Za mastné vlasy považujeme takové, které ztrácejí svěžest už po čtyřiadvaceti hodinách od mytí. Zdravé vlasy by měly zůstat čisté dva až tři dny. Vše přitom závisí na mazových žlázách v pokožce hlavy. Hříva se mastí z několika důvodů – může za to hormonální nerovnováha, dědičnost, neustálé sahání si do vlasů, časté kartáčování a podobně. I to, co jíte, se počítá. Zdravá strava s omezením tuků prospěje i vašim kadeřím. Velký podíl na rychlém zamaštění má také stres. Mastnější vlasy jdou velice často ruku v ruce s mastnou pletí.
Možná jste slyšeli, že se mastných vlasů zbavíte tak, že si je dlouhodobě vydržíte několik dní nemýt. To je ovšem nesmysl. Samozřejmě že chodit s umaštěnou hlavou nemusíte, je-li potřeba, klidně si ji myjte denně. Pravdou ovšem je, že vlasy nesmíte příliš vysušit. Tomu zabráníte tak, že o ně budete správně pečovat.
V naší poradně s názvem ONEMOCNĚNÍ DĚDIČNOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Ze je nesmysl,ze je nemoc ruze dedicna....?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Samo onemocnění erysipel dědičné není, ale cesty, které k němu vedou, mohou být dědičné. Jde o způsob života, množství zdravého pohybu, způsob stravování, atd. Tyto všechny věci opakujeme po svých předcích a díky tomu máme i podobné nemoci.
Navzdory veškeré snaze a velmi důmyslnému stylingu může být výsledkem beztvarý účes s vlasy jako provázky, což je pro mnoho žen s mastnými vlasy velmi frustrující. Mastné vlasy působí zanedbaně a považují se za vadu na kráse. V podstatě se však nejedná o nic jiného než o výsledek přirozeného procesu. Kořínky vlasů mají své mazové žlázy, které vylučují tukovou látku zvanou kožní maz. Tento kožní maz vlasům ve skutečnosti prospívá, neboť je udržuje zdravé a hladké a zabraňuje jejich nadměrnému vysoušení a lámání.
Příčinou mastných vlasů je však nadměrná produkce kožního mazu. V tom nejhorším případě mohou mazové žlázy kořínky vlasů ucpat a způsobit nadměrné vypadávání vlasů a tvorbu lupů. Příčinami nadměrné produkce kožního mazu bývají dědičnost, nezdravé stravovací návyky, užívání léků či nesprávná vlasová péče. Intenzita produkce kožního mazu se může měnit také se změnou ročního období, klimatickými změnami, kolísáním hladiny hormonů či delšími obdobími stresu.
Ve svém příspěvku SILNÉ POCENÍ,HLAVNĚ V OLIČEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Turečková.
Dobrý den
moje trable s pocením,hlavně v obličeji jsou již několik let ,nesnesitelné.Hora kapesníčků,červený obličej mě strašně znervozňují,hlavně ve společnosti a o to je to pak asi ještě horší,Mnohokrát jsem se již na to ptala svého lékaře...jeho odpovědí bylo jen to že to může být více příčin ,hlavně menopauza,léky a ostatní,teplé pití atd.Takže člověk by nesměl nic...Proto bych chtěla poprosit o radu kam se obrátit a co podniknout ,aby moje potoky potu se mohly změnit aspoň na orosení.Děkuji za radu.Ivana Turečková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kristína.
Jde to eliminovat i na hlavě a ve vlasech. Já na to mám Electro Antiperspirant z tohoto webu: http://www.electroantiperspirant.cz/iontoforeza-electro-antiperspirant-cena-objednavka . Pokud lékař nenajde konkrétní řešitelnou příčinu, jako např hormonální dysbalance tak ti nepomůže. Pocení může mít x příčin které nelze přímo řešit, jako menopauza, nebo dědičnost u hyperhidrózy, pak se musíš poprat s pocením samotným a nejlepší na to je electro antiperspirant.
Výzkumy ukazují na zvýšenou pravděpodobnost onemocnění u lidí s určitými rizikovými faktory. K těm patří věk – většina nádorů vzniká po 60. roce, dále kouření (dvakrát až třikrát větší pravděpodobnost), cukrovka, chronický zánět slinivky a dědičnost. Při léčbě se směřuje ke genetickému vyšetřování rodin, ve kterých se objevila chronická pankreatitida nebo rakovina.
Ve svém příspěvku METLIČKOVÉ ŽILKY KRÉM ZKUŠENOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pata.
