ADENOM NA NADLEDVINĚ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Nadledvinky jsou obrazně řečeno jako dvě třešinky posazené na špici obou ledvin. I když jsou malé, jsou pro náš organismus velmi důležité. Produkují hormony, které spouští stresovou reakci, jako je například instinkt „boj nebo útěk“, a jsou zapojeny do komplexní hormonální interakce mezi hypotalamem a hypofýzou.
Rakovina
Mezi nemocemi nadledvin dominují benigní, tedy nezhoubné nádory, které však často produkují účinné hormony. Nádorové buňky se stávají nezávislé na nadřazených centrech. Produkují si hormony, kdy chtějí a v libovolném množství. Vzácnější jsou takzvané „němé“ nádory, které si pomalu a často bez příznaků rostou v tkáni nadledviny. Často je odhalí lékař náhodně při ultrazvukovém vyšetření ledvin.
Adenom
Adenom je nejčastější nádor, který se v nadledvinách nachází. Může být jen v jedné nadledvině nebo obou a je často spojen s hormonální produkcí, která působí obtíže. Hormony jsou syntetizovány v nadměrném množství, dostávají se do krve a podle své povahy vyvolávají odpovídající syndromy z nadbytku. Pokud bují buňky produkující mineralokortikoidy, dochází k hyperaldosteronismu čili Connovu syndromu. Člověk ztrácí ledvinami nadměrné množství draslíku a zadržuje hodně sodíku a vody v těle. Nárůst objemu v cévách pak způsobí zvýšení krevního tlaku. Pacienti si stěžují na bolesti hlavy, únavu, krvácení z nosu. Snížená hladina draslíku vede například ke svalovým slabostem, k zácpě a může ohrozit i život z poruch srdečního rytmu.
Pokud nádorové bujení postihne buňky produkující kortizol, vede tento stav ke Cushingově syndromu. Nadprodukce kortizolu ničí organismus především rozvráceným hospodařením s cukrem, lidé mají hyperglykémii, a tedy diabetes mellitus neboli cukrovku 2. typu, mají charakteristickou obezitu s tenkými končetinami a silným trupem a kulatým (měsícovitým) obličejem, na kůži se objevují červenofialové trhlinky – strie, objevuje se vysoký krevní tlak, změny nálad, úbytek kostní hmoty vede k osteoporóze, snížena je i funkce imunitního systému a pozoruje se i pokles sexuálního pudu u obou pohlaví, u žen navíc dochází k nepravidelnostem v menstruačním cyklu.
Pokud začnou nádorově růst buňky odpovídající za produkci androgenů, dochází k adrenogenitálnímu syndromu. Ten může být i vrozený z defektu enzymů, které se podílejí na vzniku pohlavních hormonů z cholesterolu. Tento syndrom vzniká z nadprodukce jak estrogenů, což je velmi vzácné, tak častěji z androgenů. Obě sady hormonů se tvoří u obou pohlaví, ale u každého to má jiné projevy. U chlapců se rozvine předčasná (pseudo) puberta, objevují se u nich sekundární pohlavní znaky (zvětšuje se penis, roste ochlupení), ale současně nedochází ke zrání spermií ve varlatech. U dospělých mužů vede nadprodukce androgenů ke sterilitě. U dívek jsou důsledky závažnější, mužské hormony u nich způsobují takzvanou virilizaci, to jest mužský vzhled. Dívkám zbytňuje klitoris, objevuje se jim na těle rozložení ochlupení jako u mužů (vou
Ve svém příspěvku ADENOM NADLEDVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Mituchovičová.
Dobry vecer.mam adenom nadledviny a pribrala jsem 13kilo.jsem asi zavodnena.ma nekdo podobnou zkusenost?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Dobrý večer, u mě existuje podezření na adenom nadledvinky a též jsem za poslední tři roky ztloustla o 14 kg. Teď díky low carb stravě hubnu, zatím tedy jen 6 kg, protože tuto stravu zatím jim krátce, jen 6 týdnů, ale věřím, že další kila dám také dolů. Ale zatím neproběhla další vyšetření, takže tohle ještě dořešíme. Vás se chci zeptat, jak to u vás s adenomem pokračuje dál? Musela jste na operaci, nebo vás léčí jinak? Děkuji a zdravím.
Diagnostika a management patologických stavů nadledvin nabývají v poslední době stále více na aktuálnosti v důsledku rychlého rozvoje a všeobecné dostupnosti laboratorních a zobrazovacích metod a také díky novým terapeutickým možnostem v této oblasti. Úkolem zobrazovacích metod je co nejpřesněji popsat lézi na nadledvině, tedy její morfologické charakteristiky, zejména její strukturu a velikost. Současně by se měl hodnotící radiolog vyjádřit, zda považuje nález spíše za benigní či naopak maligní. Úkolem radiologa je rozlišit útvary na nadledvině na léze vhodné k operaci a ostatní nálezy. Dále je nutné posoudit vztah k sousedním orgánům a cévním strukturám, případně zodpovědět na další požadavky a otázky operatéra. Na podkladě výsledků hormonálních vyšetření a nálezu zobrazovacích metod je pacient dispenzarizován, léčen medikamentózně či indikován k operačnímu řešení. Mezi nejčastější klinické syndromy spojené s hyperfunkcí nadledvin patří hyperkortizolismus, hyperaldosteronismus a feochromocytom.
