Téma: 

jak vypadá veš


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

JAK VZNIKAJÍ VŠI

Přenos

Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý, a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k čemuž dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně.

Dospělá lezoucí veš si jednoduše přestoupí na nového hostitele, kde klade nové hnidy, a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.

Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a přenos je u nich podpořen dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.

Když rodiče zjistí, že jejich dítě má vši, musí tuto skutečnost nahlásit ve škole a v kolektivech, kde se dítě v období posledních dvou týdnů pohybovalo. Nemocné dítě nesmí být odesláno do dětského kolektivu (škola, dětský tábor) do doby, než rodiče provedou odstranění všech lezoucích vší a také hnid (zlikvidovány musejí být všechny hnidy ulpělé na vlasech ve vzdálenosti 0–10 mm od pokožky).

Školy a jiné instituce jsou povinny o výskytu vší v kolektivu informovat rodiče ostatních dětí. Ti následně musí provádět pravidelnou kontrolu ve vlasaté části hlavy v intervalu 2 dnů po dobu asi 3 týdnů.

Detail odstavce: Přenos
Zdroj: Jak vznikají vši
Zveřejněno: 6.2.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: veš šatní a její hubení

jak se zbavit vši šatní v byte.

Zdroj: diskuze Veš šatní a její hubení
Odesláno: 20.10.2018 uživatelem terezia
Počet odpovědí: 0

JAK DLOUHO ŽIJE VEŠ

Jak poznat vši

Veš dětská se týká pouze vlasů. Jiné druhy se mohou vyskytovat v ochlupení. Veš není přenašečem závažných chorob. Místa napadená vší nepříjemně svědí, dochází k podráždění pokožky. U citlivých jedinců může nastat i alergická reakce na vší trus zanesený do rozškrábaných míst. Ve výjimečných případech může dojít i ke zvýšení teploty.

Zde můžete na fotografiích vidět, co jsou vši a co lupy.

Zde můžete na fotografiích vidět, jak vypadají vši a hnidy.

Detail odstavce: Jak poznat vši
Zdroj: Jak dlouho žije veš
Zveřejněno: 18.10.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

JAK DLOUHO ŽIJE VEŠ

Inkubační doba

Veš dětská vleze do vlasů a pak naklade vajíčka (hnidy), ze kterých se vylíhnou za týden až deset dní larvy, které už nepřehlédnete. Za další týden z nich jsou opět dospělé vši, které žijí asi měsíc.

Detail odstavce: Inkubační doba
Zdroj: Jak dlouho žije veš
Zveřejněno: 18.10.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: kousnuti od filcky (muňky)

Kousnutí od filcky je charakteristické tím, že pupínek je často kolem vyrůstajícího chloupku. Veš se totiž při sání drží na chlupu a saje z místa, kde chlup vyrůstá.

Zdroj: diskuze Kousnuti od filcky (muňky)
Odesláno: 31.8.2017 uživatelem Milan
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

JAK DLOUHO ŽIJE VEŠ

Jak se přenáší

K přenosu vši dětské dochází při těsném kontaktu s napadenou osobou. Po ostříhání vlasů dojde k likvidaci hnid, které se drží na vlasech. Dospělá veš dokáže přežít bez svého hostitele maximálně 18 hodin. Pokud se pohybujete v kolektivu, kde lze nákazu předpokládat, můžete použít preventivní sprej proti vším.

Detail odstavce: Jak se přenáší
Zdroj: Jak dlouho žije veš
Zveřejněno: 18.10.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: vši a hnidy foto

Mám dotaz, nikdy jsem hnídy a vši neviděla (měla jsem je v 1. třídě což je už více jak 20 let pryč :) ) A tak se ptám, jsou hnídy po celé hlavě nebo jen v určitých místech? Dcerka chodí do školky tak abych byla připravená. A je veš vidět? jako třeba blecha

Zdroj: diskuze Vši a hnidy foto
Odesláno: 6.10.2013 uživatelem Blanka
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PŘÍRODNÍ PROSTŘEDKY NA VŠI A HNIDY

Druhy vší

  • Veš šatní (Pediculus corporis)
  • Veš dětská (Pediculus capitis)
  • Veš muňka (Phithirus pubis)

