Vnitřně se užívá ve formě březového vína, kdy se březová míza nechá s cukrem zkvasit na víno. Má účinky hlavně močopudné. Užívat lze i polévkovou lžíci surové březové mízy 4x denně při problémech s močením či zánětech močového měchýře.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ VINNÉ RÉVY NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ruda.
...prosím potřeboval bych ostříhat vinnou révu je to možné v tuto dobu???..děkuji RV
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Současné období (začátek března) je ideální doba na řez vinné révy. Ostříhejte to co nejdříve, protože později již začne proudit míza, která když moc vytéká, tak tvoří na šlahounech prostředí pro přemnožení nebezpečných bakterií.
V naší poradně s názvem ALOE VERA ROSTLINA NA DERMATITIDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
muzu si potirat oblicel listy od aloe vera
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Petro, máte-li doma pravou aloe, tak její listy můžete použít k léčbě dermatitidy. Ale! Je třeba si uvědomit, že druhů rostlin Aloe vera je několik desítek a jen některé jsou léčivé. Dále je třeba dát si pozor při domácím použití aloe vera na zelený ochranný plášť listů, ze kterého po řezu vytéká žluto zelená kapalina - míza. Tato míza slouží rostlině k obraně a může kožní projevy naopak zhoršit. Z aloe vera je na dermatitidu prospěšný Aloe vera gel, který vytéká ze středu listu. Před použitím Aloe vera na ekzém a dermatitidu je tedy třeba listy nejdříve oloupat a zbavit je ochranné mízy omytím.
V diskuzi JEDLÁ SODA NA PLÍSEŇ NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Kašpar.
Jak použít sodu proti plísni nehtů, nohy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Bohužel mám čerstvou zkušenost a dělala jsem si koupele v lavoru se sodou a pak jsem pokapávala tímto www.biomineraly.cz/d… Opravdu to vypadá jako krev :-) Ale je to míza stromu, potírala jsem jí i prsty, záhyby, prostě i vše okolo...
Březová míza se dá sbírat jen po dobu několika málo dní zjara. Ideální čas je tehdy, když stromům ještě nezačnou rašit listy a míza kmenem a větvemi proudí nejvíc. Do kmenu stromu se navrtá cca 3cm otvor a do otvoru se vsune šikmo seříznutá trubička, pod kterou se umístí nádobka, do níž odkapává míza břízy. Dalším způsobem je vyříznutí úzkého proužku kůry, do písmene V. Pod spodní bod se připevní kousek plechu, prohnutý do korýtka, kudy šťáva odkapává. Písmeno V by nemělo přesáhnout 1/4 obvodu stromu a šířka zářezu by neměla být větší než 1 cm. To proto, aby se strom mohl zhojit a neuschl. Odběr mízy prý stromům neškodí a někteří ho přirovnávají k úkonu, kdy člověk daruje krev.
V naší poradně s názvem BŘEZOVÁ VODA NA PITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Přibylová.
Dobrý den, nasbírala jsem z naší břízy pár litrů mízy, natekla krásně, je čirá, ale nezdá se mi ani trochu sladká. Všude se píše, že chutná mírně sladce, ale tato nikoliv. Čím to je? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sladkost březové mízy nemusí být vždy patrná. Obvyklý obsah sacharidů v této míze je 1%, což je stejné, jako když do jednoho litru vody rozmícháte jeden gram cukru. To také skoro nepoznáte. Sladkost se zvyšuje s nedostatkem vody u kořenů stromu. Je li sucho, míza je hustší a sladká chuť je pak více patrná. Sladká chuť nemá vliv na zdravotní účinky mízy a stále zůstává v mnoha ohledech léčivá.
Mízní systém se skládá z mízních cév a lymfoidních orgánů a tkání, především z brzlíku, sleziny a mandlí. Nejmenší mízní cévy se nazývají mízní kapiláry a vedou podél tepen a žil. Všechny mízní cévy se spojují do dvou velkých kanálů, hrudního mízovodu a pravého lymfatického mízovodu, které ústí do venae brachiocephalicae blízko srdce. Lymfa je tak odváděna z tkání lymfatickým systémem do krve. Probíhá zde míza, která je produktem tkáňového moku. Aby se dostala míza zpět do oběhu, musí denně 2–3 l této tekutiny projít cestou mízních kapilár do krevního řečiště.
Ideálním časem pro sběr březové mízy je časné jaro, kdy jsou noci ještě dost chladné a dny už teplé, tedy březen, začátek dubna. V té době je totiž cirkulace mízy ve stromech velmi intenzivní. Mízu lze odebírat do doby, než se začnou nalévat listové pupeny. Jak se březové větvičky olistí, je se sběrem mízy konec. Míza by se měla odebírat od stromů vzrostlejších, s průměrem kmene nad 30 centimetrů, těm to totiž neuškodí.
