny tuků v krvi a tím i kontroly hmotnosti. Mimo jiné byl po fyzické zátěži prokázán i výrazný efekt ve zvýšení citlivosti organismu na účinnost léků. Pokud by však výše zmíněná opatření nepomohla udržet nízkou hladinu cukru v krvi, byla by nutná léčba inzulinem, podobně jako u diabetu 1. typu (stejná zásada platí i u těhotenského diabetu).
Komplikace – mezi náhlé komplikace řadíme příliš nízkou a příliš vysokou hladinu krevního cukru (glukózy) v krvi.
Hypoglykémie (nízká hladina cukru) může mít více příčin, například hladovění, přespříliš cvičení, prodleva v jídle, alkohol apod. Tato komplikace se projevuje pocity hladu, závratěmi, bušením srdce, či zmateností. Někdy se dokonce popisuje i mravenčení ve špičkách prstů. Pokud není léčena, může dojít až ke kómatu a smrti. První pomoc v případě hypoglykémie je podání tzv. rychlých cukrů (snadno
Diabetes mellitus (úplavice cukrová – cukrovka) je celoživotní onemocnění projevující se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. V České republice je nyní asi 750 000 diabetiků (údaj z konce r. 2006) a jejich počet se zvyšuje každým rokem o 5– 6 %. Navíc se předpokládá, že 300 000 lidí o svém onemocnění zatím neví. Odborně je tedy diabetes mellitus poruchou metabolismu. Zjednodušeně řečeno, jedná se o onemocnění, kdy dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organismu. Pokud není diabetes léčen nebo nejsou dodržovány doporučené zásady léčby, může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací. Příčina jeho vzniku není známa, ale je známo několik možných spouštěcích faktorů jako například genetické vlohy a působení vnějšího prostředí (stres, virózy, obezita atd.) či konstituční tělesné faktory (rasa, pohlaví, věk apod.).
Označovaný také jako non-inzulin-dependentní (NIDDM). Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je vůči němu více či méně rezistentní (relativní nedostatek). Léčí se perorálními antidiabetiky, což jsou ústy podávané léky zvyšující citlivost na inzulin. Vzhledem k závažnosti onemocnění může být rozvinutá inzulinová rezistence léčena kombinovanou terapií, jež spočívá v podávání alespoň dvou perorálních antidiabetik a hormonu inzulinu v injekcích. K tomuto kroku se uchyluje především v momentě, kdy existuje zvýšené riziko rozvinutí DM I. typu na podkladě DM II. typu. Tento stav nastává obzvláště v případě, kdy jsou buňky slinivky břišní již vyčerpány z nadměrné tvorby inzulinu a dochází k jejich zániku. Hladina inzulinu v krvi poté prudce padá.
Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých (obvyklá manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života jej mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu II. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. Podle nových studií by nemoc mohla být léčena přísnou nízkokalorickou dietou. Obézní lidé k ní mají větší sklon než lidé relativně štíhlí. Proto je úbytek váhy spolu s fyzickou aktivitou a zdravou dietou účinnou formou prevence.
Ve svém příspěvku PŘENOS NEMOCI RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kročil.
Jak moc je nemoc nebezpečná pro nejbližší okolí.Jak se trochu obrnit doma ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Rudolf Svoboda.
Vážení je to strá známá věc, že zmíněný vir (RŮŽE) se běžně vyskytuje všude kolem
nás, avšak jeho přenos je jen jednou cestou. Jaká koli plíseň mezi prsty u nohou umožní tomuto viru vstup do vašeho těla . Existují mezi námi jedinci, kteří mají tuto virozu X krát do roka a sbaští bedny antibiotik. Je třeba vždy začít u vašich nohou a vyléčit plísěň !!! A najednou zmizí i problém s Ruží jako když mávne kouzelným proutkem. Ještě si dovolím podotknout ,že při léčení plísně je dobré myslet na alespoň
malou očistu střev. Střeva mají přímou spojitost s mezprstnímy ptostory vašich nohou.