Mezi nejčastější morfologické patologické nálezy na nadledvinách patří adenom, hyperplazie nadledvin, myelolipom, karcinom, feochromocytom a metastázy. Jednoznačně převažuje adenom nadledviny nalézaný v drtivé většině nahodile. Úlohou urologa je u těchto stavů na podkladě výsledků endokrinologického vyšetření a radiologického nálezu indikovat operační řešení či pouze pacienta dispenzarizovat.
Onemocnění nadledvin je problematikou vyžadující multidisciplinární přístup. Na funkční diagnostice se podílí endokrinolog, jehož úkolem je vyloučit klinické syndromy spojené s hormonální dysfunkcí nadledvin.
Morfologická diagnostika je pak úkolem radiologa, který by měl co nejlépe popsat morfologii útvaru a vyjádřit se k jeho dignitě.
Role urologa je komplexní posouzení těchto nálezů a následné rozhodnutí, zda pacienta pouze dispenzarizovat či mu nabídnout operační řešení.
Prosím o sdělení, jaký mám po nedávných změnách nárok na lázeňskou péči.
Děkuji !
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Rylkova .
Mám nárok na lázně po operaci tlustého střeva měla jsem rakovinový nádor byla jsem 22.12.2015 operovaná a teď jsem skončila chemoterapii . Děkuji za kladnou odpověď Marie Rylkova
Polyp v tlustém střevě je vyvýšenina-výrůstek nad úrovní střevní sliznice.
Rozeznáváme dva druhy střevních polypů:
Nádorové – nazývané adenomy – tvoří asi 60–70 % všech polypů. Jsou to precancerozy v nejužším slova smyslu. Pravděpodobnost vzniku zhoubného nádoru je u adenomu do průměru 1 cm asi 1 %, do průměru 2 cm asi 10 % a při průměru více než 2 cm 30–40 %. Asi 75 % adenomů se vyskytuje v levé polovině tlustého střeva. Dle mikroskopického složení rozeznáváme tzv. tubulární adenom, vilozní adenom a kombinace obou, tzv. tubulovilozní. Nejvíce nebezpečný je vilozní adenom, z něj vzniká zhoubný nádor asi ve 30 %.
Nenádorové, tzv. hyperplastické, zánětlivé tvoří asi 11 % všech polypů. Z nich zhoubné nádory nevznikají. Zvláštní forma je tzv. familiární polyposa, což je dědičná choroba mladých lidí. V jejich tlustém střevě je kolem 1 000 i více adenomů, pravděpodobnost přeměny na zhoubný nádor je 100 %.
Výskyt polypů se s věkem výrazně zvyšuje. Do 30 let se objevuje vzácně, nikoliv však vůbec. Je zaznamenán výskyt ve věku kolem 20 let. Ve věku 50 let se objevují polypy asi v 25 % a kolem 60 let asi v 30–40 %. S věkem se nezvyšuje pouze výskyt, ale i jejich velikost a počet. Čím více polypů a větší průměr, tím větší pravděpodobnost přeměny polypu na zhoubný nádor. Doba trvání přeměny polypu na zhoubný nádor není přesně známá, odhadem mezi 5–10 lety, ale vzhledem k tomu, že při primárním nálezu polypu nevíme přesně, jak dlouho ve střevě roste, je důležité jeho pečlivé odstranění co nejdříve, další sledování a prevence vzniku dalších.
Jediným způsobem, kterým se dají polypy zjistit a zároveň odstranit, je koloskopie. Je to vyšetření tlustého střeva optickým přístrojem, jenž se zavede konečníkem do tlustého střeva po nezbytné předchozí přípravě střeva projímadlem – to střevo dokonale vyčistí kvůli dobré přehlednosti. Koloskop je hadice síly asi jako prst, na konci je kamera vedoucí obraz přes světelná vlákna na monitor, kde vidíme asi 40x zvětšený obraz vnitřku tlustého střeva. Vidíme zánětlivé změny, polypy, divertikly, nádory. Speciálními nástroji jsme schopni odstranit polyp již při prvním vyšetření, eventuálně dle velikosti nebo počtu polypů i v několika sezeních. V případě nutnosti odebere lékař jeden nebo několik malých vzorků na mikroskopické vyšetření. Podle jejich výsledku se pak určuje další postup. Z uvedeného vyplývá, že koloskopie je v případě výskytu polypů zároveň vyšetření i léčení. Vyšetření trvá asi 15–20 minut, v převážné většině případů je nebolestivé, pouze pacient občas pociťuje tlak v břiše, způsobený napnutím st
Jedná-li se o nádor, který je svojí povahou nezhoubný (benigní), může dojít k jeho pozvolnému růstu. Čím bude nádor větší, tím bude jeho pozdější odstranění obtížnější. Ale ani u původně nezhoubných nádorů nelze později vyloučit zvrat ve zhoubné bujení. Tyto maligní nádory slinných žláz, které se projevují zrychlením růstu a bolestivostí, mívají špatnou prognózu. Některé nádory jsou svojí povahou zhoubné (maligní) od samého začátku. Čím déle jsou ponechány maligní nádory slinných žláz ve tkáni, tím je vyšší riziko rozšíření nádoru mimo žlázu do krčních uzlin a vzdálených orgánů a riziko vzniku krčních nebo vzdálených metastáz.
