ALVEOLITIS SICCA bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Většina zubních extrakcí probíhá zcela hladce a lékaři se podaří vytáhnout zub naráz. Po vytržení zubu se však mohou objevit potíže v podobě suchého lůžka. Suché lůžko vzniká infekcí extrakční rány. Bolest je prudká, ostrá, vystřelující do ucha nebo spánku. Nezabírají na ni analgetika, přičemž chybí celkové znaky zánětu, to znamená, že je rána zarudlá, ale bez otoku. Exsudace přítomna není, zubní lůžko je prázdné, bez koagula.
Alveolitissicca
Alveolitida, laicky zánět zubního lůžka, je jednou z nejčastějších postextrakčních komplikací. Jedná se o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, hovoří se tedy o takzvaném suchém lůžku (alveolitissicca). Nebo jde o rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci, a vzniká zánět po extrakci zubu. Tento stav se nazývá hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Následně dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázena silnými bolestmi. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se během alveolitidy vyskytnou vysoké teploty nebo schvácenost.
Při diagnostice alveolitidy lékař nachází prázdnou extrakční ránu, případně se zbytky potravy nebo rozpadlého koagula (alveolitissicca) v místě, kde se nacházel zub. Pokud jsou v ráně páchnoucí zbytky koagula a zanícené okraje, jedná se o alveolitis purulenta (viz výše). Vhodný je v tomto případě drén (dren).
U alveolitissicca přesná patogeneze není dosud známá, převládají dvě teorie vzniku: bakteriální a fibrinolytická.
U každého chirurgického výkonu, tedy i u chirurgické extrakce zubu, mohou nastat komplikace jak v jeho průběhu, tak po něm. Spektrum komplikací je velmi pestré. Patří mezi ně i níže uvedené potíže.
Bílý povlak po vytržení zubu
Bílý povlak po vytržení zubu může signalizovat kolemčelistní zánět. Následná léčba se volí podle rozsahu zánětu (antibiotika, zajištění odtoku hnisu).
Zánět po vytržení zubu
Zánět po vytržení zubu patří mezi komplikace hojení rány, objevuje se častěji v dolní čelisti, projevuje se obvykle od 3. pooperačního dne otevřením rány a bolestmi, zápachem z úst (například alveolitissicca). K ústupu obtíží je pak nutné ránu opakovaně vyplachovat a drénovat.
Suché lůžko po extrakci
Alveolitida (suché lůžko) se objevuje asi u každého pátého jedince, který si nechal trhat dolní osmičky. Jde totiž o místo, které se hůře hojí a v němž se drží zbytky jídla. Nahoře je riziko této komplikace mnohem menší.
Suché lůžko vyžaduje profesionální ošetření. Jedná se o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, jedná se buď přímo o takzvané suché lůžko (alveolitissicca), nebo o rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci. Tento stav se nazývá hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Poté dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázena silnými bolestmi. Zánět lůžka po extrakci zubu na sebe zpravidla upozorní intenzivní bolestí extrakční rány, která nastupuje za 48–72 hodin po výkonu a vyzařuje do okolí. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se během alveolitidy vyskytuje vysoká teplota nebo schvácenost. Cílem léčby je likvidovat infekci, tlumit bolest a podpořit tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně. Ošetření spočívá v masivním, ale šetrném výplachu rány vlažným antiseptikem, kterým se odstraní rozpadlé zbytky koagula nebo zbytky potravy. Následné lehké vtlačení mulového drénu smočeného v roztoku do rány tlumí vedle protizánětlivých účinků bolest, stimuluje tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně a epitelizaci jejích stěn a brání ulpívání zbytků potravy v prázdném lůžku. Drén je třeba denně vyměňovat po dobu cca 5–7 dní. Ránu lze ošetřit řadami postupů a záleží jen na zvážení ošetřujícího lékaře, který zvolí.
Alveolitis neboli suché lůžko patří k nejčastějším komplikacím po extrakci dolních zubů moudrosti. Klinicky je tato komplikace charakterizována zejména bolestí obtížně tlumitelnou analgetiky, a to nejen v místě extrakční rány, ale i v oblasti celé dolní čelisti, ucha, bývá přítomen foetor ex ore – zápach z úst. S výraznou bolestí je pochopitelně spojena omezená aktivita pacienta a tím i ekonomické hledisko – pacient je nucen opakovaně vyhledávat lékaře, mnohdy vyžaduje pracovní neschopnost. Začátek potíží je obvykle udáván 1. až 3. den po extrakci.