Někteří entomologové považují prvé dva druhy za dva poddruhy jednoho druhu (Pediculus humanus). Veš šatní žije v záhybech prádla, ze kterého se vydává sát na lidskou pokožku a opět se vrací do prádla. Může přenášet skvrnitý tyfus. Veš dětská neboli hlavová se může vyskytovat ve vlasech a vousech. Jméno dětská souvisí s tím, že je často přenášena mezi dětmi ve školce nebo škole. Většinou její výskyt identifikujeme nálezem hnid ve vlasech. Veš dětská nepřenáší žádné nebezpečné onemocnění, ale po jejím sání vznikají svědivé ranky, které bývají rozškrábány, a může docházet k následné infekci. Někdy mohou vznikat i ekzémy. Veš muňka („filcka“) žije v lidském ochlupení (v ohanbí, na prsou, v podpaží), nikdy se nevyskytuje ve vlasech. Je přenášena mimochodem při pohlavním styku nebo z ložního prádla. Pupence svědí a po jejich rozškrabání dochází k sekundárním infekcím.

Detail odstavce: Druhy vší
Zdroj: Přírodní prostředky na vši a hnidy
Zveřejněno: 26.11.2013

VŠI FILCKY

Odlišnosti od vší

Muňku nikdy nenajdete ve vlasech, protože lidský vlas je pro ni moc tenký, neudrží se na něm. Ve vlasech žije veš dětská (Pediculus capitis). Platí tedy pravidlo, že když se objeví veš od obočí dolů, je to filcka. Abychom mohli potvrdit, že svědění či skvrny způsobily filcky, je nutné některou z nich najít. Filcky se většinou drží na chlupech v genitáliích. Na chlupu je vidět drobné ztluštění a není potřeba velké síly muňku z chlupu odstranit. Při podrobném zkoumání jsou zřetelné jednotlivé části těla a nožičky. Dobrým důkazem, že se jedná doopravdy o veš a ne o něco jiného, je položit si ji na nehet a druhým nehtem ji rozdrtit. Je slyšet drobné lupnutí. Pokud byla veš napitá, tak se objeví i krvavá skvrnka.

Detail odstavce: Odlišnosti od vší
Zdroj: Vši filcky
Zveřejněno: 17.4.2016

JAK SE RYCHLEJI ZBAVIT VŠÍ

Druhy vší

Parazitující na člověku:

  • veš šatní (Pediculus corporis)
  • veš dětská (Pediculus capitis)
  • veš muňka (Phithirus pubis)

Někteří entomologové považují prvé dva druhy za dva poddruhy jednoho druhu (Pediculus humanus). Veš šatní žije v záhybech prádla, ze kterého se vydává sát na lidskou pokožku a opět se do prádla vrací. Může přenášet skvrnitý tyfus. Veš dětská neboli hlavová se může vyskytovat ve vlasech a vousech. Jméno dětská souvisí s tím, že je často přenášena mezi dětmi ve školce nebo škole. Většinou její výskyt identifikujeme nálezem hnid ve vlasech. Veš dětská nepřenáší žádné nebezpečné onemocnění, ale po jejím sání vznikají svědivé ranky, které bývají rozškrabány, a může docházet k následné infekci. Někdy mohou vznikat i ekzémy. Veš muňka („filcka“) žije v lidském ochlupení (v ohanbí, na prsou, v podpaží), nikdy se nevyskytuje ve vlasech. Je přenášena mimochodem při pohlavním styku nebo z ložního prádla. Pupence svědí a po jejich rozškrabání dochází k sekundárním infekcím.