Diabetes mellitus I. typu je nemoc v současné době léčitelná, ale nevyléčitelná. Jediným lékem je celoživotní podávání inzulinu. Onemocnění vzniká, protože B buňky v ostrůvcích pankreatu přestávají vyrábět inzulin. Když se po jídle vstřebává glukóza do krve a glykemie stoupá, nepřichází povel, aby se nadbytečná glukóza uložila do zásob v játrech. Glukóza tedy koluje ve velkém množství v krvi a glykemie je vysoká. Tělní buňky však nemohou glukózu dobře využívat a získávat z ní potřebnou energii. Chybí jim k tomu inzulin, který buňky pro glukózu otevírá. Buňky zůstávají zavřené, i když jsou omývány krví s velikým obsahem glukózy. Koupou se tedy v moři glukózy, a přitom hladovějí. Diabetes mellitus II. typu se může projevit v každém věku, v prvních letech života spíše výjimečně, u předškoláků je častější a u školáků a dospívajících se vyskytuje často.
Pro léčení dětského diabetu i diabetu I. typu v dospělosti je inzulin nezbytným lékem. Nejdříve rodiče a potom i dítě samo se s ním musí naučit zacházet a samostatně řídit léčbu. Život dítěte s diabetem může být stejně bohatý, stejně dlouhý a stejně šťastný jako život jeho vrstevníků, kteří jej nemají. Někdy nastanou náročné chvilky, zvlášť když se nedaří i přes velkou snahu dobrá kompenzace. Matka dítěte se musí naučit počítat výměnné jednotky, musí umět manipulovat s dávkami inzulinu tak, aby se přizpůsobily aktivitě dítěte, jež může být každý den jiná. Malé děti na sobě zpravidla nepoznají a neohlásí hypoglykemii, která je může ohrozit i na životě, a proto je potřeba jim pravidelně měřit glykemii. Bohužel ani stát rodičům dětských diabetiků nic neulehčuje. Děti mají nárok jen na 100 kusů jehel ročně, limitován je i počet testačních proužků do glukometru, s nimiž mnoho rodičů nevystačí, a proto je třeba tyto věci dokupovat. Jedno balení proužků s 50 kusy stojí 750 Kč a vydrží v průměru 10 dní. A nakonec přišla od státu ještě jedna perlička – podle nového zákona o sociálních službách jsou tyto děti zdravé a pečující osoba nemá nárok na žádný příspěvek.
Aceton v moči se během těhotenství objevuje buď při dekompenzaci cukrovky, nebo je známkou hladovění, kdy organismus využívá jako náhradní zdroj energie tukové zásoby, z nichž vyrábí takzvané ketolátky. Příčinou bývá nejčastěji vynechávání druhé večeře, a tudíž příliš dlouhý interval mezi večeří a snídaní, který vede k tvorbě ketolátek. Druhá večeře by měla být kolem 10. hodiny večerní nebo i později a měla by obsahovat alespoň kousek pečiva nebo jiný dlouhý sacharid. Často je příčinou i celkově příliš přísná dieta s malým příjmem sacharidů (méně než doporučených 250 g za den).
Další možností je těhotenská cukrovka. Těhotenská cukrovka je porucha metabolismu cukrů, která je zjištěna poprvé v průběhu těhotenství. Jedná se o nejčastější druh diabetu, se kterým se v těhotenství můžeme setkat a který obvykle po porodu mizí. Těhotenská cukrovka se vyskytuje asi u 2–3 % populace těhotných žen. Je třeba si však uvědomit, že jednoznačnou diagnózu těhotenské cukrovky lze udělat až po kontrolním vyšetření v časovém odstupu od porodu (nejlépe 3–6 měsíců). Je totiž možné, že se v průběhu těhotenství projeví některý jiný typ cukrovky, který je v těhotenství považován za gestační. Pokud porucha po ukončení těhotenství trvá, je nutné, aby byla pacientka adekvátně sledována a léčena.
Protože bývají hodnoty cukru v krvi jen mírně zvýšené, většinou žena nemá vůbec žádné obtíže. Někdy se vzácně může objevit výrazná žízeň, a tedy nutnost většího příjmu tekutin, a zmiňované ketony v moči.