Zvýšené riziko vzniku alveolární ostitidy nastává, pokud je přítomna perikoronitida, periapikální infekce, periodontitida, gingivitida, malhygiena (špatné čištění zubů). Dalšími etiologickými faktory vzniku jsou zejména: kouření, užívání orální antikoncepce, menses, anestetika (pro účinek vasokonstrikční složky), traumatická protrahovaná extrakce, nepřiměřená pooperační irigace extrakční rány.
léčba akutních a chronických nehnisavých konjunktivitid a blefaritid,
stavy po extrakci cizích tělísek z rohovky,
poúrazové infikované eroze rohovky.
Oční mast je vhodná pro dospělé i pro děti.
Dávkování a způsob podání
Dospělým, dospívajícím i dětem se Ophthalmo-Septonex aplikuje 3-5x denně do spojivkového vaku event. na kůži víček, maximálně po dobu 14 dnů. Při současné léčbě kapkami se mast obvykle používá na noc. Po aplikaci oční masti je vhodné nechat ošetřené oko 2-3 minuty zavřené, aby se léčivá látka mohla vstřebat. Při aplikaci více mastí je nutné mezi jejich podáním nechat interval nejméně 10 minut.
Před prvním použitím se doporučuje vytlačit a odstranit asi 1 cm masti (z důvodu odstranění kapky olejového podílu vazelíny).
Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě Složení.
Snížená tvorba slz (keratoconjunctivitis sicca).
Přípravek Ophthalmo-Septonex obsahuje tuk z ovčí vlny (lanolin). Tuk z ovčí vlny (lanolin) může způsobit místní kožní reakce (např. kontaktní dermatitidu).
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce nejsou známy.
Přípravek Ophthalmo-Septonex lze krátkodobě použít i v době gravidity a kojení.
Po použití masti je dočasně omezena schopnost řídit a obsluhovat stroje, protože bezprostředně po aplikaci masti dochází přechodně k rozmazanému vidění, které ve velmi krátké době odezní.
Svědění hlavy a vypadávání vlasů může být způsobeno atopickým ekzémem. Aktivita mazových žláz u takto postižených lidí je nízká, jejich kůže i vlasy se jeví jako suché, povrch pokožky je pokrytý jemnými šupinkami, má sklon k tvorbě trhlinek a nerovnoměrnému prokrvování. Na suché pokožce se často vyskytují drobné záněty provázené zarudnutím, reaguje přecitlivěle na sluneční záření a častý kontakt s mýdlem. Při mytí zanícené pokožky mýdlem dochází ke snižování hodnoty pH a jejímu dalšímu vysušování.
Následné potíže jsou zprvu jen estetického rázu. Obraz na kůži se podobá popraskané keramické váze, vzhledově připomíná krokodýlí kůži. Její chronické dráždění může vést k tvorbě ekzémů. Ekzém z vysychání se vyznačuje zarudlými ložisky až o velikosti mince na velmi suché a šupinaté pokožce. Škrábání postiženého místa může vést k zanesení nebezpečné bakteriální superinfekce.
Lidé se suchou kůží jen zřídkakdy trpí onemocněními typu akné. Předčasně se však u nich vyvíjejí vrásky, vrstvy kůže se ztenčují. Proto suchá kůže vyžaduje již od časného mládí trvalou péči.
Atopický ekzém bývá označován jako endogenní ekzém nebo atopická dermatitida. Také pro toto postižení je typické svědění a velmi suchá pokožka se sklonem k zánětům. Potíže mohou vyústit až do stadia, ve kterém je nezbytná lékařská péče spojená s důslednou a šetrnou péčí o pokožku. Při onemocnění je porušena bariérová funkce kůže. Mimo jiné se může vyskytovat nedostatek kyseliny linolové, bez níž tělo nemůže tvořit ceremid1. Ten má rozhodující význam na vytváření a udržování kožní bariéry a tím regulaci ztráty vody přes vrchní vrstvu kůže, takzvanou epidermis. Jakmile tento regulační faktor chybí, dochází k přesušení kůže, nedostatečné schopnosti vázat vodu a snížené tvorbě potu a mazu.
Rady pro péči:
Snažte se nepoužívat látky, které vysušují pokožku, například roztoky s obsahem alkoholu.
Koupejte se a sprchujte nejvýše jednou denně a používejte nealkalické čisticí výrobky, které kůži šetrně čistí a nadměrně ji neodmašťují.
Po koupeli dodejte kůži dostatečné množství tuku a hydratace.
Nepobývejte v přehřátých a suchých místnostech. Ideální je maximální pokojová teplota 20 °C a minimální vlhkost vzduchu 55 %.
K výraznému zlepšení stavu kůže může přispět také změna klimatu. Především ve výškách nad 1 500 metů nebo v přímořském podnebí je možno pozorovat zlepšení.
Pozitivní vliv má také slunění, po poradě s lékařem můžete vyzkoušet ozařování ultrafialovým zářením UVA 1 nebo kombinací záření UVA a UVB.
Důležitá je i výživa, která by měla být vyvážená a plnohodnotná, s