Na člověku parazitují dva základní druhy vší. Jedná se o veš dětskou (Pediculus capitis) žijící ve vlasaté části hlavy a o veš šatní (Pediculus humanus), která žije ve spodním prádle a na související oblasti lidského těla. Oba druhy jsou vzhledově identické a liší se především v genetické informaci, kterou jsou vybaveny. Přes tuto podobnost každý druh vždy parazituje na té lokalitě (vlasech, či naopak v ohanbí a spodním prádle), která je pro něj typická a nepřelézá do lokality druhé. Pouze veš šatní má spojitost s nedostatečnou hygienou. Jsou jí ohroženi ti, kteří si dlouhodobě nesvléknou spodní prádlo (ani na noc) a nemění ho za čisté, řádně vyprané. Oproti tomu veš dětská přežívá spolehlivě veškeré úkony hygieny, tedy mytí hlavy a česání běžným hřebenem. Mimo vlasy (například na tkaninách) nepřežívá obvykle déle než jeden den. Z toho je skutečně patrné, že s úrovní hygieny výskyt vší nesouvisí. S tímto faktem je zapotřebí nemocného a jeho okolí seznámit.

Detail odstavce: Druhy vší
Zdroj: Jak se rychleji zbavit vší
Zveřejněno: 8.11.2013

PŘÍRODNÍ PROSTŘEDKY NA VŠI A HNIDY

Informace o vších

Jak poznáte, že váš potomek má skutečně vši? Podívejte se do vlasů a možná na nepříjemného parazita rovnou narazíte. Děti také bývají neklidné, ospalé, nepozorné a často se drbou na hlavě. Na pokožce hlavy se mohou objevit boláky a rozedřená místa. Někdy bývá nápadnějším příznakem lechtání. Způsobuje ho prolézání vší mezi vlasy, nejčastěji po večerním ulehnutí do postele. Pouhým pohledem, případně pomocí lupy můžete veš ve vlasech najít ve třech stadiích – dospělá veš, její vajíčka (hnidy) a larvy (nymfy). Veš je zhruba 2 až 4 milimetry dlouhý parazit, hnidy jsou hnědá vajíčka těsně přiléhající k vlasům. Vši je kladou blízko k pokožce hlavy. Pokud už máte diagnózu pedikulóza, jak zavšivení lékaři říkají, stanovenu, nezbývá než začít s odstraňováním hmyzu. Zavšivená hlava totiž není v žádném případě jen otázkou krásy. Jestliže si budete hlavu, která svědí, drbat, hrozí, že si ji rozškrábete a do ranek zanesete další infekci. Člověk, který má ve vlasech vši, může mít dokonce zvětšené mízní uzliny na krku a v týlu.

Detail odstavce: Informace o vších
Zdroj: Přírodní prostředky na vši a hnidy
Zveřejněno: 26.11.2013

JAK VYPADÁ VEŠ A JAK BLECHA

Jak vypadá veš

Veš je cizopasník dlouhý 1–2 mm, který je dokonale přizpůsobený k cizopasnému způsobu života. Vším chybí křídla stejně jako blechám.

Veš je zploštělá shora dolů a má krátké silné končetiny, které nejsou přizpůsobeny ke skákání, takže je veš poměrně málo pohyblivá a lze ji snadno odhalit. Barva vši je šedavá až bělavá.

Dospělci i larvy vší se živí krví hostitele. Pohlavní dospělosti dosahují za 3 týdny. Dospělec se dožije 3 až 5 týdnů. Samice naklade až 150 vajíček. Vši žijí pouze v srsti, kam kladou i svá vajíčka. Ta se po 8 až 10 dnech změní v larvy, které se v dospělce vyvinou za 3 až 5 týdnů. Vši jsou dosti málo pohyblivé. Když se rozhrne srst zavšiveného psa, přisátá veš se nesnaží ukrýt. Blecha obvykle odskočí.

Nabodávání kůže vyvolává u psa úporné svědění, které má tytéž následky jako svědivost při zablešení. Pes se škrábe a kouše, čímž si na pokožce způsobuje drobná i větší zranění. Ta se druhotně mohou infikovat a vzniká ekzém.

Celý vývoj vši se na rozdíl od blechy odehrává na těle hostitele. Oplozené samice kladou vajíčka do srsti psa. Zvláštním tmelem je přilepují k jednotlivým chlupům. Vajíčka nalepená na chlupech se nazývají hnidy. Podle nálezu hnid lze také spolehlivě rozpoznat, že je pes zavšiven.

