Světlík lékařský – lidový název je oční potěšení, těšinka – tak nazývali tuto bylinku nejspíš ti, kteří se těšili ze zlepšení zraku. Nálev pomáhá při zlepšení očních zánětů a únavě očí. Čaj se pil při půstu a při namáhavém studiu, protože zlepšoval zrak, pomáhal vidět a hodnotit minulost jako sbírání zkušeností pro budoucnost. Na podporu jasného nebo spíše jasnozřivého vidění se měly oči potírat světlíkem nebo se měly kouřit jeho listy. Bylináři kdysi věřili, že tato bylinka zlepšuje zrak mladým konopkám.
Sporýš lékařský – podle starých bylinářských záznamů zlepšuje zrak holubům. Sporýš je bylinka, která se používá v detoxikačních směsích, které podporují čisticí činnost jater, takže by se i tady mohla najít určitá souvislost známá z čínské medicíny – harmonicky fungující játra = zlepšení zraku.
Vlaštovičník – takzvaná vlaštovčí bylina, o níž si lidé kdysi mysleli, že přináší zrak mladým vlaštovkám, které ještě neotevřely oči. Žlutá bylinka byla oblíbená bylinkáři na zlepšení činnosti jater. Také tady je tedy zřejmá souvislost mezi činností jater a zlepšením zraku.
Jestřabina – bylina prý zlepšovala zrak mladým jestřábům, bylinkáři ji tedy vyzkoušeli i pro zlepšení zraku lidí.
V diskuzi BABKA KOŘENÁŘKA LÉČBA SVĚDIVÝCH BRADAVIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Balšánková.
Dobrý den, poradí mi někdo? Manžel trpí již 5 let velmi svědivou vyrážkou hlavně na zádech, dále na horních končetinách i na hrudi. Pokožka zrudne, silně pálí a svědí tak, že se neubrání škrábání , až má jizvy na pokožce, které hodně krvácejí.
. Lékaři po prohlídce nezjistili příčinu vzniku
vyrážky a neustále ordinují mast na promazání pokožky, dálší proti svědění s kortikoidy, která se nesmí moc často používat. Závěrem mi bylo řečeno"jak to přišlo, tak to odejde, nebo to bude mít do konce života". Vyrážka se objevila po vypalování černých bradavic na zádech a od té doby se bradavice neustále množí, svědí a způsobují velké trápeníé jak mně, tak manželovi. Byla bych velmi vděčna ¨všem, kteří něco podobného zažili o radu, jak se této velmi úporné vyrážky zbavit. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Engie.
ahoj
no pokud se objevuji bradavice, babicka je mela taky a myslim ze na to pouzivala vyluhovany kostival... koupeny z lekarny ktery dala do lihu a tim se to potiralo
jinak dalsi vec, priroda a najit rostlinku jmenem vlaštovičník, je pekne rozrostena ma zlute kvitky a kdyz se zlomi vyteka oranzove mleko, pri pouzivani dvakrat denne po dobu jednoho tydne viditelne vysledky :)
kdyby nefungovalo, no nevim :) pokud jo tak mi dej vedet na karlitka007@seznam.cz :))
Homeopatika mohou pomoci, a to velmi nízká potence 5CH (D6) těchto produktů: Ostropestřec (Carduus marianus), Smetanka (Taraxacum), Vlaštovičník (Chelidonium).
Klasické babské rady pomohou, ale ani ony pihy neodstraní, spíš je trochu zesvětlí.
Můžete například vyzkoušet šťávu z citronu, okurky nebo křenu, bílou šťávu, která vytéká ze stonku pampelišky, či rozmačkanou kaši z jahod.
Z bylinek pomůže vlaštovičník a měsíček lékařský. Ale pozor. Každá pleť je jinak citlivá a kyseliny a další účinné látky v těchto pomocnících mohou vyvolat i nepěknou alergickou reakci, třeba vyrážku.
