Informace od zdravotní sestry
 |
MENU
DÁSNĚ
SEBOREA
WARFARIN
ANTIBIOTIKA
Pokud dojde k ulomení zubu a máte jej schovaný, tak jej vezměte s sebou na zubní pohotovost. Doma si zlomený zub sami přilepit nemůžete, jelikož na vytvrzení lepidla je třeba modrá vytvrzovací lampa. Oba okraje zubu se nejprve naleptají, aby se zdrsnil povrch, poté se nanese lepidlo a vytvrdí.
Zdroj: Lepidlo na zubní náhradu
V diskuzi LEPENÍ ZUBU ZUBNÍ NÁHRADY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Kubečková.
Ze zubní náhrady, se mi při zakousnutí do steaku ,mi vypadla jednička zub.Lze použít nějaké domácí lepidlo?Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel J. Smítal.
Dobrý den,
potřeboval bych vědět, jakým lepidlem přilepit vypadlou korunku k obroušenému zubu. jedná se o jedničku.
Předem děkuji.
Zdroj: diskuze Lepení zubu zubní náhrady
Tupé (toupee) je druh malé paruky nebo příčesku, který se obvykle nosí k zakrytí plešatého místa na pokožce hlavy. Většina tupé se nosí na temeni hlavy – v oblasti, která je často náchylná k vypadávání vlasů v důsledku mužské plešatosti.
Tupé jsou vyrobeny ze syntetických nebo umělých vlasů a obvykle používají lepidlo k přilepení na pokožku hlavy. Dobré tupé bude navrženo tak, aby splynulo s vašimi přirozenými vlasy a aby vaše vlasy vypadaly, jako by je neovlivnila žádná mužská plešatost.
Herci, umělci, politici a další veřejní činitelé již dlouho používají tupé, aby zakryli vypadávání vlasů, ať už přesvědčivě nebo jinak.
Tupé se od paruky liší svou velikostí. Zatímco termín paruka se obecně používá k označení příčesků, které pokrývají celou pokožku hlavy, termín tupé se týká konkrétně menších příčesků určených pro oblasti postižené řídnutím vlasů nebo úplným vypadáváním vlasů.
Mezi parukami a tupé jsou také určité designové rozdíly. Zatímco paruka je navržena tak, aby pevně držela na pokožce hlavy a může mít dokonce poutka pro přizpůsobení její velikosti, tupé sedí volněji a obvykle je třeba ho přilepit k pokožce hlavy pomocí dočasného lepidla, aby zůstalo na místě.
Zdroj: Tupé z pravých vlasů
V naší poradně s názvem LEPENÍ ZUBU ZUBNÍ NÁHRADY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Na přilepení zubu do zubní náhrady se může použít kyanoakrylát. To je vteřinové lepidlo. Některá z nich jsou určená pro lepení ve zdravotnictví. Například lepidlo Loctite 4061. Zde je vidět jak vypadá: www.loctite.cz/Locti…
A tady je jeho cena a obchody, kde se dá koupit: www.zbozi.cz/hledani…
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Irena.
Když se může v zubní náhradě přilepit ulomený zub lepidlem Loctite 4061.. pak se snad může slepit zubní zlomená protéza?
Děkuji za odpověď
Zdroj: diskuze Lepení zubu zubní náhrady
Když pes pozře plast, tak je to podobné jako u jiného cizího tělesa. Problém nastává u igelitového pytlíku, který se může přilepit na stěny zažívacího traktu. Pokud tedy pes pozře sáček, tak jej musíte sledovat, zda ho vyloučí.
Pokud se tak nestane, je třeba vyhledat veterinárního lékaře.
V naší poradně s názvem NEHTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Král Antonín.
Vážení,bohužel jsem se nedočetl,které jsou všechny příčiny podélného drážkování nehtů.Ve vodě se nemáčím a saponáty vůbec nepoužívám.Držím dietu diabetickou,třeba mi něco chybí.Prosím o radu.
děkuji Král
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den pane Králi, podélné rýhy na nehtech jsou vytvořeny již při vzniku nehtu v nehtovém lůžku a jejich hloubka je přímo úměrná věku, čím jsme starší, tím je někteří máme výraznější. Další překvapivé kritérium, které rýhy ovlivňuje, je alergie. Průzkumy prokázaly, že u alergiků se ve zvýšené míře objevuje toto rýhování na nehtech, ovšem výzkum zatím neprokázal přímou souvislost s konkrétními alergeny, takže zatím nemůžeme nasadit ani přímou medikaci na odstranění rýhování nehtů.
Jak odstranit podélné rýhování na nehtech?
Lékařství zatím nemá přímý lék, který by nám nehty narovnal, takže zbývá jen mechanické upravení povrchu nehtu pomocí pilníčků, kterými se dá nehet vyhladit a dokonce i do lesku vyleštit. Je ale důležité si uvědomit, že toto vyhlazení zároveň i ztenčí samotný nehet, takže je třeba počítat s menší tuhostí odrostlého nehtu, který má pak sklony k lámání, takže je třeba udržovat odrostlé nehty spíše kratší. Ženy si s oblibou nechávají na nehty přilepit umělé nehty, které také tento problém s podélnými rýhy na nehtech úspěšně řeší, ale již něco stojí. Opilování si uděláte sami a zadarmo. :-) Vnitřně můžete pevnost svých nehtů pozitivně ovlivnit některým z multivitamínových doplňků, například Calibrum a zevní péčí se o nehty můžete postarat krémy na ruce a nehty s glycerínem, například Garnier, nebo Kamil.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Nehty
Každý oční lékař vám poskytne dlouhou řadu rad a tipů, které mohou být při odstraňování čočky z oka velmi nápomocné. Každou kontaktní čočku lze z oka vyjmout, chce to jen malou dávku trpělivosti. Pravidelným nošením kontaktních čoček získáte také praxi, která vám umožní poradit si s každou situací.
Zdroj: Mýty o kontaktních čočkách
Představte si tuto situaci: kousnete, ale na jazyku ucítíte něco zvláštního a hrudkovitého. Vaše koruna se uvolnila a pohybuje se v ústech.
Pokud se vám to stane, nejdůležitější je vylovit korunku z úst, abyste ji mohli vzít k zubaři. Je tu šance, že to dokáže vyčistit a přilepit ji zpátky do pusy.
Zavolejte zubaře a domluvte si schůzku. Budete muset buď korunku vyměnit, nebo získat novou. Zeptejte se svého zubaře, zda existují nějaké další speciální pokyny, které byste měli dodržovat až do návštěvy jeho ordinace.
Někteří zubaři mohou navrhnout, abyste zkusili korunku znovu přilepit na její místo. Nejprve byste museli jemně vyčistit vnitřek korunky zubní pastou. Poté pomocí dentálního lepidla nebo pomocí žvýkačky bez cukru dočasně přilepte korunku zpět na její místo na čelisti. Můžete použít i dočasný zubní cement, který si můžete koupit v lékárně nebo objednat na internetu.
Dokud nezískáte svou novou korunku, měli byste se také snažit být opatrní při jídle a vyvarovat se žvýkání na straně, kde máte tuto uvolněnou korunku. Stravu složte z měkkých potravin a tekutin, dokud ji nebudete moci vyměnit.
Zdroj: Lepidlo na zubní korunky
Papírový stromeček se vyrábí technikou točeného pletení. Je několik možností, jak stromek plést. Můžeme ho plést seshora i zdola, podle nějaké formy i bez ní.
Vezmeme si čtvrtku, ze které si stočíme jehlan, který slepíme izolepou a zastřihneme spodní část do roviny. Jak bude vysoký jehlan, tak bude zhruba vysoký stromeček. Kopyto se používá proto, aby měl stromeček pravidelný tvar. Podle stočení čtvrtky si můžeme nachystat stromeček vysoký a štíhlý, nebo malý a baculatý. Pak vezmeme připravené ruličky (viz návod výše), které nalepíme izolepou z vnitřní části jehlanu. Zapustíme je asi 3 cm hluboko. Rozestup ruliček (a tím hustota) závisí na tom, jak moc chceme mít stromek hustý a vysoký a na poloměru oplétaného předmětu. Pro inspiraci je rozestup mezi jednotlivými ruličkami cca 4 cm při poloměru jehlanu 9 cm. Ruličky pak ohneme směrem ven, aby byly k oplétanému předmětu kolmo.
Přidáme jednu pomocnou ruličku, kterou položíme přes jakoukoli jinou (nebo tu pomocnou můžeme mít už vlepenou těsně vedle nějaké ruličky). A začneme plést klasické točené pletení. Podle oplétaného předmětu nám pletení drží přesně tvar. Při pletení musíme ruličky trochu více utahovat, abychom pletli přesně podle předmětu, který se nám zužuje. Až dopleteme ke špičce, můžeme buď jednotlivé ruličky ustřihnout a přilepit přes sebe, nebo je jednoduše svázat a nechat trčet nahoru.
Na ně pak můžeme přidělat nějakou ozdobu jako špici stromku. Nakonec odlepíme spodní části ruliček ze čtvrtky a můžeme je buď ohnout dovnitř a přilepit, nebo na ně nastavit další ruličky a plést dál dolů (a tím stromeček zvětšovat).
Pak už jen zbývá stromeček ošetřit lihovým nebo vodním mořidlem na dřevo, natřít nebo nastříkat vodovými barvami či roztokem potravinářské barvy, barvy na vejce či na látku a přelakovat (Sportakrylem, který je vhodný i na hračky). Lze také natřít pouze barvou, třeba Balakrylem.
Zdroj: Pletení z papíru
Když máte hodně LDL (zlý cholesterol), přebytečný cholesterol proplouvá vaším tělem a může se přilepit na vaše arteriální stěny. HDL (hodný cholesterol) pomáhá odhánět LDL buňky a zastavuje tvorbu plaků.
Zdroj: Jak pročistit a zpevnit žíly
Tuto směs naneste na kloub kolene, na modřiny, boule, záněty, podvrtnutí, otoky atd. Umístěte ji buď přímo na kůži, nebo směs zabalte do tenké látky z přírodních vláken. Pokud se cibulový lék aplikuje přímo na kůži, směs se zafixuje na místě tenkou látkou z přírodních vláken a připevní se elastickým obvazem nebo náplastí. Vzhledem k tomu, že obklad je mokrý, a protože jej tak budete chtít ponechat, zabalte celou oblast igelitovým sáčkem nebo igelitovou fólií. Okraje co nejlépe zalepte lepící páskou nebo čímkoli, co máte. Pokud udržíte pokožku kolem obkladu suchou, funguje dobře přilepit igelit na kůži lepící páskou, což vytvoří adekvátní těsnění a minimalizuje úniky.
Zdroj: Voda v koleni a lék z cibule
Základ leporela můžete koupit již hotový nebo si jej můžete vyrobit sami dle své fantazie (fotodárky).
Nejprve si z pevného kartonu vyřežte potřebný rozměr stránek, například 18,5 x 22,5 cm. Karton natřete bílou barvou (můžete použít Balakryl). Středy stránek moc nenatírejte, ty budou zakryty fotografiemi.
Stránky k sobě přilepte papírovým proužkem. Nejprve proužek v půlce přehněte, natřete lepidlem a nalepte z jedné i druhé strany.
Obrázky 13 x 18 cm podlepte oboustrannou lepenkou a následně přilepte na hotové leporelo.
Na úvodní stránku je vhodné použít menší formát obrázku, cca 9 x 13 cm, aby bylo možné přilepit i nápis. Nápis můžete vytvořit vyřezáním pomocí řezacího plotru do vinylové samolepicí fólie. Pokud tuto možnost nemáte, jednoduše nápis namalujte barvou či napište.
Obrázky můžete pro větší trvanlivost zalaminovat.
Tento postup lze použít i na výrobu leporela s fotografiemi a vznikne tak originální dárek.
Zdroj: Návod na výrobu leporela
Silikon je jeden z nejčastěji používaných pomocníků všech kutilů. Každý muž by ho měl mít někde v dílně nebo v kufru s nářadím, protože se mu může hodit za všech okolností a pomoci s mnoha různými pracemi.
Silikon pomůže k utěsnění hran vany, umyvadla či sprchového koutu. Zabrání, aby voda zatékala, kam nemá. Když je nouze, dá se s ním i ledacos přilepit. Přitom jeho octový pach vyprchá a výsledná práce vypadá elegantně. Jenže bohužel není věčná.
A nelze aplikovat novou hmotu na starý silikon, respektive lze, ale to pak tuto opravu nemusíte dělat. Spáry je potřeba pečlivě a do posledního kousku zbavit starého silikonu. Toto je upřímně ta nejnáročnější věc. Zde je pár tipů. Začněte na kraji nebo v místě, kde je starý silikon poškozený, v některých místech se vám podaří odtrhnout celou část, někde bohužel jen malý kousek. Na stržení starého silikonu použijte nůž, dokonce se vyrábí speciální škrabky na starý silikon, s obojím to jde relativně dobře. Dejte si pozor, abyste nepoškodili ostatní spáry. Ve spárách nesmí zůstat žádné zbytky, jinak nový silikon nepřilne dobře a za chvíli budete mít stav stejný jako před opravou. Tudíž, zde je pečlivost opravdu namístě. S trochou úsilí a větší dávkou šikovnosti se vám odstranit starý silikon určitě podaří. Když je pryč ta největší vrstva silikonu, stačí ještě opatrně odstranit zbytky, které zůstaly v okolí anebo jako tenoulinká vrstvička pod původním silikonem. To se dá taktéž udělat nožem nebo speciální škrabkou, ale hrozí u toho značná možnost poškození dalších vrstev. Proto je vhodné vydat se posléze na cestu chemie.
Gelovým odstraňovačem silikonu buď můžete celý proces začít, anebo si takto vypomoci v samotném závěru. Pokud se nechcete dřít škrábáním nožem a bát se, že si poškodíte okolní materiály, zvolte chemii rovnou. Jedná se o tubičku s průhledným gelem, který stačí jen nanést na silikon, kterého se chcete zbavit. Výhodou gelu je, že funguje velmi rychle (silikon rozpustí už po deseti minutách od nanesení), nikam přitom nestéká, neničí nic okolo a ještě má obvykle nějakou celkem příjemnou vůni. Odstranit se jím přitom dají velké vrstvy, stejně jako i jen malé kousky. Po daném čase se vezme přiložená škrabka a veškerý nechtěný silikon se jí jednoduše seškrábne. A vše je hotovo skoro bez práce.
Odstraňovač silikonu je jednosložková tixotropní pasta, která chemicky odstraní zbytky vytvrzeného silikonového tmelu. Vhodná je pro odstranění vytvrzeného silikonu ze zdiva, dřeva, keramiky, kamene, betonu, skla, kovů, plastů. Její aplikace je naprosto jednoduchá, lze ji použít například na odstranění zašlých spár okolo van, umyvadel, WC a podobně. Odstraňuje i zabarvení přírodního kamene silikonovým tmelem. Nenapadá a neporušuje povrchy čištěných materiálů. Má minimální zápach. Nanáší se štětečkem, pasta se nechá 10 minut působit a poté se zbylý silikon seškrábe.
Zdroj: Jak odstranit silikon
Podle materiálu, z něhož je postavená zeď, použijte vhodný přístroj. Platí základní pravidlo: čím silnější motor, tím větší rozsah použití. Na lehčí práce stačí akumulátorový šroubovák, třeba při vrtání do sádrokartonu a pórobetonu. U klasického zdiva si sice s akupřístrojem poradíte taky, ale vhodnější je zvolit výkonnější příklepové vrtačky.
Nejprve je potřeba zvolit správný vrták, a to podle toho, do kterého materiálu budete vrtat. Vždy se snažte vybrat vrták určený do materiálu, který chcete vrtat. Problém nastane u plastů, gumy. Žádné vrtáky na plasty se nevyrábí, proto se k jejich vrtání používají vrtáky do dřeva, na vrtačce se ale sníží otáčky motoru, aby se netavily okraje díry. Při vrtání hlubších děr do plastů je dobré dělat kratší přestávky, aby díra vychladla a vrtání bylo plynulé, bez otřepů na okrajích.
Nejčastěji se vrtají díry kolmo k vrtané ploše. To znamená, že se vrtačka musí držet pokud možno svisle. Na menších součástkách nebo na prknech a deskách toho lze dosáhnout pomocí stojanu na vrtačku. To je velice užitečná pomůcka, kterou je určitě dobré si pořídit. Lze na ní nastavit i hloubku díry, takže vám odpadá její zdlouhavé přeměřování. Když stojan nemáte nebo když vrtáte do zdi, musíte vrtačku držet kolmo od oka. Chce to trochu cviku, ale zas tak těžké to není. Když jste na vrtání dva, tak jeden může vrtat a druhý kontrolovat kolmost. Místo pro vrtání si označte křížkem. Aby vrták do zdi nepronikl našikmo, vždy nasaďte špičku vrtáku kolmo k povrchu a pak spusťte přístroj. Teprve až se vrták pevně opře, začněte na přístroj tlačit. Když potřebujete otvor s větším průměrem, vytvořte díru nejprve menším vrtákem, poté nasaďte větší a otvor rozšiřte a prohlubte.
Při vrtání pod úhlem je práce složitější. Například si zkuste položit vedle vrtačky dřevěný špalík seříznutý na požadovaný úhel a řídit sklon podle něj, nebo to prostě musíte odhadnout.
Vrtačkou v žádném případě v díře neklepejte ze strany na stranu ani na vrtačku netlačte. Vrtání tím jednak příliš neurychlíte a ještě zničíte vrták. Jedinou výjimkou je vrtání do zdi příklepem, ale to se používá spíše jako záchranná brzda, protože když nepřitlačíte, tak příklep nefunguje.
Hloubku děr můžete přeměřovat několika způsoby. Když máte stojan, tak si ji můžete přímo nastavit, dále se prodávají různé prstence, které se šroubují na vrták, nebo mají vrtačky v příslušenství měrné tyče, které se uchycují přímo na tělo vrtačky. Pokud ale nic z toho nemáte, můžete si pomoci šuplérou nebo dřevěnou špejlí a pravítkem.
Během vrtání používejte ochranné brýle a rukavice. Pro příklepové vrtačky existuje jako příslušenství speciální odsávací zařízení, které zachycuje prach už během vrtání. Jako alternativu můžete pod otvor přilepit sáček nebo přeložený arch papíru se zahnutými růžky. Kromě toho byste měli podlahu pod otvorem zakrýt lepenkou či fólií. Můžete také poprosit pomocníka, aby pod otvorem přidržel hadici zapnutého vysavače, raději ale ne domácího, na stavební prach jsou speciální průmyslové.
Zdroj: Jak vrtat
Zápach z česneku nebývá zrovna příjemný, navzdory tomu se česnek stále více využívá v přírodním lékařství. Vyzkoušejte ho, a možná vám ani silné aroma nebude už tolik vadit. Z očištěného stroužku česneku odkrojte silnější plátek a asi na 5 minut ho přiložte na bradavici. Pálí to sice jako čert, jeden až dva dny se nic neděje, ale nakonec bradavice sama odpadne. Pokud nemáte citlivou kůži, tak si můžete plátek česneku na bradavici přilepit náplastí a nechat ho působit déle, ne ale více než 4–5 hodin, po delší době byste mohli mít popálenou kůži. Nakonec bandáž odstraňte a místo opláchněte vlažnou vodou. Jestliže bude bradavice po třech dnech stále odolávat, pokus můžete klidně opakovat. Není česnek jako česnek, a tak je potřeba dát mu čas, aby se projevily jeho léčebné schopnosti.
Ananas je jedním z nadčasových přírodních prostředků proti bradavicím. Samozřejmě se myslí čerstvý ananas, ne kompot. Bradavici potírejte každý den po dobu 5 dní šťávou z ananasu a nechte ji působit asi 4–5 hodin, pak můžete pokožku normálně umýt. Ananasová šťáva dělá s bradavicí hotová kouzla a během několika dní zmizí. Nebudete-li úspěšní, klidně můžete pokus po týdnu opakovat.
Jediné, co musíte udělat, je nalít pár kapek do malé misky, pak do oleje namočte prst a vmasírujte olej do bradavice. Celý rituál opakujte alespoň dvakrát denně, abyste plně využili zázračný účinek oleje. Kůže kolem bradavice bude stále jemnější a bradavice se bude postupně ztrácet. Za jak dlouho zmizí úplně, to záleží na její velikosti a stáří. Ale obyčejně to trvá asi 4–5 dní.
Banán je velice účinný prostředek v boji proti všelijakým kožním problémům. Tentokrát budete mít možnost zabít dvě mouchy jednou ranou, použitím banánové slupky zlepšíte stav své pokožky a ještě se zbavíte bradavic. Uřízněte malý kousek banánové slupky a přiložte ho na bradavici tak, abyste viděli navrchu žlutou vnější stranu slupky. Slupku připevněte leukoplastí a nechte působit přes noc. Každých 12 až 24 hodin vyměňte slupku za čerstvou. To opakujte tak dlouho, dokud se bradavice nezbavíte.
Je výborný nejen na léčení akné, ale rovněž i na odstranění bradavic. Olejíček nakapejte na vatový tampon, přiložte na bradavici a připevněte leukoplastí. Tampon po 6–12 hodinách vyměňte za čerstvý a takto postupujte, dokud bradavice nezmizí. Nemělo by to trvat déle než 7 dní.
Tuto zázračnou rostlinku se žlutými kvítky najdete všude na mezích, roste totiž jako planá bylina. V přírodní léčbě se na bradavice používá výrazně žlutá šťáva z jejího stonku. Bradavici šťávou alespoň týden několikrát denně potírejte. Postižená kůže začne po zaschnutí šťávy hnědnout a bradavice nakonec vypadne i s kořínky. Než se dostaví žádoucí výsledek, chce to přece jen více trpělivosti.
Asi vás napadne otázka, jestli po těchto léčebných kúrách nezůstanou na kůži nějaké skvrny nebo jizvy? Nemusíte mít strach, pokud dodržíte daný postup, bude vaše kůže čistá a neposkvrněná. Důležité však je zničit bradavici i s kořínky, abyste měli jistotu, že na stejném místě nevyroste nová.
Zdroj: Bylinky na bradavice
Postup při pletení hranatého koše – opletek jednou ruličkou.
Nejdřív si podle formy obkreslíme 2x dno na karton a vystřihneme. Pokud chceme koš určitého rozměru a budeme si upravovat krabici, pamatujme, že konečný výrobek bude cca o 2 cm delší i širší (1cm tloušťka opletku).
Na kartonové dno si rozměříme a naznačíme místa, kam budeme lepit osnovní ruličky. Vzdálenost mezi osnovními ruličkami se doporučuje kolem 4 cm. V rozích jsou ruličky od sebe jen 2 cm (samozřejmě milimetr sem milimetr tam, prostě tak, aby to vyšlo). Pro oplétání jednou ruličkou musíme mít lichý počet osnovních ruliček – u hranatého koše proto bude na jedné z delších stran (u čtvercového na jakékoli straně) o jednu ruličku méně. Vhodné je do rohů dát dvě ruličky – vytvoří to uvnitř pevný roh a je to i hezké.
Pokud budeme osnovní ruličky zaplétat, je nutné každou ruličku nalepit a šířku jedné ruličky vrátit zpět proti směru pletení – praváci doleva, leváci doprava, protože teprve po zapletení se osnovní ruličky posunou na správné místo. Ruličky zaplétat samozřejmě nemusíme, potom nalepíme hned ruličky do míst, kde je chceme mít.
Osnovní ruličky přilepíme ke kartonovému dnu Herkulesem a připevníme kolíčkem. Pokud budeme plést jen nízký košík (do 12 cm), můžeme ruličky přilepit širším koncem, ruličky se na začátku sice mohou trochu zmáčknout, zvlášť při větším utažení, ale zato uzávěrka se nám bude lépe zaplétat z pevných užších konců ruliček. Jestli se chystáme na vyšší koš, přilepíme ruličky tenčím koncem, abychom mohli osnovu nastavit zasunutím další ruličky do širšího konce té první.
K jednomu z rohů přilepíme užším koncem ruličku, kterou začneme plést.
Když jsou ruličky přilepené, sundáme kolíčky, natřeme karton lepidlem – u krajů celý, uprostřed sem tam. Přiložíme druhou část dna a opět zakolíčkujeme, nebo pokud máme strach ze stop po kolících, položíme na dno připravenou formu s nějakou zátěží.
Po slepení dna sundáme kolíčky a na dno přiložíme formu (v tomto případě je to upravená krabice), zapleteme osnovní ruličky a každou připneme kolíčkem ke krabici.
Zaplétání osnovních ruliček – ruličku ohneme souběžně se dnem pod sousední ruličku, za ní ji zalomíme, aby byla kolmo vzhůru, a dáme kolíček. Poslední ruličku nejdřív zalomíme v místě, kde bude ohnutá vzhůru, potom ještě asi na dvou místech, pak protáhneme očkem první a „pomocná“ zalomení narovnáme. Teď jsou osnovní ruličky na svém místě. Propletené a zakolíkované ruličky znamenají základ samotného pletení.
Vezmeme ruličku určenou k pletení a proplétáme ji střídavě před a za osnovní ruličky. Ruličku vždy za osnovní ruličkou zalomíme, opletek tak bude plastický. Jeden kolíček si odložíme, jakmile budeme přecházet na další osnovní ruličku, sundáme z ní kolíček a upevníme tu již upletenou.
Druhá řada – díky lichému počtu ruliček a střídavému oplétání jednou ruličkou vzniká takzvaná plátnová vazba. Pleteme stále dál, a když se budeme blížit ke konci ruličky (musí být širší), nastavíme ji dostatečným zasunutím nové ruličky užším koncem (pokud bychom ji zasunuli málo, vzniklo by měkčí místo a rulička by se mačkala a lámala). Takto pleteme do požadované výšky koše.
V rohu je vazba hustší, proto ji stlačujeme, aby v těchto místech koš nebyl vyšší.
V požadované výšce ukončíme pletení na stejném rohu, kde jsme začali, a ruličku zastrčíme za osnovní.
Uzavírka 1. řady – vezmeme osnovní ruličku a ohneme ji za sousední (jednu) a ven. Pokračujeme takto dál kolem celého koše. Všechny osnovní ruličky ohneme za jednu a ven – utáhneme tak celou řadu.
Uzavírka 2. řady – zasuneme ruličku pod dvě a dovnitř. Opět pokračujeme dokola. Všechny ruličky uvnitř – opět utáhneme celou řadu.
Zbývá odstřihnout přebytečné konce ruliček. Nejlépe zešikma tak, aby konec zůstal zapřený o nejbližší kolmou osnovní ruličku. Máme po ruce lepidlo a kolíčky a v případě, že se rulička po odstřižení začne rozmotávat, hned ji zalepíme a připevníme kolíčkem.
Zbývá ošetřit lihovým nebo vodním mořidlem na dřevo, natřít nebo nastříkat vodovými barvami či roztokem potravinářské barvy, barvy na vejce či na látku a přelakovat (Sportakrylem, který je vhodný i na hračky). Lze také natřít pouze barvou, třeba Balakrylem.
Zdroj: Pletení z papíru
Poranění pohybového aparátu je velice časté u sportovních aktivit. Avšak i prostá pohybová aktivita, jako je chůze, může způsobit bolestivý úraz, podvrtnutí, výron či pohmoždění, které v důsledku omezí běžné každodenní aktivity a mohou mít za následek otok. Otoky se po úrazu objevují zcela běžně.
Lymfatickými příčinami otoků (lymfoedém) jsou primární, vrozený lymfedém, sem patří i lymphedema praecox – objevuje se více u mladých žen, je často spojený s příznakem komprese žilního systému. Sekundární lymfedém vzniká následkem dlouhodobé žilní nedostatečnosti, při nádorovém onemocnění, po ozáření, při alergii, infekci (cizopasníci), po chirurgickém výkonu v oblasti pánve či po svalovém ochrnutí. Na rozdíl od žilního onemocnění je lymfatický otok obyčejně nebolestivý. Lymfedém je pevný až gumovitý a velice pomalu se zmenšuje bez intenzivní léčby. Pokud se částečně zmenšuje, pak při elevaci (zvednutí) končetiny v noci. Otok je při chronické žilní nedostatečnosti měkký, později se může stát tuhým a je spojen se sekundárními barevnými změnami, kožními záněty, vředy a varixy – křečovými žilami.
Žilní příčiny otoků jsou postflebitický (pozánětlivý) stav, uzávěr nebo ztížený průtok krve hlubokým žilním systémem postižené končetiny, zevní komprese žil způsobená například nádorem, úrazem, dále hojení pooperačních ran. Při chronické žilní nedostatečnosti je otok vyvolán především abnormálně vysokou filtrací tekutin způsobenou přetlakem krve v nejdrobnějších žilách končetiny.
Při dlouhodobém trvání lymfedému dochází k opakovaným zánětům lymfatických cév, až k flegmonám (neohraničený hnisavý zánět). Lymfedém však může vzniknout i na končetině s postflebitickým žilním onemocněním a obě onemocnění se tak při déletrvajícím průběhu často kombinují. Přesné rozlišení, zda se jedná o otok žilního, nebo lymfatického původu, tak není často možné jen z klinického vyšetření.
Krevní sraženina, která se zformuje v cévě nebo srdci, se označuje jako trombus. Krevní sraženina, která se přesune do jiné části těla, se nazývá embolus a tento stav se označuje jako embolie. Sraženiny se mohou přilepit na cévu a částečně nebo úplně zablokovat průtok krve. V případě, že céva v důsledku krevní sraženiny zduří, jde o zánět žil (flebitida). Toto ucpání zamezí tomu, aby se do tkání v daném místě dostalo obvyklé množství krve a kyslíku, a tak může dojít k poškození tkáně.
Otok dolní končetiny způsobený systémovým onemocněním, jako je městnavé srdeční selhání, jaterní cirhóza nebo chronické onemocnění ledvin, je měkký, oboustranný a většinou se snadno odliší od lymfedému. Hlavním problémem diferenciální diagnostiky je při chronické žilní nedostatečnosti rozlišení mezi lymfedémem a edémem.
Nežádoucí účinky některých léků mají za následek mimo jiné i otoky dolních končetin.
Hormonální léčba vede k tvorbě otoků dolních končetin.
Otoky způsobují pouze lipofilní BKK – dihydropyridiny (amlodipin).
Steroidy mohou také způsobovat otoky dolních končetin.
Moderní antidepresiva a inhibitory monoaminooxidázy (MAO) ve většině případů otoky nezpůsobují.
U pacientů léčených NSAID byly hlášeny otoky a retence tekutin, je tedy třeba věnovat zvláštní pozornost a péči pacientům s poruchou srdeční, poruchou renálních funkcí, hypertenzí, starším pacientům a těm, kteří jsou léčeni diuretiky nebo přípravky, jež mohou významně poškodit funkci ledvin, dále pacientům, u nichž z jakéhokoliv důvodu dochází k úbytku extracelulární tekutiny, například před a po větších chirurgických výkonech. V těchto případech je nutné z bezpečnostních důvodů monitorování renálních funkcí. Po přerušení léčby následuje návrat do předléčebného období.
Z perorálních antidiabetik způsobují otoky například glitazony, nelze je tedy předepisovat osobám se srdečním selháním nebo anginou pectoris.
Zdroj: Příčiny otékání kotníků
Autoři obsahu |
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.