Ke svému vývoji potřebují vajíčka vší stálou teplotu těla hostitele. Při ní se larvy líhnou asi za 30 dní. Protože jsou tato vývojová stadia tvarem těla velice podobná dospělým vším, nazývají se někdy také nymfy. Klidové stadium neboli kukla ve vývoji vši chybí. Larvy či nymfy ale prodělávají další vývoj, vytvářejí se u nich pohlavní orgány a mění se v dospělé vši. Déletrvající zamoření se pozná podle zbarvení hnid. Ty jsou zpočátku bílé, na povrchu lesklé. Když je víčkem, které je na jednom konci, opustí larva nebo nymfa, změní se jejich barva. Nález hnid obojího zbarvení znamená, že pes je již dlouho hostitelem vší.

Pouze při silném napadení psa, kdy na jednom hostiteli může být i několik tisíc cizopasníků, se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi.

Vši se většinou přenášejí ze psa na psa přímým stykem. Nepřímý přenos je vzácný. Protože neskáčou, může k přenosu dojít jen při bezprostředním setkání dvou psů. Na člověka veš psí nepřechází. Zavšivení je dokladem špatné péče o psa. Vši milují klid, proto se jim daří zejména v srsti, která není ošetřována vůbec anebo jen nedostatečně. K slabšímu napadení může ovšem dojít i u řádně česaného a kartáčovaného psa, pokud se setkal s jiným, silně napadeným psem.

O hubení vší je vhodné se poradit s veterinárním lékařem. Je totiž nutno použít prostředky účinné, ale takové, které psovi neublíží, když budou aplikovány na hlavě, v okolí očí a úst. Ochrana před zavšivením není příliš obtížná. Stačí nechodit se psem tam, kde je možno setkat se se zdrojem nákazy. Pes se zásadně češe pouze vlastním hřebenem, nikdy cizím.

Detail odstavce: Jak vypadá veš
Zdroj: Jak vypadá veš a jak blecha
Zveřejněno: 24.8.2017

JAK DLOUHO ŽIJE VEŠ

Jak vznikají vši

Veš (Pediculus humanus) je malý parazitický hmyz, který žije na lidské hlavě a živí se lidskou krví. Dospělá veš měří 2–3 mm a je viditelná pouhým okem. Hnidy vypadají trochu jako lupy. Nejdou příliš vyčesat, vylučují lepivou hmotu, díky níž drží na vlasech. Kousnutí způsobuje zánět, a proto při napadnutí tímto parazitem pokožka velmi svědí. Jak již bylo popsáno, veš žije ve vlasaté části hlavy. Pokud si kladete otázku, odkud se pořád berou ty vši, tak dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztrácí zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.

Vši se šíří velmi rychle, nemají křídla, ale normálně lezou a zachytí se háčky na vlasech. Zejména mezi dětmi se nákaza šíří rychle v celém kolektivu. Děti jsou totiž v těsném kontaktu, stačí, když se přiblíží hlavami, a vši přelezou na další oběť. Také si půjčují čepice či šály, takže se můžou vši jednoduše přenášet. Ze zvířat na lidi se nepřenáší.

Na člověku parazitují dva základní druhy vší. Jedná se o veš dětskou (Pediculus capitis), žijící ve vlasaté části hlavy, a veš šatní (Pediculus humanus), která žije ve spodním prádle a na související oblasti lidského těla.

Oba druhy jsou vzhledově identické a liší se především v genetické informaci, kterou jsou vybaveny. Přes tuto podobnost každý druh vždy parazituje na té lokalitě, která je pro něj typická (vlasy, či ohanbí), a nepřelézá do lokality druhé.

Z čeho jsou vši? Pouze veš šatní má spojitost s nedostatečnou hygienou. Jsou jí ohroženi ti, kteří si dlouhodobě nesvléknou spodní prádlo (ani na noc) a nemění ho za čisté, řádně vyprané.

Detail odstavce: Jak vznikají vši
Zdroj: Jak dlouho žije veš
Zveřejněno: 18.10.2018

LARVY V KŮŽI U PSA

Veš

Veš psí (Linognathus setosus) je bílá a saje krev. Ani jeden druh není přenosný na člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a způsobují intenzivní dráždění, pes se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může následně infikovat.