V době, kdy neexistoval chemický a lékárenský průmysl, nezbylo lidem trpícím bradavicemi nic jiného než hledat lék v přírodě. Účinné látky proti bradavicím v sobě podle babských rad skrývá vlaštovičník. Jeho oranžová šťáva, kterou bychom si měli bradavice pravidelně potírat, je však ve vysoké koncentraci agresivní, proto s ní nakládejte opatrně. Šetrnější, ale méně účinná je pak šťáva z citrónu. Posílit imunitu může kromě česneku také rakytník, jenž obsahuje velké množství vitamínu C. Výborná je rovněž hlíva ústřičná a samozřejmě další druhy ovoce i zeleniny.
Postup: Celou rostlinu včetně kořene a kvetoucí natě nakrájejte na cca 0,5cm kousky, dejte do 3/4skleničky a doplňte 65–80% alkoholem. Na okně za občasného protřepání ji nechte 3 týdny louhovat a poté sceďte. Tinktura se užívá dvakrát až třikrát denně, a to 10 až 15 kapek s trochou vody. Při výrobě tinktury buďte opatrní. Vlaštovičník na řezu barví žlutooranžově. Tinktura léčí zánět žaludku, žaludeční a žlučníkové vředy. Pomáhá také na jaterní choroby, včetně žloutenky nejrůznějšího původu s výjimkou takzvané žloutenky obstrukční, vzniklé zaklíněním kaménků ve žlučovodu, která je indikací k okamžitému chirurgickému výkonu. Příznivě ovlivňuje cukrovku II. typu, na inzulínu nezávislou. Posiluje srdce, snižuje krevní tlak, má antisklerotické účinky.
Pampeliška: léčí vyrážky, pročišťuje žaludek, čerstvé stvoly bezbolestně rozpouštějí žlučníkové kameny. Používá se květ, listy i kořen. Kořen má větší sílu. Má mírně nahořklou chuť.
Řepík lékařský: účinkuje protizánětlivě, dezinfekčně, zvyšuje sekreci, vylučování žluči. Podporuje zažívání, správnou činnost jater, žlučníku a střev.
Jablečník obecný: používá se při žlučníkových chorobách, střevních obtížích, zánětu průdušek, kašli a proti nechutenství.
Máta peprná: užívá se při bolestivých křečích trávicího traktu a nadýmání, při kolikách, nedostatečném vylučování žluči, žlučových kaméncích a podobně.
Třezalka: používá se při žlučníkových chorobách, neurózách, bolestech hlavy či krvácení dásní.
Vlaštovičník: užívá se proti dráždivému kašli, astmatickým záchvatům, k uklidnění žaludečních křečí, ke zmírnění bolestí při chorobách žlučníku.
Jednoznačně pomáhá ostropestřec, další užitečnou bylinou je sibiřská travina, která roste na velmi suchých a slaných půdách na východě, zejména v Rusku, Mongolsku a Číně. Sbírá se nať, která se suší a připravuje se z ní léčebný čaj, který jistě seženete v každém dobrém bylinkářství. Velmi blahodárně působí na trávicí orgány, zejména játra, žlučník a slinivku, a výrazným způsobem podporuje trávicí procesy a ovlivňuje metabolismus tuků a cukrů. Regeneruje a detoxikuje játra, obnovuje jaterní buňky a pomáhá snižovat vysoké hodnoty jaterních testů, odstraňuje škodliviny a jedy z těla, působí také na ledviny a močové cesty. Podporuje trávení, napomáhá redukci hmotnosti, upravuje hladinu cholesterolu i cukru v krvi, působí na cévy a zlepšuje zrak. Je velmi vhodným prostředkem při nemocech jater a slinivky, při vysoké hladině cholesterolu nebo při cukrovce. Slanobýl obsahuje velké množství stopových prvků, aminokyselin, mastných kyselin, flavonoidů, oligosacharidů, sterolů i saponinů. Užívání se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám a dětem do deseti let.
Dalšími bylinkami, které pomáhají našim játrům, jsou například smetanka lékařská, čekanka obecná, puškvorec obecný nebo hořec žlutý, přičemž u všech těchto zmíněných bylin se užívá kořen. Pomůže nám také nať zeměžluče nebo květ měsíčku lékařského. Na jaterní choroby pomáhá i vlaštovičník větší, který je však jedovatý a doporučuje se užívat raději ve formě naředěné tinktury.