Rakovina příušní žlázy se projevuje zduřením, které je dlouho nebolestivé. Většinou se objeví jen na jedné straně, takže bývá nápadné a pacient si je často sám nahmatá. Základem léčby adenomu příušní žlázy je chirurgický výkon. Rizikem však může být poškození právě onoho lícního nervu. U zhoubných nádorů nižšího stupně lze dosáhnout pomocí léčby až v 80 % remise (u vysoce zhoubných to může být jen 30 %), avšak karcinom příušní žlázy je problematický tím, že může docházet k recidivám (návratu onemocnění) i v odstupu několika let. V současné době ale jejich výskyt poklesl a prognóza se zlepšila.
Warthinův tumor neboli papilární cystadenolymfom se vyskytuje primárně v příušních slinných žlázách (5–10 % z celkového množství tumorů) převážně v mužské části populace, s klinickými projevy v páté až osmé věkové dekádě. Jeho výskyt v jiných lokalitách (například v drobných slinných žlázkách patra) je velmi vzácný. Upozorní na sebe nebolestivým těstovitým zduřením v dolním pólu příušní žlázy, které palpačně připomíná cystu. Tumor je tvořen soustavou cystických dutinek vystlaných eozinofilními cylindrickými buňkami, lymfoidní tkání a vazivem. Předpokládá se, že vzniká nejspíše proliferací žlázových struktur uskřinutých v průběhu embryonálního vývoje uvnitř lymfatické tkáně. Warthinův tumor patří mezi vzácnější benigní tumory slinných žláz. S ohledem na riziko mnohočetného nebo oboustranného výskytu v časovém horizontu několika let je nezbytná pooperační dispenzarizace. Ve sporných případech je vhodné doplnit klinické vyšetření ultrasonografickým, případně CT vyšetřením. Léčba je chirurgická, ve většině případů je pacient bez subjektivních obtíží a klinických známek pooperační recidivy.
Myxochondroepiteliom je smíšený nádor (pleomorfní adenom) vyskytující se ve slinných žlázách, zejména v gl. parotis. Roste pomalu, může však recidivovat, eventuálně může mít sklon k malignizaci. Nejčastější je u žen, bývá ohraničený, opouzdřený. Histologicky kromě žlázových struktur obsahuje tkáň podobnou chrupavce. Může metastazovat.
Glandula parotis tumor je epitelový nádor. Vyskytuje se&
Závisí na místě nádoru v nadledvinách (kůra x dřeň) a na tom, zda je nádor hormonálně aktivní nebo němý, zda produkuje hormony nebo ne. Od toho se odvíjejí i klinické příznaky.
Nezhoubné nádory kůry nadledvin
Adenom: Nejčastější nádor, který v nadledvinách nacházíme. Může být jen v jedné nadledvině nebo obou a je často spojen s hormonální produkcí, která působí obtíže. Hormony jsou syntetizovány v nadměrném množství, dostávají se do krve a podle své povahy vyvolávají odpovídající syndromy z nadbytku. Pokud bují buňky produkující mineralokortikoidy, dochází k hyperaldosteronismu čili Connovu syndromu. Člověk ztrácí ledvinami nadměrné množství draslíku a zadržuje hodně sodíku a vody v těle. Nárůst objemu v cévách způsobí zvýšení krevního tlaku. Pacienti si stěžují na bolesti hlavy, únavu, krvácení z nosu. Snížená hladina draslíku vede například ke svalovým slabostem, k zácpě a může ohrozit i život kvůli poruchám srdečního rytmu.
Pokud nádorové bujení postihne buňky produkující kortizol, vede tento stav ke Cushingově syndromu. Nadprodukce kortizolu ničí organismus především rozvráceným hospodařením s cukrem, lidé mají hyperglykémii, tedy diabetes mellitus, neboli cukrovku 2. typu, mají charakteristickou obezitu s tenkými končetinami a silným trupem a kulatým (měsícovitým) obličejem, na kůži se objevují červenofialové trhlinky – strie, objevuje se vysoký krevní tlak, změny nálad, úbytek kostní hmoty vede k osteoporóze, snížena je i funkce imunitního systému a pozoruje se pokles sexuálního pudu u obou pohlaví, u žen navíc dochází k nepravidelnostem v menstruačním cyklu. Pokud začnou nádorově růst buňky odpovídající za produkci androgenů, dochází k adrenogenitálnímu syndromu. Ten může být i vrozený z defektu enzymů, které se podílejí na vzniku pohlavních hormonů z cholesterolu. Tento syndrom vzniká z nadprodukce jak estrogenů (je velmi vzácný), tak častěji androgenů. Obě sady hormonů se tvoří u obou pohlaví, ale u každého má jiné projevy. U chlapců se rozvine předčasná (pseudo)puberta, objevují se u nich sekundární pohlavní znaky (zvětšuje se penis, roste ochlupení), ale současně nedochází ke zrání spermií ve varlatech. U dospělých mužů vede nadprodukce androgenů ke sterilitě. U dívek jsou důsledky závažnější, mužské hormony u nich způsobují takzvanou virilizaci, to jest mužský vzhled. Dívkám zbytňuje klitoris, objevuje se jim na těle stejné rozložení ochlupení jako u mužů (vousy, silnější pubické ochlupení), dívky nemenstruují a mají hrubší hlas, mají sklony k akné, rychle vyrostou, ale také brzo růst ukončí, takže nakonec jsou nižší než jejich vrstevnice. U dospělých žen je v popředí hirsutizmus, to je růst vlasu nebo chlupu na těle ženy v mužské intenzitě a lokalizaci a poruchy plodnosti.
