Téma: 

odbarvování


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ODBARVOVÁNÍ VLASŮ

Odbarvování chloupků peroxidem

Na odbarvování chloupků můžete použít 6% peroxid vodíku, který koupíte v lékárně. Chloupky pravidelně, jednou denně večer, potírejte vatičkou. Za pár dní znatelně zesvětlají. Zesvětlovač chloupků je jistý druh peroxidu, podobný jako zesvětluje naše vlasy, a můžete ho použít v podstatě na všechny chloupky. Existuje více druhů a více značek, jako v podstatě u všeho, a každá je trošku odlišná. Nejznámější jsou ale zesvětlovače Sally Hansen a Jolen. Práce se zesvětlovačem je docela těžká, skoro jako barvení, a zabere to dost času. Záleží i na tom, jak dlouho se krém musí nechat působit. Někdy je to 10 minut, někdy i půlhodina. Vše najdete v návodu. Pokud vás chloupky hodně trápí, tak je možno nechat je trvale odstranit laserem.

Zdroj: Odbarvování vlasů
Zveřejněno: 4.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: co s příliž tmavou barvou vlasů

Zesvětlení obarvených vlasů nejde udělat jinak, než působením peroxidů. Takže je třeba použít barvu na blond odstín, tím stáhnout současnou barvu vlasů a pak aplikovat raději přeliv, protože u něho, když se to nepovede, tak se to za pár dní vymyje šampónem. Příště si raději nechte obarvit vlasy u zkušené kadeřnice. Ušetříte si tím trápení i zničené vlasy od nevhodné bravy na vlasy a následného odbarvování.

Zdroj: diskuze Co s příliž tmavou barvou vlasů
Odesláno: 8.12.2011 uživatelem Kamča
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ODBARVOVÁNÍ VLASŮ

Odbarvování vlasů v těhotenství

Každá žena se ráda věnuje tomu, jak vypadá, a to i v době, kdy čeká miminko. Ovšem je dobré vědět, že těhotenství si žádá také jiný přístup k péči o vlasy. I když barvy na vlasy obsahují množství chemikálií, žádná studie neprokázala, že by jakkoli ohrožovaly vývoj nenarozeného dítěte. Nevhodnost barvení vlasů v těhotenství je pověra, zejména dnes, kdy jsou již k dostání kvalitní výrobky. Jediné možné riziko představuje odbarvování vlasů klasickým kysličníkem, ale to se snad již ani nepoužívá. Barvení, případně trvalá, vydrží kratší dobu než obvykle. A také výsledek může být vlivem hormonálních změn úplně jiný než obvykle. Pokud chcete mít 100% jistotu, že barva dítěti neublíží, počkejte do 2.–3. trimestru, kdy už jsou všechny důležité orgány miminka plně vyvinuté. Naprosto bezpečným řešením je pak přírodní barva hena, nebo melír, který se nenanáší až k pokožce hlavy, takže chemikálie se k ní vůbec nedostanou.

Zdroj: Odbarvování vlasů
Zveřejněno: 4.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: zrudnutí hlavy při barvení

Zčervenání pokožky hlavy po odbarvování je způsobeno popálením od odbarvovače. Kůže se potom chová, jako při spálení na slunci a i péče je podobná. Kůži je potřeba nechat zahojit, chránit ji ještě asi měsíc před sluncem a patlat na ni Panthenol. Kůže se zahojí do 14 dnů i dříve, podle intenzity popálení. Po zhojení zůstanou na kůži patrné růžové fleky, což je známka dobrého zhojení. Tyto růžové fleky se nesmí opálit na slunci, jinak by časem zhnědly - zpigmentovaly by.

Zdroj: diskuze Zrudnutí hlavy při barvení
Odesláno: 17.8.2012 uživatelem Kamča
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

JAK SE STARAT O VLASY PO CHEMOTERAPII

Barvení během chemoterapie

Během chemoterapie je nutné vyhnout se barvení vlasů, odbarvování a dalším chemickým úpravám. Vhodné není ani používání žehličky, kulmy a krepovacích kleští! Nové vlasy je třeba chránit před velkým teplem a přímým sluncem a také před mrazem, musíte tedy volit vždy vhodnou, lehkou pokrývku hlavy.

Zdroj: Jak se starat o vlasy po chemoterapii
Zveřejněno: 14.9.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Chloróza u révy

Chlorózu u vinné révy způsobuje nedostatek hořčíku. Nejspíše je vaše vinná réva přehnojená draslíkem. Při nadbytku draslíku totiž bývá omezený příjem hořčíku. Nadbytek draslíku a s ním související nedostatek hořčíku se projevuje tak, že na spodních listech dochází ke ztrátě chlorofylu mezi žilnatinou a zelené části se klínovitě zužují k okrajům listů. Části listových čepelí bez chlorofylu mají žluté nebo červené zabarvení podle toho, zda jde o bílou nebo modrou odrůdu. Toto typické odbarvování listů se vědecky označuje jako „interkostální chloróza“. Omezte při hnojení draslík (označen je jako K) a vše by se mělo srovnat.