Součástí stravy králíků jsou i byliny (v nevelkém množství). Pokud se chovatel rozhodne ozvláštnit jídelníček králíků právě bylinkami, musí mít jistotu, že ví, o jakou bylinu se jedná. Nesmí dojít k žádné záměně. Důležitý je také původ bylin. Byliny pocházející z blízkosti silnic a psích parků jsou často znečištěné výfukovými plyny nebo psími výkaly, oboje může u králíka vyvolat vážné zdravotní komplikace. Chovatel může podávat králíkům byliny sušené i čerstvé. Výhodou bylinek je nejen to, že králíkům chutnají a obvykle dobře voní, ale také často mají různé léčivé účinky. Pro podporu trávení králíka je výhodný třeba anýz, heřmánek, jitrocel kopinatý, jitrocel větší, kopr, máta peprná, meduňka, oregano, řeřicha. Vhodné jsou také bazalka, borůvkové listí, brutnák lékařský, echinacea, hluchavka, chrpa, jahodníkové listí, jetel, kokoška pastuší tobolka, kontryhel, kopretina, kopřiva, koriandr, kostival lékařský, levandule, libeček, lískové listy, majoránka, malinové listy, mateřídouška, měsíček, oregano, ostružinové listí, pampeliška, pelyněk, petržel, podběl, rozmarýna, růže, rybízové listí, řebříček, sedmikráska, slunečnice, šťavel kyselý, šťovík, třezalka tečkovaná, tymián a vojtěška. Některé byliny jsou ale ve větším množství jedovaté, případně není vhodné užívat celé byliny, například u chrpy jí králík jen květy, stejně tak je to i u měsíčku. Větší množství jetele zase může vyvolat nadýmání a průjem, kokoška pastuší tobolka se zase v žádném případě nesmí podat březím samicím, mohla by u nich vyvolat potrat, stejně tak je to i u libečku a petržele. Kopřiva se zase musí používat zvadlá nebo usušená, nepodává se čerstvá. Ostružinové listí se zase podává jen usušené, pokud jsou na něm i trny. Z pampelišky se zase využívá jak kořen, tak i listy a květ. Stejně tak pelyněk se podává jen v malé množství, protože obsahuje thujon, který je jedovatý. Ze slunečnic králík nesmí zase nikdy dostat slunečnicová semínka.
Jedovaté jsou i další byliny, které se nesmí králíkovi nikdy podávat, například: bažanka vytrvalá, blatouch bahenní, bledule jarní, bolehlav, česnek medvědí, halucha, hrachory, jmelí bíle, kapraď samec, konvalinka vonná, lilek černý, lýkovec jedovatý, mák, náprstník červený, ocún jesenní, oměj šalamounek, prvosenka jarní, pryskyřník prudký, přeslička, rulík zlomocný, sasanka hajní, sněženka předjarní, starček přímětník, vlaštovičník větší, vratič obecný.
Zápach z česneku nebývá zrovna příjemný, navzdory tomu se česnek stále více využívá v přírodním lékařství. Vyzkoušejte ho, a možná vám ani silné aroma nebude už tolik vadit. Z očištěného stroužku česneku odkrojte silnější plátek a asi na 5 minut ho přiložte na bradavici. Pálí to sice jako čert, jeden až dva dny se nic neděje, ale nakonec bradavice sama odpadne. Pokud nemáte citlivou kůži, tak si můžete plátek česneku na bradavici přilepit náplastí a nechat ho působit déle, ne ale více než 4–5 hodin, po delší době byste mohli mít popálenou kůži. Nakonec bandáž odstraňte a místo opláchněte vlažnou vodou. Jestliže bude bradavice po třech dnech stále odolávat, pokus můžete klidně opakovat. Není česnek jako česnek, a tak je potřeba dát mu čas, aby se projevily jeho léčebné schopnosti.
