Většina pojišťoven hradí bílé plomby jen na předních zubech. Ošetření zubního kazu fotokompozitní výplní je u pacientů do 18 let hrazeno včetně špičáků, bez ohledu na počet drobných výplní na jednom zubu. U pacientů nad 18 let je ošetření zubního kazu hrazeno samopolymerujícímkompozitnímmateriálem včetně špičáků. V ostatních případech si bílou plombu musí pacient uhradit sám. Pojišťovny ale hradí jen jednovrstvý materiál, kterým nelze dosáhnout přesné barevnosti, ke správné barevnosti je obvykle potřeba použít různé pomůcky, které pojišťovny nehradí. V dočasném mléčném chrupu hradí pojišťovna všechny výplně. Výjimkou je, pokud lékař nemá smluvní vztah s pojišťovnou, u které je pacient pojištěný, v tom případě si vše hradí sám.
V naší poradně s názvem NEMOCI PODLE NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza Petakova.
Hezky den, po odstraneni gel laku jsem si vsimla na palci hnede skvrny. Nevite co by to mohlo byt? Nutno podotknout ze sportuji a take chodim v pohorkach ale toto jsem jeste nemela. Dekuji za radu! Tereza Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Shodou okolností se vám při některém z výletů nashromáždila ponožka do prostoru, který máte mezi palcem a druhým prstem. Poté při chůzi docházelo k otlakům v neobvyklých místech, kde na to nejsou připraveny jemné žilky a ty popraskaly a vyteklo z nich trošičku krve. Krev se časem srazila a obarvila prostor tak, jak to nyní vidíte. Zamyslete se nad materiálem, ze kterého máte své ponožky do pohorek. Vybírejte ponožky tip top a volte umělá vlákna.
Nyní bude třeba počkat, než dojde ke vstřebání a tím zmizí i skvrna pod nehtem.
Někdy se hypermangan používá ne sedací koupele při mykózách. Zde však hrozí při nesprávném naředění velké riziko popálení zevních rodidel. Pokud si v těhotenství potřebujete provést pouze koupel nohou, tak použití hypermanganu ve správné koncentraci není škodlivé.
Nebezpečí
Hypermangan je klasifikován jako oxidující, zdraví škodlivý a nebezpečný pro životní prostředí v neředěné formě. S hořlavým materiálem může způsobit požár (jiné oxidující látky a přípravky včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem).
Je zdraví škodlivý při požití!
Při akutní toxicitě: při požití (per os) potkan: 200 mg.kg-1 < LD50 < 2000 mg.kg-1; nebo diskriminující dávka při požití (per os) 50 mg.kg-1: 100% přežití, ale toxicita.
Při použití metody pevně stanovené dávky, uvedené ve vyhlášce (zkušební metoda B1 písm. a): méně než 100% přežití při 500 mg.kg-1 < (per os).
Je rovněž vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
V naší poradně s názvem ODUMŘENÁ ŠLACHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Nechápu pojem odumřená šlacha .... co se tedy stane s postiženým místem, ( např. holeň), kde došlo k odumření ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Odumřelá šlacha se nejčastěji objevuje v místě úponu kosti a šlachy. Zde dojde k nekróze na šlaše a organizmus ji začne vnímat už ne jako šlachu, ale jako cizí tkáň a započne proti ní obranný proces, který se projevuje zanícením a otokem kolem odumřelé šlachy. Tento stav se neustále zhoršuje a zvyšuje se bolestivost v místě odumření. Odumřelá šlacha se musí operativně odstranit a nahradit novým materiálem, jinak se zánět bude dál rozšiřovat a mohl by zachvátit celou oblast, která by se pak nedala léčit jinak než, uříznutím.