Zdroj: diskuze Světlé fleky na listech vinné rév
Odesláno: 23.11.2017 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ODBARVOVÁNÍ VLASŮ

Odbarvování barvených vlasů

Změna barvy či melírování vaše vlasy neoslabí, naopak nejedna kadeřnice vám potvrdí, že barva dodá vašim vlasům šmrnc, zvětší vlasový objem, optickou hustotu a pomáhá s vlasy, které se mastí. Doma se však nepouštějte do radikálního odbarvování. Pokud vám barva chytí jinak, je to ten nejmenší problém. O zničené vlasy ale můžete přijít. Při neodborném odbarvování si můžete vlasy poškodit. Pokud necháte odbarvovač působit déle, nezískáte výraznější odstín, jen zbytečně vlas vysušíte. Důležité je správné dávkování peroxidu i čas aplikace. Ty přesně určí jen kadeřnice. V úvahu musí vzít, zda a jak byly v minulosti vlasy ošetřované, barvené, odbarvované, melírované. Přiznejte se ke všemu, co jste s nimi dělaly. Problémy může způsobit i barevné tužidlo, které jste si daly na vlasy před půlrokem. Výsledkem jsou nežádoucí oranžové či růžové odstíny.

Při prvním odbarvování přirozených vlasů se hmota aplikuje nejprve na délky, až po určitém čase působení se přechází na kořínky. Od hlavy jde teplo a produkt tam chytá několikanásobně rychleji než na studených konečcích. Při druhém odbarvování se už postupuje klasicky. Nejprve kořínky, pak zbytek vlasů. Pokud se zesvětluje dlouhodobě, aplikuje se hmota jen na kořínky, ne na celé délky. Na koncích už není co odbarvit. Když chcete vědět, do kterého odstínu blond se pustit, dobře si prostudujte svou oční zornici. Nejsvětlejší tečka, kterou najdete, ukáže, zda půjdete při odbarvování do zlatova, béžova nebo do studena. Tak bude barva vypadat nejpřirozeněji. Při výběru zohledněte i typ pleti a barvu obočí. Nebezpečné pro pokožku jsou zejména nažloutlé odstíny. Zvážit by je měly ty, kterým se rychle mastí vlasy.

Zdroj: Odbarvování vlasů
Zveřejněno: 4.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: barvení vlasů na modro

Čau Dani, jsi skvělá máma, když se takhle preventivně zajímáš o to, jak si má tvoje dcera nabarvit vlasy na modro. :-) Je fajn, když je mezi matkou a dcerou fungující kamarádský vztah.
Teď k tomu barvení. Při barvení tmavých vlasů je třeba skutečně nejdříve stáhnout jejich barvu nějakou barvou na vlasy, která odbarvuje na blond. Při odbarvování vlasů postupujte podle návodu, který je u přípravku přiložen a nepřekračujte maximální dobu působení chemie na vlasech. Po tomto odbarvení dosáhnete podkladového odstínu, který umožní dosáhnout temnou ale sytou modrou barvu. Pokud byste chtěli mít vlasy zářivě modré, tak bude potřeba odbarvení ještě jednou opakovat. Takže zářivé modré vlasy budou vyžadovat dvě balení odbarvovací barvy na vlasy. Mezi odbarvováním nechte vždy přestávku alespoň 2 hodiny, aby mohly vlasy pěkně proschnout. Proschlé vlasy pak lépe vztřebávají další barvu. Mezi barveními nedávejte na vlasy žádnou péči, žádný kondicionér! Kondicionér nebo maska by vlasy zalepily a zkazily by následné barvení na modro.
Po nabarvení modrou barvou vlasy ošetřete jedním balíčkem následné péče po barvení vlasů nebo kondicionérem na barvené vlasy. Zbylé balíčky následné péče o vlasy po barvení, které byly součástí barvy na vlasy, postupně vypotřebujte po každém mytí modrých vlasů.
Modrá barva se bude postupně z vlasů smývat a bude také šísovat na sluníčku. Zároveň jí nesmírně bude ohrožovat chlorovaná voda například v bazánu ale i voda z vodovodu bývá chlorovaná. Chlorovaná voda může postupně změnit modrou barvu do ošklivě zelené anebo třeba i jiné :-(.
Je třeba respektovat skutečnost, že barvení vlasů je nebezpečný proces, který by se měl raději pčenechat odborníkům v kadeřnictví. Vlasy se touto barvící procedůrou v každém případě změní. Po takovém barvení se významě sníží životnost vlasů, které se ve zvýšeném počtu začnou postupem času odlamovat, pokud ještě dříve nevypadnou. S těmito následky je třeba po takovém barvení počítat a věnovat vlasům zvýšenou péči. Po barvení je, jako následná péče, dobrá maska na barvené vlasy, kde je jen rozmýchaný olivový olej a žloutek. Tahle maska na barvené vlasy totiž nezmění barevný odstín obarvených vlasů a přesto je vyživí.
Držím palce, ať se obarvení povede a dcera bude moci být za modrou hvězdu! Napište sem pak, jak to celé dopadlo.

Zdroj: diskuze Barvení vlasů na modro
Odesláno: 12.6.2012 uživatelem Kamča
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ODBARVOVÁNÍ VLASŮ

Odbarvování černých vlasů

Na tmavé vlasy musíte použít vybraný odstín s 9%peroxidem, a to v případě zdravých vlasů. Požadovaného odstínu pravděpodobně nedosáhnete po prvním barvení, ale při druhém barvení už by měl být odstín bez problému, v případě, že jsou vlasy barvené, bylo by dobré provést šetrné odbarvení takzvaným vlasovým removérem, jedná se o proces, při kterém se ničí (rozpouští) chemické pigmenty barvy, která byla použita na vlasech, a které se chceme zbavit, po stažení pigmentů už můžeme použít barvu, kterou chceme. V případě, kdy nemáte k dispozici zmiňovaný removér, vám nezbývá nic jiného než použít starý známý odbarvovací prášek a jeho správnou koncentraci.