Zvětšené nadledvinky mohou signalizovat tumor. Nádory v oblasti nadledvinek mohou být zhoubné i nezhoubné (karcinom, adenom). Nejčastěji zde lékaři nacházejí ty nezhoubné. Přítomnost obou druhů nádorů v těle naruší tvorbu hormonů (například kortizol, adrenalin) a dochází k jejich snížené nebo naopak zvýšené distribuci do oběhového systému organismu. To má za následek hned několik potíží.
Příznaky přítomnosti nádorů nadledvinek:
zadržování sodíku (soli) a tím i vody v těle – nateklé tělo, většinou nohy;
zvýšený krevní tlak, krvácení z nosu;
svalová slabost;
časté bolesti hlavy;
zácpa;
poruchy srdečního rytmu;
zvýšená tvorba strií (malé fialové jizvičky na kůži);
cukrovka 2. typu.
Vysoký krevní tlak může někdy vést až k prasknutí cévky v mozku a k následnému úmrtí. Zhoubné nádory váží okolo sto gramů a obvykle je nelze nahmatat při lékařské prohlídce. Objevují se nejčastěji u dětí nebo lidí okolo 40–50 let. Lékaři jsou považovány za velmi agresivní nádory, které se šíří pomocí metastází do okolních orgánů a následně do celého těla.
Rakovina
V nadledvinách se mohou vyskytovat nádory dvojího druhu. Zhoubné a nezhoubné (benigní a maligní), a nadto na zhoubné či nezhoubné nádory kůry nebo dřeně. Poměrně často se zvláště v kůře nadledvin vyskytují i nádory sekundární neboli metastatické, které mají svůj původní nádor jinde v těle a nádorové buňky se uvolnily a druhotně uchytily v nadledvinách, většinou sem byly zaneseny krví.
Nadledvina je párový orgán, po odebrání jedné nadledviny zastane druhá jejich funkci. Hydrokortizon je základní hormon, který se dává v pooperačním období, někdy je nutno přidat i další hormon, vše ale závisí na původní konkrétní příčině operace a na pooperačních hodnotách krevního tlaku, hladinách iontů v krvi a celkovém stavu pacienta. Běžná substituční dávka je Hydrocortison 10 mg 1-1/2-0 tablet, samozřejmě se může i zvyšovat dle celkového stavu a potřeby zátěže (například pracovní, nemoci a podobně), ale pouze po dohodě s endokrinologem, aby se člověk opět nedostal do situace zbytečného předávkování. Riziko vytvoření adenomu na druhé nadledvině závisí na původní diagnóze.
Jeden z nejpřesnějších doplňků, které se dají použít na vyřešení adrenální nedostatečnosti, jsou adrenální výtažky nadledvinek. Jsou to vyloženě tkáně jednotlivých žláz z nadledvinek a jsou rozfázované do 3 částí. Výtažky jsou dělány z celé dřeně a doplní v organismu všechno: dopamin, adrenalin, noradrenalin, dokonce i vitamín C, B a určité nukleotidy. Nadledvinky se krásně zregenerují.
Kortizol je hormon tvořený kůrou nadledvin. Ovlivňuje látkovou přeměnu cukrů, tuků, bílkovin, tlak krve a imunitní systém. Jeho tvorba a vylučování podléhá regulaci z vyšších oblastí mozku (mezimozek, podvěsek mozkový). Produkce kortizolu v nadledvině je silně stimulována adrenokortikotropním hormonem (ACTH), který je tvořen podvěskem mozkovým. Hladina kortizolu v krvi se v průběhu dne mění, nejvyšší je dopoledne, nejnižší v noci. Nadprodukce kortizolu se projeví klinickými příznaky známými pod názvem Cushingův syndrom.
Hlavním substrátem pro tvorbu kortizolu je cholesterol. Mimo něj ale tělo využívá pro stejné účely i pregnenolon. Ten slouží jako prekurzor i pro další hormony včetně progesteronu, estrogenu, testosteronu či DHEA. Ukazuje se, že v okamžiku, kdy je stres trvalý neboli chronický, tělo vrhne všechny své zdroje na syntézu kortizolu a na ostatní hormony jaksi zapomene. To vede k nerovnováze hormonálního systému, který se může u žen projevit například postmenstruačním syndromem, fibroidními tumory, endometriózou a rakovinami reprodukčních orgánů, včetně rakoviny prsu. U ženy užívající hormonální antikoncepci jsou případné problémy s kortizolem asi tím nejmenším zlem, kdy dochází ke zvýšené hladině kortizolu. Zvýšená hladina kortizolu způsobuje rozpad svalových buněk a snížení kvality kostní hmoty. Čím vyšší je hladina kortizolu, tím nižší je hladina testosteronu. Kortizol je prostě zabiják testosteronu. S tím souvisí i problém s libidem. Ve stresové situaci jde v první řadě o záchranu sebe sama a tělo poslechne příkaz a doslova vypíná program zvaný sexuální apetit. Funkce reprodukčního systému se snižuje, dochází k dočasné neplodnosti, v nejhorších případech to může vést až k vyvolání potratu.