Mně se metličkové žilky objevily poměrně brzy, někdy kolem dvacátýho roku jsem je na sobě začala pozorovat a upřímně musím říct, že mě to tenkrát dost vyděsilo, okamžitě jsem si představila moji maminku, která má nohy poseté křečáky a má s tím velké problémy. Je jasné, že velkou roli tady hraje určitě dědičnost, ale určitě ten můj styl života tomu také moc nepomohl. Každopádně první metličky mě natolik vyděsily, že jsem si okamžitě koupila kaštanový gel, o kterým jsem četla na netu, objednala jsem si kompresivní punčochy a zahájila křečákům válku :D Už je to 7 let od té doby, co jsem je poprvé našla na nohách a musím říct, že zatím se v podstatě nijak nerozrůstají ani nezhoršují, takže to určitě není k ničemu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Příčinu vzniku dysgrafie nebývá většinou možné přesně zjistit. Přesto je několik faktorů, které s poruchou souvisí: poškození mozku plodu v těle matky, porodní komplikace, genetická predispozice (dědičnost). Dysgrafie může existovat samostatně, ale častěji se vyskytuje spolu s jinými poruchami učení, jako je dyslexie, dyskalkulie, poruchy pozornosti s hyperaktivitou nebo bez ní atd.
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Spouštěče tiku v oku u dětí jsou různé. Jedním z nich může být třeba nástup do mateřské školy či delší pobyt v nemocnici. Někdy svou roli sehrává dědičnost a v mnoha případech se příčina objevit nepodaří. Není důvod se však příliš znepokojovat, tiky nejčastěji mizí do jednoho roku po jejich výskytu.
Maniodepresivní psychóza patří mezi psychické poruchy, u kterých je obecně známo, že jejich výskyt v rodině může být dědičný, to znamená, že je vázaný na geny. Avšak je nutné si uvědomit, že člověk dědí pouze vlohy k určitému onemocnění, nedědí onemocnění samotné. Riziko se zvyšuje s bližším příbuzenským vztahem. Riziko také roste s vyšším počtem příbuzných, kteří trpí maniodepresivní poruchou nebo depresemi.
Citlivá pokožka je celoživotní záležitostí, ale náhlé podráždění se může objevit kdykoli. Citlivost pleti ovlivňují externí vlivy (životní prostředí a jiné), kosmetické prostředky, výživa, stres a dědičnost. Negativní změny na pokožce však mohou vyvolat i některé potraviny, léky či oblečení syntetického původu. Podráždění pokožky se může vyskytnout téměř kdekoli na těle.
Pnutí kůže v obličeji se projevuje v souvislosti se zátěžovým obdobím jako například v těhotenství, během přechodu atd. Dále citlivost pleti ovlivňují externí vlivy, životní prostředí, kosmetické prostředky, výživa, stres a dědičnost. Negativní změny na pokožce však mohou vyvolat i některé potraviny, léky či oblečení syntetického původu. Pnutí pokožky se může vyskytnout téměř kdekoli na těle, avšak podle místa výskytu lze v některých případech snadněji identifikovat, o jaké onemocnění jde.
Vliv dědičnosti na rozvoj deprese je významný, ale nikoliv rozhodující. Odhaduje se, že se genetické faktory na depresi podílejí přibližně 40 %. Ví se také, že děti nebo sourozenci nemocného s depresí mají asi 2–3x vyšší riziko, že během života také onemocní depresí, než lidé bez deprese v příbuzenstvu. Nedávné studie nicméně ukazují, že genetická vloha nerozhoduje přímo o tom, zda se u nás objeví deprese, či nikoli, nýbrž o tom, zda a jak budeme, či nebudeme odolní k negativním životním událostem (stresu). Někdo tak může během života zažít řadu těžkých situací a deprese se u něj neobjeví, naopak u někoho riziko deprese stoupá s výší zátěže (mírou prodělaného stresu). Dědičnou výbavu zatím změnit nedokážeme, průběh života však alespoň do jisté míry ano.
Bipolární mentální porucha postihuje přibližně 10 % populace. Rozvoj se obvykle projeví v období okolo 20 let věku. Nejsou známy jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že je bipolární porucha způsobena kombinací genetických vlastností a následným chováním v prostředí. Bipolární porucha běžně vypukne při dlouhodobém extrémním stresu. Cykly depresivních a manických epizod se vrací a mohou se projevovat stále častěji, narušují tak život postiženého i jeho okolí včetně jeho nejbližších, rodinu, školu, práci a celkově život ve společnosti. Pacienti postižení bipolární poruchou jsou nevyzpytatelní. Depresivní epizody mohou plynule přejít v mánii a naopak. Mezi jednotlivými epizodami (atakami) může být různě dlouhá doba bez příznaků, takzvaná remise.