Pokud máte vlasy nabarvené černou barvou a chcete platinovou barvu, stačí si namíchat 6% peroxid s odbarvovacím práškem. Výsledný odstín bude přibližně narezlý, ale při druhém barvení už budete mít požadovaný odstín, zde by měl stačit opět 6% peroxid. Možná si říkáte, proč nedat rovnou barvu s 9% peroxidem? Protože barva barvu nezesvětlí.

Zdroj: Odbarvování vlasů
Zveřejněno: 4.3.2015

VYMÝVACÍ LÁZEŇ NA VLASY

Odbarvovací lázeň na vlasy

Zesvětlovací lázeň na vlasy, jak název napovídá, slouží k zesvětlení barvy. U zesvětlení vlasů stejně jako u barvení a odbarvování musí dojít k chemické reakci. Aby došlo ke stažení uměle dodaného pigmentu, je potřeba použít melírovací prášek a peroxid. Aby nedošlo k úplnému odbarvení, míchají se tyto dva prostředky v poměru 1 : 2 anebo se k nim přimíchává šampon.

Složení

Peroxidová lázeň se skládá z těchto ingrediencí: odbarvovací prášek, 6% peroxid vodíku, šampon, požadovaná hnědá barva.

Postup

Odbarvovací prášek, peroxid vodíku a šampon smícháme v poměru 1 : 3 : 3. Naneseme na vlasy, a to tak, že je nejprve rozdělíme na 3 části. Poté barvíme postupně od zdola a následně vlasy promasírujeme, jako když si myjeme hlavu šamponem. Přesný čas, jak dlouho nechat směs na hlavě, je individuální, musíte si to kontrolovat sami, ovšem maximální doba je 60 minut. Je dobré do odbarvovací lázně kápnout i pár kapek oleje – pro šetrnější odbarvování. Výsledek odbarvení bude stejný, ale vlasy budou méně poničené. Mějte na paměti, že odbarvovací lázní zesvětlující vlasy z tmavě hnědé na světle hnědou nikdy hned nedocílíte krásné studené barvy. Podtón vlasů vždy bude teplý.

Připravenou směs můžete nanášet jak na mokré, tak na suché vlasy, ale lepší je na suché vlasy. Takto samozřejmě můžete postupovat i při odbarvení černých vlasů.

Zdroj: Vymývací lázeň na vlasy
Zveřejněno: 5.3.2017

VYMÝVACÍ LÁZEŇ NA VLASY

Jak si odbarvit vlasy přírodně

Chcete experimentovat a z brunetky se stát sexy zrzkou nebo blondýnkou, tak hned nemusíte jít do drogerie pro chemickou barvu, která vlasy zatěžuje, raději vyzkoušejte zdravější alternativu. Už v dobách starověku se k odbarvování vlasů užívala hena, která ideálně kryla šediny a dodávala vlasům požadovaný tmavý odstín. Sázkou na jistotu bylo také indigo neboli čerň s modravým nádechem. První syntetická barva na vlasy vznikla teprve v roce 1907, ale dnes se opět moderní ženy vracejí k osvědčeným přírodním postupům. Vyzkoušejte suroviny dostupné z domácích zásob, jako je ocet, skořice, heřmánek nebo med. Určitě tyto ingredience máte doma i vy.

Zdroj: Vymývací lázeň na vlasy
Zveřejněno: 5.3.2017

ZNAČKA CERIOTTI

Ceriotti electric Klimazon FX3500 Electronic

Klimazon FX3500 Electronic je vysoce kvalitní a speciálně projektovaný klimazon, který byl vytvořen kombinací klimazonů FX4000 a CIX3000. Z klimazonu CIX3000 získal svou vnitřní stavbu, včetně motoru a vlastností, z klimazonu FX4000 vychází tvar kulatých parabol. Přístroj je pečlivě projektovaný, samozřejmostí je vysoká norma bezpečnosti, rovněž jednoduchý způsob ovládání jej řadí na vrchol v tomto sektoru. Špičkový výkon snižuje celkovou dobu působení o polovinu, vždy s nejlepšími výsledky. Tento klimazon výborně kombinuje atraktivní design s maximálním komfortem. Je určen pro melír, odbarvování, barvení, regeneraci, ošetření a úpravu vlasů. Má manuální tepelný regulátor min/max. Obsahuje rovněž časový spínač a umožňuje zapnutí/vypnutí každé paraboly zvlášť.

Technická charakteristika

  • výkon: 900 W
  • napětí: 220–240 V; 50/60 Hz
  • typ topného tělesa: infračervené záření

Instalační manuál, návod k použití a bezpečnostní pokyny jsou součástí balení.

Zde můžete vidět produkt Ceriotti electric Klimazon FX3500 Electronic.

Zdroj: Značka Ceriotti
Zveřejněno: 2.8.2016

VLASY ZNIČENÉ BARVENÍM

Kdy se vlasy zničí barvením

Proces barvení vyžaduje vysokou hodnotu pH, díky které vlasy zvětší svůj objem a barviva do nich mohou snadno pronikat. Poté se pH opět snižuje. Tento proces vede k poškození vlasů, protože vlasové šupinky následně zcela nepřilnou, a tak se povrch vlasů stává hrubším. Ve výsledku dochází i k poškození přirozené lipidové vrstvy, jež pokrývá a chrání vnější povrch vlasů. Oslabená vlasová vlákna nejsou schopna optimálně zadržovat barevné pigmenty, proto se barva při každém mytí postupně vymývá a bledne.