Ananas
Ananas je jedním z nadčasových přírodních prostředků proti bradavicím. Samozřejmě se myslí čerstvý ananas, ne kompot. Bradavici potírejte každý den po dobu 5 dní šťávou z ananasu a nechte ji působit asi 4–5 hodin, pak můžete pokožku normálně umýt. Ananasová šťáva dělá s bradavicí hotová kouzla a během několika dní zmizí. Nebudete-li úspěšní, klidně můžete pokus po týdnu opakovat.
Ricinový olej
Jediné, co musíte udělat, je nalít pár kapek do malé misky, pak do oleje namočte prst a vmasírujte olej do bradavice. Celý rituál opakujte alespoň dvakrát denně, abyste plně využili zázračný účinek oleje. Kůže kolem bradavice bude stále jemnější a bradavice se bude postupně ztrácet. Za jak dlouho zmizí úplně, to záleží na její velikosti a stáří. Ale obyčejně to trvá asi 4–5 dní.
Banánová slupka
Banán je velice účinný prostředek v boji proti všelijakým kožním problémům. Tentokrát budete mít možnost zabít dvě mouchy jednou ranou, použitím banánové slupky zlepšíte stav své pokožky a ještě se zbavíte bradavic. Uřízněte malý kousek banánové slupky a přiložte ho na bradavici tak, abyste viděli navrchu žlutou vnější stranu slupky. Slupku připevněte leukoplastí a nechte působit přes noc. Každých 12 až 24 hodin vyměňte slupku za čerstvou. To opakujte tak dlouho, dokud se bradavice nezbavíte.
Tea tree olej
Je výborný nejen na léčení akné, ale rovněž i na odstranění bradavic. Olejíček nakapejte na vatový tampon, přiložte na bradavici a připevněte leukoplastí. Tampon po 6–12 hodinách vyměňte za čerstvý a takto postupujte, dokud bradavice nezmizí. Nemělo by to trvat déle než 7 dní.
Vlaštovičník
Tuto zázračnou rostlinku se žlutými kvítky najdete všude na mezích, roste totiž jako planá bylina. V přírodní léčbě se na bradavice používá výrazně žlutá šťáva z jejího stonku. Bradavici šťávou alespoň týden několikrát denně potírejte. Postižená kůže začne po zaschnutí šťávy hnědnout a bradavice nakonec vypadne i s kořínky. Než se dostaví žádoucí výsledek, chce to přece jen více trpělivosti.
Asi vás napadne otázka, jestli po těchto léčebných kúrách nezůstanou na kůži nějaké skvrny nebo jizvy? Nemusíte mít strach, pokud dodržíte daný postup, bude vaše kůže čistá a neposkvrněná. Důležité však je zničit bradavici i s kořínky, abyste měli jistotu, že na stejném místě nevyroste nová.
Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).
Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).
Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.
Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.
Také je účinná fytobalneoterapie.
Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.
Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému působení mezi lidským tělem a látkami obsaženými ve vodní lázni. Tyto procesy působí současně profylakticky a léčebně a celkově posilují organismus. Po absolvování terapie se sice můžete cítit unaveně, malátně, ale jde jen o krátkodobý důsledek terapie, který po pár dnech úplně zmizí a vy se budete cítit jako znovuzrození a plní energie.
Navzdory svým pozitivním účinkům není tato forma terapie či relaxace vhodná pro každého. Vyhnout by se jí měli pacienti s poruchami štítné žlázy, tuberkulózou, anémií a s prudkými zánětlivými stavy. Při fytobalneoterapii je vždy nutná konzultace s lékařem.
Bylinné lázně se dělí na celkové (vanové) a částečné, které se aplikují na určitou část těla, například chodidla, záda. Obvykle trvají od 10 do 30 minut, výjimečně i déle podle stavu pacienta. Do lázně se obvykle přidává 300–800 gramů bylin. Doporučená teplota je 34–38 °C.
Lázně bývají nejčastěji silicové, které využívají léčivé účinky silic, například smrkové, heřmánkové, eukalyptové nebo tříselné, nebo tříslovin, například šalvějový list či dubovou kůru. Zároveň působí dezinfekčně a protizánětlivě.