Na kmeni ve výšce kolem 130 až 150 centimetrů se pak provede bodový vrt, díra by měla mít průměr zhruba 0,5 centimetru a hloubku mezi 4 až 5 centimetry. Řez musí být až na dřevo (či do dřeva), aby se narušily mízní kanálky v lýku. Do otvoru umístíme hadičku, pod kterou přivážeme plastovou lahev, nebo mízu necháme skapávat do širší nádoby na zemi. Každý den ze stromu nakape množství asi dvou litrů březové vody. Takto navrtaný malý otvor sám zarůstá, nebo se cukrem, který míza obsahuje, ucpává. Pokud trubičku vyndáme a míza stále teče, můžeme místo ucpat větévkou nebo štěpařským voskem. Nikdy nezapomeneme strom pohladit a poděkovat mu.
Zde se můžete podívat na fotografie ze sběru březové mízy.
Březová míza neboli březová voda je u nás běžně známa pro své vnější užití na podporu růstu vlasů a proti lupům. Pokud se tato látka vmasíruje do pokožky hlavy, ta je pak lesklejší a plná energie. Její vnitřní užívání, tedy pití čerstvé březové mízy, u nás vesměs známo není. Míza, která proudí ze stromu během několika týdnů časného jara jako voda, je jedním z nejzdravějších a nejčistších nápojů. Je plná minerálů, které strom načerpal z půdy. Březová voda má úžasné léčivé a vitalizující účinky, čistí organismus od toxinů. Chutná jemně a lahodně. A navíc je to čistě přírodní produkt. Březová míza je bohatá na cukr, organické kyseliny, enzymy, vápník, magnesium, železo a další cenné látky. Její konzumace může pomoci při léčbě močových kamenů, žaludečních potíží, vředů na dvanácterníku. Je vhodným pomocníkem při potížích s játry, ledvinami, při anémii, bolestech hlavy, při opakovaných zánětech průdušek, tuberkulóze, dráždivém kašli. Úlevu díky ní mohou pocítit lidé, které trápí artritida nebo zánět míšního kořene, a skutečně také revmatici. Produkty z březové mízy jsou vhodné především pro ženy, protože mají mimo jiné i omlazující účinky a zvyšují plodnost.
Sirup si můžete vyrobit i v našich zeměpisných šířkách. Stačí k tomu mít jakýkoli typ javoru. Míza se totiž dá získat ze všech. Nečekejte ale, že je to hračka. Vlastní výroba javorového sirupu je jen pro opravdové „domácí kutily a hospodyňky“. Navrtávejte stromy na svém pozemku (či se souhlasem vlastníka), vybírejte si starší silnější stromy se zdravou korunou, jeden kohout na jeden strom, vrtejte v místě nad kořenem či pod větví, vrták by měl odpovídat kohoutu, zaklepávejte kohoutek tak, aby těsnil, ale strom kolem otvoru při zaklepávání kohoutku nepraskl, další sezonu vrtejte na jiném místě (či na jiném stromě, máte-li takovou volbu). Míza se stáčí do plastových pytlů ve speciálních klipsnách, vyrobených po kanadském vzoru. Po snadné fázi sběru sirupu ze stromů (teče celkem rychle, pokud svítí sluníčko; sbírá se 1,5litrová flaška každých 6 hodin), nastává fáze vaření. Javorová míza obsahuje mezi 3–10 % javorového sirupu, to znamená, že z 10 litrů šťávy je cca 1 dl sirupu. Zbytek je potřeba během vaření odpařit, proto nikdy neodpařujte doma v kuchyni. Po redukci vznikne javorový sirup, který přelijete do čistých sklenic.
Pro velký zájem se v současnosti Aloe vera pěstuje na velkých plantážích v jižním Texasu, Mexiku, ale i v karibské oblasti. Aloe vera se sbírá ručně a hned se odváží do továren, které jsou blízko plantáží, kde se dále ručně zpracovává. Z rostliny se nejdříve sloupne zelená vrstva, tak zvaná kůže a to i se žlutočervenou mízou. Tato červenožlutá míza v listu aloe vera obsahuje aloin, který vyvolává kožní alergie, ale i průjmy. Pro léčebné účely je důležitý jen ten bledý až bílý gel, který se nachází v dužině listu aloe vera. Tato obnažená dužina pak musí být do dvanácti hodin zpracovaná, aby se v ní zachovaly významné léčivé látky.
Odborná literatura uvádí, že stromy po řezu dobře obrůstají, ale řez se u katalp provádí spíše výjimečně, obvykle se odstraňují jen suché a poškozené větve. Nedoporučuje se odstraňovat více než jednu třetinu koruny najednou. Rány jsou zamazávány bílým, respektive světlým Latexem či Balakrylem.