Barvením trpí zejména vlasy blonďaté. Přirozené blond vlasy totiž mají menší průměr, jsou křehké, a tedy náchylnější k lámání. Kromě toho obsahují méně barevného pigmentu, tudíž jsou více vystaveny škodlivému vlivu slunečních paprsků. Agresivní odbarvování vede k tomu, že jsou blond vlasy často suché, zplihlé a matné (jakoby bez života). Ubližuje jim také tepelný styling, nevhodné vlasové přípravky, dlouhý pobyt na přímém slunci i mrazu a neprospívá jim chlorovaná ani mořská voda. Ať už jsou darem přírody, nebo výsledkem barvení, blond vlasy potřebují více péče než tmavší odstíny vlasů.

Zdroj: Vlasy zničené barvením
Zveřejněno: 25.7.2015

PODPORA RŮSTU VLASŮ

Růst vlasů za měsíc

Vlasy si s růstem dávají načas, ale existuje pár zaručených triků, které jejich růst urychlí:

  • Velmi důležitá je návštěva kadeřníka, který ostříhá poškozené konečky. Mnoho lidí si klade otázky ve smyslu, proč si budu stříhat vlasy, když je chci mít dlouhé. Jenže zesláblé a rozdvojené konce vlasů žádnou parádu neudělají a jsou příliš křehké na to, aby mohly dorůst do nějaké výraznější délky.
  • Snažte se omezit všechny procedury, kterými vlasy zatěžujete. Tím je samozřejmě myšleno hlavně barvení a odbarvování, dále melírování či trvalá, ale také fénovaní, kulmování a žehlení.
  • Velmi důležité je pořídit si kvalitní kartáč na vlasy. Nevhodné jsou plastové kartáče nebo kartáče, které mají zuby vsazené do gumového materiálu. Díky nekvalitním kartáčům dochází k elektrizování vlasů a jejich následnému poškozování. Velmi vhodné jsou kartáče vyrobené ze dřeva nebo ještě kvalitnější, ale dražší, které jsou vyrobeny z kančích štětin.
  • Změňte svoje návyky při mytí vlasů. Pokud se vlasy příliš nemastí, měly by se mít obden nebo dvakrát týdně. Velmi vhodné je i použití suchého šamponu, který vlasy odmastí, ale nezatíží je, jako klasické mytí.
  • Pokud máte rádi voňavé šampony, zkuste vybrat takový, který má co nejšetrnější složení a nezatěžuje zbytečně přidanými látkami pokožku hlavy. Poohlédněte se po přírodních produktech.
  • Při mytí vlasů je nedrhněte silou, pokožku jemně masírujte konečky prstů, ale pozor na nehty. Šampon nenechávejte na hlavě působit příliš dlouho, protože hodně vysušuje. Po umytí z vlasů vodu jemně vymačkejte a nechte je volně proschnout.

Zdroj: Podpora růstu vlasů
Zveřejněno: 7.5.2014

PÉČE O BARVENÉ VLASY

Nejlepší šampon pro barvené vlasy

Pro barvené vlasy používejte specializované šampony, protože pravidelným šamponováním normálními přípravky dochází k rychlejšímu zesvětlání vlasů, k jejich odbarvování, zároveň vlasy nejsou kvalitně vyživované. Kdežto šampon určený pro barvené vlasy je vyrobený ze speciálních složek, které chrání obarvení a samotné vlasy, a zároveň napomáhá růstu vlasů a jejich přirozenému vzhledu. Je všeobecně známo, že barvení vlasy poškozuje, protože barviva v barvách jsou chemikálie. Pomocí šamponu a kondicionéru však toto působení omezujete, a navíc je barva trvanlivější a vlasy krásnější. Mluvíme samozřejmě o přípravcích určených přímo pro barvené vlasy.

Existuje celá řada výborných šamponů, určených právě pro barvené vlasy, je tedy z čeho vybírat. Zejména pak mezi populárními a světově známými značkami jako L’Oreal, Tresemme, Pantene a dalšími, které vyrábí specializované šampony a kondicionéry pro vlasy.

Výhodou je, že pokud nechcete zbytečně vyhazovat peníze, tak si můžete vyrobit vlastní domácí šampon z jedlé sody a vody. K výrobě vám postačí lžíce jedlé sody smíchaná se dvěma lžícemi vody. Vše se dobře promíchá a poté aplikuje na vlasy. Konzistence tohoto šamponu připomíná spíše pastu, proto se hůř roztírá, ale ve výsledku se ničím neliší od běžně dostupných produktů pro vlasy.

Použití domácího šamponu funguje na trochu jiné bázi než komerční přípravky. Domácí šampon neprodukuje pěnu, která se vytváří při mytí vlasů. Není se čeho bát, protože i tak dochází ke stejnému umytí vlasů jako s komerčními přípravky. Již mnoho profesionálních kadeřnic používá směs jedlé sody s vodou namísto komerčních produktů.

Vytvoření domácího šamponu je lepší a šetrnější pro zdraví vlasů. Tento typ šamponů pomáhá nejen udržet vlasy zdravé, ale zároveň udržuje životnost barvy.