Bylinné lázně jsou vhodné v každém období, zvlášť pozitivní účinek mají právě během zimy, kdy se pomocí nich zahřejeme a ozdravíme celé tělo.
Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.
Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!
Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.
Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.
Jírovec maďal
Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a rostou v latách dlouhých až 30 cm, nejčastěji jsou 5četné, zřídka 4četné, oboupohlavné nebo jednopohlavné, bílé, na bázi korunních lístků se žlutou, později červenou skvrnou. Plodem je až 6 cm velká, ostnitá tobolka s 1 až 3 semeny (kaštany).
U nás je jírovec převážně vysazován v parcích či alejích, ve své domovině roste zejména v horských a údolních lesích, na půdách výživných, humózních, hlubokých, svěžích a na stanovišti světlém až polostinném.
Celá rostlina (a nejvíce zřejmě semena) je jedovatá, hlavní toxickou látkou v jírovci je saponin escin. Při předávkování se mohou objevit křeče, ztráta koordinace, zvracení, průjem, ochrnutí, dle některých zdrojů může dojít i k poškození ledvin a jater, u dětí byly údajně zaznamenány i případy úmrtí.
Pěstuje se v několika kultivarech lišících se vzrůstem (zakrslé, převislé) nebo barvou či tvarem lístků. Jírovec vyžaduje humózní, výživnou a svěží půdu a světlé nebo jen slabě přistíněné místo. Množí se semeny, která se vysévají buď ihned po dozrání, nebo po zimní stratifikaci na jaře. Semena se dávají 6 až 8 cm hluboko pupkem dolů. Kultivary se množí očkováním nebo roubováním.
Vlaštovičník větší
Latinský název Chelidonium majus ukrývá vytrvalou, 30 až 100 cm vysokou bylinu s oranžovým mlékem. Lodyha větvená, chlupatá. Listy střídavé, řapíkaté, horní až přisedlé, lichozpeřené, lístky vejčité, vroubkované, konečný lístek 3laločný. Květy ve 2 až 6květých okolících, žluté, 4četné. Vlaštovičník kvete v květnu až září.
V ČR roste od nížin po pahorkatiny hojně, ve vyšších polohách vzácně. Celkově roste v Evropě na sever až po jih Skandinávie, v mírném a subarktickém pásmu Asie až po Japonsko a střední Čínu, druhotně v Severní Americe.
V mléce obsahuje okolo 20 různých alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je chelidonin, jehož účinek se blíží účinku morfinu. Z dalších alkaloidů je přítomen homochelidonin, protopin, allokryptopin, sanguinarin, chelerythrin, methoxychelidonin, berberin, oxychelidonin, spartein a další. Celkem obsahuje mléko 1 až 4 % alkaloidů, v usušené nati je přítomno asi 0,4 % chelidoninu a dále kyselina chelidonová, jablečná, citronová a jantarová, trochu silice a kyseliny nikotinové. Dále jsou přítomny flavonoidy, aminy a enzymy. Hlavními toxickými látkami jsou chelidonin a homochelidonin, které působí tlumivě na centrální nervový systém, uvolňují křeče hladkého svalstva a působí mírně anesteticky. Sanguinarin působí zpočátku slabě narkoticky, později vyvolává křeče, dráždí střevní peristaltiku, zvyšuje sekreci slin, zevně vyvolává po přechodném pálení znecitlivění kůže. Berberin způsobuje zpočátku podráždění dechu, později jeho zástavu a smrt. Další alkaloidy se řadí mezi křečové jedy způsobující ve velkých dávkách centrální ochrnutí a zástavu dechu. Po požití vlaštovičníkového mléka se objevuje podráždění sliznic nebo pokožky, mohou se vytvořit puchýře, dále se otrava projevuje škrábáním v krku, zvracením, krvavým průjmem a močí.