Dotek s hořlavým materiálem může způsobit požár (jiné oxidující látky a přípravky, včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem). Hypermangan je dost jedovatý, není určený ke konzumaci, ale dezinfekci ve formě slabého vodního roztoku. V praxi málo co účinného není rizikové a téměř vše neškodné je neúčinné.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Černání vlašských ořechů může být zaviněno tak zvanou plísní ořechovou. Zde jsou fotografie, na kterých je vidět plíseň ořešáku www.google.cz/images…
Plíseň na ořechu je nejvíce destruktivní onemocnění vlašských ořechů a je způsobena bakterií, která infikuje pouze vlašské ořechy. Je-li zelené oplodí infikováno, tak infikované oblasti zčernají a bakterie pokračují v napadání okolních tkání. Z lézí v infikované oblasti vytékají kapky černého slizkého exsudátu (exsudát je zánětlivý extravaskulární výpotek). Tyto kapky obsahují nepřeberné množství bakterií nesoucích se na rozkládajícím se buněčném materiálu. Dosavadní výzkum této nemoci prokázal zatím jedinou účinnou obranu a to popraškem nebo postřikem materiálem obsahujícím měď, například Kuprikol 50.
K přenosu viru opičích neštovic dochází, když člověk přijde do kontaktu s virem od zvířete, člověka nebo materiálů kontaminovaných virem. Virus se do lidského těla dostává přes porušenou kůži (i když není vidět), dýchací cesty nebo sliznice (oči, nos nebo ústa). K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím nebo poškrábáním, přípravou masa z divokých zvířat, přímým kontaktem s tělními tekutinami nebo materiálem lézí nebo nepřímým kontaktem s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminované podestýlky. Předpokládá se, že k přenosu z člověka na člověka dochází především velkými respiračními kapénkami. Respirační kapky obecně nemohou cestovat více než 1,5 metru, takže je nutný dlouhodobý kontakt tváří v tvář. Mezi další způsoby přenosu z člověka na člověka patří přímý kontakt s tělesnými tekutinami nebo materiálem lézí a nepřímý kontakt s materiálem lézí.
Rezervoárový hostitel (hlavní přenašeč onemocnění) opičích neštovic je stále neznámý, ačkoli se předpokládá, že se na přenosu podílejí afričtí hlodavci. Virus, který způsobuje opičí neštovice, byl ze zvířete v přírodě získán (izolován) pouze dvakrát. V prvním případě (1985) byl virus získán od zjevně nemocného afrického hlodavce (provazové veverky) v oblasti Equateur v Demokratické republice Kongo. Ve druhém (2012) byl virus získán z mrtvého mláděte mangabey nalezeného v národním parku Tai na Pobřeží slonoviny.
To, že vaše jezírko bude vybudováno z hotového výlisku, jste už rozhodli. Nyní je důležité si vybrat správného dodavatele a k tomu vám nejlépe poslouží internetové stránky. Na trhu je velká škála již hotových zahradních jezírek, které se liší nejen svým tvarem, hloubkou, barvou, ale také zvoleným materiálem a cenou. Vyberte si přesně to jezírko, které co nejvíce odpovídá vašim představám.
Domácí mrkvový olej se používá na jakékoliv suché skvrny na kůži, zaměřte se především na drsné oblasti, jako jsou kolena a chodidla. Mrkvový olej v sobě taktéž přináší důležitý přírodní beta-karoten, který regeneruje pokožku a mírně ji tónuje do bronzova. Mrkvový olej obarvuje do bronzova úplně vše, nejen pokožku, takže pozor, při styku mrkvového oleje s jakýmkoliv porézním materiálem po něm zůstávají neodstranitelné skvrny.
Jde o metodu ošetření a léčby zubního kazu, která umožňuje znovuobnovení anatomické formy a funkce zubu. Dochází k vyplnění defektů tvrdých tkání a dutin výplňovým materiálem. V současné době se využívá výplně fotokompozitní, amalgámové a skloionomerní – díky vysoké estetice je nejžádanější výplň fotokompozitní, která se používá jak v předním, viditelném úseku chrupu, tak u zubů postranních. Proces plombování zubů sestává z vyčištění a ošetření zubu poškozeného kazem, umístění izolační výplně a samotné plomby.
Při vrtání zubů se používají nejmodernější metody, během ošetření může dojít k částečnému znecitlivění zubu i okolních tkání, čímž se léčba stává naprosto bezbolestnou. Po místní anestezii je pečlivě odstraněn zubní kaz z postiženého místa – tato etapa je v průběhu léčby velice důležitá, protože v případě neúplného odstranění kazu může kazivý proces pokračovat i pod plombou. Dále je poškozené místo zubu vyplněno zvoleným výplňovým materiálem, který umožní znovuobnovení původního vzhledu a funkce zubu.