Vlas nevyrůstá kontinuálně do nekonečna, ale probíhá vlasovým cyklem. Vlasová cibulka je aktivní zhruba dva roky až šest let, poté se dostává do přechodné fáze, která trvá jeden až dva týdny, během nichž se růst vlasů zastaví a zhruba dva až čtyři měsíce se vlas připravuje na vypadnutí. Až potom vypadne. Říká se, že ve vlasové cibulce proběhne za život asi deset až patnáct takových cyklů. Pakliže člověk trpí androgenetickou alopecií, je kvůli hormonům androgenům, které se navazují na receptory vlasových buněk, tento vlasový cyklus narušen. Dochází ke zkrácení růstové fáze vlasu a je urychlen přechod do klidové fáze, kdy vlas vypadává. V každém dalším růstovém cyklu pak vyroste vlas tenčí, kratší a světlejší. Na plešatosti se podílí také dědičnost a plešatění ve 20 není ničím výjimečným.
Noční pomočování může být výsledkem nerovnováhy mezi kapacitou močového měchýře a noční tvorbou moči. Často se však vyskytuje několik faktorů najednou:
Snížená produkce hormonu ADH (antidiuretického hormonu), který je zodpovědný za tvorbu moči během noci. Dítě běžně vytváří moč v objemu 20 ml za noc, pomočované dítě však v objemu 50 ml za hodinu.
Opožděné zrání dítěte, které vede k problémům s ovládáním močového měchýře.
Dědičnost má asi 43% vliv, jestliže se jeden z rodičů pomočoval; pokud se pomočovali oba rodiče, tak pravděpodobnost vzroste na 75 %.
Psychosociální stres – akutní rodinné nebo školní problémy.
Organické příčiny, jako jsou infekce močových cest, epileptické poruchy, cukrovka, neurologické nemoci a vady močových cest mohou být příčinami, které je zapotřebí zjistit pomocí odborného vyšetření.
Zatímco některé maminky si hemoroidy doslova „vytlačí“ při porodu a „vypěstují“ během těhotenství (zvyšuje se nitrobřišní tlak), u malých dětí k jejich vzniku přispívá například nevhodná strava a nedostatečný pitný režim. Obojí má za následek zácpu a přílišné tlačení při stolici. Maminky potom v dobré víře nechávají malé nešťastníky vysedávat na nočníku a mnohdy se jim snaží jejich „pobyt“ všemožně zpříjemnit – obklopí je hračkami, knížkami, jen ať se jim pěkně sedí. Ano, sedí se jim pěkně, ale dlouho! Což je obrovská chyba.
V některých případech je možné, že se na hlavní příčinu problémů malého pacienta nepřijde. U dospělých hraje určitou roli také dědičnost, charakter zaměstnání, nedostatek pohybu a nadváha. Svou roli sehraje, stejně jako u dětí, strava chudá na vlákninu (ovoce a zeleninu) a třeba i zakysané mléčné výrobky (probiotika), dalším rizikovým faktorem jsou časté průjmy či zácpa a v neposlední řadě též zmíněný nedostatečný pitný režim.
Z diagnostického hlediska je důležité rozlišit pocení hlavy jako nemoc nebo pocení hlavy z důvodu tepla, stresu či cvičení. Na pocení hlavy má velký vliv počasí, zejména jeho časté změny. Proměnlivé počasí se nejčastěji vyskytuje na jaře a na podzim. Zvýšené podněty počasí způsobují bolesti hlavy, problémy s krevním oběhem, poruchy spánku, podrážděnost a snížený výkon. Tento stav je velmi nepříjemný zejména u lidí s dlouhými vlasy.
Hyperhidróza neboli nadměrné pocení se vyznačuje větším množstvím vylučovaného potu, než je potřebné k regulaci těla. Příčinami hyperhidrózy jsou nejčastěji dědičnost (jedná se často o vrozenou dispozici), potom se hyperhidróza nazývá hyperhidróza primární. Pokud je hyperhidróza vyvolána nějakými okolními vlivy, jedná se o hyperhidrózu sekundární. Nejčastěji se setkáváme s první z těchto jmenovaných. Zvýšené pocení může být buď celkové (po celém těle), nebo lokální (na určité části těla). Ruce, nohy, hlava, obličej, podpaží a třísla patří mezi nejaktivnější oblasti pocení vzhledem k relativně vysoké koncentraci potních žláz.
Onemocnění diabetu I. typu se nedědí přímo. Dědí se jen určité vlohy, které při působení dalších faktorů vedou ke vzniku této choroby. Je statisticky dokázáno, že sourozenci diabetiků I. typu jsou s 10% pravděpodobností diabetici. Největší pravděpodobnost získání diabetu je u jednovaječných dvojčat, z nichž jedno už diabetem trpí (shodná genetická informace u obou dvojčat). Děti obou diabetických rodičů mají cca 50% pravděpodobnost propuknutí této choroby během života. U diabetu II. typu jsou dědičné sklony mnohem větší a příbuzných s cukrovkou přibývá úměrně s věkem.