Základní metodou léčby časných karcinomů je chirurgický výkon, kdy se odebere buď celý prs, nebo jeho část (v tomto případě následuje většinou ještě ozáření). Pro zbavení se nádoru je také lepší odebrat i lymfatické uzliny v podpaží, protože v mnoha případech se tam již nádor rozšířil a nemusí být ještě nijak prokazatelný.
Dnes se do popředí hormonální léčby dostávají i jiné preparáty než tamoxifen. Je to anastrazol (Arimidex), letrozol (Femara) nebo formestan. Jsou to látky blokující tvorbu estrogenů v nadledvině a ve vaječníku. Novou léčebnou možností jsou protilátky proti receptoru HER2 u HER2 pozitivních nádorů. Jedná se o biologickou léčbu, jež je cíleně zaměřená proti určité molekulární struktuře v nádoru a může tedy velice účinně zapůsobit, aniž by vyvolala mnoho jiných vedlejších efektů. Její účinek je očekáván především u nádorů, které mají sklon k většímu množení buněk a metastázování (tedy u těch, jež mají horší prognózu). Po zdařené operaci opět nastává doplňující chemoterapie nebo hormonální léčba kvůli mikrometastázám.
Léčba metastázujícího karcinomu je již svízelná. Karcinom v podstatě nelze vyléčit, ale jen zmenšit a zmírnit tím i obtíže, které již mohou být i v jiných orgánech kvůli metastázám. Pacientky podstupují chemoterapii nebo hormonální léčbu tamoxifenem. Ta je zase upřednostňována u nemocných, jež mají estrogenové receptory, a zabírá, zejména pokud jsou metastázy v kostech nebo měkkých tkáních. Za těchto okolností je dobré rovněž ozařování (na metastázy v kostech, které se projevují těžkými bolestmi zad, nebo na metastázy v mozku). Chemoterapie je vyhrazena pro pacientky s metastázemi do jater, s rychlým šířením nádoru a pro ty, jež nemají estrogenové receptory.
Feochromocytom: Maligní je pouze v 10 %. Výskyt je v každém věku, nejčastěji opět mezi 4.–5. dekádou. Obvykle jej nalezneme jen v jedné nadledvině, v obou se nacházejí opět jen z 10 %. Vyskytuje se i v rámci některých genetických syndromů. Vyznačuje se produkcí noradrenalinu a adrenalinu, které způsobují celkové nežádoucí účinky.
Příznaky nezhoubných nádorů dřeně nadledvin
Katecholaminy vyvolávají hypertenzi (vysoký krevní tlak), a to buď trvalou, nebo záchvatovitou, pokud dochází k nárazovitému výlevu adrenalinu do krevního oběhu. Může to být až život ohrožující záchvat končící prasknutím cévky v mozku a krvácením do mozku. Dalšími příznaky jsou bolesti hlavy, pocení, bušení srdce a brnění v končetinách.
Komplikace nezhoubných nádorů dřeně nadledvin
Vysoký krevní tlak poškozuje stěnu cév. To vede k závažným důsledkům především v srdci a ledvinách. U pacienta se zvyšuje riziko infarktu a mozkové příhody.
Léčba nezhoubných nádorů dřeně nadledvin
Je chirurgická, spočívá v odnětí celých nadledvin, takzvaná adrenektomie. Podezření se většinou potvrdí z biochemického rozboru moči, do níž se vylučují metabolity katecholaminů. Zvolí se speciální zobrazení pomocí značených látek, které se vychytají v nádorových buňkách, a pak následuje operace.
Na omývání hnisajících a pomalu hojících se ran, proti lupům a na podporu růstu vlasů. V tomto případě se připravuje roztok v tomto poměru 1 čajová lžička prášku morozniku na 1 litr převařené vody pokojové teploty. Vlasy se jím opláchnou po umytí.
Dále se používá na léčbu zánětu dutin, přičemž se dutiny výpary z morozniku prohřívají asi 15 minut. Nebo v horké vodě rozpaříme až do ohebného stavu 2 kořínky morozniku dlouhé 4–5 cm a vložíme do nosních dírek na celou noc. Zvenčí je upevníme náplastí. Ráno kořínky vyjmeme a vyhodíme. Celou proceduru opakujeme 5–6krát (vždy s novými kořínky).
Vnitřní použití
Moroznik normalizuje látkovou výměnu a je velmi užitečným prostředkem na hubnutí (úbytek hmotnosti a úbytek tuků), při cukrovce snižuje hladinu cukru. Zvláštností v případech hubnutí za použití morozniku je to, že se při úbytku hmotnosti netvoří převislá kůže a vrásky.
Dále působí jako očišťující prostředek – je močopudný a funguje jako laxativum, čistí sliznice a stimuluje práci střev (proti zácpě), vypuzuje písek a soli z ledvin a z močových cest.
Funguje také jako prostředek na podporu tvorby žluče, má spasmolytické účinky, podporuje hlubokou očistu jater a zabraňuje shromažďování žluče a tvorbě žlučových kamenů ve žlučníku.
Kvůli obsahu srdečních glykosidů se ve farmaceutickém průmyslu z kořenů morozniku vyráběl preparát „Korelborin“, který byl předpisován při problémech krevního oběhu a srdeční nedostatečnosti. Moroznik ulehčuje práci srdce – zvyšuje přítok krve do srdečního svalu. Při hypertenzi stabilizuje arteriální tlak.
