Vlas a chlup jsou označení pro dva anatomicky téměř totožné útvary tvořené keratinem. Až na několik výjimek jsou přítomny (hlavně ve formě srsti) u všech savců a jejich nejdůležitější funkcí je termoregulace (ať už v teplém, nebo chladném prostředí).
Zdroj: Padání vlasů u mužů
Krček je část zubu obklopená dásní. Krček je v podstatě malý úsek mezi korunkou a kořenem, který je pokryt měkkými tkáněmi dásně – gingivodentální uzávěr mezi epitelem dásně a zubem.
Dentogingivální uzávěr brání pronikání bakterií a zbytků jídla do periodencia.
Zdroj: Zub anatomicky
Nehet je anatomicky složitá kožní adnexe, která se skládá z:
Anatomicky tvarovaná ortéza na tenisový loket odstraňuje napětí podrážděného úponu šlachy, ulevuje od bolesti. Poskytuje hřejivý efekt postižené oblasti loketního kloubu a umožňuje pohyb navzdory zánětu a bolesti.
Zdroj: Tenisový loket
Název konečník, latinsky rectum, počeštěně rektum pochází z latinského intestinum rectum „rovné střevo“. Konečník je poslední část trávicí trubice, zakončená řitním otvorem, jímž se vyměšují nestrávené zbytky potravy ven z organismu. Z druhé strany na konečník navazuje sestupný tračník tlustého střeva.
Zdroj: Babské rady na hemeroidy
Kořen je část uložená v kostěném alveolu čelisti, je připojen ozubicí (periodontium). Je jednoduchý nebo větvený, máme jedno- až tříkořenové zuby. Kořen je zakončený hrotem (apex radicis dentis).
Cavitas (cavum) dentis je dřeňová dutina, která je rozšířená v korunce (cavitas coronalis) a zužuje se krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis). Ústí na hrotu jako foramen apicis dentis, v dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň (pulpa dentis) s cévami a nervy (po jejím obvodu odontoblasty).
Kořeny jsou velmi variabilní, počtem, tvarem i uspořádáním.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Nejčastějším problémem je zánět.
Zdroj: Zub anatomicky
Korunka je část vyčnívající z dásně, pokrytá hladkou sklovinou (enamelum). U korunky se rozlišují plochy (facies) podle zubu a polohy na něm. Kousací plocha (facies occlusalis) má u jednotlivých druhů zubů různý počet kousacích hrbolků (cuspides dentales), podle jejich počtu se zuby dělí na zuby bez hrbolů, zuby s jednoduchým hrotem, zuby s více hrbolky – dvou- a vícehrbolkové.
Korunka je nejtvrdší látkou v těle. Sklovina je tvořena mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry. Jedná se o kousací plochu. Je různě tvarovaná a má různý počet kousacích hrbolů.
Zdroj: Zub anatomicky
Kde je slinivka v lidském těle (uložení slinivky v těle)? Slinivka břišní je úzký plochý orgán dosahující délky mezi 12–15 cm. Anatomicky se dělí na 3 části: hlavu, tělo a ocas. V břiše je slinivka lokalizována pod játry, mezi žaludkem a páteří. Hlava slinivky přímo naléhá na dvanácterník (což je první část tenkého střeva). Ve slinivce břišní jsou drobné vývody, ve kterých se tvoří tekutina, která odtéká do hlavního vývodu slinivky. Tento hlavní vývod, který prochází celou délkou slinivky (od ocasu až k hlavě) a sbírá tekutinu z celé slinivky, ústí ve dvanácterníku společně s hlavním žlučovodem, jímž odtéká do tenkého střeva žluč ze žlučníku tvořená v játrech. Pokud máte bolesti v horní části břicha, které vystřelují do oblasti zad, tak to je právě oblast, kde bolí slinivka.
Zdroj: Umístění slinivky břišní
Plášť implantátu je téměř ve všech případech tvořen z měkkého silikonu, jen zřídka se používá takzvaný polyuretanový obal. Vyznačuje se skořepinovou texturou, takže je dokonale spojen s okolní tkání, čímž se zabraňuje jeho následnému posunutí. Tvar implantátu je buď symetrické kolo, nebo anatomický (asymetrický tvar), který simuluje přirozený tvar ženského prsa.
Novější silikonové implantáty již mají stabilnější povrch (pevnější obal), který snižuje riziko defektu. Existují rovněž křemíkové implantáty, kdy je náplň obvykle chemicky zesílena tak, aby byla v případě trhliny v plášti tekutina zadržena a nedošlo k úniku do okolní tkáně.
Dalším druhem jsou implantáty vyplněné fyziologickým roztokem. Tento roztok je však zdraví škodlivý, a jde o kapalinu, takže tvar implantátu není estetický. Tyto implantáty vyžadují speciální postup – implantát je v průběhu operace naplněn až po zavedení do prsu.