Kapraď samec
Má latinský název Dryopteris filix-mas a jde o vytrvalou, výtrusnou bylinu. Listy jsou nepřezimující, nálevkovitě rozložené, až 140 cm dlouhé, v obrysu kopinaté, 1x až 2x zpeřené, s až 35 lístky na každé straně, ty jsou střídavé, přisedlé nebo jen kratičce řapíčkaté, kopinaté, členěné dále v úkrojky nebo lístečky, řapík tuhý, nelámavý, s hnědými, až 2 cm dlouhými a na vrcholu zašpičatělými plevinami. Výtrusnicové kupky se v počtu 3 až 6 objevují na každém lístečku (nebo úkrojku), ostěry ledvinovité nebo okrouhlé. Výtrusy jsou zralé v červenci až září.
V ČR roste kapraď od pahorkatin do horských oblastí hojně, v teplých oblastech roztroušeně, místy i chybí. Celkově roste téměř v celé Evropě, na Kavkaze, v západní Sibiři, Střední Asii, v Severní Americe, v jižním Grónsku a ojediněle i v dalších oblastech.
Obsahuje zejména látky, které se štěpením mění na kyselinu máselnou a floroglucinol (aspidinol, floraspin, albaspin, kyselina flavaspinová, filixová). Kromě toho jsou v oddenku přítomny i hořčiny, třísloviny, silice, pryskyřice, filicin, filmaron, fytosterol, olej, vosk, zelené barvivo (filixinigrin) a další látky. Výtažků z oddenku ve formě sirupového extraktu se v minulosti užívalo proti střevním parazitům, zejména proti tasemnicím, pro které jsou účinné látky obsažené v kapradi samci velmi jedovaté (rozkládají jejich pokožku a ochromují jim svalstvo, takže se pustí střevní stěny a mohou být poté pomocí projímadla vyplaveny z těla ven). V lehčích případech se objevují bolesti hlavy a závratě, v těžších případech se přidává zvracení, průjem, bolesti žaludku, někdy barevné vidění nebo přechodná slepota, v nejtěžších případech postižený blouzní, objevují se křeče, poruchy dechu, bezvědomí, či dokonce smrt jako důsledek zástavy dechu nebo srdce. Léčení těžkých otrav bývá velmi dlouhé, někdy i po překonání otravy samotné může dojít k trvalé slepotě v důsledku dlouhotrvajících křečí sítnicových cév.
Další významnou složkou stravy králíčků jsou byliny, těmi snad nepohrdne žádný králíček, zároveň ale ve velkém množství mohou u dospělých králíčků způsobit řadu problémů. Také je třeba si uvědomit, že není bylina jako bylina, a stejně tak významné je i místo, odkud byliny pochází. Pro králíčka jsou zcela nevhodné byliny pocházející z polí, nebo z jejich blízkosti (pravděpodobně i je zasáhlo hnojení), z trávníků ve městech (často se zde venčí psi, což může u králíčků způsobit vážné zdravotní komplikace), z blízkosti silnic (byliny jsou znečištěny výfukovými plyny).
Bylinky může králíček jíst sušené i čerstvé, tady se zase doporučuje jen dávat pozor na rozumné množství sušených bylin obsahujících velké množství vápníku.