Mast Ambiderman se dá koupit na internetu, ale jen velké balení 5 kg, což pro běžného spotřebitele není moc praktické. Kolik toto velké balení masti Ambiderman stojí zjistíte zde: Ambiderman cena na internetu. Tato mast je ale základním materiálem pro výrobu léčivých mastí na předpis a je proto k dispozici ve většině lékáren. V lékárně vám tuto mast nejčastěji prodají v kelímku po 100 g. Cenu si určuje každá lékárna individuálně a v rozumné míře rabatu by se měla pohybovat někde okolo 130 Kč za 100 gramů masti.
Pšeničné otruby jsou „odpadním“ materiálem při mletí obilí. Otruby by se měly jíst denně, neboť jsou bohatým zdrojem vlákniny, která je (především při hubnutí) pro člověka velmi důležitá. Protože při konzumaci stravy s vysokým obsahem vlákniny prochází trávenina střevy rychleji, nemohou se všechny kalorie z potravy vstřebat. Tím se snižuje nebezpečí nadměrného příjmu kalorií, navíc rakovinotvorné látky mohou působit na střevní stěny kratší dobu. Kromě bezprostředního mechanického čisticího účinku rostlinné vlákniny ve střevech se uplatňuje přímý účinek v organismu.
Amalgámové výplně, vyrobené ze směsi stříbra, cínu, zinku, mědi a rtuti, se používají k vyplnění dutin již více než 100 let.
Výhody:
Vysoká odolnost pro velké dutiny nebo dutiny na stoličkách;
Rychlá doba vytvrzení pro oblasti, které se obtížně udržují suché během pokládání výplně;
Schopnost potlačovat množení různých patogenů;
Schopnost výrazně omezit vznik sekundárních zubních kazů (kaz pod plombou);
Nízká cena, řádově stokoruny, pojišťovna přispívá z části nebo zcela;
Kratší doba vytvoření plomby, což může být důležité pro neklidné děti a pacienty se speciálními potřebami, pro které může být obtížné zůstat během ošetření v klidu.
Nevýhody:
Viditelná tmavá barva amalgámu vytváří na bílých zubech nepěkný efekt;
Možnost prvního jídla až dvě hodiny po vytvoření výplně.
Přestože je zubní amalgám bezpečným a běžně používaným zubním materiálem, možná vás zajímá jeho obsah rtuti. Měli byste vědět, že když je rtuť smíchána s těmi ostatními čtyřmi kovy, tvoří dohromady bezpečný a stabilní materiál.
Světová zdravotnická organizace a mnoho předních stomatologických institucí se shodují na tom, že na základě rozsáhlých vědeckých důkazů je zubní amalgám bezpečným a účinným materiálem pro vyplňování dutin.
Chemická resorpce do krevního oběhu při hubnutí s igelitem
Spa hubnoucí igelitový zábal je často dělán s materiálem, který je chemicky vyroben z vedlejších produktů ropy. Plastové igelitové fólie používané na ovíjení těla a žaludku jsou často na ropné bázi, která může reagovat při jejím utahování s kosmetickými přípravky používanými ke zlepšení vzhledu pokožky při těchto zábalech. Při společné reakci kosmetických přípravků a fólie mohou vznikat rakovinotvorné látky, které snadno pod tlakem vnikají do krevního oběhu. Jeden takový příklad za všechny je známý 4-dioxan, u kterého je známo, že proniká do pokožky, a který je považován za lidský karcinogen. 4-dioxan je chemický karcinogen, který se nachází ve 43% krémů na zpevnění těla a pokožky. Tyto karcinogenní účinky byly prokázány testy na zvířatech, kdy se ukázaly karcinogenní účinky při dlouhodobém působení na pokožce, kdy docházelo i k případné resorpci do krevního oběhu. Cévy tak absorbují jedy prostřednictvím největšího orgánu těla, kůží.