Zdroj: Zvětšení prsou
Dysfonie nebo chrapot se může objevit jako důsledek jakékoli poruchy uzávěru hlasivek, vibrací nebo symetrie samotných hlasivek. Hrubý hlas nejčastěji ukazuje na lézi (jako jsou uzliny, polypy, cysty, vazivové útvary, pseudocysty a nespecifické léze) na vibračním okraji hlasivek. Dušnost nebo slabý hlas mohou naznačovat zhoršené uzavření hlasivek, jako v případě ochrnutí hlasivek. V případě, že neexistuje žádný konkrétní anatomický „viník“, jako je nádor, dochází u pacientů s hyperfunkční dysfonií, tedy nefyziologickým zvýšením tonu hlasivek při fonaci, řeči či dýchání, k výrazným řečovým potížím s doprovodným chrapotem. Ženy jsou postiženy častěji než muži.
Příčiny chrapotu mohou být:
Zdroj: Kalciová injekce na hlasivky
Druhým nejvýznamnějším produktem včely medonosné je včelí vosk. Vosk tvoří estery kyselin, volné kyseliny a uhlovodíky. Bod tání nastává při ± 65 °C a vosk tuhne přibližně při 63 °C. 25 až 30 °C stačí na jeho tvárnost (letní teplota v úlu je 35 °C). Kolem 0 °C je vosk nejen křehký, ale jeho povrch je navíc pokryt šedým povlakem, který po ohřátí zmizí (nejedná se o plíseň, ale o změnu struktury).
Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na voskových zrcátkách na spodní straně zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Ten na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.
Včelí vosk dobře izoluje teplo, elektřinu a odpuzuje vodu. Při síle 4 mm jej lze ohnout přes hranu stolu, aniž by se zlomil (oproti parafínové náhražce).
Zdroj: Vyvařování včelího vosku
Tepenné zásobení vytvářejí rr. dentales – vystupují z horní čelisti z arteria alveolaris superior posterior (větev arteria maxillaris) + arteriae alveolares superiores anteriores (z arteria infraorbitalis – větev arteria maxillaris), v dolní čelisti z arteria alveolaris inferior (větev arteria maxillaris).
Cévy vyživují jednotlivé zuby.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Špatné zuby a dásně nezpůsobují jen problémy v ústech, ale mají vliv na zdraví celého těla. Přispívají totiž také k rozvoji nemocí srdce a cév či zvyšují na náchylnost k infekcím dýchacích cest. Lidé, kteří měli více specifických bakterií způsobujících onemocnění dásní, měli také více zkornatělou krční tepnu. S aterosklerózou podle mínění vědců souvisejí jen bakterie, o nichž se ví, že způsobují onemocnění dásní, ne jiné bakterie nacházející se v ústech. Odborníci to vysvětlují tak, že tyto bakterie zřejmě putují v těle krevním řečištěm, dráždí imunitní systém a způsobují zánět, který pak končí ucpáváním tepen.
Zdroj: Zub anatomicky
Slinivka břišní, latinsky pankreas, je žláza, která se nachází v našem břiše. Anatomicky má velmi úzký vztah k tenkému střevu a ke žlučovým cestám. Slinivka břišní patří mezi žlázy s vnitřní sekrecí a k trávicímu ústrojí. Ovlivňuje trávení cukrů, tuků i bílkovin, produkuje inzulín, různé hormony a má pod sebou správu všech sliznic v těle. Slinivka má dvě hlavní funkce. Některé její buňky tvoří a do krve vypouštějí významné hormony (například inzulín), které jsou důležité pro náš metabolismus. Druhým úkolem pankreatu je trávicí funkce. Většina buněk slinivky vytváří šťávu bohatou na trávicí enzymy (amyláza, lipáza, trypsin, chymotrypsin), které umožňují ve střevě trávit tuky, bílkoviny i cukry. Trávicí šťáva se ze slinivky dostává trubicovitým vývodem do tenkého střeva. Ještě před vstupem do střeva se ovšem napojuje na žlučovod a žluč s trávicími šťávami pankreatu tak vtéká do střeva společně. Pro trávení to má velký význam, protože trávicí enzymy ve slinivce se tvoří v neaktivní formě a aktivují se až po styku se žlučí.
Zde můžete vidět obrázek, jak vypadá slinivka.
Zdroj: Zánět slinivky břišní
Většinu část zubu tvoří zubovina (dentin, substantia eburnea), což je žlutobílá hmota podobající se kosti. Skládá se ze 70 % z anorganických solí (především hydroxylapatit), z 20 % z organických látek (kolagen, glykosaminoglykany) a 10 % tvoří voda. Obsahuje také živé buňky. Nachází se jak v oblasti korunkové, kde je kryt sklovinou, tak v oblasti kořenové, kde je kryt cementem. Svými fyzikálními i chemickými vlastnostmi je podobný kostní tkáni. Na rozdíl od kosti neobsahuje kostní lamely a cévní zásobení.
Každá dentinová buňka vysílá směrem k povrchu zubu dlouhý výběžek, který se označuje jako vlákno, probíhající dentinovým tubulem. V blízkosti skloviny se tato vlákna bohatě větví, což má velký význam pro šíření zubního kazu. Bohaté větvení zvyšuje pravděpodobnost průniku infekce z hlubokého kazu podél vláken až do dřeně.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubovina, je citlivá na teplotu a chemické podněty. Její podráždění se projeví bolestí.