V současné době žije v České republice přes 770 tisíc diabetiků, z toho přibližně 55 400 diabetiků I. typu a 717 300 diabetiků II. typu. Na celém světě je cca 215 milionů diabetiků. Z tohoto množství připadá pouze 7,5–10 % na diabetiky I. typu. Incidence i prevalence diabetu celosvětově roste. Je to zřejmě důsledkem neustálého zlepšování zdravotní péče (většina diabetiků se dožije reprodukčního věku), znečišťování životního prostředí, změny způsobu života a podobně. Diabetický syndrom nebo porušenou glukózovou toleranci lze v rozvinutých zemích prokázat u 5–6 % populace. Rozdíly mezi populacemi v incidenci diabetu jsou zcela mimořádné, například nejnižší výskyt diabetu u dětí je v Číně (pod 1/100 000 osob/rok), nejvyšší pak ve Finsku, lze však najít rozdíly i v rámci jednotlivých zemí a oblastí v závislosti na sociálním statusu a dalších faktorech.
Ve většině případů jsou tmavé kruhy pod očima cévy, které lze vidět přes kůži. Kůže kolem očních víček je nejtenčí na těle. Stejně jako křečové žíly jsou i tmavé kruhy pod očima většinou dědičnou vlastností. Když krev prochází velkými cévami v blízkosti povrchu kůže, může dojít k modravému nádechu.
Alergie, astma a ekzém
Jakákoli příčina způsobující svědění vede ke vzniku tmavých kruhů kolem očí. Dalo by se říci, že za to může tření a škrábání. Další možnou příčinou je senná rýma. Také některé potravinové alergie mohou přispět k tmavnutí kůže pod očima.
Léky
Léky určené na cévy přispívají k tmavnutí kůže pod očima, protože se zvýšený průtok krve stává díky působení těchto přípravků velmi viditelný, znatelný.
Anémie
Nedostatek živin ve stravě nebo nedostatek vyvážené stravy přispívá k zabarvení oblasti pod očima. Zároveň nedostatek minerálů způsobuje tmavnutí kůže. Nedostatek železa je nejčastějším typem anémie a tento stav je známkou nedostatku kyslíku, který se dostává do tělesných tkání. Na ztmavnutí kůže může mít vliv i těhotenství a menstruace, tedy hormonální změny.
Únava
Únava je nejtypičtější příčinou tmavých kruhů pod očima. Nedostatek spánku totiž způsobuje blednutí kůže.
Problémy s játry
Tmavé kruhy pod očima mohou být příznakem onemocnění jater.
Věk
Tmavé kruhy pod očima jsou pravděpodobně výraznější s rostoucím věkem. Důvodem je, že kůže s přibývajícím věkem ztrácí kolagen, čímž dochází k její průsvitnosti a tenčení. Kruhy mohou být pod jedním okem tmavší.
Ledvinové problémy
Tmavé kruhy pod očima mohou být zapříčiněny špatnou funkcí ledvin.
Nadledvinová únava
Tmavé kruhy pod očima mohou být příznakem nadledvinové únavy. Nadledvinky jsou malé žlázy v horní části ledvin, které produkují velké množství hormonů, řídí rovnováhu elektrolytů, ovládají metabolismus a vytvářejí i pohlavní hormony.
Samo onemocnění erysipel dědičné není, ale cesty, které k němu vedou, mohou být dědičné. Jde o způsob života, množství zdravého pohybu, způsob stravování, atd. Tyto všechny věci opakujeme po svých předcích a díky tomu máme i podobné nemoci.
Jde to eliminovat i na hlavě a ve vlasech. Já na to mám Electro Antiperspirant z tohoto webu: http://www.electroantiperspirant.cz/iontoforeza-electro-antiperspirant-cena-objednavka . Pokud lékař nenajde konkrétní řešitelnou příčinu, jako např hormonální dysbalance tak ti nepomůže. Pocení může mít x příčin které nelze přímo řešit, jako menopauza, nebo dědičnost u hyperhidrózy, pak se musíš poprat s pocením samotným a nejlepší na to je electro antiperspirant.
Mně se metličkové žilky objevily poměrně brzy, někdy kolem dvacátýho roku jsem je na sobě začala pozorovat a upřímně musím říct, že mě to tenkrát dost vyděsilo, okamžitě jsem si představila moji maminku, která má nohy poseté křečáky a má s tím velké problémy. Je jasné, že velkou roli tady hraje určitě dědičnost, ale určitě ten můj styl života tomu také moc nepomohl. Každopádně první metličky mě natolik vyděsily, že jsem si okamžitě koupila kaštanový gel, o kterým jsem četla na netu, objednala jsem si kompresivní punčochy a zahájila křečákům válku :D Už je to 7 let od té doby, co jsem je poprvé našla na nohách a musím říct, že zatím se v podstatě nijak nerozrůstají ani nezhoršují, takže to určitě není k ničemu.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