Mezi pro králíky vhodné bylinky patří anýz (pomáhá trávení), bazalka (zklidňuje a povzbuzuje chuť k jídlu), borůvkové listí, brutnák lékařský (vysoký obsah minerálů může ve vysokých dávkách poškodit játra), echinacea (zlepšuje imunitu), heřmánek (pomáhá při zažívacích problémech a při onemocněních dýchacích cest), hluchavka, chrpa (králíček jí jen květy!), jahodníkové listí, jetel (mladý jetel může silně nadýmat a způsobit průjem), jitrocel kopinatý (protizánětlivý, pomáhá při zažívacích potížích), jitrocel větší (také protizánětlivý a tiší zažívací problémy), kokoška pastuší tobolka (zastavuje krvácení, je absolutně nevhodný pro březí samice!), kontryhel, kopr (obsah řady vitamínů, povzbuzuje chuť k jídlu a trávení, tlumí křeče), kopretina, kopřiva (močopudná, používá se zvadlá nebo usušená!), koriandr, kostival lékařský, levandule, libeček (ledvinové a žaludeční problémy, nepodává se březím samicím!), lískové listy, majoránka, malinové listy, máta peprná (podporuje trávicí ústrojí, prokrvení i tvorbu žluči), mateřídouška, meduňka (protikřečové účinky, pomáhá při nadýmání), měsíček (zklidňující účinek, používají se květy!), oregano (pomáhá se střevními potížemi, při léčbě kokcidiózy), ostružinové listí (vysoký obsah kyseliny tříslové, pokud je na listí i trní, tak se podává jen sušené), pampeliška (močopudný účinek, používají se kořen, listy i květ), pelyněk (králíčkům se podává málokdy obsahuje thujon), petrželí (vysoký obsah vápníku a nepodává se březím samicím!), podběl (protizánětlivý), řeřicha (povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje látkovou výměnu a je močopudná, podává se také ve velmi malém množství), rozmarýna, růže (králíčkovi se nepodává jako strava růže kupovaná v obchodu, z růže má rád listy bez trnů a květy), rybízové listí, řebříček (nachlazení, problémy s ledvinami, močovými cestami a měchýřem), sedmikráska (podporuje hojení při onemocnění plic), slunečnice (okvětní lísky a rostlina, nikdy se králíčkovi nepodávají slunečnicová semínka!), šťavel kyselý (pozor na vysoký obsah kyseliny šťavelové), šťovík (pozor na vysoký obsah kyseliny šťavelové), třezalka tečkovaná (zklidňující účinky), tymián, vojtěška. Z travin to je bojínek luční, jílek vytrvalý, kostřava rákosovitá, lipnice luční, poháňka, psárka polní, srha laločnatá. Některé z bylin mají i pro králíčka určité léčivé účinky.
Řada bylin je současně léčivými rostlinami, a tak ve větším množství může být pro králíčka nebezpečná a poškodit mu třeba některé orgány jako ledviny a játra. Proto při výběru bylin je třeba být hodně opatrný. Zároveň se také stává, že některé byliny jsou snadno zaměnitelné za jiné, které jsou ale pro králíčky jedovaté. Pokud tedy nemáte jistotu, že trháte opravdu správnou bylinu, tak ji raději králíčkovi nepodávejte.
Stejně jako řada bylin je pro králíčky z nějakého důvodu vhodná, tak velká spousta z nich je nevhodná, protože jsou pro něj jedovatá. Řadí se sem rostliny jak volně rostoucí (bažanka vytrvalá, blatouch bahenní, bledule jarní, bolehlav, česnek medvědí, halucha, hrachory, jmelí bíle, kapraď samec, konvalinka vonná, lilek černý, lýkovec jedovatý, mák, náprstník červený, ocún jesenní, oměj šalamounek, prvosenka jarní, pryskyřník prudký, přeslička, rulík zlomocný, sasanka hajní, sněženka předjarní, starček přímětník, vlaštovičník větší, vratič obecný), tak také rostliny pěstované na zahradě (barvínek menší, břečťan popínavý, cesmína ostrolistá, čemeřice černá, hyacint, krokus, lilie, lupina mnoholistá, modřenec širolistý, narcis, tulipán), stejné problémy králíčkovi mohou ale způsobit i rostliny pěstované doma (agáve, hvězdník, anthurie, azalka indická, begonie, brambořík perský, dracéna, fíkovník malolistý, fíkovník gumovník, filodendron, hortenzie velkolistá, kala, řemenatka, kroton, lilek korálový, lopatkovec, monstera, mučenka, oleandr, pelargonie, muškát, potosovec zlatý, pouštní růže, prýšec zářivý, toulitka, vánoční hvězda). Všem těmto rostlinám se králíček opravdu musí vyhýbat. Samozřejmě rostlin je více než je tento výčet, a proto platí jasné pravidlo, jestli nemáte absolutní jistotu, že to králíčkovi neublíží, tak mu to nepodávejte.