Při ořezávání stromů katalpy není načasování rozhodující - není třeba se obávat nemocí ani hmyzu jako u jiných druhů stromů. Katalpu můžete prořezat kdykoli, je jí to jedno. Možná jediná věc se týká mízy. Míza začíná téct na konci zimy / brzy na jaře a proto bude lepší z estetických důvodů počkat, až na pozdější jaro. Jinak hrozí, že míza může vytéct ze zářezů. Mimo tento estetický nedostatek neexistuje žádný jiný důvod čekat, pokud jde o zdraví samotného stromu.
Jsou to stromy s nízko nasazenou korunou, řídce větvené s tlustými větvemi a s širokou dření, často s listy po třech v přeslenu (zejména na bujných výhonech). Řezné rány na těchto tlustých větvích jsou náchylné k namrznutí, dost rychle vysychají a podléhají hnilobám. Katalpy řadíme mezi stromy se slabou schopností kompartmentalizace. Jejich kmenová a korunová výmladnost je zejména v mládí poměrně vysoká, s přibývajícím věkem se však snižuje. Proto můžeme v jistých případech přistoupit i k citlivé redukci horizontálních, zdravých, tlustých, ale velmi křehkých větví, které se často lámou nejen ve větru, ale i pod vlastní vahou. Reakce katalp na tento typ odlehčovacího řezu je poměrně dobrá, často vytvářejí dostatek výmladků v blízkosti vedených řezných ran.
Březová šťáva se uchovává v dřevěných bečkách, lehce posypaná ječmenem. Když zrna vyklíčí, vytvoří se zelený povrch a šťáva získá zvláštní jemnou chuť, kterou lze zvýraznit mátou a jinými přísadami. Samotná šťáva je nasládlé chuti s vůní přírody.
Kvas získáme odstavením nádoby s mízou někam do chladna. Zde ji necháme podle potřeby kvasit. Pro zlepšení chuti lze opět přidat ječmen, mátu či jiné bylinky.
Na víno z březové mízy potřebujeme 1 litr březové mízy, který svaříme s 20 dkg cukru, procedíme a necháme zakvasit. Kvasinky dostaneme do mízy buď živou kulturou z chleba, z kvasnic, nebo ideálně z vína. Etanolové bakterie jsou všude, a tedy i ve sbírané míze, ale je dobré kvasný proces podpořit. Kvašení trvá 4 týdny. Vykvašené víno dobře uzavřeme do čisté láhve, pevně uzavřeme, nejlépe voskem, a necháme 12 týdnů uležet. Pro chuť můžete před kvasným procesem přidat na 1 litr březové kůry 2 dl vína.
Březový sirup vyrobíme tak, že na jeden litr sirupu potřebujeme 60–100 l mízy. Přidáme 20 dkg cukru na litr mízy. Vařením této směsi vzniká sirup – nezapomínejte míchat a odstraňovat vzniklou pěnu. Správný sirup má mít 66–67% cukernatost. Chuť březového sirupu je shodná s chutí javorového sirupu.
Lymfatické (mízní) uzliny (LU, latinsky lymphonodus, nodus lymphaticus = lymfatická uzlina) jsou součástí lymfatického systému. Protéká jimi lymfa (míza) sbíraná ve tkáních. Lymfatické uzliny se zapojují do obrany organismu před infekcí, sídlí v nich lymfocyty.
Mízní uzliny se nacházejí na mnoha místech našeho těla. Zde můžete vidět rozmístění mízních uzlin.
Obecně uznávaný rozměr uzliny, který se osvědčil v odlišení patologické od fyziologické uzliny, je 1,5 cm. Otázkou zásadního významu však je, v jaké lokalizaci se mírně zvětšené uzliny nacházejí. V třísle a v podpaží mohou mít i za fyziologického stavu uzliny až velikost hrášku (0,5-1,0 cm), zatímco v oblasti nadklíčkové nebo podél karotid je nutno již uzliny této velikosti hodnotit jednoznačně jako patologické.
Při vyšetřování uzlin pohmatem se dále hodnotí jejich konzistence. Rozlišuje se konzistence měkká, elastická a tvrdá. Uzliny zvětšené při akutním zánětu jsou obvykle měkké a většinou bolestivé při palpaci. Uzliny maligních lymfomů jsou obvykle středně tvrdé (elastické), uzliny zvětšené na podkladě metastází karcinomů, případně na podkladě lymfogranulomu, jsou obvykle tvrdé.
Patologicky zvětšené uzliny mohou být navzájem srostlé, v tom případě se hovoří o paketech uzlin. Pokud jsou srostlé se spodinou či s kůží, je výsledkem jejich omezená či vymizelá pohyblivost proti spodině a proti kůži.