Je dokázán i značný vliv na nervovou soustavu – používá se na léčení neuróz, nespavostí, na psoriázu. I když moroznik stabilizuje organismus, má také určitý vliv na psychiku lidí, někteří jedinci se po jeho požití zklidňují, u některých lidí se zvyšuje tonus, ale u všech se zvyšuje klid, sebedůvěra, rovnováha, pracovní schopnost.
Užívá se také proti bolení hlavy po traumatech a po otřesech mozku. Při epilepsii zmenšuje počet záchvatů.
Léčí dýchací orgány (bronchitidy, včetně chronických, bronchiální astma, tuberkulózu), umožňuje vykašlávání hlenu.
Je silným prostředkem při onemocnění kloubů, osteoporóze páteře, revmatismu, rachitismu, polyartritidě. Syndromy bolestí pomíjejí při pravidelném užívání již druhý nebo třetí měsíc. Při delším užívání se snižují záněty, obnovuje se rovnováha vody a solí, v důsledku čehož se uvolňují soli z kloubů.
Užívá se rovněž při adenomu předstojné žlázy, chronickém onemocnění prostaty
Míra zhoubnosti gliomu se vyjadřuje ve stupních rizika. Nejčastěji se používá dělení na málo rizikové a vysoce rizikové tumory. Málo rizikový nádor roste pomalu, proto je považován za poměrně „málo zhoubný“ nádor. Na rozdíl od ostatních nezhoubných nádorů jinde v těle není málo rizikový gliom ostře ohraničen. Nádorové buňky prorůstají zdravou mozkovou tkání a celý nádor je proto obtížně operativně odstranitelný. Po určité době může opět narůstat, pak se mluví o recidivě tumoru. Často v tomto případě dochází ke změně na vysoce zhoubnou formu.
Vysoce rizikový gliom také není ostře ohraničen a prorůstá zdravou mozkovou tkání. Na rozdíl od málo rizikového tumoru je však velmi zhoubný – bujení je velice rychlé. Úplné odstranění tumoru není většinou možné a ve vysoké míře dochází k recidivám. Gliom na rozdíl od většiny zhoubných tumorů, které se vyskytují v jiných částech těla, prakticky nikdy nemetastazuje. Ročně je v České republice diagnostikováno asi 700 případů nádorů mozku, většinou gliomů. Málo rizikový gliom se více vyskytuje ve věkové skupině 20–40 let. Vysoce rizikový gliom postihuje více věkovou kategorii nad 40 let.
Meningeom – postihuje především dospělé pacienty; vyrůstá z mozkových blan.
Meduloblastom a ependymom – jde o typické mozkové nádory dětského věku.
Adenom hypofýzy – projevuje se poruchami hormonálních funkcí.
Gliom optiku – je nádor postihující oční nerv.
Neurinom – je nádor postihující obvykle sluchový nerv.
Obtíže provázející nádor mozku silně závisí na lokalizaci onemocnění. Příznaky se dají rozdělit do tří skupin, a sice:
výpadky schopností a dovedností;
epilepsie;
obtíže plynoucí ze zvýšeného nitrolebního tlaku.
Při vzniku podezření, že uvedené potíže souvisejí s nádorem mozku, se v současné době provádí vždy výpočetní tomografie (CT) vyšetření mozku a vyšetření magnetickou rezonancí (MR). V některých případech je nutné vyšetření elektroencefalické (EEG).
Za účelem stanovení definitivní diagnózy je však třeba vyšetření mozkové tkáně. Odejmutí malé části tkáně se nazývá biopsie. Odborný lékař, který tento zákrok provádí, se jmenuje neurochirurg, což je chirurg specializovaný na operace nervového systému. Jiný odborník, patolog, vyšetří odebranou tkáň pod mikroskopem. Na základě buněčných změn může tento lékař určit charakter onemocnění.
Odběr mozkové tkáně může být pacientovi proveden dvěma způsoby:
stereotaktickou biopsií;
kraniotomií.
Volba metody je kromě jiného závislá také na umístění a rozšíření nádoru. Stereotaktická biopsie se provádí malým otvorem v lebce, u kraniotomie je otvor poněkud větší. Pro oba výkony je zapotřebí hospitalizace.
POZNÁMKA: Při zahájení léčby párou systém Rezum automaticky sleduje čas, dokud nedojde k dokončení naprogramované léčby, a automaticky vypne páru. Páru lze před ukončením léčby zastavit, pokud se uvolní tlačítko pro aktivaci páry.
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ: Během léčebného cyklu neuvolňujte tlačítko pro aktivaci páry. Pokud je tlačítko pro aktivaci páry uvolněno před dokončením léčebného cyklu, dodávka páry se automaticky zastaví, což může vést k částečné, a tedy nekompletní léčbě.
Na obrazovce se zobrazí každý jednotlivý čas léčby a počet úplných léčebných zákroků, které byly dokončeny.
Postup:
Uvolněte jak spouštěcí tlačítko, tak tlačítko aktivace páry a zatlačte na tlačítko pro stažení jehly nahoru, abyste jehlu zasunuli.
VÝSTRAHA: Ujistěte se, že je jehla zcela zatažena tím, že zobrazíte polohu jehly pomocí objektivu. Pokud se před opětovným umístěním zaváděcího zařízení jehla nezatáhne, může dojít k poškození močové trubice.