Křemík je pro organismus potřebný při prevenci a léčení osteoporózy a artrózy, jelikož působí pozitivně na klouby, kosti a šlachy, srdce a cévy, pokožku, vlasy, nehty, slizniční výstelky. V průběhu stárnutí lidského organismu se v těle množství těchto látek snižuje a lidské tělo neumí v organický křemík přeměňovat křemík anorganický. I přes všeobecně panující přesvědčení o opaku, anorganický křemík není asimilovatelný lidským organismem. Strava moderní doby (bílý chléb, rafinovaný cukr, ovoce a zelenina bez slupek a ne v bio kvalitě) je na křemík velmi chudá, proto je nezbytné ji obohacovat o minerální látky, protože jen minerální látky mohou do hloubky působit na život buněk v našem těle. Co se týče fyziologických vlastností, křemík představuje jeden ze základních stavebních kamenů svalových tkání, šlach a kostí lidského těla, je rovněž základním stavebním materiálem pro zdravou strukturu cévních stěn a je důležitý pro udržení integrity pojivových tkání a pružnosti kůže. Hraje významnou roli i při posilování imunitního systému, má úlohu antioxidantu.
Zubní váček je drobný útvar vznikající v dutině ústní, konkrétně v oblasti kořenového kanálku zubu. Z babských rad na zubní váček můžete zkoušet cokoli, stejně skončíte u lékaře, který provede endodontické ošetření, které se provádí s cílem vyčištění vnitřního prostoru zubu od bakterií při jeho současném uzavření, aby se do něho nemohly dostat další bakterie. Ošetření je pacienty vnímáno jako velmi nepříjemné, není však vyloženě bolestivé. Na žádost pacienta je možné provést ošetření v lokální anestezii (do dásně se píchne injekce s analgetikem). Při šetření se provádí nejen čištění kanálků, ale také jejich rozšíření. Bakteriemi napadená dřeň se ze zubu odstraní a nahradí speciálním materiálem, kterým se kanálky utěsní.
V případě rozsáhlého zánětu, kdy se stav nezlepšuje, bývá nutná antibiotická léčba. V krajním případě si pak může zánět vyžádat extrakci – vytržení zubu.
Prevence zubních váčků vychází z důsledné hygieny dutiny ústní, jde tedy o pravidelné čištění zubů minimálně dvakrát denně. Dále je nutné používat mezizubní kartáčky nebo dentální nitě, aby se odstranily zbytky potravy (které mohou způsobit zubní kaz) z prostor, kam není možné se s běžným kartáčkem dostat.
Parní topení je jednou z nejstarších technologií vytápění, ale proces ohřívání a kondenzace vody je méně efektivní než více moderních systémů a navíc obvykle trpí významnými časovými průtahy mezi zapnutím kotle a teplem, které proudí do radiátorů. V důsledku toho je u parního systému obtížné přizpůsobit se nočním požadavkům na útlum.
První systémy ústředního vytápění budov používají parní distribuci, kde se pára pohybuje skrze potrubí, bez použití čerpadel. U neizolovaného parního potrubí dochází k nežádoucímu úniku tepla, což se eliminuje použitím skelné izolace potrubí, která odolá vysokým teplotám.
Pravidelná údržba parních topných těles závisí na tom, zda je těleso jedno - potrubní systém (potrubí, které dodává páru a také vrací kondenzát) nebo dvou - potrubní systém (samostatné potrubí vrací kondenzát). Jedno -potrubní systémy používají automatické odvzdušňovací ventily na každém radiátoru, které se odvzdušní tehdy, když pára vyplní systém a vypne automaticky, když pára dosáhne otvoru. K zanesení odvzdušňovacích ventilů dochází kondenzací vody a vytvářením vodního kamene. K tomuto odstranění může být využit roztok octa s vodou, ve kterém se odvzdušňovací ventil vyvaří, obvykle je třeba ventil vyměnit.
Parní radiátory mohou také zvlnit podlahy, pokud sousedí na jejich tepelné expanzi a kontrakci. V průběhu času může vrýt do podlahy stopy po kondenzaci vody. Oba tyto účinky mohou mít za následek naklánění radiátoru a bránit tak vodě jejímu plynulému vypouštění z chladiče, když se ochladí. To způsobí bouchací zvuky, když se radiátor zahřívá. Držáky radiátoru by měly být montovány mírně směrem k potrubí u jedno - potrubního systému nebo k parní části u dvou - potrubního systému.
U dvou - potrubního systému je třeba starší hlavice držet v otevřené nebo zavřené poloze, tím dochází k rovnováze v systému. Pokud se vám zdá, že máte problémy s některými radiátory, které poskytují příliš mnoho tepla a jiné příliš málo, mohlo by se jednat o příčinu poruchy hlavice. Nejlepším řešením je vyměnit všechny hlavice.
