Téma

BORDER KOLIE ŠTENATA

Tmavá skvrna pod nehtem dokáže vyděsit – zvlášť když se nehne z místa a nevypadá jako obyčejná modřina. Mnoho lidí si dlouhé měsíce říká, že „to nic nebude“, a přitom právě oblast pod nehty patří k místům, kde se zhoubné nádory často odhalí pozdě. Rakovina kůže pod nehtem je sice vzácná, ale o to zrádnější. Včasné rozpoznání příznaků může rozhodnout o prognóze, a proto má smysl vědět, co sledovat, kdy zbystřit a kdy už bez odkladu vyhledat odborníka.

Příznaky

Asi 30–50 % melanomů vzniká na podkladě pigmentového znaménka. Klíčové je všímat si změn. U nehtů je zásadní otázka, zda skvrna odrůstá spolu s nehtem.

Pokud se jedná o podnehtovou modřinu, tmavé zabarvení se postupně posouvá směrem k okraji nehtu. Nádor pod nehtem však zůstává na stejném místě.

Varovné příznaky zahrnují:

černou nebo hnědou skvrnu pod nehtem bez úrazu,
skvrnu, která nemění polohu,
nepravidelné okraje nebo změny barvy,
šíření pigmentu do okolní kůže,
špatné hojení prasklin či drobných poranění.

ABCDE pravidlo

Pro orientační posouzení pigmentových změn slouží tzv. ABCDE pravidlo:

A – Asymmetry: nepravidelný tvar,
B – Border: neostré nebo zubaté okraje,
C – Colour: různorodá nebo velmi tmavá barva,
D – Diameter: průměr nad 5 mm,
E – Elevation: růst do výšky.

Výskyt dvou a více znaků je důvodem k okamžité návštěvě dermatologa.

Zdroj: článek Rakovina kůže pod nehtem

Otimectin

Otimectin se řadí mezi přípravky na kočičí svrab. Cena léku je 300 Kč. Jedná se o bezbarvý až lehce nažloutlý, mírně opalescentní a viskózní gel pro kočky.

Léčivá látka v 1 g: ivermectinum 1 mg

Indikace: léčba ušního svrabu u koček (Otodectes cynotis)

Kontraindikace: Nepoužívat v případě přecitlivělosti na léčivou látku nebo na některou z pomocných látek. Nepoužívat při perforaci ušního bubínku. Nepoužívat, jestliže ušní bubínek není zcela vidět. Nepoužívat u koček s ucpanými zevními zvukovody při chronickém zánětu. Nepoužívat u koček trpících systémovým onemocněním.

Nežádoucí účinky

Náhodné použití u koťat a koček s perforovanými ušními bubínky nebo ucpaným zevním zvukovodem může vést k nežádoucím účinkům charakterizovaným útlumem centrálního nervového systému spojeným s apatií, anorexií, mydriázou, ataxií, třesy a sliněním. Jestliže zaznamenáte jakékoliv závažné nežádoucí účinky či jiné reakce, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, oznamte to prosím veterinárnímu lékaři.

Dávkování: Místní podání do zevního zvukovodu. Naplňte zevní zvukovod přípravkem. Tím zajistíte dávku veterinárního léčivého přípravku přibližně 1 gram (odpovídá 1 mg ivermektinu) do každého ucha. Jemně vmasírujte a zajistěte rovnoměrnou distribuci stiskem ušního boltce z vnější strany.

Aplikaci opakujte po sedmi a čtrnácti dnech.

Po léčbě se doporučuje další veterinární vyšetření, protože může být nutné opakovat nebo přehodnotit léčbu.

Pokyny k použití: Před použitím přípravku uši vypláchněte nebo vyčistěte. Je třeba ošetřit obě uši současně.

Uchování: Uchovávat mimo dosah dětí. Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Chraňte před chladem nebo mrazem. Nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti uvedené na tubě a krabičce. Po prvním otevření spotřebujte do 28 dní.

Upozornění: Všechny společně držené kočky by měly být léčeny proti invazi roztoči Otodectes cynotis současně. Další vnímavá zájmově chovaná zvířata (psi, fretky) v domácnosti by v případě zjištění a potvrzení přítomnosti ušního roztoče měla být také léčena, a to jiným vhodným přípravkem.

Zvláštní opatření pro použití u zvířat

Vzhledem k nedostatku informací o bezpečnosti by přípravek neměl být používán u koček do 16 týdnů věku. Je třeba postupovat opatrně, aby se po podání zabránilo styku přípravku s očima nebo tlamou zvířete. Je třeba zabránit požití přípravku kočkami vzájemným nebo vlastním olizováním místa podání. Avermektiny nemusí být dobře snášeny všemi necílovými druhy. Případy nesnášenlivosti přípravku jsou hlášeny u psů, zejména u kolie, staroanglického ovčáka a příbuzných plemen nebo kříženců, a také u želv.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Léky na kočičí svrab

Toxokaróza u dětí

Toxokaróza je onemocnění způsobené larvami zvířecích škrkavek, psích nebo kočičích. Zvířata vylučují vajíčka škrkavky v trusu. Definitivní hostitelé – pes a psovité šelmy – se mohou infikovat alimentární-orální cestou z vnějšího prostředí. Infekční larvy uvolněné z vajíček pronikají ze střeva do krevního oběhu. Krevním oběhem se dostanou do jater a plic, odtud se vracejí do střeva, kde pohlavně dospívají. Štěňata se mohou líhnout již nakažená nebo se mohou larvami nakazit z mléka feny při sání. Vyloučená vajíčka dlouhodobě přežívají a dítě se pak může nakazit na hřištích a pískovištích, kde se zvířata pohybovala a konala zde svou potřebu. Vajíčka mohou ulpět dítěti na rukou, za nehty a dítě je při jídle spolkne. Larvy vylíhlé z vajíček pronikají střevní stěnou do krve a do vnitřních orgánů. V lidském organismu nemůže tento parazit dokončit svůj vývoj, nedospívá a po určité době hyne. Larva může způsobit různé potíže podle toho, jak se krevní cestou šíří do různých orgánů (například plíce, oko, srdeční sval a podobně). Časté jsou bolesti břicha, kašel, oční záněty až po vzácný zánět srdečního svalu nebo mozku.

Léčba je zdlouhavá, terapie odstraní z těla larvy, ale změny na tkáních orgánů jsou nevratné. Je skutečně lepší nákaze předcházet. Důležité je oplocení dětských hřišť a zeleninových zahrad, zabránění kontaminaci pomocí geofólií.

Zdroj: článek Toxokaróza

Toxocara canis u člověka

Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.

Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.

Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.

Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. U oční formy však stačí daleko menší množství larev.