Změňte pozici zaváděcího zařízení pro další léčbu přesunutím konce přístroje přibližně 1 cm distálně od předchozího umístění jehly. Cílem je vytvořit souvislé, překrývající se léze vzdálené 1 cm a probíhající rovnoběžně s prostatickou močovou trubicí.
Udržujte rotaci přístroje v úhlu 90 stupňů mezi léčebnými zákroky, abyste předešli ztrátě předchozího místa léčby.
Sledujte přirozený sklon močové trubice, abyste se vyhnuli přílišnému přiblížení k vrcholu, tedy příliš dopředu. Centrujte jehlu mezi spodinou a vrcholem močové trubice a zaměřte se přímo na adenom, pokud není centrován.
VÝSTRAHA: Před každým ošetřením zjistěte umístění verum montanum ve vztahu ke špičce dříku. Veškerá léčba musí probíhat proximálně od verum montanum.
Zaváděcí zařízení vraťte do výchozí polohy v hrdle močového měchýře pro léčbu v kontralaterálním laloku. Otočte dávkovací zařízení o 90 stupňů, abyste umožnili zasunutí jehly na požadované místo na kontralaterálním laloku.
U intravezikálních prostatických protruzí buď laterálních, nebo středních laloků umístěte zaváděcí zařízení 1 cm od proximálního okraje protruze a aplikujte léčení párou jehlou umístěnou přibližně 45 stupňů směrem ke střední čáře. Jeden léčebný zákrok pro malý střední lalok (<2 cm) a dva nebo více pro větší střední lalok (>2 cm). Pro zvětšenou centrální zónu aplikujte léčbu 1 cm od hrdla močového měchýře s jehlou umístěnou 45° směrem ke střední čáře tkáně. Neprovádějte léčbu na spodině močové trubice nejméně 1 cm od verum montanum.
UPOZORNĚNÍ: Během procedury je třeba monitorovat zbývající hladinu fyziologického roztoku. Pokud je zdroj fyziologického roztoku prázdný, může mít pacient nepříjemné pocity v uretře kvůli
Základním laboratorním vyšetřením při podezření na poruchu funkce štítné žlázy je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu – TSH v krvi. TSH je hormon předního laloku podvěsku mozkového (adenohypofýzy) a jeho koncentrace se zvyšuje tehdy, když přestává štítná žláza tvořit hormony v dostatečném množství. Je-li TSH normální, můžeme poruchu funkce štítné žlázy až na vzácné výjimky vyloučit a další vyšetření nejsou potřeba. TSH zvýšené nad 3,8–4,1 mIU/l svědčí v naprosté většině případů pro subklinickou či plně rozvinutou hypotyreózu (sníženou funkci štítné žlázy). V některých případech je vhodné doplnit i vyšetření sérové koncentrace vlastního hormonu štítné žlázy (volného tyroxinu FT4), vzácně se vyšetřuje i volný trijodtyronin (FT3).
K objasnění příčiny hypotyreózy slouží vyšetření sérových koncentrací tyreoidálních protilátek (specifičtější a senzitivnější protilátky proti tyreoidální peroxidáze TPOAb, nebo méně specifické a senzitivní protilátky proti tyreoglobulinu – TgAb) a ultrazvuk štítné žlázy. Pozitivita tyreoidálních protilátek svědčí pro autoimunitní příčinu hypotyreózy – chronickou autoimunitní lymfocytární tyreoiditidu. V těchto případech bývá také typický ultrazvukový na štítné žláze. Jestliže je TSH snížené pod 0,4 mIU/l (respektive pod 0,3–0,5 mIU/l podle použité vyšetřovací metody), je situace o něco komplikovanější, protože příčin sníženého (neboli suprimovaného) TSH může být více. Kromě zvýšené činnosti štítné žlázy (hypertyreóza) může jít o takzvanou nespecifickou supresi TSH, například při závažném celkovém onemocnění, centrální hypotyreózu (na podkladě poškození adenohypofýzy), nebo o supresi TSH způsobenou léčbou hormony štítné žlázy. K odlišení těchto příčin je potřeba dovyšetřit FT4 a FT3 v séru. Spíše výjimečně je ve sporných případech nutné k odlišení nespecifické suprese TSH a subklinické hypertyreózy (snížené TSH při normálních hodnotách FT4 a FT3 v séru) použít takzvaný TRH test.
Je-li laboratorně potvrzena hypertyreóza (tyreotoxikóza, zvýšená funkce štítné žlázy), je třeba dovyšetřit její příčinu. K tomu slouží v první řadě vyšetření koncentrace protilátek proti TSH receptoru v séru (TRAK) a ultrazvuk štítné žlázy. Pozitivita TRAK a typický nález na ultrazvuku svědčí pro autoimunitní typ hypertyreózy – Gravesovu-Basedowovu tyreotoxikózu. Jsou-li protilátky TRAK negativní (nebo hraniční) a na ultrazvuku jsou přítomny uzlové změny, jde obvykle o hypertyreózu na podkladě takzvané tyreoidální autonomie. Ta může být buď unifokální (takzvaný toxický adenom), nebo multifokální (takzvaný polynodózní struma), nebo výjimečně difuzní. Přetrvávají-li nejasnosti, lze k odlišení toxického adenomu a polynodózní strumy v některých případech doplnit scintigrafii štítné žlázy 99mTc-technecistanem sodným.