Parní radiátory umístěné na vnější stěně můžou způsobit tepelné ztráty sálavého tepla skrz zdi ven. Chcete-li zabránit takové tepelné ztrátě, můžete nainstalovat tepelné reflektory za tyto tělesa. Je možné si vytvořit i vlastní reflektor z fóliové lepenky, která je k dispozici v mnoha obchodech se stavebním materiálem. Montážní fólie se nanese na izolační desku nebo jiný podobný izolační povrch. Fólie by měla směřovat od stěny a reflektor musí být stejné velikosti nebo o něco větší, než je radiátor. Pravidelným čištěním reflektorů dochází k maximálnímu tepelnému odrazu.
Předoperační péče před kastrací spočívá ve 24hodinové hladovce, přičemž vodu odejmeme až 1–2 hodiny před zákrokem. Anestezie se volí podle věku a zdravotního stavu feny. Samozřejmě po dohodě s majitelem, který si může vybrat mezi anestezií intravenózní (aplikace anestetik do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj a monitoring během zákroku). Uvedené typy anestezie se samozřejmě mohou lišit na jednotlivých pracovištích. Následuje standardní příprava operačního pole – vyholení srsti, dezinfekce a zarouškování operačního pole. Chirurgický přístup se v naprosté většině případů vede z linea alba, což je vazivový pruh, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez provedený v tomto místě tolik nekrvácí a je dlouhý dle velikosti feny několik centimetrů, v případě potřeby je možno ho prodloužit. Následuje vybavení vaječníků nebo i dělohy a jejich podvázání vstřebatelným šicím materiálem. Pokud se odstraňují pouze vaječníky, zákrok se nazývá ovariektomie, pokud se odstraňují vaječníky současně s dělohou, jedná se o ovariohysterektomii. V případě odstranění dělohy se přešije děložní krček a poté se provede uzávěr dutiny břišní, podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou operačního pole trvá většinou kolem 1 hodiny.
Fena se po kastraci většinou nechá probudit v hospitalizačním boxu, kde má teplo a klid. Majitel si ji odvádí při plném vědomí. Voda se může podávat asi půl hodiny po probuzení. S krmením je potřeba počkat ještě asi 5 hodin, přičemž se podává jen menší dávka, aby nedošlo ke zvracení. Další péče o fenu po kastraci není složitá. Spočívá v poněkud klidovějším režimu, aby se kastrační rána mohla v klidu zahojit a aby se neobjevil výtok po kastraci. Doporučuje se vynechat příliš dlouhé procházky, skákání a podobně. Je nutné zabránit olizování rány, což někdy nejde jinak než nasazením ochranného límce. Stehy se po kastraci vyndávají 8.–10. den.
Kastrace fen probíhá v naprosté většině případů bez problémů a feny snášejí kastraci velmi dobře. Musíme si však uvědomit, že se jedná o chirurgický zákrok, a proto přináší určitá rizika. Může to být riziko anestezie, krvácení do dutiny břišní, ponechání operačního materiálu v dutině břišní (roušky, nástroje), podvaz močovodu, nekompletní odstranění vaječníků a takzvaná pahýlová pyometra. Tyto komplikace jsou však sníženy na minimum dodržením všech operačních postupů – důkladné předoperační vyšetření, volba vhodných anestetik, důkladná příprava operačního pole, použití sterilních nástrojů, monitoring během operace i po ní a především pečlivě a důsledně provedený vlastní operační výkon.
Hlavní nevýhody, které mohou po kastraci nastat, jsou obezita a močová inkontinence fen. Přesné příčiny obezity po kastraci nejsou známy, ale dá se dobře zvládnout zodpovědným přístupem majitele – snížení krmné dávky, speciální diety pro kastráty nebo diety light a zvýšená pohybová aktivita. Rovněž přesné příčiny močové inkontinence po kastraci nejsou známy, ale pravděpodobně je příčinou snížená hladina estrogenů. Podle různých studií je výskyt této komplikace po kastraci 3–21%, přičemž se může objevit ihned, ale také až 10 let po kastraci. Vyšší riziko je u fen vážících více než 20 kg.