Pupeny pro správnou léčbu gematerapií je třeba sbírat v době, kdy na jejich povrchu začne viditelně prýštit čirá lepkavá kapalina - míza. Každý strom je třeba několik dní pozorovat a pak zvolit nejvhodnější dobu sběru jeho pupenů. Každý druh stromu má na lidské zdraví jiné účinky a tedy i tinktury budou účinkovat každá na něco jiného.
Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy.
Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku. Akné a špatná funkce jater spolu souvisí, akné totiž patří mezi hlavní příznaky tam, kde jsou nemocná játra. Další příznaky nemocných jater jsou hnědé kruhy pod očima, těmi je také signalizována špatná funkce jater.
Tinktura z pupenů břízy sama o sobě stimuluje ledviny.
Tinktura z obrovských pupenů kaštanu zvyšuje obranyschopnosti organismu.
Tinktura z lísky a ostružiníku pomáhá proti skleróze.
Tinktura z pupenů hlohu obecného zklidňuje srdeční arytmie a sráží vysoký krevní tlak.
Pupeny buku rozpouští ledvinové kamínky.
Tinktura z pupenů topolu tlumí svalové spasmy.
Tinktura z pupenů lípy má zase sedativní účinky, takže navozuje klidný spánek.
Tinktura z růže šípkové má antialergenní účinky, chová se jako přírodní antihistaminikum a tím prospívá při léčbě astma bronchiale.
Spektrum použití dračí krve je velmi široké. Latex je sbírán za úsvitu poraněním stromu. Jelikož strom vylučuje mízu na svoji obranu a k hojení, je jasné, k čemu byla brzy po objevení tamějšími domorodci užívána. Pro naši civilizaci ji objevil španělský kněz Banebé Cobo kolem roku 1600. Popsal především její pozitivní vlastnosti s využitím v místním tradičním léčitelství. Dračí krev lze užívat zevně i vnitřně.
Pro své analgetické a antivirotické účinky je užitečná při různých druzích poranění. Urychluje podporu hojení a zacelení ran. Zároveň chrání před vniknutím infekcí. Velmi dobrá je odezva na potírání, vyplachování či kloktání při napadení mandlí či zanícení dutiny ústní, zubů a podobně. Dobré zkušenosti jsou i s reakcí na bradavice, které se potírají zevně. Dračí krev uleví i od bolestivého bodnutí hmyzem.
Použití
Vnitřní použití:
15 kapek se rozpustí ve 100 ml vody a užívá se 3x denně.
Vnější:
Na výplach úst a kloktání použijte 30 kapek a kloktejte 3x až 5x denně.
Naneste na vatovou tyčinku a potírejte mandle při bolesti či zanícení.
Nasáklou náplastí přelepte bradavici a nechte plně vstřebat. Opakujte 1–3 dny. Bradavice by se měla sama vyloupnout.
Při řezných poraněních, škrábancích a při dalších kožních problémech aplikujte přímo na postižené místo.
Na rány a hnisavá místa je vhodnější dračí krev v prášku. Používejte ale nejdéle tři týdny.
Kontraindikace
Přípravek není vhodné užívat v době těhotenství a v období, kdy chtějí ženy otěhotnět.
Nevýhoda: Jedná se o roztok, a tak se na rány a hnisavá místa spíše doporučuje dračí krev v prášku.
Výhoda: 50ml obsah balení.
Složení: 100% míza ze stromu Croton lechleri, bez alkoholu či jiných aditiv.
Kaolin, také známý jako bílý jíl, nebo v lékárnách jako bolus alba, je jemná bílá hornina bez železa, která obsahuje jako hlavní složku kaolinit, produkt ze zvětrávání živce. Dalšími složkami jsou různé další jílové minerály a nerozložené částice živce.
Kaolin se používá především při výrobě papíru a při přípravě porcelánu. Kromě toho se bolus alba používá mimo jiné jako složka některých lékových základů a přidává se i do potravin. Ale ani využití k ochraně rostlin není zanedbatelné. Kaolin se zde používá jako pesticid, kde jako účinná látka přípravků na ochranu rostlin je povolen v celé EU a ve Švýcarsku. Kaolinem se hubí škůdci, jako je přísavník hrušňový, vrtule ořechová, octomilka třešňová a blýskáček řepkový.
Proti vrtuli ořechové se kaolin využívá díky své schopnosti obalit slupku plodu ořechu a vytvořit tak nepropustnou vrstvu pro ukládání vajíček vrtule ořechové. Ta se nemá jak rozmnožovat a hyne vymřením. Kaolin se na ořechy používá jako suspenzní roztok kaolinu a vody a stříká se s ním celý strom v době, kdy jsou přítomny plody. Zde je vidět cena kaolinu.