Nádory štítné žlázy jsou poměrně vzácné, vyskytují se u 36–60 případů na 1 milion obyvatel a mezi zhoubnými nádory zaujímají 0,5–1 %. Přesto patří u mladších lidí ve věku do 45 let mezi pět nejčastějších karcinomů a počet těchto nádorů stále narůstá. Rizikovým faktorem je předchozí radiační zátěž (například stavy po ozařování krku, větší výskyt v oblastech, kde došlo k jaderným katastrofám a podobně), výskyt v rodině, jiná onemocnění štítné žlázy, nedostatek jodu a hormonální vlivy.
Nádory štítné žlázy mohou být benigní, nejčastější jde o folikulární adenom, nebo maligní – karcinom. Karcinomy štítné žlázy jsou značně různorodé, představují nehomogenní skupinu nádorů, jejíž jednotlivé formy se liší nejen histologicky, ale především biologickým chováním. Vyžadují odlišné léčebné postupy a mají i různou prognózu, od nádorů s velmi příznivým průběhem a dobře ovlivnitelných terapií, které jsou nejčastější, až po vzácné typy s vysokou agresivitou. Karcinomy štítné žlázy se rozdělují na diferencované (papilární a folikulární), nediferencované (anaplastický) a medulární karcinomy štítné žlázy. Ve štítné žláze se mohou vyskytnout nádory z lymfatické tkáně (lymfomy) nebo metastázy jiných malignit a vzácně sarkomy.
Prognóza karcinomů štítné žlázy závisí na histologické formě nádoru. Nejméně agresivní jsou diferencované karcinomy, zejména papilární, horší prognózu má karcinom medulární a nejagresivnější je karcinom anaplastický. U papilárního karcinomu je přežití u více než 85 % případů, u folikulárního 46 % a medulárního 25 %. Zásadní je vhodně zvolená terapie, která kombinuje chirurgické odstranění štítné žlázy, léčbu radijodem a hormonální supresní léčbu.
Moroznik normalizuje látkovou výměnu, podporuje úbytek hmotnosti a spalování tuků, při cukrovce snižuje hladinu cukru. Používá-li se moroznik při hubnutí, netvoří se převislá kůže a vrásky. Působí jako očišťující prostředek, je močopudný a funguje jako laxativum, čistí sliznice a stimuluje práci střev (proti zácpě), vypuzuje písek a soli z ledvin a z močových cest. Funguje také jako prostředek na podporu tvorby žluče a má spasmolytické účinky, podporuje hlubokou očistu jater a zabraňuje shromažďování žluče a tvorbě žlučových kamenů ve žlučníku. Kvůli obsahu srdečních glykosidů se ve farmaceutickém průmyslu z kořenů morozniku vyráběl preparát Korelborin, který se předpisoval při problémech krevního oběhu a srdeční nedostatečnosti. Moroznik ulehčuje práci srdce, zvyšuje přítok krve do srdečního svalu. Doporučuje se při záchvatech spolu se soforou japonskou. Při hypertenzi stabilizuje arteriální tlak.
Je potvrzen značný vliv na nervovou soustavu – používá se na léčení neuróz, nespavostí, psoriázu. Vedle toho, že moroznik stabilizuje organismus, má také určitý vliv na psychiku lidí – některé zklidňuje, u jiných zvyšuje tonus, ale u všech navozuje klid, sebedůvěru, rovnováhu a pracovní schopnost. Užívá se také proti bolení hlavy po traumatech a po otřesech mozku. Při epilepsii zmenšuje počet záchvatů. Léčí dýchací orgány (bronchitidy, včetně chronických, bronchiální astma, tuberkulózu), umožňuje vykašlávání hlenu. Je rovněž účinným prostředkem při onemocnění kloubů, osteoporóze páteře, revmatismu, rachitismu, polyartritidě. Syndromy bolestí pomíjejí při užívání druhý nebo třetí měsíc. Při dalším užívání se snižují záněty, obnovuje se rovnováha vody a solí, v důsledku čehož se uvolňují soli z kloubů. Spolu s marenou a repeškem léčí nemoci spojené s močovými kameny. Užívá se při adenomu předstojné žlázy, chronickém onemocnění prostaty, také infekčního charakteru, pro silnější léčebný efekt se používá s jaterník. Spolu se saforou japonskou léčí hyperfunkci štítné žlázy, pomáhá rozpouštět uzlíky a cysty ve štítné žláze. Byly vysledovány i případy úplného uzdravení.
Moroznik je také silným prostředkem proti otokům (myomy, fibromy, cysty, mastopatie, polypy, rakovina, rakovina mléčných žláz, adenom předstojné žlázy a jiné). Je vyzkoušeno, že stimuluje imunitní systém organismu – v době podzimu a zimy chrání před nemocemi z prostydnutí a před chřipkou. Umožňuje očistu organismu od toxinů a solí těžkých kovů. Díky hluboce očišťujícímu vlivu má celkový omlazující efekt. Jestliže se moroznik používá delší dobu než půl roku, ztrácí své laxativní vlastnosti, normalizuje práci střev a dále očišťuje organismus. Někdy může moroznik vyvolat zhoršení chronické nemoci, aby ji postupně vyléčil úplně.