Zdroj: Péče o barvené vlasy
Zveřejněno: 27.3.2014

VLNITÉ VLASY

Domácí trvalá na vlasy

Pokud se i přes riziko spálení vlasů odhodláte k trvalé ondulaci sami, tak trvalou koupíte běžně v obchodě. Trvalá je složena z ondulační kyseliny thioglykolové (lahvička č. 1) a ustalovače, který je založen na působení peroxidu vodíku (lahvička č. 2). K dostání jsou dvě varianty trvalé ondulace, a sice pro vlasy normální – nebarvené zdravé vlasy, a pro vlasy barvené – vlasy barvené, odbarvené, zesvětlené a narušené.

Natáčky je třeba použít plastové s vhodným průměrem a tvarem, a to dle požadavků na výsledný efekt.

Zásady:

  • při použití si chraňte oděv proti potřísnění;
  • pro odstranění skvrn použijte vodu s mýdlem;
  • nepoužívejte kovové natáčky, ale jen natáčky z umělé hmoty;
  • v ojedinělých případech může výrobek vyvolat alergickou reakci;
  • před prvním použitím proveďte následující test: naneste malé množství směsi z lahviček 1 a 2 na kůži v loketní jamce, neobjeví-li se do 1 hodiny žádné zarudnutí kůže můžete výrobek bez obav použít;
  • barvení, tónování nebo odbarvování provádějte 2 až 3 týdny po trvalé ondulaci;
  • u silně odbarvených, zesvětlených nebo velmi narušených vlasů trvalou ondulaci neaplikujte.
Pomůcky:
  • obsah krabičky trvalé ondulace;
  • ručník;
  • mastný krém, například Indulona;
  • natáčky v závislosti na hustotě vlasů;
  • vata;
  • hodinky (budík);
  • hřeben z plastu;
  • nůžky.
Postup:
  • vlasy jemně umyjte, nemasírujte si však při mytí pokožku hlavy;
  • lehce vytřete ručníkem;
  • oddělte jednotlivý pramen a hladce učešte;
  • pramen musí mít stejnou sílu a šířku jako natáčka;
  • pramen natočte až ke kořínkům vlasů, vlasy na natáčce natočte tak pevně, aby držely tvar, ale aby nebyly příliš namáhány;
  • natáčku pak zafixujte gumičkou;
  • vlasy natáčejte od čela až dozadu hlavy a pak příčně po stranách podle délky vlasů;
  • při natáčení dbejte na to, aby vlasy nebyly na začátku natočení zalomené, pak by výsledným efektem byly krepaté vlasy;
  • nyní můžete nanést trvalou ondulaci;
  • pokožku kolem natočených vlasů potřete silnou vrstvou krému a oviňte proužkem vaty;
  • připravte si aplikátor roztoku ondulační kyseliny;
  • trvalou ondulaci začněte nanášet od zátylku;
  • pečlivě a rovnoměrně provlhčete vlasy natáčku po natáčce;
  • případné potřísnění pokožky odsajte vatovým tamponem;
  • odstraňte proužky vaty;
  • pro lepší účinek trvalé přikryjte natočené vlasy plastikovou kapucí a ručníkem; zesvětlené a odbarvené vlasy v žádném případě nepřikrývejte;
  • trvalou ondulaci nezahřívejte uměle;
  • po uplynutí minimální doby působení zkontrolujte účinnost trvalé ondulace na jednom prameni vlasů;
  • je-li zkušební pramínek dostatečně zvlněný, přistupte k oplachování; není-li dostatečně zvlněný, nechejte trvalou dále působit; zásadně nepřekračujte maximální dobu působení;
  • po skončení doby působení všechny natáčky důkladně opláchněte vlažnou vodou;
  • přebytečnou vodu odsajte důkladně froté ručníkem;
  • pokožku kolem natáček oviňte novým proužkem vaty;
  • připravte si aplikátor ustalovače;
  • od zátylku nanášejte rovnoměrně ustalovač natáčku po natáčce;
  • na natáčky naneste cca 2/3 obsahu lahvičky;
  • nechte 5 minut působit;
  • pak opatrně vytočte natáčky, prameny nenatahujte;
  • naneste zbytek ustalovače a lehce vlasy prsty promněte – načechrejte a nechte znovu působit ještě 5 minut;
  • ustálené vlasy důkladně propláchněte a potom umyjte šamponem a ošetřete balzámem;
  • vlasy pak usušte nebo natočte pro vodovou ondulaci.

Doba působení je vždy vyznačena výrobcem, a to od 10 minut do 40 minut – podle druhu vlasů.

Zdroj: Vlnité vlasy
Zveřejněno: 19.1.2017

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - DUBEN

Hnojení révy

Tvrdíte, že se to nemá přehánět s hnojením. Jak tedy správně hnojit?

Nejprve si musíme objasnit, k čemu révové keře jednotlivé živiny potřebují, a jak vypadají, když některá živina schází nebo přebývá. A také je třeba vědět, jak jednotlivé živiny v rostlinách na sebe vzájemně působí - že mezi nimi mohou být i antagonistické (=„nepřátelské“) vztahy. Pokud nejsou jejich vzájemné poměry správně vyrovnané, rostliny pak některé z živin nedokážou přijímat.

Takový dusík je součástí řady nezbytných organických látek, které se nacházejí v každé buňce. Dusík si také réva ukládá jako zásobní látky, nejčastěji v kořenech a ve starém dřevě. Nedostatek dusíku se projevuje slabým růstem, bledými listy s načervenalými řapíky. Důsledkem je slabě probíhající fotosyntéza a horší procesy vyzrávání. Ale ani nadbytek není révě ku prospěchu. Keře sice mají silný vzrůst, listy jsou sytě zelené, bobule velké, avšak při přehnojení dusíkem může být větší sklon ke sprchávání a hrozny husté, ale také se zvyšuje riziko onemocnění houbovými chorobami. Pletiva obsahují velké buňky, mající v sobě mnoho vody, takže v zimním období snadněji pomrzají. Zde jsou vidět příznaky nedostatku dusíku:

Příznaky nedostatku dusíku

Fosfor je prvek, který se „angažuje“ v řadě biochemických procesů. Především je to fotosyntéza, přeměna jednoduchých cukrů na škrob (potřeba pro zdárné přezimování) a také se uplatňuje při procesu dýchání. Působí i na tvorbu pylu, semen a plodů. Naštěstí ho v našich půdách bývá dostatek a s příznaky jeho nedostatku se proto můžeme setkávat jen ojediněle. Ty se projevuje tmavými listy, na jejichž okrajích se mohou objevovat nahnědlé skvrny. Květy po opylení opadávají a na podzim špatně vyzrává dřevo. Nadbytek fosforu je úplnou výjimkou, proto jeho projevy můžeme vynechat.

Další významnou živinou je draslík. Je důležitý pro zdárný průběh fotosyntézy, pro tvorbu různých enzymů (chovajících se jako velitelé biochemických procesů) a ovlivňuje ukládání zásobních látek. Jeho nejdůležitější role je při vyzrávání letorostů; dobře vyzrálé letorosty lépe přezimují a odolávají mrazům. Nedostatek draslíku se projevuje na dolních listech nejprve zasycháním okrajů listů, které se mohou stáčet nahoru. Starší listy s postupujícím časem mohou nabývat hnědého až hnědofialového nádechu. Zde jsou vidět příznaky nedostatku draslíku:

Příznaky nedostatku draslíku

A co ty „nepřátelské“ vztahy mezi živinami?

Uvedu příklady: je-li réva přehnojena dusíkem, špatně přijímá draslík, a v důsledku toho dusíkem přehnojené vinice snadněji pomrzají. Dalším příkladem je poměr mezi draslíkem a hořčíkem. Při nadbytku draslíku bývá omezený příjem hořčíku. A také se nadbytek draslíku jako nedostatek hořčíku projevuje: na spodních listech dochází ke ztrátě chlorofylu mezi žilnatinou a zelené části se klínovitě zužují k okrajům listů. Části listových čepelí bez chlorofylu mají žluté nebo červené zabarvení podle toho, zda jde o bílou nebo modrou odrůdu. Toto typické odbarvování listů se vědecky označuje jako „interkostální chloróza“. Nadbytek hořčíku se „antagonisticky“ projevuje jako nedostatek vápníku. Zde jsou vidět příznaky nedostatku hořčíku u bílých odrůd:

Příznaky nedostatku hořčíku u bílých odrůd

Příznaky nedostatku hořčíku u modrých odrůd:

Příznaky nedostatku hořčíku u modrých odrůd

Vápník ovlivňuje látkovou výměnu, zpevňuje pletiva, podporuje růst a větvení kořenů, klíčení pylu a růst semen v bobulích. Velkou roli také hraje v půdě, kde ovlivňuje pH a podílí se na dobré struktuře půdy. Nedostatek vápníku se projevuje na mladších listech nekrotickými skvrnami, přičemž listy se mohou mírně svinovat nahoru. Hlavní cévní svazky listů zůstávají zelené, zatímco ostatní části listů přecházejí do žluté barvy. Na rozdíl od příznaků nedostatku hořčíku tady žloutnou téměř celé listové čepele. Důsledkem nedostatku vápníku může být i sprchávání. Zde je vidět fotografie s příznaky nedostatku vápníku:

Příznaky nedostatku vápníku

Zvláště složité vztahy jsou mezi fosforem, vápníkem a železem. Při dostatečném až přehnaném hnojení fosforem může v půdách se současným dostatkem vápníku docházet k tzv. „blokaci železa“, kdy železo vytváří s fosforečnany sloučeniny, které jsou rozpustné jen v kyselém prostředí (které v zásaditých půdách není) a železo pak není přijímáno. Železo je velmi důležité pro tvorbu chlorofylového barviva a pro zdárný průběh fotosyntézy. Jeho nedostatek se projevuje už v první polovině vegetace jako chloróza (odbarvení) mladých listů a vrcholků letorostů.

Jak tedy správně hnojit, aby to révě vyhovovalo po všech stránkách? Asi se má hnojit předem i průběžně?

Ano, před založením vinice je potřebné půdu vyhnojit způsobem, který se nazývá „zásobní hnojení“. To si necháme na jindy, až se budeme zabývat zakládáním vinice. Teď je čas na tzv. „udržovací hnojení“, což je vlastně pravidelné doplňování spotřebovaných živin. Profesionálové (protože jim jde o hodně peněz) hnojí na základě půdních rozborů, především při zásobním hnojení. Ale občas se vyplatí nechat si udělat rozbor půdy na obsah živin i pro hnojení udržovací. Ovšem „pěstitel révy pro radost“ si vystačí sám. Měl by vybrat takové kombinované hnojivo, které obsahuje vhodný poměr živin včetně hořčíku a některých mikroprvků, protože réva je také citlivá na správný obsah bóru, molybdenu a zinku. Ročně réva spotřebuje asi:

  • 50 g N na 10 m2,
  • 10 až 30 g P2O5 na 10 m2,
  • 50 až 90 g K2O na 10 m2,
  • 15 až 30 g MgO na 10 m2
  • 50 až 70 g CaO na 10 m2.
Pro révu bude vybírat hnojiva obsahující méně dusíku a dostatečně draslíku a hořčíku, případně mikroprvky. Po mém sáhodlouhém vysvětlení už teď ví proč, a také podle popsaných příznaků dokáže určit, co révě chybí (nebo přebývá). Obvykle není nutné přihnojovat každým rokem, stačí jednou za tři až čtyři roky. A samozřejmě, hnojí se na podzim, kromě hnojiv obsahujících dusík. (Ten se z půdy rychle vyplavuje. Aplikace dusíkatých hnojiv je vhodnější v době plné vegetace.)

Myslím, že každý pěstitel má svou půdu vyhnojenou dostatečně, zvláště když pod révou pěstuje ještě něco dalšího, aby využil každý čtvereční centimetr svého pozemku.

Co všechno mohou drobní pěstitelé pod keři révy pěstovat, si povíme jindy.

V měsíci květnu budeme pozorovat růst výhonů a také si povíme, jak chránit révu před padlím a peronospórou.

Dostatek sluníčka a jemné, nejlépe noční deštíky přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.

Text: © Hanka Synková a © Ludmila Svobodová

Zdroj: Kalendář pro vinaře - duben
Zveřejněno: 11.5.2016

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - ČERVEN

Houbové choroby v červnu

Když „provětrávací“ prevence nestačí - jakými „zbraněmi“ teď musíme zasáhnout proti houbovým chorobám?

Z toho, co jsem uvedla o sprchávání jako důsledku srážek v době kvetení vyplývá, že takzvaně „do květu“ bychom aplikovat postřiky raději neměli. Po odkvětu a v době vegetace vůbec je nutné pravidelně kontrolovat zdravotní stav révy a to podle vývoje počasí vyhledávat příznaky buď peronospóry (pokud je počasí deštivé) nebo příznaky padlí (pokud je sucho). Aplikovat přípravky proti těmto dvěma chorobám doporučuji drobným pěstitelům podle výskytu příznaků. Sice existují signalizační postupy, jak vývoj chorob v daném čase předpovídat, ale jsou značně náročné. Tak náročné, že ti, kteří je ovládají, je poskytují profesionálním vinařům jako placenou službu. Avšak drobný pěstitel si jistě najde chvíli na to, aby vinici pravidelně procházel, a příznaky výskytu houbových chorob jistě najde včas.

Pokud byl chemický zásah proti houbovým chorobám před květem proveden přípravkem s preventivním účinkem, je možné použít přípravky kontaktní. Proti peronospoře použijeme opět přípravky na bázi mědi, např. FOLPAN, CUPROXAT, či DITHANE, proti padlí např. KUMULUS, KARATHANE nebo CABRIO TOP.

Po odkvětu je však nutné vzít v úvahu možnost výskytu další houbové choroby a tou je šedá hniloba, dříve zvaná plíseň šedá, latinsky Botrytis cinerea. Ta škodí především na květenstvích a později především na hroznech. Květenství mohou zasychat a upadat. Působení plísně šedé známe nejvíce z doby, kdy hrozny zrají. Projevuje se hnilobnými skvrnami na bobulích, které jsou touto plísní napadané postupně - nejprve uvnitř hroznu (kde je déle vlhko) až k povrchovým bobulím, což je nebezpečné hlavně u odrůd s hustým hroznem. Takto napadené hrozny se nehodí ke sklízení. Toto houbové onemocnění je pro pěstitele pohromou - není závislé na teplotě, k jejímu zdárnému rozvoji stačí dostatek vlhkosti. Proto zůstává nepřítelem révy i na podzim, v září či říjnu – tedy pokud prší. Nicméně boj s plísní šedou je nutné začít již po odkvětu, proto se o tom zmiňuji už teď. Kromě preventivního kvalitního provedení všech zelených prací doporučuji v tomto případě určitě provést také preventivní chemické ošetření po odkvětu, například přípravkem MELODY COMBI. Zde je vidět bobule uvnitř hroznu napadené plísní šedou:

Doposud jsme se zabývali houbovými chorobami a v březnu jsme také věnovali pozornost bakteriálním a fytoplazmatickým onemocněním. Existují však ještě další révové choroby...

Systematicky jsou zařazené do skupiny „viróz“ a virům podobných mikroorganizmů, nazývaných „viroidy“ a „virózám podobná onemocnění“. Jsou způsobovány původci tak drobnými, že ani nemají buňky. Viry jsou tvořeny DNA s bílkovinným obalem a viroidy RNA s bílkovinným obalem. Mají některé společné vlastnosti: mohou se vyskytovat v „latentním“ stavu, což znamená, že za normálních podmínek se navenek neprojevují, nejsou tedy rozpoznatelné pouhým okem. Aktivují se tehdy, když je keř nějakým způsobem zesláblý, třeba po poškození mrazem, kroupami nebo po opakovaném přetěžování nadměrným zatížením při řezu. Takováto onemocnění se do rostlin dostávají při výrobě sazenic s podnožovým nebo roubovým materiálem nebo prostřednictvím přenašečů, jako jsou například hlístice či larvy puklic. Také se mohou přenášet pylem při generativním množení – to ale zajímá spíše šlechtitele; běžný pěstitel obvykle nemnoží révu semeny (ono to také není tak jednoduché).

Příznaky u takovýchto jednotlivých onemocnění jsou odlišné; důsledkem jejich rozvoje je, obecně řečeno, zmenšování listové plochy, což ovlivňuje míru fotosyntézy a často je provází sprchávání, které má za následek podstatné snížení množství a kvality sklizně, keře postupně slábnou. Problém je, že virová onemocnění u rostlin se běžně nedají léčit.

To tedy znamená, že žádný postřik nepomůže?

My lidé na nemoci virového původu dostáváme antivirotika, ale rostliny virů jen tak zbavit nemůžeme. Pokud jsou keře silně napadené, dříve nebo později zajdou. Jediné řešení, jak se virózám vyhnout, je preventivní opatření, spočívající v tom, že se takto napadeným rostlinám vyhneme už při vysazování sazenic révy. To znamená, že sadbu bychom měli nakupovat u prodejce, který garantuje zdravotní stav, nejlépe rovnou u školkaře, který smí prodávat jen zdravý certifikovaný materiál. Rozhodně, pokud se chcete virózám u révy vyhnout, nedoporučuji nakupovat sadbu na trzích nebo prodejních výstavách, kde prodejce často nemá představu ani o nabízených odrůdách, natož o zdravotním stavu sazenic.

A když už jsme si takto napadené rostliny vysadili, jak potom takové onemocnění vlastně rozpoznáme?

Určit virové choroby pouhým pohledem není snadné, protože vizuální posouzení je subjektivní. Pro vědecké nebo šlechtitelské účely se virózy prokazují serologickými testy, například metodou ELISA, která se používá i v humánní medicíně.

Virové onemocnění, se kterým se můžeme setkat nejčastěji, se jmenuje virová svinutka révy, její vědecký název je Grapevine associated virus 1-10 (virové choroby se označují anglicky, používá se zkratka GLRV 1-10). Český název celkem výstižně popisuje příznaky, podle kterých se dá poznat. U takto napadených keřů dochází ke svinování okrajů starších listů směrem do rubu, což na začátku může vypadat jako mírné prohnutí listové čepele mezi nervaturou, které laikovi může připadat jako přirozené zvlnění listů. Při silném projevu výskytu svinutky může docházet až k úplnému stočení listových čepelí. Povrch listů je hrubší, často dochází k předčasnému odbourávání chlorofylu a objevuje se interkostální chloróza, jak jsme o ní mluvili při projevu nedostatku hořčíku. Růst keřů oslabuje, což se spolu se sprcháváním hroznů odrazí na malých výnosech. Příznaky svinutky révy jsou rozpoznatelné již v první polovině vegetace, koncem června a v červenci. Některé odrůdy jsou na toto virové onemocnění dost náchylné, např. Chrupka bílá a Chrupka červená, odrůdy rodu Rulandské, Chardonnay, Müller Thurgau nebo Veltlínské zelené. Zde je fotografie, na které je svinutka na odrůdě Müller Thurgau na začátku vegetace:

Druhou často uváděnou virovou chorobou je vějířovitost révy. Dříve se označovala jako roncet révy. V odborné literatuře se uvádí pod označením Grapevine funleaf virus (GFLV). Způsobuje několik změn v přirozeném růstu keřů a proto je dosti dobře rozpoznatelná. Především na listech dochází k značnému otevření řapíkového výkroje, až do 180°, i více a povrch listové čepele je zdrsnělý. Hlavní cévní svazky v jednotlivých lalocích listu se tím pádem uspořádají do tvaru vějíře – odtud český název této choroby. Může také docházet k odbarvování pletiv okolo cévních svazků. Dále je pro tuto nemoc typické, že jednotlivá internodia nevyrůstají jedno z druhého přímo, tedy pod úhlem 180°, nýbrž tento úhel je menší. Internodia vyrůstají „cikcak“ a zároveň jsou také kratší. Některá internodia mohou být dokonce tak zkrácená, že mezi dvěma nody s očky téměř nejsou vidět. Tomuto jevu se říká dvojitá očka. Také se internodia mohou vidličnatě rozdvojit. Květenství sprchává, jako u většiny viróz. Důsledky výskytu vějířovitosti jsou obdobné, jako u svinutky. A jestli jsem vás už dost postrašila, jedna dobrá zpráva: toto onemocnění se v praxi objevuje jen velmi zřídka.

Přesto jste ho zmínila...

Mám pro to dobrý důvod. Protože se může stát, že na listech najdeme první dva uvedené příznaky, tedy otevření úhlu řapíkového výkroje a zdrsnělost povrchu listů, případně náznak deformace listů. Úplně stejným způsobem réva reaguje na použití některých chemických přípravků ze skupiny herbicidů nebo desikantů. Samozřejmě že je nepoužil pěstitel, ale byly použity někde v okolí za méně vhodných meteorologických podmínek a vítr je zanesl na révu – čemuž se říká úlet. Pokud takovéto změny na listech najdeme, musíme hledat další příznaky roncetu, které jsem před chvílí popsala, abychom rozpoznali úlet herbicidu před vějířovitostí a zůstali v klidu – proto jsem se o této chorobě zmínila. Tady je vidět list poškozený úletem herbicidu:

Zdroj: Kalendář pro vinaře - červen
Zveřejněno: 9.8.2016