Veš je zploštělá shora dolů a má krátké, silné končetiny, které nejsou přizpůsobeny ke skákání, takže je veš poměrně málo pohyblivá a lze ji snadno odhalit. Barva vši je šedavá až bělavá. Dospělá veš i larva se živí krví psa. Veš psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (takzvané hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy a po dokončení vývoje se vyvine dospělá veš.

Veš psí způsobuje psovi svědění, takže se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může infikovat, nebo vzniká ekzém. Nejčastěji se vši vyskytují na hlavě psa, tedy v okolí očí a tlamy, je tedy lepší poradit se o jejich odstranění s veterinárním lékařem, který doporučí vhodný prostředek tak, aby psovi neublížil. Vši se vyskytují poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Veš se na psa přenáší většinou bezprostředním stykem s napadeným psem. Ochrana tedy spočívá v tom, nevodit psa na taková místa, kde by mohl být napaden, a k péči o srst používat výhradně vlastní hřebeny a kartáče.

Při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky, ani neodskočí jako blecha. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů celkem pevně drží. Naštěstí jsou psí vši méně časté než blechy. Pes se nakazí pouze přímým stykem se zavšiveným jiným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Veš
Zdroj: Larvy v kůži u psa
Zveřejněno: 24.5.2016

JAK SE RYCHLEJI ZBAVIT VŠÍ

Šíření vší

Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně. Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat. Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci a přenos je u nich podpořen dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.

Detail odstavce: Šíření vší
Zdroj: Jak se rychleji zbavit vší
Zveřejněno: 8.11.2013

VŠI FILCKY

Filcky neboli muňky

Muňka připomíná svým tvarem klíště, má malou hlavu, ploché čtvercové tělo a silné nohy s drápy, kterými se drží na chlupech. Sameček měří 1 mm, samička asi 1,5 mm. Samičky za dobu svého života, což je přibližně 3 týdny, nakladou 20–30 vajíček, ze kterých se za 7 dní vylíhnou larvy. Ty jsou za 15 až 17 dní schopné rozmnožování. Živí se sáním krve. Původcem filcek je veš muňka (Phthirus pubis). Přenos se děje především tělesným kontaktem, a to převážně při pohlavním styku, výjimečně nepřímo, tedy lůžkovinami, ručníky a podobně.

Jak se filcky projevují:

  • lokálním svěděním;
  • hnidami, tedy vajíčky ulpívajícími na chlupech;
  • exkoriací – poškrábáním;
  • šedomodrými drobnými kožními změnami v místech kousnutí;
  • ekzematizací – zanícením.

Nejčastěji se muňky vyskytují v pubickém ochlupení, méně často v análním (kolem řitního otvoru) a axilárním (v podpaží) ochlupení, kštici, obočí, řasách, vousech, v ochlupení na hrudníku. Muňka je vidět pouhým okem, vypadá jako tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená ke chlupu. Muňky způsobují svědění, které však nemusí být velké a postižení lidé mu nemusí věnovat pozornost. Při zpozorování příznaků je třeba ihned navštívit lékaře.

Detail odstavce: Filcky neboli muňky
Zdroj: Vši filcky
Zveřejněno: 17.4.2016

VŠI U PSA

Vši psí versus lidské

Veš psí se na člověka nepřenáší, ale naopak je to možné. Veš lidská však nemůže přelézat na psa a zpět, protože má drápky uzpůsobené lidskému vlasu a na chlupech psa se neudrží.