Kaz dentinu
Dentin má jiné složení i strukturu než sklovina. Dentinové tubuly usnadňují průnik kyselin do hlubších vrstev dentinu a následný únik minerálních látek. Proto se zubní kaz šíří v dentinu rychleji než ve sklovině. Obvykle mívá tvar písmene V.
Zdroj: Zub anatomicky
Barefoot boty věrně napodobují pocit chůze či běhu naboso, což jsou činnosti pro člověka nejpřirozenější. Boty jsou navrženy tak, aby poskytovaly dokonalý kontakt s terénem a maximálně přirozený pohyb – to zajišťuje tenká podrážka. Zároveň však chrání chodidla před možným zraněním ostrými předměty a proti vlivům počasí. Barefoot boty jsou vyráběny za pomoci nejmodernějších technologií a prvotřídních materiálů, takže ochrana chodidel je více než dostatečná.
Barefoot boty mají tloušťku podrážky od pouhých 3 do 6 mm. Boty s tenkou podrážkou tak nabízejí nejlepší možný kontakt s terénem, ve kterém se pohybujete. Podrážka bot je oděru vzdorná a s ochranou proti propíchnutí. Podrážka je stejně široká po celé své délce, takže boty mají nulový sklon mezi špičkou a patou. Pata tedy není nepřirozeně výš než špička, jak se to běžně děje u ostatních druhů obuvi, ať už jde o minimalistické boty či klasické běžecké boty. Podrážka barefoot bot je v jedné rovině s přední částí chodidla. Barefoot obuv nemá také žádnou podporu nožní klenby. Bota není vystlána žádnou pěnou, a tak může vaše chodidlo plně vnímat informace o terénu, v němž se pohybuje. Barefoot boty jsou neskutečně pohodlné. Špička boty je anatomicky tvarovaná, což zaručuje prstům přirozený pohyb nezávisle na sobě – jedná se o boty simulující chůzi naboso. Noha se v barefoot botě nachází bezprostředně nad tenkou podrážkou. Prakticky vzniká pocit, že nemáte boty na noze.
Zdroj: Barefoot boty
Tinelovým testem se prokazuje zúžení prostor pro procházející nerv v karpálním tunelu. Karpální tunel je úžina, proto anatomicky predisponuje k postižení nervu. Jakákoliv abnormita nervu či jeho okolí, která má za následek zmenšení okolního prostoru, vede následně ke kompresi nervu. Nejprve dochází k útlaku vasa nervorum a tím k ischemizaci nervu a jeho edému, čímž se dále zvyšuje tlak na nerv v místě průchodu karpálním tunelem. Přetrvávající chronická komprese nervu pak může indukovat strukturální změny v nervu (zpočátku dochází k lézi myelinové pochvy, později se objevuje postižení jednotlivých axonů) s postupnou ztrátou funkce senzitivních a motorických vláken. Někdy může dojít až ke vzniku intraneurální fibrózy. Slabě myelinizovaná vlákna vedoucí percepci bolesti jsou odolnější.
Za normálních anatomických podmínek prochází kanálem pouze 9 šlach flexorů prstů a nerv medianus. Tento nerv zajišťuje senzitivní inervaci dlaňové strany 1. až 3. prstu a částečně i 4. prstu. V karpálním tunelu z něj odstupuje i drobná motorická větvička, která zásobuje krátké svaly palce. Karpální tunel tedy slouží jako ochranný obal pro tyto vnitřní struktury a poskytuje jim i prostor pro správnou funkci. K poruchám funkce nervu medianu pak dochází při omezení tohoto vnitřního prostoru, vedoucímu k útlaku nervových struktur a projevujícímu se specifickými klinickými příznaky.
Zdroj: Tinelův test
Dobrý den.
okolo 5Oti let se mně začaly hlavně na pažích ve velké míře tvořit tukové bouličky. Po důkladném vyšetření vč. histologie byla určena diagnóza angiolipomatóza. Za dalších 20 let jich dost přibylo, nahmatám je i v prsou, břichu, stehnech atd. Naštěstí obličej a krk není zasažen - zatím. O rodinné dispozici nevím, jen otec měl jednou odstraněnou tukovou bouli ve vlasech. Další 2 sourozenci nemají problémy.
Vím, že se s tím nedá v podstatě nice dělat, zajímala by mě ale jedna věc. Jde-li o výrůstky z tukové tkáně vč. prorůstání krevních cévek, jak to pak vypadá z vnitřními orgány ? Žaludek, játra, ledviny, srdce, střeva atd. mají také okolo sebe tuk a cévy. Jsou i na nich tyto výrůstky a mohou je případně poškodit v jejich funkci? Nikdo z lékařů mě na to neodpověděl, možná budu jednou při pitvě zajímavý anatomický preparát :-)
Děkuji za odpověď na výše uvedený mail.
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět