Bolest dásně na dotek
Bolest dásně na dotek po extrakci zubu může být alveolitida (suché lůžko), ta se objevuje u každého pátého, který si nechal trhat dolní osmičky. Je to místo, které se hůře hojí a drží se zde zbytky jídla a podobně. Nahoře je riziko mnohem menší. To však neznamená, že byste neměli vytržení těchto osmiček řešit. Pokud se objeví výše uvedené komplikace, tak se jednoduše zaléčí. Nemějte z toho strach. Rozhodně to samo nepřestane bolet – lékař lůžko ošetří a do několika hodin to přestane bolet.
Zdroj: Bolest dásně po vytržení zubu
Alveolitis sicca
Alveolitida, laicky zánět zubního lůžka, je jednou z nejčastějších postextrakčních komplikací. Jedná se o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, hovoří se tedy o takzvaném suchém lůžku (alveolitis sicca). Nebo jde o rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci, a vzniká zánět po extrakci zubu. Tento stav se nazývá hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Následně dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázena silnými bolestmi. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se během alveolitidy vyskytnou vysoké teploty nebo schvácenost.
Při diagnostice alveolitidy lékař nachází prázdnou extrakční ránu, případně se zbytky potravy nebo rozpadlého koagula (alveolitis sicca) v místě, kde se nacházel zub. Pokud jsou v ráně páchnoucí zbytky koagula a zanícené okraje, jedná se o alveolitis purulenta (viz výše). Vhodný je v tomto případě drén (dren).
U alveolitis sicca přesná patogeneze není dosud známá, převládají dvě teorie vzniku: bakteriální a fibrinolytická.
Zdroj: Suché lůžko po vytržení zubu
Jak poznat zánět po vytržení zubu
Zánět po extrakci zubu bývá závažnou, ale poměrně častou komplikací a jeho řešení je většinou dlouhodobé a vyžaduje velice dobrou spolupráci pacienta. Projevuje se bolestí, otokem, hnisem a teplotou. ATB terapie a výplachy jsou v rukou stomatologa, co vy můžete udělat, je pečlivá ústní hygiena, výplach Corsodylem, ledovat postižené místo, užívat léky na snížení otoku dásně (například Aescin 2-2-2), NSA na bolest a snížení zánětu (například Ibalgin 400 mg, dle potřeby), někteří stomatologové doporučují Wobenzym.
Rána po extrakci se nesmí takzvaně vybublávat!!!
Po extrakci zubu hrozí rovněž alveolitida (zánět, suché lůžko). A kuřák by měl raději počkat s cigaretami cca 4 hodiny, aby nedošlo k rozpadu přirozeného obvazu, což je krevní sraženina (totéž způsobuje vybublávání).
Zdroj: Jak dlouho bolí vytržený zub
Hnis po extrakci zubu je jednou z komplikací, které se při hojení extrakčních ran vyskytují, a za její vznik nelze přičítat vinu lékaři. Léčba spočívá většinou v odstranění eventuálních stehů, v odstranění nekrotických (odumřelých a rozpadlých) zbytků tkáně – nemusí to být vždy hnis – a v aplikaci výplachů a látek, které jednak dezinfikují ránu a jednak podpoří granulaci (novotvorbu vaziva) a tím hojení. Těchto látek je mnoho druhů, často jsou v kombinaci s mulovým drénem. V případě heřmánku lze uvažovat o mírném dezinfekčním účinku, granulační je v tomto případě nulový. Pokud nevznikne hnisavá (purulentní) alveolitida, nepovažují se antibiotika za nutné, snad jen u pacientů silně oslabených či s imunitním defektem jako prevence. K potlačení bolesti kromě běžných analgetik pomůže též aplikace chladu na tvář v místě extrakce.
Zdroj: Bolest dásně po vytržení zubu
U každého chirurgického výkonu, tedy i u chirurgické extrakce zubu, mohou nastat komplikace jak v jeho průběhu, tak po něm. Spektrum komplikací je velmi pestré. Patří mezi ně i níže uvedené potíže.
Bílý povlak po vytržení zubu
Bílý povlak po vytržení zubu může signalizovat kolemčelistní zánět. Následná léčba se volí podle rozsahu zánětu (antibiotika, zajištění odtoku hnisu).
Zánět po vytržení zubu
Zánět po vytržení zubu patří mezi komplikace hojení rány, objevuje se častěji v dolní čelisti, projevuje se obvykle od 3. pooperačního dne otevřením rány a bolestmi, zápachem z úst (například alveolitis sicca). K ústupu obtíží je pak nutné ránu opakovaně vyplachovat a drénovat.
Suché lůžko po extrakci
Alveolitida (suché lůžko) se objevuje asi u každého pátého jedince, který si nechal trhat dolní osmičky. Jde totiž o místo, které se hůře hojí a v němž se drží zbytky jídla. Nahoře je riziko této komplikace mnohem menší.
Suché lůžko vyžaduje profesionální ošetření. Jedná se o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, jedná se buď přímo o takzvané suché lůžko (alveolitis sicca), nebo o rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci. Tento stav se nazývá hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Poté dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázena silnými bolestmi. Zánět lůžka po extrakci zubu na sebe zpravidla upozorní intenzivní bolestí extrakční rány, která nastupuje za 48–72 hodin po výkonu a vyzařuje do okolí. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se během alveolitidy vyskytuje vysoká teplota nebo schvácenost. Cílem léčby je likvidovat infekci, tlumit bolest a podpořit tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně. Ošetření spočívá v masivním, ale šetrném výplachu rány vlažným antiseptikem, kterým se odstraní rozpadlé zbytky koagula nebo zbytky potravy. Následné lehké vtlačení mulového drénu smočeného v roztoku do rány tlumí vedle protizánětlivých účinků bolest, stimuluje tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně a epitelizaci jejích stěn a brání ulpívání zbytků potravy v prázdném lůžku. Drén je třeba denně vyměňovat po dobu cca 5–7 dní. Ránu lze ošetřit řadami postupů a záleží jen na zvážení ošetřujícího lékaře, který zvolí.
Zdroj: Bolest po vytržení zubu