Veš dětská (Pediculus humanus capitis) nebo také vlasová či hlavová žije v lidských vlasech, nejčastěji však bývá nalézána u dětí. Zejména v poslední době se daleko častěji než dříve vyskytuje také ve vlasech dospělých lidí. Jedná se o parazitický plochý bezkřídlý hmyz šedé barvy, který nepřenáší žádné specifické infekční onemocnění. Veš dětská je dlouhá 2 až 4 mm, samička klade denně 3 až 4 vajíčka, která připevňuje svými výměšky pevně k vlasu v těsném sousedství pokožky – hnidy. Žije asi 3 týdny a za tu dobu naklade až 150 vajíček. Rychlost vývoje pak závisí na teplotě. Z vajíček se líhnou po 5 až 10 dnech larvy (nymfy). S růstem vlasů se hnidy vzdalují od kůže a obecně platí, že hnidy vzdálené více než 0,5 až 1 cm od pokožky jsou vylíhlé nebo mrtvé. Larvy jsou přibližně 1 mm dlouhé, podobné dospělcům, sají krev, nemohou se rozmnožovat, z nich se pak asi za 20 dnů stávají dospělé vši. Mimo tělo přežívají vši 24 až 48 hodin. Veš nelétá ani neskáče, pohybuje se pouze lezením. Při vyčesání na zem se ale pěkně rychle rozlézá a hledá dalšího hostitele, takže vyčesávat jen tak v místnosti nebude to pravé, radši třeba nad vanou. Mytí hlavy běžnými šampony nechává vši zcela v klidu.

Detail odstavce: Vši psí versus lidské
Zdroj: Vši u psa
Zveřejněno: 25.11.2015

PARAZITÉ U PSŮ

Veš

Veš psí (Linognathus setosus) je bílá a saje krev. Ani jeden druh není přenosný na člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a způsobují intenzivní dráždění, pes se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může následně infikovat.

Na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky ani neodskočí jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespodu na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Veš
Zdroj: Parazité u psů
Zveřejněno: 9.12.2015

PARAZITI VE VLASECH

Přenos vší

Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně.

Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.

Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a přenos je u nich podpořen i dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.

Detail odstavce: Přenos vší
Zdroj: Paraziti ve vlasech
Zveřejněno: 27.4.2014

JAK SE RYCHLEJI ZBAVIT VŠÍ

Komplikace vší

Děti jsou obvykle neklidné a nemohou usnout, u malých dětí mohou nastat i hysterické záchvaty se škrábáním. Lékař vám může předepsat léčivo, které dítěti uleví od svědění a uklidní je. Na prvním místě je však co nejrychlejší odvšivení, které samo působí úlevu. Rozdrásáním pokožky při škrábání je vytvořena vstupní brána pro infekci. Ta se může projevit jako místní zánět kůže. Ačkoliv je to neobvyklé, může veš přenášet bakteriální nebo virové onemocnění, které se projeví místně, nebo jako celkové onemocnění organismu. Při pochybách se vždy poraďte s lékařem.

Detail odstavce: Komplikace vší
Zdroj: Jak se rychleji zbavit vší
Zveřejněno: 8.11.2013

KOŽNÍ PROBLÉMY U PSŮ

Vši a hnidy u psa

Veš psí (Linognathus setosus) má bílou barvu a saje krev. Ani jeden druh nenapadá člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a psa tak intenzivně dráždí, pes se škrábe, čímž si může poranit kůži a do rány si následně může zanést i infekci.

Na rozdíl od všenek a blech nejsou vši příliš pohyblivé, při rozhrnutí srsti lze vidět přisátou veš, jež se nesnaží prchnout jako všenka ani neodskočí jako blecha. Vši se vyskytují na hlavě (zvláště na čenichu, dále v těsném okolí pysků, očí a uší), též na krku (zespodu) a v hrudní oblasti. Při výrazném přemnožení se pak zdržují kdekoliv. Vši přilepují na jednotlivé chlupy hnidy, které se poměrně pevně drží. Psí vši jsou méně časté než blechy. Pes je získá pouze při kontaktu se zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Ochranu proti vším zajišťují rovněž antiparazitární přípravky (viz výše).

Detail odstavce: Vši a hnidy u psa
Zdroj: Kožní problémy u psů
Zveřejněno: 5.1.2016

JAK DLOUHO ŽIJE VEŠ

Životní cyklus vší

Samička dospělé vši pohybující se ve vlasech začne několik hodin po kopulaci klást vajíčka (hnidy). Tyto hnidy lepí na vlasy těsně u pokožky speciálním, velmi účinným lepidlem, které je bílkovinné povahy. Odolává působení vody, šamponů a česání vlasů běžným hřebenem. Tvrzení, že hnidy se nelepí na barvené vlasy, je mylné, lépe řečeno ne vždy pravdivé. Proto se likvidace vší obarvením vlasů nepokládá za dostatečné opatření.