Zvýšená hladina cukru v krvi, což je známka špatné kompenzace cukrovky, může způsobit především pozdní komplikace. Mezi ty patří zrychlení růstu plodu, což je dáno zvýšenou nabídkou živin. Dochází k abnormálnímu ukládání tuku, zvětšuje se vrstva podkožního tuku a objevuje se organomegalie (zvětšení sleziny, jater a srdce). Velké děti nedostatečně léčených diabetiček mají vyšší riziko vývoje diabetu v dospělosti. Komplikací diabetu může být na druhé straně ale také růstová retardace plodu (zpomalení růstu plodu). Důvodem je porucha krevního průtoku placentou, která je způsobena změnami v cévách matky. V neposlední řadě mezi komplikace řadíme náhlou smrt plodu v děloze v posledních týdnech těhotenství, která je u žen s diabetem asi 4x častější než u zdravé populace. Přesný mechanismus ale není znám. Včasnou diagnózou a léčbou se hladiny krevního cukru normalizují a ke komplikacím v těhotenství a u porodu nedochází. Proto se dnes doporučuje vyšetřování všech těhotných žen na přítomnost těhotenské cukrovky.
První příznaky cukrovky se nejčastěji objeví mezi 24.–28. týdnem těhotenství. Existuje stále sporný přístup k vyhledává
K měření se používají dnes už převážně automatické přístroje zvané glukometry, které stanovují hladinu glukózy po nanesení kapky krve na testovací proužek. K dispozici jsou kompletní sety, které obsahují vlastní glukometr, několik proužků, autolancetu a lancety.
Kapka krve se v domácím prostředí získává pomocí speciálních odběrových per, takzvaných autolancet. V tomto peru je vždy vyměňována jen jehla, takzvaná lanceta. Většina dnešních autolancet má nastavitelnou hloubku vpichu pro snížení bolestivosti při odběru. Standardně se vpich provádí na bříšku některého z prstů ruky. Pro větší pohodlí pacienta je však možné odebrat vzorek krve i z jiného (alternativního) místa (vyvýšená svalová část na palcové straně dlaně, vyvýšená svalová část dlaně na malíkové straně, paže, stehno či lýtko). Je ale důležité se ujistit, že glukometr lze použít i pro krev odebranou z těchto míst. Dezinfekce místa vpichu není nutná při zachování běžných hygienických návyků.
Takto odebraná kapka krve se ihned přenese na testovací proužek. Testovací proužky ke glukometrům jsou nezaměnitelné a nedají se dělit – jinými slovy, ke každému glukometru existují speciální proužky a nelze zvýšit jejich počet rozstříháním. Při koupi náhradních proužků je nutné provést kalibraci přístroje. Ta se provádí několika způsoby – vložením kalibračního čipu do glukometru, kde čip zůstává po celou dobu stanovování proužky z jednoho balení, nebo pouze jednorázovým vložením kalibračního proužku, ze kterého si glukometr informaci přečte a uloží ji, anebo pomocí přiloženého kódu, který se do glukometru zadá.
Po nanesení kapky krve se testovací proužek podle návodu vloží do těla glukometru, který provede měření. Na displeji se pak objeví naměřená hodnota glykemie.
Hodnoty naměřené v domácím prostředí mají vždy pouze informativní charakter.
V závislosti na době od posledního příjmu potravy rozlišujeme dvě základní hodnoty glykemie, a to náhodná glykemie a glykemie nalačno, viz výše v našem článku.
Pro koho je domácí stanovení glykemie vhodné i bez porady s lékařem? Týká se zejména lidí, u kterých se již cukrovka v rodině projevila, lidí trpících vysokým krevním tlakem či zvýšeným cholesterolem, pacientů po cévní mozkové příhodě nebo infarktu myokardu, při nadváze nebo obezitě, popřípadě žen trpících cukrovkou v těhotenství.
Ranní glykemie
Glykemie nalačno se provádí nejlépe ráno před prvním jídlem. Doporučené hodnoty glykemie nalačno u zdravého člověka by měly být 5,5 mmol/l. U diabetiků je za optimální glykemii (ke které směřuje terapeutická intervence) považováno rozmezí 4−6 mmol/l, rozmezí 6−7 mmol/l je hodnoceno jako usp