Hnidy lze nalézt obvykle v krajinách za ušními boltci a na týle. Z hnid se za 8–10 dní líhnou larvy (nymfy), které jsou již podobné dospělým vším. Jsou ihned schopné bodat a sát krev. Po trojím svlékání se nymfa opět cca za 8 dní promění v dospělou veš. Ta se dožívá maximálně dalších 30 dní, za které ovšem dokáže naklást několik desítek hnid. Zde můžete vidět na fotkách graficky znázorněný životní cyklus vši.

Hnidy se jeví jako miniaturní váčky připojené k vlasům, většinou jsou bělavě lesklé. Jejich velikost se pohybuje okolo 1 mm. Na rozdíl od lupů je nelze smýt či odfouknout. Odstranitelné jsou pouze mechanicky. Hnidy nacházející se na vlasu dál než 1 cm od pokožky jsou vylíhlé nebo mrtvé, neboť vlas roste cca o 1 cm za měsíc a tato doba přesahuje dobu trvání životního cyklu vší. Naopak nález hnid blíže k pokožce znamená, že ve vlasech jsou pravděpodobně i pohybující se dospělé vši.

Dospělá veš má hnědé, kapkovitě protáhlé tělo o délce pouze 2–4 mm s třemi páry končetin, kterými se přichycuje k vlasu. V časném stadiu rozvoje nemoci bude možno nalézt ve vlasech maximálně dvě desítky lezoucích vší, v případě pokračování bez léčby pak až několik stovek jedinců.

Detail odstavce: Životní cyklus vší
Zdroj: Jak dlouho žije veš
Zveřejněno: 18.10.2018

PARAZITÉ V PSÍ SRSTI

Veš psí

Jedná se o psího cizopasníka, který je dlouhý 1–2 mm. Člověka nenapadá, ale při silném výskytu jich můžeme na psovi najít tisíce. Důležité je správně se starat o psí srst, zejména u dlouhosrstých plemen, pravidelně ji vyčesávat a prohlížet. Veš psí se šíří takzvané ze psa na psa, pes se tedy musí potkat a setrvat ve společnosti se psem jiným, který již psí vši má. Samice kladou vajíčka přímo na chlupy a z nich se líhnou larvy. Larvy i dospělci se živí krví psa a při silném přemnožení to může vést až k chudokrevnosti.

Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které celkem pevně drží. Naštěstí jsou psí vši méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným zvířetem, případně při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.

Veš na rozdíl od všenky je málo pohyblivá a také má menší velikost. Pro představu se můžete podívat na fotky vší.

Léčba spočívá v ošetření insekticidními přípravky, zpočátku denně, poté stačí obden. Je nutné kontrolovat kožich a vyčesávat hnidy, protože jdou hůře chemicky odstranit. Vši je možné zlikvidovat i pomocí speciálního šamponu.

Detail odstavce: Veš psí
Zdroj: Parazité v psí srsti
Zveřejněno: 23.8.2017

LARVY V KŮŽI U PSA

Všenka

Světle žlutá všenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.

Všenky měří okolo 2 mm, mají žlutohnědou barvu, jsou ploché s krátkými silnými hákovitými drápky na konci každé končetiny, které používají k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psy napadající druh Trichodectes canis může být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.

Všenka se podobá jak vzhledem, tak způsobem života vši. Všechna vývojová stadia i dospělí jedinci se však živí kožním mazem a vrchními vrstvičkami zrohovatělé pokožky a jen příležitostně sají krev. Je také mnohem pohyblivější než veš, takže při pokusu o chycení se snaží co nejrychleji schovat. Tělo všenky má šedavě bělavou barvu a mnohem širší hlavu než veš. Všenka psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývojová stadia všenky jsou stejná jako vývojová stadia vši. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (takzvané hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy a po dokončení vývoje se vyvine dospělá všenka. Nález hnid tedy znamená, že pes může být napaden jak vší psí, tak všenkou. Přítomnost parazita vyvolává škrábání a kousání, které může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky hubíme stejně jako vši a blechy.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Všenka
Zdroj: Larvy v kůži u psa
Zveřejněno: 24.5.2016